Odbojář

Jaroslav Machač

[Drobnosti]

(pdf)

-

K odhalování nového fašistického nebezpečí, hrozícího zejména ze západního Německa, přispívají zvýšenou činností organizace účastníků protifašistického odboje z doby okupace. V souvislosti s tím setkáváme se dnes často v denním tisku se slovem odbojář, označujícím příslušníka některé z těchto organizací. A tu se naskýtá otázka, zda je toto slovo vhodné a plně spisovné.

[186]Připomeňme si, že nejde o slovo nové. V lexikálním archívu Ústavu pro jazyk český je první doklad na jeho užití již z roku 1945, z tehdejších Svobodných novin: „V cele 88 (v Kounicových kolejích) je seznam skupiny odbojářů.“ V tomto případě nahrazuje slovo odbojář spojení odbojový pracovník, účastník odboje, příslušník odbojového hnutí. Pro tento význam máme i několik dokladů dalších, poslední z roku 1958 z Tvorby: „básně odsouzených básníků-odbojářů“. Avšak mnohem četnější jsou doklady, v nichž má slovo odbojář význam posunutý; označuje člena (poválečné) organizace příslušníků odboje. Máme na mysli např. takováto spojení: slovenští odbojáři kriticky o své práci (v nadpisu článku Lid. novin z r. 1950), setkání odbojářů ve Vídni (Lit. noviny 1954), neděle odbojářů na Střeleckém ostrově (Rudé právo 1957), protesty odbojářů proti fašistickým provokacím v Německé spolkové republice (1960) atd.

Domníváme se, že příčinou hojnějšího výskytu tohoto slova, a to zejména ve významu druhém, není pouze přirozená náklonnost k jednoslovným pojmenováním, ale že se tu zároveň uplatnil i zřetel významový. Vedle uvedených víceslovných názvů, které označují osoby, jež se zúčastnily protifašistického odboje vůbec, vyhranil se — zprvu v politickém slangu — u názvu jednoslovného především význam ‚člen (dnešní) organizace (někdejších) příslušníků odboje‘. Slovo odbojář přiřadilo se tak k jiným slovům z téhož významového okruhu, zejména k slovu zvukově téměř shodnému — odborář, tj. člen odborů.

Slovo odbojář je tvořeno velmi živou a produktivní příponou -ář (-ař), kterou se tvoří názvy osob podle zaměstnání nebo oboru činnosti (trvalé nebo i přechodné). Jádrem této slovotvorné skupiny jsou především jména odvozená od podstatných jmen konkrétních[1] (např. knihař, hodinář, železničář, výhybkář, horizontkář, zahrádkář atd.). Avšak přesto sem patří i některá jména tvořená ze základů slovesných nebo od podstatných jmen dějových, popřípadě i od jmen vlastností (ze starších např. písař, řezbář, tesař, vladař, z nově tvořených, která pronikla do spisovného jazyka, např. opravář, údržbář, průzkumář, rovnostář). Z hlediska formálního nemůžeme tedy slovo odbojář odmítnout.

Závažnou námitkou proti jeho užívání ve spisovných projevech je však to, že patří k těm slovům tvořeným přínonou -ář, -ař, která vznikla výrazovým zhutněním víceslovných názvů, tzv. univerbizací, a která na pozadí těchto souznačných víceslovných pojmenování nepociťujeme jako plně spisovnou náhradu. Užívání slov takto vzniklých [187]je charakteristické zejména pro obecnou češtinu a pro vyjadřování slangové; jako příklad lze uvést třeba slova srdcař, plícař, ušař z lékařského slangu, bradlař, kruhař, volnostylař z vyjadřování sportovního, dále např. stavař, strojař atpod. Je ovšem třeba říci, že v některých případech se nespisovný charakter takovýchto slov delším užíváním nebo obecnějším rozšířením oslabuje (např. diskař) nebo postupně zcela mizí (stavbař, opravář).

Slovo odbojář si však slangovou příchuť dosud výrazně podržuje. Nemůžeme bránit tomu, užívá-li se ho ve vyjadřování slangovém nebo popřípadě v běžné mluvené řeči apod., ale všude tam, kde nám záleží na spisovném charakteru projevu, tedy zejména v projevech oficiálních, např. ve zprávách o mezinárodním sjezdu odbojových pracovníků, dáme přednost názvu víceslovnému.

---

[1] Srov. Fr. Trávníček, Mluvnice spisovné češtiny I, s. 283n. a 306, dále Jazykový koutek Čs. rozhlasu, 2. výběr, zejména s. 61 a 161n.

Naše řeč, ročník 43 (1960), číslo 5-6, s. 185-187

Předchozí Jaroslav Machač: Zástava

Následující Bohumil Pick: Havárie domu?