Časopis Naše řeč
en cz

Maďarská konference o jazykové kultuře

Zoe Hauptová, Karel Hausenblas

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Sekce jazyka a literatury Maďarské akademie věd uspořádala ve dnech 2.—4. října 1959 v Pětikostelí (Pécs) konferenci o otázkách jazykové kultury mateřského jazyka. Účastnili se jí přední maďarští jazykovědci, především ovšem hungaristé, dále též literární vědci, spisovatelé, kulturní pracovníci a mnoho učitelů mateřského jazyka na vyšších pedagogických školách i řada zahraničních hostí, a to hungaristé, resp. ugrofinisté z Moskvy, Berlína, Helsink; z Československa byli přítomni K. Hausenblas z Ústavu pro jazyk český ČSAV a hungaristé Z. Hauptová a J. Bredár.

Konference měla zjistit současný stav v jednotlivých úsecích péče o spisovný jazyk, zhodnotit účast jazykovědy v tomto oboru v minulosti i dnes a stanovit hlavní úkoly i nejvhodnější metody v oblasti jazykové kultury jakožto hlavním úseku, v němž lingvistika slouží spisovné praxi.

V Maďarsku byla péče o spisovný jazyk dlouho silně ovládána tendencemi puristickými, které se zčásti dosud drží, avšak maďarská jazykověda stojí dnes, stejně jako naše, na stanovisku, které vychází jak z potřeby stability spisovného jazyka na jedné straně, tak i z potřeb společenské praxe, která si vynucuje přizpůsobení jazyka novým úkolům dorozumívacího styku, na straně druhé.

[112]Hlavní referát, a to o situaci a úkolech jazykové kultury v Maďarsku, proslovil na tomto třídenním zasedání Lajos Lőrincze, zástupce ředitele Jazykovědného ústavu Maďarské akademie věd. Dále byly proneseny referáty o přírodovědné terminologii a perspektivách jejího dalšího vývoje (akademik Zoltán Csűrös, rektor Vysoké školy technické v Budapešti), o otázkách normalizace při vytváření slovní zásoby technického jazyka (Ferenc Dukáti, pracovník Úřadu pro normalizaci), o péči o mateřský jazyk ve škole (Josef Benczédy, vedoucí odboru ministerstva školství), o hlavních rysech vývoje spisovné maďarštiny (doc. Lóránd Benkő). Spisovatel Lajos Mesterházi zaujal stanovisko k živým problémům dnešního jazyka umělecké literatury. Závěrečné slovo pronesl akademik G. Bárczi.

Ve stručné zprávě chceme naše čtenáře seznámit alespoň se základními myšlenkami hlavního referátu L. Lőrincze: R. 1951 byla uspořádána Maďarskou akademií věd anketa o spisovném jazyku. Do té doby neměla práce na poli jazykové kultury pevnou organizační bázi. Hlavní rysy, které vyznačují nové pojetí jazykové kultury v Maďarsku, jsou tyto: Péče o spisovný jazyk se nemůže opírat o šovinistický purismus, který se stavěl negativně zvláště k přejímání cizích slov. V době obrození vzniklo mnoho nových slov a termínů, často ne právě správně tvořených. Proti těm z nich, které se již staly pevnou součástí spisovné praxe, je třeba zastavit boj. Zároveň je třeba odstranit „puristické pověry“ a bázeň z tvarů neoprávněně považovaných za nesprávné. I jazykovou péči je třeba založit na dialektickém chápání jazyka v jeho vývoji a upustit od pravidel, která již zastarala. Předmětem jazykové výchovy a vůbec jazykové péče není učení negativním pravidlům, nýbrž pozitivní jazyková kultura vycházející ze skutečných vlastností a vyjadřovacích možností dnešního jazyka. Je třeba stále mít na mysli i vlastní cíl jazykové péče: jazyková kultura pro člověka a společnost.

Pokud jde o metody práce v oblasti jazykové kultury, zdůraznil referent potřebu překonávat subjektivní a individualistická stanoviska, rozvíjet diskuse, při jazykové kritice využívat v široké míře metod přesvědčování a dobrého příkladu a vyhýbat se autoritářství. Teoretické základy nového pojetí jazykové kultury se pokusil vyjasnit sborník Nyelvmüvelésünk főbb kérdései (Hlavní otázky naší jazykové kultury) 1953.

V další části podal L. Lőrincze přehled o tom, jaké práce dnes probíhají na úseku jazykové kultury. Komise pro jazykovou kulturu při Maďarské akademii věd zabývala se některými aktuálními otázkami (např. formou oslovení, která je v dnešním jazyce vskutku problémem), prací jazykové poradny, náplní jazykových relací rozhlasových (obdobných našemu Jazykovému koutku), prodiskutovávaly [113]se nové publikace o mateřském jazyce a výsledky byly uveřejňovány v časopise Magyar Nyelvőr: od r. 1953 se Magyar Nyelvőr stal časopisem Komise pro jazykovou kulturu.[1] — Pravopisem se zabývá Pravopisná komise MAV: připravila „Pravidla maďarského pravopisu“, prováděla pravopisnou revizi slovníků atd. — Nejdůležitější maďarskou institucí pro praktické uskutečňování zásad jazykové kultury je Jazykovědný ústav MAV. Věnuje se jednak denním úkolům jazykové péče (vedení poradny, opravy textů, jazykové kursy atd.), jednak práci vědecké a publicistické. Z prací Jazykovědného ústavu vyšel dosud „Maďarský výkladový slovník“ (Magyar értelmező szótár), zatím 1. svazek A—D. K tisku však je už připravena akademická normativní mluvnice maďarského jazyka. Dosud málo se pracovalo v úseku rozvíjení odborné terminologie různých oborů; směrnice pro tuto práci mají být stanoveny právě na základě výsledků konference.

K základnímu referátu i k referátům ostatním se rozvinula živá diskuse. Protože je u nás ve srovnání s Maďarskem hlouběji propracována teorie jazykové kultury, promluvil v diskusi K. Hausenblas o některých jejích základních otázkách, hlavně o poměru úzu, normy a kodifikace, a dále pak o potřebě, možnostech i hranicích aktivní účasti jazykovědců při řešení aktuálních otázek dorozumívací praxe v souladu se společenskými požadavky.

Na základě jednání byla pak závěrem přijata usnesení, z nichž vyjímáme: Cílem pěstování jazykové kultury je rozšiřovat jazykovou kulturu do kruhů co nejširších, aby tak i na tomto úseku byla dovršena kulturní revoluce. V Jazykovědném ústavě MAV bude zřízeno oddělení pro jazykovou kulturu. Toto oddělení se má zabývat také otázkami odborné terminologie. Má být založen nový měsíčník věnovaný cele teoretickým i praktickým otázkám jazykové kultury. Bude potřebí vydat nové pravopisné, jazykové a stylistické příručky, a zvláště zevrubnou příručku týkající se otázek jazykové správnosti.

Na všech stupních škol by bylo třeba přizpůsobit učební osnovy tak, aby se lépe uplatnila všestranná výchova v mateřském jazyce. Na středních školách by po základní výuce mluvnické měla následovat výuka stylistická. Na universitě a vůbec na vysokých školách by se mělo rovněž dbát na doplnění znalostí posluchačstva v tomto směru. Na různých typech škol je záhodno podporovat soutěže v recitaci a správné výslovnosti a zakládat zájmové kroužky mateřského jazyka. Dále bude třeba rozvinout bádání o jazyce literárních děl a o jeho vývoji. Pro potřebu divadla a rozhlasu je nutno sjednotit výslovnostní normu. Praxi by mohlo vydatně pomoci též sestavení [114]slovníků synonymních a frazeologických. Otázky odborné terminologie budou řešeny na samostatné konferenci. — Všechny materiály z konference o jazykové kultuře budou v nejbližší době vydány tiskem.

I přes značnou rozdílnost češtiny a maďarštiny a jejich historického vývoje se ukazuje, že problematika jazykové kultury má v obou státech mnoho společných rysů. Těsnější styky mezi jazykovědnými institucemi i jazykovědnými pracovníky by proto byly nesporně prospěšné pro obě strany.


[1] Srov. Naše řeč 41, 1958, s. 58.

Naše řeč, ročník 43 (1960), číslo 3-4, s. 111-114

Předchozí Dana Konečná: První pokus se strojovým překladem v Československu

Následující Jiří Cejpek: Jazykovědné přednášky v pražské Lidové universitě

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1