Sputník a luník

Karel Sochor

[Drobnosti]

(pdf)

-

Čeština byla v přítomné době obohacena o dvě nová slova: sputník a luník. Po zdařilém vypuštění sovětských raket do vesmíru obě tato slova pronikla z ruštiny do češtiny (a také do němčiny, franštiny a angličtiny). Výrazy sputník i luník označují výhradně umělé sovětské družice. Zůstává tedy i nadále v platnosti dosavadní rozsah v užívání slova družice, které je v češtině ustálené jako odborný astronomický výraz, běžně známý i laikům. Proto Československá tisková kancelář od počátku přinášela zprávy o umělých sovětských družicích a slovo sputník se tam objevovalo jen výjimečně. Při pojmenování umělé družice kolem měsíce ujalo se ruské slovo lunik zvlášť rychle, protože bylo nutno vyznačit, zda jde o první, druhou nebo třetí umělou sovětskou měsíční družici. Jde-li o toto rozlišení, je na místě psaní velkého počátečního písmena a zachování podoby s krátkým -i- (Lunik I, Lunik II a Lunik III); jinde však chápeme toto slovo jako jméno obecné a píšeme je počeštěně luník. Také u slovesa sputnik byly od počátku rozpaky, zda je psát v češtině s krátkým nebo dlouhým -i-. Krátké -i- by bylo oprávněné, kdyby šlo o slovo pociťované stále jako citátové. Zde však se přihlásilo k životu slovo přejaté a zároveň počeštěné, jak o tom svědčí mimo jiné i naše zdrobnělina sputníček. Výraz sputník je nám ostatně velmi blízký, poněvadž připomíná naše běžné slovo souputník, které znamená v astronomii totéž co družice. K vlastní historii slova sputnik v češtině je třeba ještě dodat, že již Jungmann ve svém Slovníku uvádí vedle jiných ruských výrazů též slovo sputník (s výkladem ‚bludice, planeta‘), které již tehdy mělo naději stát se naším astronomickým výrazem. Bylo však na jedné straně v stálé soutěži se souputníkem, souputovníkem a též spolupoutníkem a na druhé straně s družicí, popř. satelitem. V odborném názvosloví nakonec zvítězila družice a vedle ní jako cizí výraz mezinárodní se ustálil satelit. S těmito výrazy však dnešní sputník nesoutěží, poněvadž jako označení pro umělou sovětskou družici je významově mnohem užší.

Naše řeč, ročník 43 (1960), číslo 1-2, s. 64

Předchozí B. Hk (= Bohuslav Havránek): Nemilé jazykové a pravopisné chyby u vrcholných institucí při slavnostních okamžicích

Následující Karel F. Svoboda, František Daneš: Infinitivní věty podmínkové