Červenokřížový?

Vl. Kondrová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V korespondenci Ústavu pro jazyk český se před časem vyskytly hlasy, které navrhovaly utvoření přídavného jména k sousloví Červený kříž. Navrhovalo se jednak přídavné jméno červenokřížský, jednak červenokřížový. Naši veřejnost vedla k těmto návrhům snaha po stručnějším vyjádření. Ve spojeních jako organizace Červeného kříže, hnutí Červeného kříže se měl dvouslovný neshodný přívlastek nahradit přívlastkem shodným, vyjádřeným jedním slovem, a to složeným přídavným jménem.

Přídavné jméno na -ský za správné nepokládáme, neboť od podstatného jména kříž se takto tvořené přídavné jméno vůbec nevyskytuje. (Přídavná jména s příponou -ský vyjadřují především vztah ke jménům označujícím místo nebo osoby. Jiné vztahy se jimi označují jen ojediněle.) K podstatnému jménu kříž existuje však přídavné jméno křížový, a bylo tedy možno uvažovat spíše o druhém návrhu, o přídavném jméně červenokřížový. V zásadě by toto tvoření bylo možné, zbývá však otázka, zda je nové přídavné jméno skutečně potřebné. V jazyce existuje totiž celá řada sousloví, k nimž se složené přídavné jméno netvoří.

Mezi názvy jedinečných veřejných institucí, masových organizací, sdružení, společností apod., které jsou uvedeny v Pravidlech českého pravopisu anebo které známe z úzu, nenašli jsme ani jeden případ, kdy by se tvořilo od sousloví složené přídavné jméno. Máme na mysli názvy jako Národní shromáždění, Spojené národy, Česká filharmonie, České srdce, Matice moravská; osvětová jizba, rudý koutek apod. Do této řady pojmenování patří i Červený kříž. O tom, že se k sousloví Červený kříž složené přídavné jméno nevytvořilo, rozhodovala ještě jedna okolnost. Ve většině případů užíváme totiž oficiálních názvů Československý červený kříž, Švýcarský červený kříž, Mezinárodní červený kříž apod. K těmto několikaslovným názvům složené přídavné jméno utvořit nelze a neshodnému přívlastku se nevyhneme (organizace Československého červeného kříže, pomoc Mezinárodního [253]červeného kříže apod.). Mluvíme-li zkráceně pouze o Červeném kříži, jde vždy o vyjádření neoficiální. Zdá se nám, že nutit se do umělého tvoření složeného přídavného jména ve spisovném jazyce je zbytečné, zvlášť když si jazyk až posud tuto složeninu nevytvořil.

Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 7-8, s. 252-253

Předchozí František Váhala: Mlátičkář

Následující Eduard Prandstetter: Skloňování názvů fyzikálních jednotek henry a curie