Mlátičkář

František Váhala

[Drobnosti]

(pdf)

-

V době žní se v novinách často objevovalo slovo mlátičkář a rovněž rozhlas ho občas užil. Protože ani ze souvislého textu nebylo možno někdy poznat, koho toto slovo vlastně označuje, dostali jsme několik dotazů, jaký je jeho přesný význam a zda jde o slovo spisovné.

Slovo mlátičkář nezaznamenává ani akademický Příruční slovník, ani poslední vydání slovníku Vášova-Trávníčkova. Působí tedy dojmem novoty. Přesto však to není slovo nové. Ústav pro jazyk český má na ně nejstarší doklad z r. 1936, a to z inzerátu, který zní: „Mistra mlátičkáře, dílovedoucího nebo samostatného technického úředníka, přijme továrna na hospodářské stroje k vedení dílen.“ Je to tedy slovo staré třiadvacet let. Z inzerátu zároveň poznáváme jeho význam: je to odborník, který rozumí výrobě mlátiček. Potvrzují nám to i další doklady až do r. 1945, které mluví také o zámečnických mistrech mlátičkářích. — Tento význam se nám při prvním poslechu tohoto slova nebo při jeho prvním čtení nabízí zcela samovolně. To proto, že příponou -ář (nebo -ař) se hojně tvoří názvy osob znamenající, čím se kdo — ať přechodně nebo trvale — zaměstnává, co vyrábí. Např. hřebenář, perníkář, cihlář, strojař aj. Základem, od něhož se takové názvy tvoří, je dnes vždy podstatné jméno — v našich příkladech hřeben, perník, cihla, stroj.

Sledujeme-li doklady na toto slovo v archívu Ústavu pro jazyk český dále, nalézáme tu po r. 1940 další jeho význam: mlátičkář [251]byl ‚prodejní úředník nabízející a prodávající mlátičky‘, neboli lidově řečeno ‚agent s mlátičkami‘. V tomto významu jde ovšem o nespisovné, slangové užití tohoto slova. Od r. 1950 se však v denním tisku počíná objevovat toto slovo v souvislostech, z nichž je sice patrno, že nejde o výrobce nebo montéry mlátiček, ale pravého významu není možné se dopátrat. Podrobným šetřením jsme zjistili, že se ho užívá v podstatě ve třech nových významech. Tak především na větších státních statcích, které mají mnoho mlátících strojů, mlátičkář je ‚opravář, jehož úkolem je připravit všechny mlátičky pro dobu žní a výmlatu‘. Nejčastěji se však slovem mlátičkář rozumí ‚strojník, který v době výmlatu má na starosti mlátící soupravy, řídí jejich práci a pečuje o jejich bezporuchový chod‘. I v těchto dvou nových významech zařazuje se název mlátičkář ústrojně do skupiny slov takto tvořených. Jsou totiž mezi nimi i slova, která znamenají také obsluhovatele něčeho. Např. kdo obsluhuje výhybky, je výhybkář; šatnář je ten, kdo má na starosti šatnu; mlynář není jen majetník mlýna, ale dnes především odborný pracovník ve mlýně atd.

A konečně do třetice mlátičkář znamená každého dělníka, který v době výmlatu pracuje u mlátičky, mlátí na mlátičce obilí. Proti užití slova mlátičkář v tomto významu můžeme mít výhrady, a to především proto, že název mlátičkář v tomto významu nezapadá do systému názvů zemědělských pracovníků. Ty jsou většinou tvořeny od sloves označujících konkrétní činnost, a nikoli od nástrojů nebo strojů, s nimiž pracují. Např. oráč (od orati), a nikoli „pluhař“ (od pluh), sekáč (od sekati), a nikoli „kosař“ (od kosa) apod. A pro toho, kdo mlátí, máme staré slovo mlatec. Je ovšem možno právem namítnout, že tímto slovem budeme vždy rozumět především toho, kdo mlátí cepem. I když je to pravda, přece by nebylo nemožné dát tomuto slovu nový význam, ostatně podobně jako je tomu i u slova mlátička; ta také obilí nemlátí, nýbrž drhne. Tedy i u mlátičky by mohli pracovat mlatci. — Za druhé není vhodné užívat slova mlátičkář v tomto významu také proto, že má už tři jiné významy, a že by tedy bylo významově přetíženo. Takováto mnohovýznamovost slova neprospívá dorozumívání, tím spíše dnes, kdy se ukazuje nutnost terminologicky zpřesnit názvy už existující a nové tvořit pokud možno vždy pro jeden přesně vymezený pojem.

Název mlátičkář není tedy vhodné pojmenování pro dělníka pracujícího u mlátičky. Pokud jde o název mlatec, sami pochybujeme, že by mohl zobecnět v tomto novém významu, a to mimo uvedený už důvod též proto, že může mít také trochu pejorativní, hanlivý přídech. Přitom však se nevyhneme nutnosti najít nebo vytvořit vhodné jméno pro pracovníka u mlátičky. A tu se pro něj nabízí slovo mlátič. Je správně utvořeno běžnou příponou -č od slovesa [252]mlátiti a ústrojně zapadá do systému názvů pracovníků v zemědělství. Ani toto slovo však není nijak nové. V Ústavu pro jazyk český máme pro ně ojedinělý doklad už z r. 1900.

Souhrnně je možno říci o slově mlátičkář toto: Jako odborný název označuje jednak odborníka při výrobě mlátiček, jednak opraváře mlátiček nebo strojníka, který v době výmlatu pečuje o dobrý chod mláticích souprav. Tyto tři významy slova mlátičkář jsou ve shodě s jeho tvořením. Užívat tohoto slova ještě nadto jako souhrnného názvu pro všechny pracovníky u mlátiček není vhodné. Pro tento význam je možno buď užít starého slova mlatec, nebo lépe a vhodněji novějšího mlátič.

Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 7-8, s. 250-252

Předchozí Ladislav Janský: Prověrka z počtů, či v počtech?

Následující Vl. Kondrová: Červenokřížový?