Časopis Naše řeč
en cz

Skloňování názvů fyzikálních jednotek henry a curie

Eduard Prandstetter

[Drobnosti]

(pdf)

-

Názvy téměř všech fyzikálních jednotek se skloňují, a většinou bez obtíží, jen u dvou jednotek, henry (jednotka pro indukčnost) a curie (jednotka pro radioaktivitu), vzniká pochybnost, máme-li je skloňovat (a jak), nebo ne.

Jednotka henry byla pojmenována po americkém fyzikovi Henrym. Název jednotky nemůžeme dost dobře skloňovat tak jako osobní jméno, tj. Henryho, Henrymu atd., totiž s koncovkami zájmennými -ho, -mu, neboť takto skloňujeme jen jména životná, jako dandy, pony aj. Mohli bychom připojovat pádové koncovky -u, -em atd. bud k plnému tvaru henry, nebo k základu henr-, ale toto skloňování by působilo jisté potíže, a proto fyzikové název henry neskloňují. Také v československé státní normě ČSN 34 5200 na s. 10 je užito v druhém pádě množného čísla tvaru henry, tj. neskloněného. Jiným příkladem podstatného jména rodu mužského takto zakončeného je název anglické mince penny, který je rovněž nesklonný (viz Příruční slovník jazyka českého, díl IV, 1, s. 186a).

Název jednotky curie [vysl. kyrí] je svým původem rovněž zobecněné osobní jméno Curie, které je u nás dobře známo; zejména známá je u nás jeho nositelka paní Marie Skłodowská-Curieová a nedávno zemřelý Fréderic Joliot-Curie. Potíže při skloňování názvu curie by byly ještě větší než u názvu henry. Podle dotazu u prof. dr. Františka Běhounka, vedoucího dozimetrického oddělení Ústavu jaderné fyziky, v němž se jednotky curie (a milicurie) často užívá, odborníci název curie neskloňují. Pokud jde o rod názvu curie, pociťují toto jméno jako jméno rodu středního, to curie. To je ovšem odchylka od dřívější praxe. Například Technický slovník naučný (Teyssler-Kotyška) má v hesle Curie (díl III, s. 195a, z 5. 3. 1928) větu „Podle usnesení mezinárodního kongresu pro radiologii jest jeden c. (tj. curie — doplněno mnou, E. P.) takové množství emanace, kteréž jest v rovnováze s 1 g radia“; v ní je curie rodu mužského. Příruční slovník jazyka českého (z r. 1937) uvádí curie jako jméno rodu ženského a nesklonné. Právě vydávaný třídílný Slovník spisovného jazyka českého udává u hesla curie v souhlase s nynějším chápáním fyziků, že je to slovo nesklonné a rodu středního. K zjišťování rodu u nesklonných názvů fyzikálních jednotek poznamenáváme, že je značně ztíženo tím, že se zřídka najde doklad, z kterého by byl zřejmý rod, protože v od[254]borné literatuře užíváme téměř výhradně značek. V mluvené řeči odborníci ovšem značky vyslovují plně, ale právě tu může být kolísání v rodu, aniž o něm máme záznamy.

Co je příčinou nesklonnosti obou uvedených názvů? Většina skloňovaných názvů fyzikálních jednotek je zakončena souhláskou, ostatní mají na konci ponejvíce samohlásku -e (na -e je míle, na -ie dioptrie a kalorie). Jednotka joule [vysl. džaul] je zakončena ve výslovnosti souhláskou. Skloňování těchto jednotek nečiní tedy potíže. Jinak tomu však je u jmen henry a curie (s koncovým při výslovnosti), neboť právě z jejich neobvyklých zakončení vyplývají všechny nesnáze. Upravovat tyto názvy tak, abychom je mohli snadno skloňovat, není dobře možné, poněvadž jde o označení mezinárodní, jejichž podobu ani pravopis nemůžeme příliš měnit. Proto fyzikové názvy těchto dvou jednotek raději neskloňují. Nesklonnosí přejatých slov v češtině není ostatně nic zcela neobvyklého, srov. např. podstatná jména derby, ragby, brandy, jury aj.

Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 7-8, s. 253-254

Předchozí Vl. Kondrová: Červenokřížový?

Následující Zd. Hrušková: Zeměměřictví a zeměměřičství

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1