Časopis Naše řeč
en cz

Prověrka z počtů, či v počtech?

Ladislav Janský

[Drobnosti]

(pdf)

-

Slova, která nově přecházejí do naší slovní zásoby nebo v ní nově vznikají, přejímají vazby obyčejně od těch slov, která mají podobný (nebo opačný) význam a žijí už v jazyce delší dobu. Tak je tomu i u slov prověrka a prověřiti.

Podstatné jméno prověrka i sloveso prověřiti byla převzata do naší slovní zásoby teprve nedávno. Josef Jungmann sice uvádí ve svém slovníku sloveso prověřiti, opíraje se o starší slovník Václava Rosy, ale jako jeho význam udává ‚skrze věření (tj. půjčení) škodu nésti‘. Je to předponové sloveso toho typu jako např. slovesa prohospodařit, prospekulovat, proplýtvat. V tomto významu sloveso prověřiti dnes nežije a podle slovníkového materiálu shromážděného v Ústavě pro jazyk český patrně nežilo ani v době Jungmannově a bylo převzato jen ze slovníku Rosova.

Dnešní naše slova prověrka a prověřiti jsou přejata z ruštiny, kde podstatné jméno prověrka znamená ‚kontrola, kontrolování, zkontrolování, zkoušení, vyzkoušení‘ a ve stranickém životě žije ve stejném významu jako v češtině. Podobně sloveso proveriť znamená v ruštině ‚zkontrolovat nebo vyzkoušet, přezkoušet‘ nebo konečně ‚prověřit‘ ve stejném významu jako u nás.

Obě slova se objevují v češtině od konce první světové války. Podstatné jméno prověrka se však vyskytuje jen ojediněle, a to u autorů, jejichž jazyk byl nějakým způsobem zasažen vlivem ruštiny. Slovesa prověřiti užívají ze začátku ovšem také takoví autoři (např. Josef Kopta); později však k nim přistupují i autoři jiní, setkáváme se s ním v časopisech atd.

Že se sloveso prověřiti v češtině rozšířilo dříve než podstatné jméno prověrka, můžeme si dost snadno vysvětlit jeho podobností se slovesem ověřiti; odlišná předpona, totiž pro-, nevadila, protože se této předpony v češtině rovněž užívá, a také v tomto významu, jak vidíme např. na slovesech prohlédnouti si, prozkoušet, probádat apod. V těchto a podobných případech vyjadřuje předpona pro- důkladné, zevrubné podrobení nějaké činnosti.

Do běžného vyjadřování se podstatné jméno prověrka i sloveso prověřiti dostávají teprve po druhé světové válce. Kl. Gottwald užil v jednom ze svých projevů za války slov: „Nynější válka je drsnou zkouškou, čili jak Rusové říkají, ‚prověrkou‘ národů a států.“ Ještě tu tedy upozorňuje na ruský původ slova a uvozovkami v knižním vydání je naznačeno, že autor pociťuje slovo jako citát. Pak však obě slova u nás velmi rychle zdomácněla, máme i přídavné jméno prověrkový, k dokonavému slovesu prověřiti je nedokonavé prověřovati, od toho přídavné jméno prověřovací.

Při tvoření vazeb sloves prověřiti a prověřovati a podstatného jmé[250]na prověrka byla vzorem slovesa ověřit, zkoušet, prozkoušet, kontrolovat, revidovat apod., podstatná jména zkouška, kontrola, revize apod. Uvedená slovesa mají předmět ve 4. pádě, např. ověřit znalosti, zkoušet žáky, zkoušet lampu, kontrolovat pracovníky, kontrolovat docházku atd. Stejně mají 4. pád slovesa prověřiti a prověřovati.

U podstatného jména prověrka je předmět ve 2. pádě, protože proti vazbě se 4. pádem u slovesa je u příslušného dějového podstatného jména vždy pád druhý, např. zkoušet tlak zkouška tlaku; říkáme proto prověrka pracovišť, technických údajů, prověrka pracovníků, žáků apod.

Je-li pak třeba ještě dalšího určení výrazu, přistupuje druhý předmět. U sloves prověřiti a prověřovati a podstatného jména prověrka je druhý předmět v předložkové vazbě s předložkou z jako např. u slovesa zkoušet a podstatného jména zkouška: zkoušet žáky z počtů, zkouška žáků z počtů. Máme tedy vazby prověřovat žáky z počtů, z plavání, prověrka znalostí z pravopisu atd. — K slovesu i k podstatnému jménu mohou být ovšem připojována také předložková spojení, která jsou příslovečnými určeními, např. prověrka norem na všech pracovištích, prověrka žáků ve všech třídách atd.

Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 7-8, s. 249-250

Předchozí Zdeňka Hrušková: Výstava o něčem?

Následující František Váhala: Mlátičkář

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1