Autostřechovice?

Karel Sochor

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

-

Na správnost tohoto výrazu se nás dotazuje J. Jejkal z Teplic. Rádi mu odpovídáme. Složeniny s první částí auto jsou v češtině dvojího druhu, jednak přímo souvisí s řeckým slovem autos (sám), např. autogram, autobiografie, autokritika, jednak patří k slovu auto téhož etymologického původu, které se však vyskytuje samostatně jako zkrácená podoba místo složeného názvu automobil. Jako příklad na složeniny druhé skupiny lze uvést: autoklub, automontér, autodrožka. Mnohé ze složenin druhé skupiny jsou slangové; jsou to složeniny, které v druhé své části mají slovo domácího původu. V hovoru na pracovišti jsou dosti časté a vznikly většinou teprve v poslední době v souvislosti s rozvojem našeho motorismu a naší výroby automobilů, např. autodílna, autodoprava, autonehoda, autoolej, autopotřeby, autoškola; spisovně: automobilová dílna, automobilová doprava, automobilová nehoda, olej pro auta nebo automobilový olej, potřeby pro automobilisty, škola pro řidiče aut. Mezi takovéto nespisovné výrazy patří i autostřechovice. Avšak mezi tímto slovem a slovy výše uvedenými je rozdíl v tom, že tato slangová složenina je celkem zbytečná, poněvadž pro daný význam zcela postačí název střechovice, který žije již delší dobu v naší odborné literatuře. Původně se jím podle Teysslerova-Kotyškova Technického slovníku naučného označovaly zvlášť upravené slabé usně, určené ke krytí střech kočárů (viz heslo Střechovice, díl XIII, s. 131), dnes je to název pro pogumované a obyčejně gumou slepené látky, které jsou nepromokavé a zároveň snadno omývatelné. Vyrábějí se z nich nejen střešní potahy na auta, ale také dámské nákupní kabely, pouzdra na tenisové rakety a jiné předměty, jak nás o tom informovali pracovníci družstva Drutěva. Výraz střechovice byl utvořen příponou -ice, známou ze slov jako jelenice, levice apod., tj. jelení kůže, levá ruka apod. Východiskem bylo tedy přídavné jméno střechový. Slovo střechovice jako odborný název je správné, kdežto slangový výraz autostřechovice je zbytečný.

Naše řeč, ročník 42 (1959), číslo 3-4, s. 127

Předchozí Vl. Kondrová: TU 104

Následující František Daneš: Dotazovna — dotazna