Časopis Naše řeč
en cz

Sirup a lišaj

Zd. Hrušková

[Drobnosti]

(pdf)

-

V předminulém čísle Naší řeči v článku nazvaném Psaní i a y podle nových Pravidel byla na s. 195 poznámka o změně pravopisu slova sirup a lišaj (místo dosavadního syrup a lyšaj). Jde o dvě slova, která se až dosud zařazovala mezi tzv. slova „vyňatá“, tj. taková, která mají v základu y po obojetné souhlásce. Nová Pravidla českého pravopisu však píší obě slova s i. Jejich psaní s y nelze totiž odůvodnit ani z hlediska etymologického, ani analogií podle slov jiných.

Podstatné jméno sirup není slovo domácí, v dnešní slovní zásobě je izolované, bez vztahu k jiným slovům. Pouze mylná etymologie vedla k jeho spojování s českým slovem syrý a podle něho se slovo sirup psalo s y. Podstatné jméno sirup je původu arabského a dostalo se do Evropy prostřednictvím latiny (sirupus). O tom, že jde o slovo přejaté, svědčí jeho nejednotné podoby v jazycích evropských. I v češtině se užívalo několika podob. Vedle podob syrob a syrup nacházíme doklady i na podoby syrop a syrub a také sirob a sirup. Starší vydání Pravidel českého pravopisu sjednotila tyto podoby a uvedla jako spisovné jen dvě, syrob a syrup. Ve většině evropských jazyků, i jako odborný název latinský, se však slovo sirup píše s i měkkým, např. rus. sirop, slov. sirup, něm. Sirup, franc. sirop, ital. siroppo atd., lat. sirupus. Píše-li polština syrop s y, je to proto, aby byla zachována výslovnost [si]; slovinština, srbocharvátština a bulharština píší ovšem v tomto slově -i-, protože v těchto jazycích y neexistuje. Nová Pravidla českého pravopisu zavádějí po způsobu mezinárodním nyní rovněž psaní sirup nebo sirob s i měkkým.

[62]Druhým slovem, které budeme psát jen s i proti dosavadnímu y, je pojmenování motýla lišaj. Toto podstatné jméno ve významu ‚rod motýlů‘ (lat. Sphinx) pochází ze západoslovenských nářečí (srov. lišaj, lišaja, liška), v nichž je nejčastějším označením pro motýla vůbec. Ve spisovném jazyce se význam tohoto slova zúžil, stalo se odborným názvem pro rod motýlů Sphinx.

Jungmann ve svém Slovníku (II, 336) uvádí podoby lišaj i lišej jako slovenské s významem ‚motýl, papilio, Sommervogel‘, a podobu lišaj, sphinx jako odborný název „pokolení hmyzů z řádu šupinokřídlých, lišajovitých (sphingida)“. Obě podoby, lišaj i lišej, pak shodně zaznamenává pro označení kožní choroby ‚vředy na kůži…‘. Ve Slovníku Kottově nacházíme vedle podoby lišaj s i měkkým ve starších pramenech už také podobu s y tvrdým, lyšaj. Kott ji dokládá z díla A. Friče „Přírodopis živočišstva“ (z r. 1875). V Pravidlech českého pravopisu je od prvního vydání uvedena jen podoba s y, pravděpodobně vlivem Fričova způsobu psaní tohoto slova (srov. V. Vážný, O jménech motýlů ve slovenských nářečích, s. 108).[1] V dokladech Ústavu pro jazyk český se však vyskytují obě podoby, s i měkkým i s y tvrdým.

Slovo lišaj je velmi starobylé; značilo původně asi ‚věc škodlivou, zlou‘.[2] Slova souvisící s kmenem lich- se psala vždy s i měkkým. Kromě toho svědčí pro psaní názvu lišaj s i i stránka významová. Toto slovo neoznačovalo nejdříve motýla. Vysvítá to z jeho vztahu k obecně slovanskému lišaj. Rus. lišaj, pol. liszaj, čes. lišej, luž. liszawa apod. značí vždy kožní chorobu, lišej. Podle starých lidových názorů byli za šiřitele moru, horečky nebo zimnice a kožních nemocí považováni motýli (můry). Podle druhu nemoci, kterou prý přenášeli, podle jejího pojmenování, byli pak motýli nazýváni. Je tedy pravděpodobné, že původní starý slovanský název kožní choroby lišaj byl přenesen i na domnělého nositele nebo šiřitele této nemoci, motýla. Tak se tento název motýla vyvinul stejným postupem, jako vznikly jiné obdobné lidové názvy motýlů podle jiných nemocí, jak je známe např. ze Slovenska: s/v/rab, s/v/rábik, prašivina, hodonka apod. Tato jména jsou dodnes nejen názvy nemocí, nýbrž i názvy motýlů.

Pro psaní názvu lišaj s měkkým i svědčí dále i výslovnost tohoto slova v oblasti, kde dosud označuje lidově motýla vůbec, tj. na západním Slovensku. V. Vážný ve své knize dokazuje, že jde o území, kde se mluví nářečím jasně rozlišujícím výslovnost měkkého i a tvrdého y ve slabice li, ly ł se tu totiž vyslovuje jako [u̯], např. [bu̯ato, mu̯ín]. Z této oblasti jsou jednoznačné doklady výslovnosti slova lišaj s [li-], nikoli s [u̯i-]. To dokazuje, že je nutno vycházet z původní [63]podoby lišaj, a nikoli lyšaj. Základ pojmenování motýla lišaj je tedy shodný s pojmenováním kožní choroby zvané česky lišej, slovensky lišaj. Je proto zcela na místě, že nová Pravidla zavádějí psaní lišaj podle původního stavu místo dosavadního způsobu psaní s y.


[1] Václav Vážný v knize O jménech motýlů ve slovenských nářečích, vyd. Slovenská akadémia vied 1955, s. 107n., vykládá podobu lišaj velmi podrobně.

[2] Holub-Kopečný, Etymologický slovník jazyka českého s. v.

Naše řeč, ročník 41 (1958), číslo 1-2, s. 61-63

Předchozí Zdeněk Tyl: Z knih, časopisů a novin

Následující Zd. Hrušková: Fazol, nebo fazole?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1