Časopis Naše řeč
en cz

To zoo, nebo ta zoo?

Jitka Štindlová

[Drobnosti]

(pdf)

-

V novinách, časopisech nebo na různých vývěskách často pozorujeme kolísání v rodě podstatného jména zoo. Tak na př. v jednom jediném textu čteme: Novinky z pražské zoo, navštivte naše zoo, budete překvapeni, kolik je přírůstků v naší zoo.

Je jistě zajímavé, proč k tomuto kolísání dochází, když všechna obdobně tvořená zkrácená slova jsou podle svého zakončení středního [307]rodu. V češtině je rod jmen určován zpravidla jejich zakončením. Slova cizího původu zakončená na -o (jako tango, echo) jsou středního rodu a přiřazují se ke vzoru „město“. To se týká samozřejmě i slov vzniklých zkrácením ze slov složených, jako jsou slova auto, kilo, radio atd. Proto také je slovo zoo v slovnících i Pravidlech českého pravopisu (z r. 1941) označeno jako jméno rodu středního. V praktickém užívání slova zoo setkáváme se však se značným kolísáním v rodě, neboť vedle náležitého středního rodu proniká i ženský rod, a to působením sousloví zoologická zahrada. Ve spojení se shodným přívlastkem zjišťujeme, že ženský rod je dokonce častější než rod střední (srov. pražská zoo, do naší zoo, v naší zoo a řidčeji pražské zoo, do našeho zoo, v našem zoo).

Slovo zoo se však nevymyká z řádu platného pro zkrácená slova zakončená na -o jenom svým kolísáním v rodě. Neobvykle se chová i po stránce tvaroslovné, podobně jako slangová slova bio, foto. Jak ukazují doklady v archivu Ústavu pro jazyk český, zůstává slovo zoo většinou nesklonné (jen jediný doklad na skloňování je ze Svobodných novin z r. 1946: „Do zoa se dostanete autobusem od stanice č. 3“), třebaže dosavadní Pravidla českého pravopisu je uvádějí jako slovo sklonné (zoo, -a) a rovněž Fr. Trávníček skloňování žádá: „Jména auto … se zcela pravidelně skloňují podle vzoru město: do auta, v autě, s autem. Je proto zcela přirozené, že máme skloňovati také zoo, do zoa, k zou (vyslov zo-u)… Jednotný 6. pád je zou (o zou, v zou), jako je na př. v mokru, suchu, vlhku…“[1]

Při skloňování však vznikají jisté hláskové potíže, zvláště výslovnost tvarů 3. a 6. pádu jednotného čísla, zou (zo-u) působí nezvykle, a tím si vysvětlíme, že slovo zoo zůstává v mluvené řeči většinou nesklonné.

Fr. Trávníček charakterisuje v Nástroji myšlení a dorozumění z r. 1940 slovo zoo takto: „Je to zatím slovo nepříliš časté a hovorové, důvěrné, familiární, ne čistě spisovné, ale je docela možné, že se časem ujme obecně a vymůže si domovské právo i v jazyce spisovném.“ Dnes vidíme, že se vedle slova zoo užívá v mluvených projevech také jednoslovného vyjádření „zoologická“, kdežto podoba zoo převládá v určitých projevech psaných, vyžadujících stručného vyjádření, jako jsou tituly a zprávy v novinách a časopisech, reklamní vývěsky, tabulky, ukazatelé cesty a pod: Přesto ani dnes ještě nepokládáme slovo zoo za spisovné.

Vliv sousloví zoologická zahrada a také v hovoru užívané zkrácené podoby zoologická se projevuje změnou rodu slova zoo. Přes to, že se u tohoto jména ve spojení s přívlastkem setkáváme častěji s rodem ženským, slovo zoo je přece rodu středního, tak jako středního rodu jsou i ostatní jména zakončená na -o vzniklá zkrácením cizích slov a sousloví, a to ať jde o slova spisovná, jako je auto, radio, nebo o slova slangová, jako je foto, gramo.


[1] Nástroj myšlení a dorozumění, Praha 1940, s. 166.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 9-10, s. 306-307

Předchozí Karel Sochor: Spojitá válcovací trať, nikoli kontitrať

Následující Antonín Frinta: Poznámka k podobě cizích místních názvů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1