Poznámka k podobě cizích místních názvů

Antonín Frinta

[Drobnosti]

(pdf)

-

Vítám, že se redaktoři Naší řeči jako svědomití bohemisté v č. 3—4 ozvali proti nemístnému potlačování vžitých českých podob pro cizí jména zeměpisná, zvláště na mapách. Jde při tomto novém zlozvyku o nerozvážné provádění resoluce jednoho sjezdu zeměpisců, ale kdyby se u nás mělo užívat jen cizích názvů, nesměly by se ani skloňovat a zavedly by se barbarismy: v Canada, na Volga, u Hamburg atp. Připomíná to usus nařízený nám za okupace, kdy jsme musili čísti tvary: ve Wienu, do Leitmeritz atp. Naši dobrovolní přívrženci takového mechanického pravidla (přeneseného neprávem ze jmen osobních na místní), které nedbá přirozeného vývoje domácí tradice, si neuvědomují, že si tak nepočíná žádný kulturní národ, ani jiný slovanský. Nikdo z nich se nevzdá kvůli původnímu názvu svých všelijak změněných tvarů, jako: Londres, Prague, Paryż, Moscou, Moskau, Bécs, Πpaгa atp.

Jako sorabista chci ještě připomenout, že v případě Německa jsou okresy bývalých obou Lužic úředně dvojjazyčné (podle zákonů z r. 1948 a 1950), jak je patrno i z německých jízdních řádů a z nápisů na tamních nádražích a na silničních tabulkách. Je proto zcela nesprávné, jsou-li na našich mapách Německé demokratické republiky i Polska jen názvy: Bautzen, Cottbus, Weisswasser, Kamenz atp. a ani v závorce nepřipojeny rovnoprávné tvary původní: Budyšin, Chośebuz, Běła Woda, Kamjenc atp.

Konečně uvádím, že i pro ostatní Německo užívají Lužičtí Srbové ve svých knihách i ve školních dějepisech a novinách starých slovanských tvarů: Lipsk, Drježdźany, Podstupim (správně za Potsdam), ba i Dźěwin (za Magdeburg), Frankobrod (za. Frankfurt), Mnichow, Warnoćicy (za náš Warnsdorf) a Bryland (za Friedland) a j.[1] Jen dosavadní lidový tvar Barlin byl nejnověji nahrazen autentickým (též slovanským) Berlin.

---

[1] Viz Nowy serbski zemjepisny slowničk, zestaja M. Nowak-Njechorński (Budyšin 1951), s. 79—81.

 

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 9-10, s. 308

Předchozí Jitka Štindlová: To zoo, nebo ta zoo?

Následující Františka Havlová: Nechat někoho na holičkách