Dělené, nebo bourané maso?

Karel Sochor

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

-

Nedávno jsme čtli v denním tisku a v časopisech o bourání masa na jatkách a o bouraném mase. Ve spisovném jazyce působí sloveso bourat v tomto významu hodně nezvykle, neboť se ho užívá zpravidla ve smyslu ‚bořiti, rušiti‘. Bouráme staré domy, překážející zdi, bouráme ohrady, lešení a j.; v přeneseném smyslu se mluví o bourání přehrad, předsudků, starých řádů a pod. Také odvozeného slovesa odbourávat se užívalo před lety v přeneseném významu, když se psalo v novinách o odbourávání cen, t. j. o jejich snižování[1]; toto spojení vzniklo podle německého „die Preise abbauen“. [120]Ověřovali jsme si, zda spojení bourat maso není také podle němčiny nebo jiného cizího jazyka, ale zjistili jsme, že toto vyjádření vzniklo na pracovišti našich jatek bez cizího vlivu, zato však se značnou dávkou expresivity. Ve spisovné češtině není však obvyklé takto se vyjadřovat. Tu se nám nabízí několik mnohem vhodnějších sloves. Především je to sloveso děliti, které dobře vystihuje, že jde o úpravu masa, o rozsekání a rozřezání celých kusů poražených zvířat na půlky a další díly, aby maso mohlo být prodáváno přímo spotřebitelům nebo zpracováno průmyslově.

V odborných příručkách o zpracování masa na jatkách se vskutku užívá slovesa dělit. Název těchto příruček je „Dělení vepřového masa“, „Dělení telecího masa“, „Dělení hovězího masa“. Jinak ovšem můžeme též mluvit o členění masa nebo o půlení a čtvrcení poražených kusů dobytka. Slovesa dělit, půlit, čtvrtit dobře vyhovují a lze jich užít podle toho, o jakou jde situaci. Zato bourat maso, rozbourat kusy dobytka, bourat na půlky a pod. nepovažujeme ve spisovném jazyce za správné. Je to vyjádření obvyklé jen v úzkém prostředí vlastního pracoviště, v našem případě na jatkách a ve velkých řeznických podnicích; proto je musíme označit za slangové a zároveň odmítnout jeho užívání ve spisovných projevech.

---

[1] Naše řeč se několikrát v dřívějších ročnících ohradila proti užívání slovesa odbourávat v tomto významu, na př. 17, 1933, s. 262 a j.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 3-4, s. 119-120

Předchozí Helena Kratochvílová: Tavěcí teplota, nebo tavicí teplota?

Následující Kvido Hodura: Akademik František Ryšánek osmdesátiletý