Instrukční film, nebo instruktážní film?

Helena Kratochvílová

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

-

Jde o film, jehož úkolem je podat divákům v krátkém čase a pokud možno lehkou formou názorné poučení, jak provádět nějaký úkon nebo jak jeho provádění zlepšit. Nejčastěji je věnován výrobě a její technologii, ale slouží dobře i jiným oborům, na př. jako prostředek k technickému zdokonalení sportovců. Je to tedy film naučný, podávající instrukce o výcviku. Proto jej filmoví odborníci označují jako film instrukční nebo výcvikový (Srov. Fr. Gürtler, Malý filmový slovník, 1948). V poslední době se však začíná objevovat i název instruktážní film. Je to vlivem rozšíření slova instruktáž, které k nám přišlo z ruštiny. Velmi rychle se vžilo v našem politickém a odborářském životě a ustálilo se jako název pro obsažné, obvykle déle trvající instruování o důležitých záležitostech těchto oborů. K podstatnému jménu instruktáž se pak záhy přitvořilo přídavné jméno instruktážní.

Film, o nějž nám tu jde, podává — jak už jsme řekli — prostě návod, instrukci, jak se má něco dělat, je to tedy film instrukční. Takového filmu může být ovšem užito jako součásti instruktáže; v tom smyslu by mohl být nazván i filmem instruktážním. Dáme však přednost přídavnému jménu instrukční, neboť to vyjadřuje základní funkci takového filmu, dávat instrukci. Vztah k instruktáži je jen druhotný, a proto není podstatné jméno instruktáž vhodným pojmenovávacím východiskem.

Doporučujeme proto Československému státnímu filmu, aby setrval u staršího a vhodnějšího označení instrukční film.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 1-2, s. 64

Předchozí Dš (= František Daneš): Novinářská čeština

Následující Bohuslav Hála: Několik poznámek na okraj recitace