Časopis Naše řeč
en cz

Sloh literárních kritik

[Drobnosti]

(pdf)

-

Sloh literárních kritik se ještě do nedávna vyznačoval značnou složitostí, vyumělkovaností a nepřirozeností. Dnes už se s těmito jevy setkáváme celkem řidčeji, tím nápadněji a nepříjemněji však působí. Jako příklad uvedeme jedno přespříliš rozvinuté a složité souvětí z časopisu „Světová literatura“ (1956, č. 3, s. 243). Uvedené souvětí má, pravda, stavbu promyšlenou, avšak svou rozměrností, složitostí a šroubovaností je pro čtenáře nepřehledné a těžko srozumitelné, slohově nevhodné. Zní takto:

Mluví [autor studie] na př. o Théatre Libre a místo prohloubené studie o tom, jak toto z počátku ochotnické divadlo Antoinovo roztříštilo tradici pompésního, lesklého a efektního divadla společenského, které vykvetlo v éře Napoleona III., jak divadlo pojaté jako samoúčelná hra se mu změnilo v divadlo hlubokého prožívání skutečnosti a bojovného náporu na společnost a jaké to mělo důsledky v celkové výstavbě divadelního slohu, zajímá ho právě jen několik zveličených detailů, které ilustrují naturalismus tohoto revolučního divadla, na příklad jak Antoine dával na scéně vyvěšovat kusy masa z pařížských jatek, aby dosáhl „věrného“ obrazu řeznického krámu, nebo jak zavedl na scénu skutečný pramen, nebo jak rozmístil na scéně do regálů osm set lékárnických lahviček, aniž dovedl zhodnotit tyto skutečnosti s hlediska divadelního vývoje.

Obsahové jádro je v podstatě vyjádřeno těmi částmi souvětí, které jsme vyznačili kursivou (tvoří jen asi čtvrtinu celého souvětí); souvisle bychom je mohli vyjádřit asi takto: Autor místo prohloubené studie o vývoji divadla Théatre Libre a o jeho významu věnuje svůj zájem právě jen několika zveličeným detailům, aniž dovede zhodnotit tyto skutečnosti s hlediska divadelního vývoje. Vyjádření obsahového jádra je zasuto [62]množstvím vedlejších vět, které sice jen v podstatě doplňují toto jádro, avšak jsou tak zbytnělé, že činí celé souvětí nepřehledným a těžko srozumitelným. (Na závadu je konečně i to, že poslední věta v souvětí, …aniž dovedl…, tvoří nepravou a zcela nežádoucí syntaktickou dvojici s řetězem předcházejících vět vedlejších). — Nápravy lze dosáhnout jen úplným přestylisováním celého souvětí.

Naše řeč, ročník 40 (1957), číslo 1-2, s. 61-62

Předchozí Jan Chloupek: Jdeme dopředu středním útočníkem!

Následující Dš: Odběru plynu složek