Orientovati (se)

Z. Hrušková

[Okénko z naší poradny]

(pdf)

-

V publicistickém stylu se dnes často setkáváme se slovesem orientovati (se) v novém významu, jiném, než jaký je u tohoto slovesa obvyklý. Tak je tomu na př. ve větě: „Francouzské monopoly se orientovaly stále rozhodněji na vývoz“. Někteří naši čtenáři se pozastavují nad užitím slovesa orientovati se v tomto významu i nad jeho vazbou s předložkou na.

Slovesa orientovati i zvratného orientovati se užívá se v několika významech, jak je uvádí Příruční slovník jazyka českého. Základní význam je ‚určovati vlastní polohu v nějakém prostoru, vyznat se v nějakém prostoru nebo krajině‘, na př.: orientovali se v neznámé krajině; prošli jsme městem, abychom se orientovali. Jemu je blízký význam ‚míti jistou polohu vzhledem k stranám světovým‘, zpravidla ve spojení býti orientován, na př.: basilika na východ orientovaná; čtvercovitá základna pyramid bývá orientována podle světových stran. Další význam blízký tomuto je ‚dávati něčemu jistý směr, býti zaměřen jistým směrem‘, na př.: eufonie je orientována převážně k samohláskám. S významy týkajícími se místní polohy souvisí některé významy přenesené: ‚seznamovati někoho (sebe) s něčím, usnadňovati rozhled, přehled‘, u zvratného slovesa také význam ‚vyznat se v něčem‘, na př.: příruční kniha nás rychle orientuje v neznámém oboru; diváci se orientují v ději hry; naše mládež se umí samostatně orientovat v současné situaci a pod.

Zvláštní skupinu tvoří významy, ať už konkretní nebo přenesené, se zdůrazněním směru, směřování, na př.: je nutné orientovat zájmy [309]jednotlivce ve směru zájmu kolektivu. Častý je tento odstín v oblastech ze života hospodářského, politického a kulturního (říditi se jistým směrem politického přesvědčení, býti stoupencem jistého směru, na př.: šlo o spolek, který byl v rukou socialistických a levě orientovaných studentů).

Ve vyjadřování v této oblasti hospodářské, politické a kulturní začíná se dnes vyvíjet ještě další, nový významový odstín slovesa orientovati (se). Toto sloveso se objevuje ve spojeních vyjadřujících zaměření k určitému cíli, záměrné vedení k tomuto cíli, k jeho dosažení, uskutečnění; srov. na př.: z výroby domácké jsme se postupně orientovali k výrobě průmyslové; náš průmysl byl včas orientován na obory těžkého strojírenství; K. Gottwald orientoval stranu na velké revoluční boje; usnesení strany orientuje učitele na zlepšení práce.

Dosud nejbližší tomuto významu byly vazby slovesa orientovati (se) s předložkou k zdůrazňující směr. Nový významový odstín liší se však v tom, že tu nejde pouze o vyjádření směru, směřování k jistému cíli, nýbrž vyjadřuje se i úsilí podmětu o uskutečnění tohoto cíle, zaměření k určitému cíli, aby bylo dosaženo žádaného výsledku. Pro tento význam není dosti výrazná předložka k, a proto se zároveň vedle ní začalo užívat předložky na. Pronikla proto, že má s předložkou k shodný základní význam, totiž označení směru pohybu, kterým děj probíhá, tedy ‚směrem k někomu, k něčemu, do něčí blízkosti‘ (jeti ku Praze = jeti směrem na Prahu — srov. Fr. Trávníček, Mluvnice spis. češ. II, § 752, 759), ale nadto označuje ještě cíl, ke kterému děj směřuje (srov. Fr. Trávníček tamže, § 758). Rozdílný význam obou předložek ukazují dobře tyto dva příklady: „Obtíže pramení z toho, že se příslušní činitelé nedovedou orientovat k lidu“, a naproti tomu: „Militaristické kruhy se orientují na prohloubení rozkolu Německa a na novou válku“ (t. j. usilují, snaží se přivodit rozkol v Německu a rozpoutat válku). Předložka na má tu tedy své významové oprávnění.

Na užití předložky na u slovesa orientovati (se) působila také analogie slovesa souznačného, synonymního zaměřit se na něco, na př.: Zátopek zaměřil svou přípravu na běh na 10 000 m a pod. Všimneme-li si vět, v nichž se vyskytuje sloveso orientovati (se) v novém významu a s novou vazbou, vidíme, že většinou můžeme obě slovesa zaměnit: učitelé mají zaměřit své úsilí (orientovat se) na zlepšení práce; bylo nutné se zaměřit (orientovat se) na jednu politickou stranu atd.

Jistě působil na vznik nové vazby slovesa orientovat (se) také vliv ruštiny, kde má příslušné sloveso (orientirovať sja) rovněž vazbu s předložkou na.

Významové rozlišení vazeb s předložkami k a na není ovšem ostré a důsledné, protože rozdíl mezi významy obou vazeb je velmi jemný [310]a jsou četné případy, kdy je možný obojí výklad, kdy může děj slovesa zdůrazňovat pouze směr, anebo zahrnovat také úsilí o uskutečnění cíle. Jak ukazuje lístkový materiál Ústavu pro jazyk český, předložka na již u slovesa orientovati (se) ve významu ‚zaměřit se na něco‘ pronikla, je stále častější, vedle předložky k je oprávněna, a nelze tedy tuto vazbu považovat za nesprávnou.

Naše řeč, ročník 39 (1956), číslo 9-10, s. 308-310

Předchozí Igor Němec: Ešalon

Následující Lubomír Doležel: K vyjadřování řeči postav v románě J. Otčenáška „Občan Brych“