Etapisace, úsekisace

Jaroslav Machač

[Drobnosti]

(pdf)

-

K jakým důsledkům může někdy vést přehnaná snaha o jednoslovná pojmenování v odborném jazyce, o tom nás přesvědčují slova etapisace a úsekisace, na něž nás upozornila posluchačka Jazykového koutku. Uvádí je v této souvislosti: „… současně musí být vypracován harmonogram výstavby včetně etapisace a úsekisace“. Z tohoto větného kontextu vyplývá, že etapisace a úsekisace znamená rozdělení plánu na etapy a úseky, rozplánování na etapy a úseky.

Tato slova jsou tvořena podle velké skupiny slov z cizích základů s příponou (-is)-ace, znamenajících v širokém smyslu ‚provedení nebo provádění něčeho‘ (na př. socialisace, elektrisace, kolonisace, popularisace, aklimatisace, kanalisace atd.). To jsou vesměs podstatná jména odvozovaná od sloves s příponou (-is)-ovati (socialisovat, elektrisovat, kolonisovat atd.) nebo přejímaná zároveň s nimi. Ve francouzštině, odkud se tento slovotvorný typ rozšířil jako velmi produktivní europeismus, odpovídá těmto dvojicím podstatných jmen a sloves dvojice na (-is)-ation a (-is)-er (v angličtině -ization, -ize, v němčině -isation, -isieren, v ruštině -izacija, -izirovať).

[305]Obě uvedená nová slova nejsou po stránce slovotvorné na stejné rovině. První z nich, etapisace, je odvozeno cizí příponou (-isace) od cizího základu (etapa); bylo by sice možno proti tomuto tvoření namítnout, že se původně (ve francouzštině) takováto podstatná jména tvořila od sloves (a svým významem se kryjí zhruba s příslušným podstatným jménem slovesným: popularisace = popularisování) a zde že takové sloveso chybí. Tato námitka však neobstojí, neboť — alespoň v češtině — chápeme příponu -(is)ace jako samostatnou a za druhé příslušné sloveso (etapisovat) potenciálně v jazyce existuje a bylo by ho možno podle potřeby kdykoli užít. Po stránce formální nelze tedy proti tvoření slova etapisace celkem nic namítat — rozhodující tu nemůže být ani to, zda bylo přijato jako hotové z některého jazyka cizího, anebo zda bylo — podle již existujících obdobných modelů — utvořeno u nás. Nová slova musíme však hodnotit ještě s jiného hlediska; musíme si položit otázku, zda nové slovo je opravdu potřebné a zda danou skutečnost vhodně pojmenovává. A tu se domníváme, že rozdělení plánované práce na etapy není činnost natolik složitá, důležitá a specifická, že by bylo nutno hledat pro ni nové pojmenování. Jistě že tu vystačíme s vyjádřením jako rozdělení na etapy, stanovení etap a pod. Tvůrce „etapisace“ se patrně opřel o slova téhož významového okruhu periodisace a rayonisace. O potřebnosti a vžitosti prvního z nich není jistě pochyb; druhé z nich je řídké a jazyk by se bez něho vcelku obešel,[1] vystačí s podstatným jménem rayonování.

Druhé slovo, úsekisace, je ovšem utvořeno naprosto nesprávně a nevhodně, neboť se tu cizí, přejatý slovotvorný prvek, přípona -(is)ace, spojuje s domácím základem. Tvoření slov ze dvou navzájem cizorodých prvků (t. zv. slov hybridních) je v češtině omezeno na některé jednotlivé už vžité případy (houslista, nadace a j.), ale pro slovo úsekisace není zde obdoby. S hlediska pojmenovávacího je to rovněž slovo zcela zbytečné, snad ještě více než etapisace.

Slova etapisace a zvláště úsekisace jsou tedy nevhodné jazykové výstřelky, které je nutno odmítnout.

---

[1] Srov. k tomu poznámku v druhém výběru z jazykových koutků Čs. rozhlasu (Praha 1955), s. 154 n.

Naše řeč, ročník 39 (1956), číslo 9-10, s. 304-305

Předchozí Jaroslav Kuchař: Přechylujme ženská příjmení cizího původu!

Následující Ladislav Janský: Mluvit k něčemu