Charamza, charý

[Hovorna]

(pdf)

-

(F. K.). Charamza je jméno původu slovanského, tak jako české příjmení Charous (Charouz, Charaus a p.). Vyskytuje se na Moravě v nářečí val. jako přezdívka člověka nedbalého, k ničemu. Tento i podobné názvy v nářečích sousedních, jako charabéľ = vetchý člověk (starý strom), charabura = slaboch, churavec (plané jídlo) i odvozené sloveso charandzovať (val.), mají patrně původ v slovech polských, jako charlęga, charlak n. chorlak (člověk churavý), charłęczyć się (churavěti), Chorąbała (jm. osobní), a souvisí nejspíše s kmenem, který je v Českém slově chorý (pův. chvor-), od něhož se liší jen zdloužením kmenové samohlásky o — a jako v tvor — tvar, kloniti — klaněti a p. Přípony, které se v slovech moravských vyskytují, jsou buď domácího původu, jako v charous, nebo jsou to obměny přípon slov polských v pohraničí přejatých, jako snad v charabeľ (charabeľa) — pol. Chorąbała, anebo různým způsobem na moravské půdě abstrahovaných nebo i z rozmaru — jak to bývá často u přezdívek — improvisovaných. Podle těchto slov vzniklo snad z příd. jména chorý také adj. charý, které zaznamenává Bartoš v Dial. slov. z Orlové na území lašském s významem škaredý, ošumělý. Příd. jméno charý je také tím zajímavé, že bylo uvedeno (jak se zdá, Nerudou) do české řeči básnické, s významem poněkud neurčitým: nalákav se prachu z lidské hlíny, pojav hrobův živou myšlénku, darmo sháním s oka charé stíny Neruda, Hřbit. kvítí 33 a 54 (= Knihy veršů 46 a 195); anděl děsu rozpřáh’ křídla chará t. Balady a romance 7. Zdá se, jako by Nerudovi byla při slově charý tanula na mysli představa ponurosti, vzbuzená snad zvukovou asociací s něm. slovy Char freitag, Charwoche (nyní obyč. Karfreitag, Karwoche).

Naše řeč, ročník 11 (1927), číslo 1, s. 23

Předchozí Gradace

Následující Velniště a j.