Otázky českého a slovenského odborného názvosloví

Karel Sochor

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Tímto thematem se zabývala další společná porada českých a slovenských pracovníků terminologických oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV a Ústavu slovenského jazyka SAV, konaná koncem června letošního roku v Praze.[1] Poradu zahájil akademik B. Havránek a referáty přednesli slovenští i čeští pracovníci. Dr Ján Horecký zkoumal otázku, která slova ze slovní zásoby nutno považovat za termíny, Jar. Kuchař a Dr Ferd. Buffa promluvili o tvoření slov, o způsobech pojmenovávání a o produktivnosti pojmenovávacích typů v terminologii. Důležitý referát Dr Mir. Roudného o československé vzájemnosti v terminologii vzbudil živou diskusi a ujasnil vztahy mezi nově vznikajícím odborným názvoslovím na Slovensku a v českých zemích. Dr K. Sochor se zabýval jazykovými i věcnými předpoklady ustalování a normalisování odborných názvů a Viera Dujčíková jejich definováním.

V diskusi se konstatovalo, že je třeba i nadále zkoumat jazykovou problematiku odborného názvosloví, a to jako složky lexikologie, soustavně studovat otázky produktivních a neproduktivních slovotvorných typů v současném jazyce a jejich využití pro potřeby odborného názvosloví.

Pomoc jazykovědců při dotváření a ustalování názvosloví je v současné době velmi značná, a to zejména na Slovensku. Dosud však v některých oborech při nově vznikajících termínech není situace plně uspokojivá, poněvadž odborníci si ještě nevypracovali postačující názvosloví. V češtině i slovenštině se tento stav zvlášť nepříznivě obráží v oboru jaderné fysiky. Účastníci porady také posoudili otázku slovenských odborných názvů vojenských, neboť spisovná slovenština si dosud tuto terminologii pro dnešní potřeby nevytvořila. Potřeba jednotného vyjadřování a jednotné povelové techniky v ozbrojených silách nemůže být překážkou vypracování a ustálení slovenského vojenského názvosloví (ovšem nikoli zbytečně odlišného od češtiny), poněvadž termínů se používá i mimo oblast vlastního oboru v celém národním jazyce [297](na př. v beletrii, v denním tisku, v rozhlase a pod.). Dosavadní stav, kdy ve spisovných slovenských projevech z oboru vojenského suplují často názvy české, není v souladu s rozvojem slovenštiny.

Účastníci porady dále konstatovali, že péče o ustalování a normalisování odborného názvosloví, soustředěná od r. 1950 v Ústavu slovenského jazyka SAV v Bratislavě, je od počátku vedena tak, aby odpovídala zákonitostem vývoje slovenštiny v současné době a aby s hlediska státně politického byla ve shodě s potřebami kulturního rozvoje slovenského národa. Jak na slovenské, tak na české straně se usiluje o to, aby se čeština a slovenština zbytečně nerozcházely v odborných názvech. Nutno naopak shodně řešit důležité nově vznikající termíny — ovšem při plném respektování osobitosti obou jazyků.

Z referátů i diskuse vyplynulo, že bude třeba i nadále udržovat pravidelný styk obou terminologických oddělení, zachovávat společný postup při normalisaci názvosloví a vyměňovat si zkušenosti a objasňovat hlediska při řešení zásadních otázek terminologických.

---

[1] Viz zprávy o dřívějších poradách v Naší řeči 37, 1954, s. 237 n., a 39, 1956, s. 105 n.

Naše řeč, ročník 39 (1956), číslo 9-10, s. 296-297

Předchozí Jana Dvončová-Švehlová: Dvě slovenské práce o jazykové kultuře

Následující Deset let Jazykového koutku