Lidové pozdravy typu „zdrávi byli“

Pavel Jančák

[Články]

(pdf)

-

V bohaté soustavě pozdravů našeho venkova měly své důležité místo pozdravy typu „Zdrávi byli“, užívané nejčastěji při vyprovázení a loučení. Tvořily se spojením zdrávi s příčestím byli nebo s příčestími různých jiných sloves, obměňovaných podle potřeby; tedy na př. Zdrávi došli, Zdrávi dojeli, … putovali, … pořídili a pod.[1] Jednotlivé pozdravové formy tohoto typu byly velmi pestré a obsáhly řadu nejrůznějších situací.

Tyto pozdravy, jež se dnes v našich nářečích dochovaly už jen ve zbytcích, byly dříve u starousedlého venkovského obyvatelstva rozšířeny obecně. Přesvědčuje nás o tom i dokladový materiál z lexikálního archivu Ústavu pro jazyk český; všechny doklady, jež zde nacházíme, jsou zhruba z druhé poloviny minulého století a pocházejí z literární tvorby spisovatelů zobrazujících venkovské prostředí.

Jan odpověděl zkrátka [na vzkaz] „Zdrávy vzkazovaly“ a doložil, že nechce býti jiným v cestě, a bábu odbyl. 1851 Pravda. — „Nu, pěkně vás tedy vítám z Prahy, zdráva přijela.“ 1869 Světlá. — Když Sovák vykročil z domu, Kmoch povídal: „Tak tedy už jde; zdrávi pořídili …“ 1874 Hálek. — „Zdrávi putovali, pane Kráso, pěkně vítám z cesty.“ 1897 Jirásek. — Rychtář odcházel pozdraviv: „Zdrávi poseděli.“ 1897 Jirásek. — „I vítám tě, Kačenko!“ zvolala Františka, bylať to žena Martinova. „Zdrávas došla. Pojď dál,“ a otevřela branku. 1897 Pittnerová. — „Zdrávi vzkazovali,“ vykřikl na všecky [kdož za ním po vsi volali pozdrav Praze] Cimbura a zatočil kloboukem na rozloučenou drahé vísce. 1908 Baar.

[271]O stáří těchto pozdravů nelze se však zatím s určitostí vyslovit. Jisté je, že i začátkem minulého století byly běžné, jak se můžeme přesvědčit v Jungmannově Slovníku.[2] Některé formy jsou doloženy z doby ještě mnohem starší.

Původní bude patrně pozdrav Zdrávi byli. Nejstarší doklad (14.—15. stol.) Buoh daj zdráv byl uvádí Kott z Archivu českého III, 393; Jungmann přepisuje tuto formu z Rosova slovníku. Jistě se však tohoto pozdravu tehdy užívalo i při denním styku (srov. pak u Kotta: „Pozdravujíce jiné říkáme: Bohdej zdráv byl (zdrávi byli)“) stejně jako podoby Sbohem zdrávi byli, kterou Jungmann dokládá z běžného usu. Ještě starší je Jungmannem uváděná podoba Bůh dej zdrávu býti s významem „pozdrav tě bůh“ z Passionálu (15 C). Avšak i na pozdravové formy s významovými slovesy nacházíme doklady poměrně dosti staré: viz na př. u Kotta (V, s. 419) Bohdaj zdráv pojčil v rukopise Naučení brněnská (Tč. 238) z konce 15. stol. a Zdráv užil z Wintrova materiálu.

O užívání těchto pozdravů v minulé době by nám mohla mnoho říci soustavná excerpce rukopisného archivního materiálu. Svědčí o tom příležitostně zjištěný pražský zápis z r. 1564: „Kázal sobě Štětka piva dáti; pili jsme spolu, potom šel Matouš vopilej, řekl dobrý večer, i poděkovali jsme mu všichni, by zdrávi byli, pane Matouši.“ (Arch. hl. m. Prahy, rukop. č. 1048, s. 14a).[3] Jistě pak není náhodné užití pozdravu Zdrávi byli ve Wintrových historických povídkách Pražské obrázky („Dobrý den, Bůh zdař, Zdrávi byli a jiná pozdravování ozývala se tu a tam“, s. 47), neboť Winter velmi dobře archivní materiál znal.[4] Je však zajímavé, že se mi nepodařilo najít žádný doklad na tyto pozdravy ve staročeském materiálu Gebauerově. Ovšem ani to nemusí ještě vylučovat jejich užívání ve staré češtině i v době před 15. stol., neboť prvky lidového jazyka mluveného se vzhledem k povaze naší literatury té doby dostávaly do písemných památek jen v míře velmi omezené.

Formy a frekvence pozdravů, které v současné době žijí nebo doznívají v našich nářečích, byly v Čechách zjišťovány zvláštním dotazníkem „Jak zdraví náš lid“[5] a příležitostně ověřovány také přímo. Tento výzkum ukázal, že pozdravy typu „Zdrávi byli“ jsou dnes i u nejstarší generace ojedinělé nebo že již úplně vymizely. [272]Při ústupu těchto forem, které uživatelé pociťují jako onikání,[6] se tato spojení nahrazují podobami s vykáním. Tak na př. vedle nebo místo tvarů Zdrávi došli, … dojeli slyšíme i Zdrávi dojděte, … dojeďte, Ve zdraví se procházejte a pod. Ale i tyto pozdravy v českých nářečích již mizejí z užívání. O ústupu všech pozdravů tohoto typu svědčí i to, že většiny forem se dnes často užívá už jen se žertovným nebo výrazně familiárním zabarvením.[7]

Funkce pozdravových forem tohoto typu je různá. Zpravidla jde o pozdrav při loučení (Zdrávi byli, … došli, … dojeli, … putovali, … pořídili), o poděkování nebo o odpověd (Zdrávi půjčovali, … vzkazovali, … vinšovali, … užili, … čekali, … poseděli, … se ptali), někdy o pozdrav za speciálních situací (Zdrávi chodili, … požili, … jedli a pod.).

Z pozdravů tohoto typu, užívaných při rozchodu, má nejširší platnost forma Zdrávi byli; dnes ji už slyšíme jen velmi vzácně (na př. z nedávného výzkumu ve Volyni při vyprovázení hosta: „Potěš vás pánbu, zdrávi přišli, zdrávi byli“) a téměř vždy s posunutým významem (na př. jen mezi dobrými přáteli, u mladých ze žertu nebo v různých průpovídkách: „Zdrávi byli, kordy měli, hadrama se fechtovali“ na označení, že se nevěří, Stráž n. Než. — jde patrně o obměnu známého rčení „Blázni byli …“). Formu Zdrávi byli dnes již plně nahradil pozdrav Buďte zdráv.

Místo dnešního pozdravu Šťastnou cestu užívalo se při vyprovázení hosta forem Zdrávi došli, … dojeli a pod.; místy se tyto pozdravy udržely dosud. Vedle toho žijí ještě podoby Ve zdraví došli, … dojeli (Zálší na Soběslavsku), Zdrávi dojděte, … dojeďte (Bohušovice n. Ohří). Na Trhovosvinsku zdravili při vyprovázení na cestu do Prahy nebo do Bavor Zdrávi putovali; při loučení s těmi, kteří odcházeli za prací, Ve zdraví se vrátili, Ve zdraví se šťastně shledali.

Odchod na obtížnou cestu nebo za vážnou záležitostí (k lékaři, na námluvy, k soudu, k notáři — Zlatá Koruna na Českokrumlovsku) byl provázen pozdravem Zdrávi pořídili, při cestě na [273]„jarmark“ se zdravilo Zdrávi koupili. Dnes slyšíme za těchto situací jen pozdravy Šťastný pořízení a pod.

Některých forem tohoto typu se užívalo i ve funkci odpovědi, zpravidla jako poděkování. U starých lidí je ještě dnes poměrně dosti časté poděkování Zdrávi vzkazovali při posílání nebo i při vyřizování nepřímého pozdravu. Tak na př. na vzkaz „… a pozdravujte doma!“ se odpovídá „Zdrávi vzkazovali“. Doma pak po vyřízení vzkazu „Vzkazuje vás strejček z Klečat pozdravovat“ zní odpověď Zdrávi zvěstovali nebo Zdrávi vyřídili (Zálší na Soběslavsku), častěji opět Zdrávi vzkazovali (Podeřiště na Prachaticku, Bzí na Vltavotýnsku, Počátky na Chotěbořsku a j.).

Na poděkování hosta při odchodu z posvícení, svatby a pod. Zdrávi poseděli (nebo též Zdrávi jsme poseděli) odpovídal hostitel Zdrávi užili. Dnes jsou tyto formy již vzácné. Ani chodskou podobu Zdrávi hužíli, kterou uvádí ještě Hruška (Dialekt. slovník, s. 120), žádný vyplňovatel našeho dotazníku nezaznamenal.

Také za některých speciálních situací vytvořily se formy tohoto typu. Nemocným byly určeny pozdravy Zdrávi chodili a pod. Vyjde-li rodička po porodu ven, je místními pozdravována Zdráva procházela (Louňovice na Vlašimsku) nebo Ve zdraví se procházela (Planá n. Luž.). Odpověď zní Ve zdraví to vinšovala nebo jen Zdrávi vinšovali.

Dříve byl výběr možných pozdravových forem tohoto typu ještě větší. Některých forem se mohlo dokonce užívat i při setkání: vedle již uvedeného Zdrávi chodili[8] je to forma Zdrávi přicházeli (s významem dnešního pozdravu Pěkně vítám a pod.) a ranní pozdrav Zdrávi vstali. Večerním pozdravem na rozloučenou vedle pozdravu Dobrou noc byla forma Zdrávi spali (zachycená už z r. 1564 v pražském archivu: „… a žehnali se řka zdráv spal“, rkp. č. 1048, s. 14a). Místo našich pozdravů Dobrou chuť a Dobré zažití se u jídla zdravilo Zdrávi požili a Zdrávi zažili (srov. též na př. u Preissové: „Dobrý večer, zdrávy zažívaly hody“) nebo Zdrávi jedli. Jako poděkování se v různých situacích uplatňovaly ještě další formy: při odevzdávání vypůjčené věci se říkalo Zdrávi půjčovali (Rais si tento pozdrav pamatuje z mládí: „Měli-li naši od souseda něco vypůjčeno, na př. nějaký nástroj, knihu nebo před vlastním domácím pečením bochník chleba a poslali mě to odnést, vždy jsem měl vyříditi: ‚Kmotříčku, tatínek s maminkou vám děkují — zdrávi půjčovali‘.“) — moravské varianty Zdráv pojčil a Zdrávi poščávali najdeme u Kotta a u Bartoše (Dial. slov. mor., s. 538); za půjčení peněz se při odevzdávání děkovalo Zdrávi čekali (Bartoš); za pomoc při nošení Zdrávi nosili (Jungm., Bartoš); od Hrušky známe formu Zdrávi se ptáli jako zdvořilou odpověď na [274]otázku po zdraví přátel a včel; atd. Některé podoby měly trvale žertovné zabarvení: na př. Zdrávi povídali (někdy s dodatkem: „že mu hráli na varhany“, uvádí z pražského usu Kott), Zdráv se prošéł a Zdrávs, Vašku, tancováł (tomu, kdo špatně pořídil, Kott, Bartoš).

Pozdravy typu „Zdrávi byli“ se tedy dříve mohly uplatňovat snad téměř za všech situací. V současné době se však v Čechách vyskytují už jen formy Zdrávi došli, … dojeli, … pořídili a … vzkazovali. O všech ostatních formách, které známe z literatury, můžeme soudit, že už upadly v zapomenutí. Poměrně nejživějším pozdravem tohoto typu je ještě forma Zdrávi vzkazovali; je však zajímavé, že dnešní její výskyt v našich nářečích soustřeďuje se hlavně do jižní třetiny Čech, kde vytváří ještě souvislou oblast (počínaje na západě Chodskem); ojediněle je též na severovýchodním okraji. Ačkoliv ještě za první světové války byly pozdravy typu „Zdrávi byli“ běžné u starých venkovských lidí i ve středních Čechách (na př. na Kolínsku a j.), dnes je už dotazníky z této oblasti nezaznamenávají. Za předpokladu, že frekvence těchto pozdravů byla tedy dříve rovnoměrná po celých Čechách, svědčí i zjištěné skutečnosti o větší archaičnosti okrajových oblastí. Tento stav je ve shodě i s celkovým stavem nářečí v Čechách.

---

[1] Patrně tu jde o eliptický přací tvar vzniklý zkrácením ze staré, původně širší pozdravové formule Bóh daj, (a)byste zdráv byl, … (a)byste zdrávi byli anebo s onikáním … by zdrávi byli (srov. staré doklady uváděné dále). Posunutí gramatického čísla a pak i osoby vyskytovalo se již ve staré době ve zdvořilostním oslovení. Vykání bylo v Čechách obecné už za Blahoslava; onikání, rozšířené později ve vrstvách městských, má však své nejstarší bezpečné doklady už také z doby Blahoslavovy (srov. Gebauer, Historická mluvnice IV, s. 142—143).

[2] Viz Jungmann, Slovník V, s. 636b, heslo zdravý, salutanti formula. Jeho doklady přejímá pak Kott V, s. 419.

[3] Za laskavé sdělení tohoto dokladu děkuji Dr K. Hausenblasovi.

[4] Viz na př. jeho článek Některé zvyky v XVI. věku, Český lid 7, 1898, 1—3.

[5] Dotazník byl v r. 1952 rozeslán do vybraných míst v Čechách a vyplnili jej učitelé. Za tuto pomoc jim ještě jednou děkujeme. Na Moravě se zatím tento výzkum neprováděl, takže naše závěry — zejména pokud jde o současný stav — platí jen pro území Čech. — Dotazníkový materiál je uložen v dialektologickém odd. Ústavu pro jazyk český.

[6] O onikání a onkání viz Fr. Trávníček, Mluvnice spis. češtiny II, s. 1031 a 1052; s hlediska historického Gebauer, Historická mluvnice IV, s. 142—144.

[7] Prof. Jar. Bělič mě laskavě upozornil, že z oblasti moravskoslovenské a z jihovýchodního okrajového území hanáckého zná obraty tohoto typu se zabarvením zřetelně ironickým nebo odmítavým; srov. na př. doklad z Násedlovic u Kyjova: „Tetičko, naší vám skazujú, abyste nám pustili ty husy, co ste zajali ve vašé pšenici“. — „Ja pravda, zdraví skazovali!“ Odmítnutí se tu, jak soudí prof. Bělič, nevztahuje ani tak na vyřizovatele vzkazu, jako na jeho původce, takže se třetí osoba nepociťuje jako něco zvláštního.

[8] Pokud není uvedeno jinak, jsou všechny doklady z Jungmanna a Bartoše, l. c.

Naše řeč, ročník 38 (1955), číslo 9-10, s. 270-274

Předchozí František Cuřín: Několik obrozenských zpráv o východočeské výslovnosti souhlásky v

Následující Jaromír Spal, Václav Machek: K výkladu místních jmen na -any