Časopis Naše řeč
en cz

Přídavná jména v odborných názvech

Krat.

[Drobnosti]

(pdf)

-

Čeština má velmi bohaté prostředky, jimiž tvoří přídavná jména. Děje se tak z různých základů různými příponami a často od téhož slova je utvořeno několik podob přídavných jmen; na př. od podstatného jména voda lze utvořit vodní, vodný, vodový, vodnatý. Významově jsou si taková přídavná jména blízká, někdy jsou i totožná, a to nám právě působí obtíže při jejich užívání. Zejména v odborném vyjadřování, v němž je třeba zvlášť dbát přesnosti a zřetelnosti, býváme při jejich volbě na rozpacích. Je tomu tak na př. u dvojic kotlový kotelní, vzdušní vzduchový, strojní strojový a p. Ještě větší nesnáze máme u přídavných jmen cizího původu. Všimněme si tu několika cizích dvojic, s nimiž se nejčastěji setkáváme. Jsou to dvojice adjektiv typu operační operativní, korosní korosivní a j. Jejich základem je buď cizí podstatné jméno, nebo přímo cizí jméno přídavné. Nejčastěji bývá jejich původ latinský, ale velmi hojná jsou slova mezinárodní a dostala se do naší slovní zásoby prostřednictvím francouzštiny, angličtiny nebo němčiny. Kdežto domácí česká přídavná jména vyjadřují svými příponami alespoň do určité míry vyhraněné vztahy k svému jmennému nebo slovesnému základu, jsou téměř všechna přídavná jména cizího původu tvořena bez rozlišení [120]příponami -ní, -ový. Jejich základem bývají velmi často jména na -ce nebo -se. Tak k operace je operační, k frekvence frekvenční, ke korose korosní, k invase invasní. Vedle těchto podob existují však též podoby operativní, frekventní, korosivní, které vznikly počeštěním přídavných jmen cizích příponou -ní; tak operativní je z francouzského opérative nebo angl. operative, frekventní z latinského frequens (frequentis), korosivní z francouzského i anglického corrosive.

Klademe si otázku, k čemu slouží tato výrazová dvojitost, zda je jejím úkolem zpřesnění a rozlišení, a jak je toto rozlišení ustáleno. Vyjděme od nejfrekventovanější dvojice, operační operativní. Na základě našeho materiálu a odborné literatury docházíme k tomuto závěru: Jde-li o prosté vyjádření souvislosti s operací, je obvyklý tvar operační, a to v různých oborech. Tak v lékařství se nazývají přístroje, sál, stůl pro operace operační. Z vojenského názvosloví uveďme sousloví operační rozkaz, operační síť, mapa, základna, kde vesměs jde o vyjádření prostého vztahu k vojenské operaci. Podobně v organisaci práce čas jedné výrobní operace se označuje jako operační čas. Co se týče podoby operativní, uveďme opět příklad z lékařského oboru: operativní zákrok znamená vlastně zákrok, při němž se operuje. Přídavné jméno operativní má tedy vztah k ději, který vyjadřujeme slovesem operovati. To ovšem je jen jeho pojmovým, nikoli formálním základem. (Zřetelná je tato situace u adjektiva akční, které souvisí s podstatným jménem akce, a aktivní, vztahujícího se k aktivovati.) Podobně organisačně výrobní termín operativní plán označuje plán, podle něhož se operuje, plán zaručující provedení. Říká se mu česky také prováděcí, což má význam od základu rovněž dějový. Vlivem ruštiny se ujal u slova operativní posunutý význam ‚plynule prováděný, pružný‘, na př. ve spojení operativní kontrola, operativní vedení nebo styl práce.

Podobné významové rozlišení se vyvinulo u dvojice konstrukční a konstruktivní. Ve spojeních konstrukční údaj, konstrukční kov vyjadřuje přídavné jméno prostě, že se týká konstrukce, naproti tomu konstruktivní je přídavné jméno s dějovým významem ‚konstruující, usilující o konstrukci‘, na př. konstruktivní stavitelství, konstruktivní metoda. Odtud pak další význam: ‚tvořivý, činorodý, budovatelský‘ (konstruktivní kritika a pod.).

Stejným způsobem je rozlišena i dvojice projekční projektový, která sem patří obsahově, ne však svým způsobem tvoření. Projekční se užívá především ve významu ‚týkající se optické projekce, promítání‘. Také se tak označují, po případě označovaly podniky zabývající se projektováním, děláním projektů. Zde se však čím dál tím více uplatňovala spojitost se slovy projekt, projektovati, až podoba projekční ustoupila podobě projektový. Toto rozlišení se sice zatím nezachovává důsledně, ale příslušné odborné instituce se pro ně rozhodly.

[121]Dokladem formální různosti bez významového rozdílu je dvojice frekvenční frekventní, první z latinského jména podstatného, druhé z latinského jména přídavného. V nesložené podobě převládá frekvenční, ale ve složeninách je značné kolísání. Užívá se stejně tvarů vysokofrekventní jako vysokofrekvenční a pod. Normována byla forma vysokofrekventní, zbytečně odlišná, a proto také v běžné technické praxi se setkáváme i dále s tvary vysokofrekvenční transformátor, vysokofrekvenční zesilovač a p.

Podobně se užívá přídavných jmen utvořených různými příponami od podstatného jména profylaxe. Jsou to adjektiva profylaxní a profylakční, která jsou však zatlačována podobou profylaktický, utvořenou příponou -ický, jíž se obvykle zčešťují latinská a řecká přídavná jména; řídce se objevuje i tvar profylaktivní. Význam všech těchto podob přídavných jmen je týž: ‚chránící před vznikem něčeho nežádoucího, obranný, ochranný‘.

Dosti rozpaků působí odborníkům dvojice korosní a korosivní. Korosní je přídavné jméno široce vztahové, vyjadřující různé vztahy ke korosi (rozežírání, porušování povrchu kovů). Tak se mluví o korosní oblasti, o protikorosní ochraně a pod. Časem se cítila i tady potřeba přídavného jména, které by vyjadřovalo význam ‚působící korosi nebo působící proti korosi‘. Pod vlivem cizí terminologie se začalo užívat tvaru korosivní a hlavně antikorosivní. V poslední době se však naši přední vědečtí pracovníci v tomto oboru rozhodli užívat jen kratších tvarů korosní, antikorosní nebo protikorosní.

Ve veterinářském oboru je nejednotnost v označování chorob, které působí zvířatům napadení cizopasníky čili „parasitární invase“. Užívá se pro ně názvu invasní nebo invasijní choroby. Přídavná jména od cizích slov na -se mohou se tvořit příponou -ní nebo -ijní bez významo vého rozdílu. Jejich způsob užívání je vlastně věcí zvyku. Od některých podstatných jmen žijí téměř stejně obě formy, na př. konfesní, konfesijní, v některých případech převládá jedna, na př. pensijní. Od substantiva invase je obvyklé adjektivum invasní. Pro označení chorob vzniklých invasí pokládáme proto za vhodnou podobu invasní, která se kromě toho přiřazuje svou formou k názvu chorob vzniklých infekcí, označovaných jako infekční choroby.

Naše řeč, ročník 38 (1955), číslo 3-4, s. 119-121

Předchozí Karel Sochor, Zdeněk Tyl: Z knih, časopisů a novin

Následující Krat.: Nové výrazy z okruhu plánování