Časopis Naše řeč
en cz

Záporné odvozeniny jako neželezný, nevodič v odborném vyjadřování

Hana Marešová

[Články]

(pdf)

-

Žádná z oblastí spisovného jazyka se neobohacuje o nové lexikální prostředky tak hojně jako současná mluva odborná. Neposlední místo mezi typy nových slov zaujímají záporné odvozeniny, které v odborném vyjadřování dostávají důležitou funkci. Objevují se jak nová jména přídavná (na př. nebuněčný, nerudný, nedostatkový), tak také podstatná (na př. nepotraviny, nestandard, nechirurg). Protože některá z nich budí pozornost, nebo dokonce i pochybnost o své oprávněnosti, zasluhují, aby byla zvlášť zhodnocena.

Ne každé takové nové slovo je vhodné. Posuzujeme-li je, musíme vždy zvážit, zda je v jazyce potřebné a zda se podobou a významem vřazuje do soustavy slov daného typu. Takové záporné odvozeniny, které vznikají z vyjadřovacích potřeb, mají ve vyjadřování, zvlášť odborném, svůj samostatný úkol a vyhraněným významovým charakterem tvoří mezi slovy záporného významu zvláštní skupinu.

Posuďme po této stránce nové výrazy, které jsme shora uvedli. Jejich odlišnost vynikne, srovnáme-li je s ustálenými významovými typy záporných jmen přídavných a podstatných v běžné mluvě.

Odvozeniny tvořené záporkou ne-, která se připojuje jako předpona před výraz kladný, jsou v češtině v podstatě dvojího druhu. Buď záporka popírá prostě to, co je vyjádřeno slovem kladným, nebo vytváří spolu s tímto kladným základem slovo nového významu. Ten pak je buď opakem významu slova kladného (význam opakokladný), anebo je samostatný. Takto jsou významově rozrůzněny záporné odvozeniny u jmen přídavných i podstatných, ovšem u každé z obou kategorií svým způsobem.

Povahou přídavných jmen jakožto názvů vlastností je dáno, že v záporné podobě nevyjadřují zpravidla jen popření základního pojmu, jako je tomu na př. u výrazů nečeský, nedokončený, nesplněný, nezměněný, nýbrž ustalují se, v souhlase se svým charakterisačním úkolem, v nových významech, které buď z původního záporného pojetí vyplývají, na př. nezdravý = škodlivý, nesprávný = vadný, nečekaný = překvapivý, nestálý = proměnlivý, anebo jsou zcela samostatné, na př. neustálý = stálý, trvalý, nesmírný = obrovský, převeliký. Zvlášť v tomto třetím případě je necítíme jako záporná, protože nemají kladný protějšek. Dovedeme je nahradit — podobně jako i ve skupině druhé — jinými přídavnými jmény podoby kladné, která mají stejný význam. [82]Naopak přídavným jménům významu prostě záporného rozumíme jen na pozadí příslušné podoby kladné. Nemáme jiný souznačný výraz kladný, jímž bychom je mohli nahradit. Takto bohatě významově odstíněné jsou záporné odvozeniny přídavných jmen jen ve vyjadřování neodborném. Ve vyjadřování odborném jsou poměry odlišné. Tam si záporná podoba přídavného jména svůj původní záporný charakter zachovává. Zpravidla se ovšem nechápe jen jako pouhé popření významu kladného, nýbrž ve shodě s požadavky odborné mluvy se ustaluje v samostatnějším významovém pojetí.

V této oblasti jazyka je často zapotřebí vyjádřit, že pod určitý pojem spadá dvojí skupina jevů, které se od sebe liší tím, že buď mají nějakou podstatnou vlastnost, anebo že jim tato vlastnost chybí. Tak na př. kovy dělíme na ty, které obsahují technické železo, a na ty, které je neobsahují. První skupinu nazýváme odborně „kovy železné“, druhou „kovy neželezné“. Dvojice přídavných jmen kladné a záporné podoby tu vyjadřuje přítomnost nebo nepřítomnost základního rozlišovacího znaku (železa) určovaného pojmu (kovu). Záporné přídavné jméno znamená v podstatě sice také opak významu podoby kladné, avšak nikoli povšechně, jako je tomu v běžném jazyce spisovném (neželezný = každý jiný než železný, tedy na př. kamenný, hliněný, dřevěný a pod.), nýbrž jen vzhledem k určovanému pojmu (neželezný kov = kov nikoli železný). Záporné přídavné jméno tedy pojmenovává shrnujícím způsobem vlastnost záporného charakteru (neželezný) podstatnou pro jevy určité pojmové skupiny (kovy). Tento význam se ustaluje právě jako přívlastek odborného výrazu, s nímž tvoří sousloví. Protože se stalo součástí odborného názvu, nabylo samo — podobně jako jeho kladná podoba — charakteru výrazu odborného a zobecnělo v této oblasti jazyka. Pro význam, který tu záporná adjektivní odvozenina dostala, nemáme v jazyce jiný vhodný souborný pojmenovávací prostředek, a proto tento typ slov pokládáme za nutnou součást odborného vyjadřování. O jeho potřebnosti svědčí to, že je v jazyce hojně zastoupen.

Ze starších záporných odvozenin si připomeňme na př. chemický výraz nehořlavý, t. j. neschopný vznítit se (nehořlavý plyn), v dopravnictví zobecněl výraz nesjízdný, t. j. nezpůsobilý pro jízdu vozidly (na př. nesjízdné silnice), neskladný, t. j. takový, který se nedá uskladnit (neskladné zásilky), v právnictví známe odborné spojení „majetek nemovitý“, t. j. nepřenosný, na rozdíl od majetku movitého, přenosného; nespisovný znamená „nepatřící do normy spisovného jazyka“ (nespisovný výraz, projev). Na některém výraze si můžeme dobře ověřit, jak záporná podoba přídavného jmé[83]na, běžná původně ve vyjadřování neodborném ve významu prostě záporném, nabývá jako součást odborného sousloví významu zvláštního. Tak na př. neslaný je obecně ‚jiný než slaný‘, avšak v sousloví „neslaná dieta“ má význam speciální, znamená ‚upravený bez soli podle lékařských předpisů‘.

Obdobou podle těchto případů v jazyce vžitých vznikají v odborné mluvě záporné odvozeniny nové, na př. přídavná jména nebuněčný, nerudný, nedostatkový.

Přídavné jméno nebuněčný je důležitý odborný výraz moderní biologie. Znamená ‚nemající buněčnou strukturu‘ na rozdíl od buněčný, t. j. takový, který strukturu buněk má. Nebuněčná forma živé hmoty (na př. virus) má projevy života, avšak nemá buněčnou strukturu. Biologie rozeznává tedy živou hmotu uspořádání buněčného a nebuněčného. Výraz nebuněčný tu jednoznačně a stručně vystihuje významovou podstatu pojmenovávané vlastnosti a je tak platnou součástí odborného názvosloví.

Ne tak šťastně jsou utvořeny druhé dvě odvozeniny, nerudný a nedostatkový. Výraz nerudný vznikl jako záporná podoba kladného přídavného jména rudný. Rozumí se jím ‚takový, který se týká jiných nehořlavých nerostů než rudy‘. Proti odbornému pojmenování „doly rudné“, t. j. doly na rudu jako hlavní skupinu nehořlavých nerostů, se pak tu a tam zavádí také název „doly nerudné“, doly na ostatní nehořlavé nerosty mimo rudu. Výraz nerudný se dokonce stal součástí názvů podniků, a to Ústavu nerudných surovin v Karlových Varech a národního podniku Nerudný průzkum v Brně. Avšak většina odborníků (na př. Ústav pro důlní mechanisaci) slovo nerudný zamítá jako výraz nevhodný. Jednak jim vadí asociace s přídavným jménem téže podoby, avšak jiného původu a významu, totiž s poněkud knižním výrazem nerudný ve významu ‚drsný, mrzutý, nevlídný‘; jednak nepovažují za nutné rozhojňovat dosavadní názvosloví bez vážného důvodu. Přídavné jméno nerudný pokládají jen za mechanicky utvořenou zápornou odvozeninu ke kladné podobě rudný, jako odborný výraz nepotřebnou.

Druhý zamítaný název je jiné povahy. Před několika lety se zboží, jehož byl přechodný nedostatek, začalo blíže označovat jako zboží nedostatkové proti zboží dostatkovému, kterého bylo na trhu v dostatečném množství. Výraz nedostatkový není vhodný, protože to není slovo jednoznačné právě tak jako jeho základ, podstatné jméno nedostatek. „Něčeho je nedostatek“ znamená ‚něco chybí‘, naproti tomu „něco má nedostatky“ značí ‚něco je vadné, nevhodné‘. Podobně přídavné jméno nedostatkový vedle významu, který mělo mít, t. j. jsoucí v nepostačujícím množství, může znamenat ještě ‚nedostatečné hodnoty, náhražkový‘, anebo dokonce ‚mající [84]nějaký nedostatek, vadný“. Vadí nám tu tedy nevhodné pojmenovávací východisko, nevhodná volba záporného výrazu s několika významy pro pojem, který vyžaduje odborný název jednoznačný. Proto také přídavné jméno nedostatkový nezobecnělo v jazyce spisovném, nýbrž žije pouze jako slovo slangové.

Posuďme nyní po významové stránce záporné odvozeniny podstatných jmen a všimněme si, zda jsou i zde zastoupeny výrazy podobného významového charakteru, jako byla přídavná jména typu neželezný.

Podstatná jména záporné podoby se významově ustalují za podmínek poněkud odlišných. Jsou to významové jednotky samostatnější než jména přídavná a svůj význam vyhraňují nejen ve spojení s jinými slovy, nýbrž i jako samostatná odborná pojmenování. Z toho vyplývá jiný způsob ustalování významů.

Záporná podstatná jména neživotná tvoří v neodborném vyjadřování obdobné významové skupiny jako jména přídavná. Mají také buď význam prostě záporný (neúspěch, nejistota, nebojovnost = nedostatek úspěchu, jistoty, bojovnosti), nebo — častěji — opakokladný (nesouhlas = odpor, nerozum = pošetilost, zpozdilost, neštěstí = utrpení, pohroma), anebo konečně mají nový význam samostatný (nečas = špatné počasí, nemoc = choroba).

Mnohá z podstatných jmen záporných označujících konkretní věci se stávají odbornými názvy s přesně vyhraněným významem. Zpravidla nabývají významu shrnujícího, tak jako přídavná jména typu neželezný, nebuněčný. Jsou určena k tomu, aby jednoslovným pojmenováním souborně zahrnula všechny záporné případy, které jsou vyloučeny z rozsahu výrazu kladného, avšak které společně s ním tvoří dvojici pojmů vyčerpávající pojem nadřazený. Kladná podoba podstatného jména pojmenovává pojem, který má určitý charakteristický znak, záporná podoba pak vyjadřuje, že ostatní případy zahrnuté do rozsahu pojmu nadřazeného tento základní znak nemají.

Tak na př. nekovy jsou v chemii prvky se společnými vlastnostmi odlišnými od kovů; jako celek se rozsah významu dvojice slov kovy a nekovy rovná rozsahu slova prvek, který je pro danou dvojici pojmů pojmem nadřazeným. Podobně necukry rozumíme organické i neorganické součásti řepné šťávy kromě sacharosy, slovem nevodič označujeme ve fysice látku, která nevodí elektrickou energii (na rozdíl od vodiče), v právnictví nemovitosti (proti movitostem) jsou majetek bez porušení podstaty nepřemístitelný, nepřenosný.

Tato skupina odborných výrazů se stále obohacuje. Tak na př. v potravinářství se ukázala potřeba pojmenovat souhrnně zboží [85](hlavně zeleninu a ovoce), které pro svou podřadnou jakost nenáleží do standardních jakostních skupin označovaných jako „standard I“ a „standard II“. Pro tuto třetí skupinu se začalo používat záporné podoby nestandard. Ta pak v odborném vyjádření zobecněla pro pojem, který bychom obecně vyjádřili spojením „zboží nejakostní“. Je to označení možné na př. ve statistických tabulkách, v účetních záznamech a pod.

Také výraz nepotraviny je tvořením a významem slovo stejného typu a v podobné jazykové situaci jako slovo nestandard je ho možno použít. Avšak tam, kde nemá povahu odborného pojmenování, nýbrž kde má jako nápis sloužit k informaci kupujících, dáme spíše přednost vyjádření srozumitelnějšímu, dvouslovnému, s přívlastkem. Proto soudíme, že dvojici nápisů na dvou samostatných odděleních jedné venkovské prodejny „Potraviny“ „Nepotraviny“ je lépe pozměnit takto: „Zboží potravinářské“ „Zboží nepotravinářské“.

Až dosud jsme sledovali záporné odvozeniny souborně pojmenovávací — jak adjektivní, tak substantivní — ve vyjadřování odborném. Poslední skupina však, které věnujeme pozornost, vyskytuje se především v běžném jazyce spisovném. Patří sem jména osob pojmenovávající souborně všechny jedince, kteří nejsou zahrnuti pod základním slovem kladným, protože jim chybí vlastnost pro tuto základní skupinu typická. Tak na př. nestraník je občan, který není členem politické strany, nedružstevník zemědělec nezapojený do jednotného zemědělského družstva, nesportovec ten, kdo nepěstuje sport, nevoják kdo není odveden, nekuřák kdo nekouří; podobně rozumíme výrazům nečlen, nevolič, neplatič, neodborník, nehudebník, neherec. Tento typ slov se vyskytuje velmi často, a to proto, že pro souhrnné pojmy, které se jím vyjadřují, nemáme jiný souznačný slovní prostředek.

Podle těchto případů si tvoří také odborná mluva nové výrazy záporné. Tak na př. v odborné literatuře lékařské se vyskytly výrazy nechirurg a neneurolog. Nechirurgem se rozumí lékař specialista v jiném oboru než v chirurgii, neneurolog je lékařský odborník mimo obor neurologie. Oba výrazy jsou pro běžné uživatele nezvyklé, ba zdají se zbytečné. Příčina je v tom, že pojmy, které označují, dovedeme vyjádřit i jinak, a to výrazy kladné podoby. Specialista v jiném oboru než v chirurgii, neurologii je na př. internista, roentgenolog, kardiolog, porodník a pod. Zde záleží na hledisku mluvčího, chce-li kladným výrazem podtrhnout jiné pracovní zaměření lékaře odborníka, kterého pojmenovává, anebo chce-li záporným výrazem zdůraznit pouze jeho odlišnost od jisté [86]kategorie. Jestliže se pak v některých případech v odborném vyjadřování ukazuje nutnost souhrnně a stručně pojmenovat odborníky mimo určitý vědní obor jednoslovnou zápornou odvozeninou, není možno takový způsob vyjádření zamítat. Naopak se tím potvrzuje, že taková odvozenina má právě pro svou významovou vyhraněnost v odborné mluvě své oprávnění.

Co nám tedy závěrem z výkladů vyplývá?

Tvoření záporných odvozenin je značně produktivní. Zajisté bude přibývat i záporných výrazů toho významového charakteru, který jsme vyložili. Je to typ v jazyce již dlouho existující a potřebný, a není tedy důvodu se mu vyhýbat. Všechny záporné odvozeniny souborně pojmenovávací, které dopomáhají k stručnému a jasnému vyjadřování, zvláště odbornému, stávají se právem trvalou součástí slovní zásoby našeho jazyka.

Naše řeč, ročník 38 (1955), číslo 3-4, s. 81-86

Předchozí Václav Křístek: Havířské metafory

Následující František Svěrák: Ký, kéž, kýžený

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1