K theorii a praxi chystaného slovníku spisovné slovenštiny

Jaroslav Zima

[Posudky a zprávy]

(pdf)

-

Hospodářské a společenské změny, k nimž došlo, rozmach slovenského kulturního života po roce 1945 mají odraz i v slovenském jazyce, především v rychlém růstu jeho slovní zásoby, ve vytváření nových slov vystihujících nové skutečnosti i ve významových změnách, k nimž dochází v slovní zásobě dosavadní.[1] Je proto pochopitelné, že je dnes přední snahou Ústavu slovenského jazyka SAV zachytit co možná nejúplněji a lexikograficky zpracovat slovní zásobu spisovné slovenštiny způsobem, v němž by se plně uplatnilo dnešní chápání jazyka. Důka[33]zem toho je připravovaný normativní a frazeologický slovník, jehož I. díl, dnes již redakčně zpracovávaný, má vyjít v druhém pololetí roku 1955. Ukázky z tohoto díla, jež má být prvním důkladným zpracováním slovní zásoby současné slovenštiny, jsou jádrem dvojčísla Slovenské reči roč. 19, 1954, č. 3—4.

Předpokladem úspěchu v lexikografické praxi je její těsné sepětí s theorií. Proto také této oblasti byla v dvojčísle věnována pozornost. Články V. Budovičové Z teórie a praxe jednojazyčného slovníka, E. Smieškové Exemplifikácia a frazeológia v jednojazyčnom slovníku a E. Sekaninové Z lexikografickej problematiky ukazují, že autorský kolektiv slovenského normativního slovníku, vedený dr. Št. Peciarem, usiluje vyrovnat se i s theoretickými problémy své práce. Obsah zajímavého dvojčísla je doplněn článkem M. Šalingové Z problematiky slovníka cudzích slov, statí M. Marsinové Z teórie a praxe lexikografie, obsahující poznámky k Ukázkovému sešitu slovníka současného spisovného jazyka českého. Jsou tu konečně i jiné články a stati povahy informativní z oblasti lexikografie.

Osou celého dvojčísla je však posledních jeho jedenáct stránek, obsahujících ukázky nového normativního a frazeologického slovníku. Kolektiv mladých jazykovědných pracovníků v nich ukazuje veřejnosti, jakým způsobem bude dílo zpracováno, a žádá od ní připomínky. Hesla otištěná v ukázce byla zpracována V. Budovičovou, M. Šalingovou a L. Jakubičkovou. Ukázka obsahuje celkem 85 základních hesel a je jakýmsi slovenským protějškem českého Ukázkového sešitu slovníka současného spisovného jazyka, který vyšel na sklonku roku 1953 péčí Ústavu pro jazyk český ČSAV.[2]

Máme-li věnovat pozornost ukázce pracovního úsilí slovenských lexikografů, musíme si především uvědomit, že nová slovenská lexikografie vyrůstá z jiných podmínek než lexikografie česká. Zatím co dnešní lexikografická práce česká se může opírat o akademický Příruční slovník, dílo v podstatě dokončené, a o slovník Vášův-Trávníčkův, pracovní kolektiv slovenský takovou oporu nemá, neboť slovník Jánošíkův-Jónův[3] zůstal torsem, jež končí už heslem južný. Také archivní materiál Ústavu pro jazyk český, obsahující dnes více než 8 milionů dokladů zachycovaných z literatury už z konce 18. století, dává české lexikografii bezpečnější materiálovou základnu, než ji může poskytnout lexikografům slovenským jejich skrovnější a časově omezenější excerpční materiál, jenž podle zprávy E. Smieškové (s. 116 uvedeného dvojčísla) má asi 2 miliony lístkových excerpt.

[34]Pročítáme-li ukázku nového slovenského slovníku, uvědomujeme si nutnost dvojího zřetele: zřetele k základnímu pojetí chystaného slovníku a zřetele k detailnímu zpracování. První z nich upoutává naši pozornost především. Linie každého slovníku je určována nejen pojetím a hledisky ideologickými, nýbrž i jeho typem. U slovníku středního typu, jakým má být i slovník slovenský, rozhodují o jeho základní linii především dva činitelé: výběr hesel a jejich uspořádání. Je jistě na škodu věci, že výběr hesel, jeho hustotu a účelnost můžeme z ukázky dvojčísla Slovenské řeči posoudit jen velmi ztěžka, protože souvislé úseky heslových řad jsou tu jen zcela krátké. Jedinou takovou souvislou řadou je tu totiž oddíl mezi hesly čalún — čapura. Má celkem 31 hesel hlavních a 21 slov „přihnízdovaných“. Slovník Jánošíkův-Jónův obsahuje na stejném úseku jenom 34 slov. Zachycuje tedy nová práce slovenská na tomto úseku slovní zásobu v míře rozsáhlejší nežli dílo předcházející, i když jediná souvislá řada se svou výraznou číselnou převahou nemůže nám — právě proto, že je v ukázkovém čísle jediná — podat přesný obraz rozsahu.

Nově proti slovníku Jánošíkovu-Jónovu přibyla v souvislé ukázce hesla: čanký, čap (citosl.), čapaňa, čapáč, čapičiar, čapkať sa, čapovací, čapovec, čapovitý, čápura; z „přihnízdovaných“ slov pak zdrobněliny jako čapík, přechýlená slova jako čapičiarka, odvozená přídavná jména čapový, čapíkový, příslovce čapovito/e, čaptavo. „Přihnízdována“ jsou i odvozená slovesa počalúniť, počalúnovať, očankať, vyčankať, začapkať, čapkávať, načapovať, vyčapcovať (celkem 8). Některá hesla slovníku Jánošíkova-Jónova ukázka nového slovníku vynechává. Mezi vynechanými slovy jsou česká slova vyskytující se v dílech slovenských klasiků. Jsou to na př. slova čamara, čáp, z nichž prvé je doloženo u Vajanského a u Kukučína, druhé z díla Tajovského. Bylo by třeba uvážit, shoduje-li se tento postup s informativním úkolem nového slovníku. Má-li slovník obsahovat i slova nářeční, pokud se v dílech slovenských klasiků vyskytují, jak o tom píše V. Budovičová v uvedeném článku, pak by jistě jeho informativnímu charakteru prospěla i slova původem česká, žijící v dílech slovenských klasiků. Obdobná zásada uplatňuje se i v práci na novém normativním slovníku českém, v němž jsou uváděna i slova původem slovenská (na př. čučorietka, čušať), vyskytují-li se v dílech českých klasiků.

Vedle výběru hesel, jejž nám ukázka slovenského slovníku dovoluje posoudit jen neúplně, je druhým základním lexikografickým problémem jejich uspořádání. Dnešní lexikografie tu postupuje v podstatě dvojím způsobem: buďto důsledně abecedním, nebo kombinuje tento způsob s vnitřním seskupováním slov odvozených u slov základních (s t. zv. hnízdováním). Zatím co nejnovější ruský slovník Ožegovův „hnízduje“ jen velmi mírně a starší slovník Ušakovův zachovává [35]důsledně princip abecední, pro uživatele slovníku jistě nejvýhodnější, rozpracovaný slovník běžné francouzštiny (Dictionnaire du français usuel) dává přednost (podle informací jednoho z autorů, prof. Marcela Cohena) seskupování slov odvozených v míře značně rozsáhlé.[4] Je pravda, že otázka seskupování slov odvozených neboli t. zv. „hnízdování“ je především technického rázu. Při rychlém růstu slovní zásoby je požadavek úspory místa velmi naléhavý, nemá-li slovník ztratit ráz praktické příručky. Je tedy určitá míra „hnízdování“ v slovnících malého a středního typu dnes téměř nutností. Avšak seskupování t. zv. hnízdových hesel kolem hesla základního přináší i nebezpečí: může jím utrpět rychlost orientace, nese s sebou nutnost četných odkazů, zdržujících uživatele slovníku, a při mnohotvárnosti jazykového materiálu může snadno vést zpracovatele k nedůslednostem. Je tedy první podmínkou úspěšného hnízdování jeho maximální jednoduchost a důslednost. Připravovaný Slovník spisovného jazyka slovenského se podle slov autorů — nikoli podle našeho názoru — přidržuje zásady mírného hnízdování. Seskupuje kolem základního hesla přechýlená ženská jména, přídavná jména odvozená příponami -ný, -ský, -cký, -ový, dále příslovce od nich utvořená a abstrakta na -osť, -ota, -stvo; u jmen zvířat uvádí i přídavná jména typu psí, u cizích slov přídavná jména s příponou -ický. Také zdrobněliny jsou připojovány k základnímu heslu v jeho závěru a od nich odvozená adjektiva a příslovce; hnízdována jsou i t. zv. slova zveličelá, pokud mají odlišný významový odstín, zpravidla povahy expresivní. Hnízdována nebudou adjektiva s příponami -itý, -istý, -atý, -ovitý. Také slovesa v zásadě hnízdována nebudou. Pro úplnost však bude uvedeno, nikoli významově zpracováno, u základního hesla i sloveso opakovací. V hnízdě budou také uvedena předponová slovesa, u nichž má předpona jenom vidovou funkci. Taková slovesa pak již samostatně zpracována nebudou, zato však slovesné předpony označující míru děje budou zpracovány v t. zv. předponových heslech. Toliko ta slovesa, jejichž předpona mění význam slovesa, budou zpracována samostatně. Slovesná podstatná jména, pokud nejsou samostatnými jednotkami lexikálními, v slovníku uváděna nebudou. Přídavná jména vyjmenovaných skupin budou však hnízdována i tehdy, mají-li významů několik.

V tomto systému seskupování „hnízdových“ slov vidíme jedno velké nebezpečí: tkví v přílišném rozsahu „přihnízdovaných“ slov, zejména adjektiv. Podstatou tohoto systému je seskupování slov, jež bychom [36]mohli podle povahy odvozování nazvat trojstupňové. První stupeň totiž tvoří slova primárně od základního slova odvozená. Jsou to slova přechýlená a zdrobnělá; sem bychom mohli zařadit i adjektiva. Druhý stupeň tvoří příslovce a abstrakta odvozená od přídavných jmen a adjektiva utvořená od zdrobnělin. Třetí stupeň odvozovací pak tvoří příslovce od těchto adjektiv utvořená. Tu je jasně patrné dvojí úskalí: nebezpečí nepřehlednosti, jež vzrůstá zejména tím, že budou „přihnízdována“ i adjektiva s několika významy; nebo naopak zase nebezpečí nedůslednosti, ukáže-li se přetíženost hesla slovy odvozenými, a tudíž i nutnost zpracovat přece jen některá slova — hlavně adjektiva — samostatně. Že tomu tak vskutku je, vidíme už na rozdílu mezi theorií a praxí slovenského ukázkového čísla: heslo chlebový (s. 119) je tu podle theoretických zásad (s. 72) zpracováno jako heslo „hnízdové“; naproti tomu heslo časový, rozlišené ve dva významové odstíny, je i s příslušným adverbiem a substantivem (časovosť) zpracováno (s. 125) jako heslo samostatné. Rozsah plánovaného seskupování (hnízdování), zvláště pak hnízdování adjektiv, může však způsobit i jiné nesnáze. Tímto systémem se mohou dostat do jedné skupiny především slova abecedně velmi vzdálená (v češtině bychom na př. musili zařadit podle této metody adjektivum dětský k heslovému slovu dítě, ač v akademickém Příručním slovníku jsou obě slova oddělena 25 stranami textu), což by mělo v měřítku celého slovníku za následek složitý systém odkazů. Druhá nesnáz tkví i v tom, že tu budou seskupena slova s podstatnými, leckdy i velmi hlubokými významovými rozdíly, slova významově od základního hesla značně vzdálená. V češtině bychom tak museli na př. seskupit u základního hesla náklad jak adjektivum nákladný (s čtverým významem: ‚drahý‘, ‚pracný‘, ‚nákladní‘ a zast. ‚příznivě nakloněný‘), tak i adjektivum nákladový, rovněž významově rozlišené. K tomu přistupuje ještě další nepříznivá okolnost: adjektiva s příponami -ový, -ný bývají často součástí odborné terminologie (prémiový se na příklad v češtině objevuje v souslovích z těchto oborů: nár. hosp., práv., obch., pojišť., sport.) I když tu formát slovníku už sám povede k stahování drobnějších významových skupin a také jistě i k účelnému omezování odborné terminologie, může přece jen hnízdování adjektiv s příponami -ný, -ový, -ský, -cký vést k nepřehlednosti. Je omylem domnívat se, že při většině odvozených slov není třeba uvádět typická spojení, „pretože pri týchto slovách typické spojenia nemáme“ (s. 73). Přiřazujeme-li při takovémto hnízdovacím systému k základnímu heslu přídavná jména typu -ový, -ný, -ský, -cký, objeví se nutnost uvádět také jejich typická spojení. Taková typická spojení nejsou jenom u nepatrné menšiny těchto přídavných jmen s malou frekvencí (jako na př. v ukázce uvedené adjektivem koukolový). U velké většiny těchto adjektivních typů jsou však taková spojení zcela běžná a bude nutné je uvádět [37]zejména proto, že běží o adjektiva široce vztahová, která lze velmi těžko po stránce významové slovně určovat a jejichž význam je právě v typickém spojení nejjasnější. V lexikografické praxi znamená ovšem uvádění typických spojení u přihnízdovaných adjektiv další zatížení heslového odstavce a zmenšení jeho přehlednosti.

Protože chystaný normativní slovník slovenský bude první závažnou prací současné slovenské lexikografie, bylo by zapotřebí, aby otázka hnízdování byla v něm znova podrobena theoretickému zkoumání a výsledky ověřeny konkretní prací s materiálem pokud možno hodně různorodým; nebezpečí nepřehlednosti, které tu hrozí, zdá se nám značné.

Pokud se týče zpracování jednotlivých hesel, nutno příznivě hodnotit zejména tato fakta: samostatné zpracování zvratných sloves v rámci hesla, důraz kladený na frazeologii, přesné určování dobové nebo společenské příslušnosti slova nebo jeho stylového rázu. Proti jednotlivostem ovšem, jak už tomu u lexikografické práce bývá, mohly by být námitky. Tak hned významové určení prvního slova ukázky má v sobě prvek pleonasmu: guľa, geom. těleso obmedzené guľovou plochou, ktorej všetky body sú rovnako vzdialené od stredu místo pouhého těleso obmedzené plochou, ktorej…; guľaté slová nejsou jistě ani ve slovenštině jenom slova „nič nevraviace, prázdne“, nýbrž mají také odstín morálního negativního hodnocení, jaké je v českých adjektivech vyhýbavý, neupřímný. Někde jsou významová určení zbytečně dlouhá. Tak chlap je určen slovy dospelý človek mužského pohlavia, ač by stačilo dospelý muž. U jiných hesel je potřebí významové analysy podrobnější. Tak heslo chlapec má jenom jeden význam: nedospelý človek mužského pohlavia. Do tohoto významu nelze zahrnout význam spojení hôrni chlapci, t. j. zbojníci, přen. o partyzánech, protože tu chybí základní znak původního významu, t. j. nedospělost. Bylo by tedy třeba rozdělit na významy dva: 1. nedospělý člověk mužského pohlaví; 2. mladý muž.

Není úkolem naší recense upozorňovat na drobné nedostatky, jež souvisí s obtížnou povahou každé obsáhlejší lexikografické práce a jež budou podrobnou revisí jistě odstraněny. Jde nám spíše o věci zásadního rázu. A tu bychom se ještě rádi zmínili o stanovisku autorského kolektivu k citátům. Theoretická část ukázkového čísla Slovenské reči o nich mluví takto: „Citáty budú iba pri niektorých slovných druhoch, napr. pri spojkách, citoslovciach, časticiach, predložkách, zámenách, niekedy i pri slovesách, ktoré nemožno dostatečne ilustrovat bez vetného súvisu, alebo keď chceme doložiť existenciu nejakého slova, ktoré používá len určitý autor.“ S poslední částí tvrzení možno plně souhlasit; ale s názorem, že by bylo nutné ilustrovat citáty význam na př. citoslovcí, souhlasit nemůžeme. Právě v těchto případech excerpce, a to i velmi obsáhlá, někdy nedostačuje. Pravda je sice, že tu i jinde (na př. při zpracovávání [38]spojek) nutno uvádět příklady ve větné souvislosti, ale i takové jednoduché větné příklady může utvořit lexikograf sám podle svého jazykového povědomí. Nelze slučovat otázku větné souvislosti při uvádění příkladů s otázkou citátů.

V závěru ještě několik slov o grafické úpravě ukázky. Je velmi rozumné rozhodnutí užívat menšího počtu typů písma. Je však vhodné tisknout příklady kursivou? V slovníku budou mít příklady převahu nad ostatními složkami hesla a kursiva bude tedy převažujícím typem. Proti tomu by bylo možno namítat toto: význam kursivy je především diferenční; odlišuje to, co stojí na okraji tištěného postupu. V slovníku jsou heslo a jeho doklady logickým celkem, analogicky tak jako jedinec a prostředí, v němž žije. Výklad slova a jeho vrstevní určení představuje především zásah lexikografa, a proto má být odlišen (kursivou) od slova samého (heslo) a jeho životního prostředí (příklady užití). Také tmavé body, oddělující dokladovou část od frazeologie, nejsou voleny šťastně. Neplní jasně svou rozlišovací funkci a připomínají spíše závěr než rozmezí.

Pokusili jsme se stručně zhodnotit ukázku pracovního úsilí mladého slovenského lexikografického kolektivu, majíce na zřeteli především prospěch věci. Při všech svých výhradách, na něž bylo naší povinností upozornit, vítáme práci slovenských lexikografů a věříme v její úspěch.

---

[1] Srov. diskusi o dnešním rozvoji slovní zásoby spisovné slovenštiny v časopise Kultúrny život 9, 1954, č. 33 a násl.

[2] Srov. o něm v Naší řeči 36, 1953, str. 309 a v tomto čísle na str. 25.

[3] Anton Jánošík — Eugen Jóna, Slovník spisovného jazyka slovenského, Turčiansky Svätý Martin 1946.

[4] Otázku lexikografického seskupování slov v jednotlivých jazycích nelze ovšem řešit mechanicky. Záleží tu na typu jazyka a způsobu tvoření odvozenin. Francouzština na př. se svým menším počtem odvozenin a nečetnými změnami uvnitř slov při odvozování je v této věci ve srovnání s češtinou a slovenštinou ve výhodě.

Naše řeč, ročník 38 (1955), číslo 1-2, s. 32-38

Předchozí Lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV: Výsledky ankety o Ukázkovém sešitě slovníku současné spisovné češtiny

Následující Věra Formánková, Jarmila Syrovátková: Porada o stylu a stylistice