Časopis Naše řeč
en cz

K novým ekonomickým termínům typu „člověkohodina“

Zdeňka Sochová, Jitka Štindlová

[Články]

(pdf)

-

V nových oborech ekonomiky, zejména v oboru plánování výroby a práce, projevila se v poslední době znovu intensivně potřeba najít příslušné české odborné názvy za ruské ekonomické výrazy typu „čelovekočas, koněděň, mašinomesjac, avtotunoděň“ a pod.

Dříve než přejdeme k úvaze o vhodných českých názvech, objasníme ve stručnosti, co tyto názvy znamenají věcně, obsahově. Chceme-li vyjádřit, kolik hodin (nebo jiných časových jednotek) [208]práce člověka (a podobně i jiných pracovních činitelů, jako je na př. kůň, stroj atd.) je třeba k vyrobení nějakého výrobku nebo k vykonání jisté práce, znásobíme počet lidí zúčastněných na pracovním procesu počtem hodin, po které pracovali. Takto získaný součin vyjadřuje množství lidské práce, které bylo spotřebováno; říká, jak dlouho by tato práce trvala, kdyby ji všechnu konal jeden pracovník. Tento součin je potom východiskem pro další výpočty, potřebné především při plánování úkolů. Pomáhá nám k snadnému vypočtení, jak dlouho bude práce trvat, bude-li k disposici tolik a tolik pracovníků; nebo kolika pracovníků je zapotřebí, má-li být práce hotova za tolik a tolik dní. — Stejným způsobem se počítá práce koně, stroje, traktoru a pod., totiž přepočtením na časové jednotky práce jednoho koně, jednoho stroje, jednoho traktoru a pod.

Z těchto nových ekonomických veličin, které se pokusně začaly nazývat „člověkohodiny“, „konědny“, „strojeměsíce“ a j., lze pak vypočítat buď počet pracovních činitelů nebo počet časových jednotek nutných k vykonání stanoveného úkolu.

Podobně výrobní kapacita je dána násobkem času, po který je strojový park v provozu, a dalšího rozměru (celkové plochy, váhy atd.); je ekonomicky vyjádřena v „kvadrátmetrhodinách“.

Běží vždy tak či onak o množství práce a uvedené nové ekonomické výrazy jsou jejími jednotkami.

Jako slovní vyjádření těchto součinů dvou ekonomických hodnot se začaly objevovat v naší odborné literatuře uvedené mechanické složeniny, které jsou doslovnými mechanickými převody příslušných názvů ruských.

O tyto výrazy se rozvinula v poslední době velmi živá diskuse jednak mezi samými ekonomickými odborníky, jednak mezi ekonomy a filology. Horlivým propagátorem doslovného překladu v podobě „člověk-hodina“ je zejména Vladimír Vichr ve svých recensích překladů ze sovětské ekonomické literatury v 1. ročníku časopisu „Technická kniha“, nejnověji pak ve dvou článcích v časopise „Práce a mzda“[1]. Na jednom místě praví za některé překladatele: „…opouštíme různé to rozpačité přetváření jasných pojmů (!) sovětské terminologie do neurčitých pojmů (!) českých a přejímáme původní výrazy jako samozřejmé proto, že naši čtenáři je již znají a budou jim rozumět“ (Technická kniha 1, 1952, [209]321). Doslovné překlady mají pomoci čtenáři, „aby se vyznal v chaosu všelijakých překladatelských, snad dobře míněných, ale přitom škodlivých pokusů, vyjádřit násobek počtu pracovníků počtem časových jednotek nějak jinak, než jedině správným(!) způsobem, jímž je člověk-vteřina, člověk-minuta, člověk-hodina, člověk-směna, člověk-den, člověk-měsíc“ (Práce a mzda 1, 1953, 144).

To jsou ovšem názory zcela mylné. Naši nezasvěcení čtenáři — pokud je vůbec znají — těmto výrazům nerozumějí. Svědčí o tom jejich dotazy a dohady a též trochu ironický ohlas a nespokojenost v denním tisku, zejména v Rudém právu a Práci.

Mimo obsahovou nesrozumitelnost zaráží naše čtenáře především naprosto nezvyklý, neústrojný způsob tvoření těchto názvů. Názor autorů článku v časopise Práce a mzda, že násobek dvou rozměrových jednotek se dá slovně vyjádřit jedině mechanickou složeninou, má-li plně vystihovat věcné skutečnosti, je dokladem zcela chybného pojímání jazykové stránky odborného názvosloví. Autoři nevědí, že tvůrčí pojmenovávací akt se uskutečňuje v rámci daného jazyka podle jeho vnitřních zákonů, jimiž se řídí jazyk stejně jako jiné společenské jevy (třebas ekonomické). Neuznávají jazykové zákony — jako by ani nečtli základní these Stalinovy o jazyce — a odpírají jazykovědným pracovníkům poradní hlas při vytváření nových názvů. Sami pak matou „pojem“ a „termín“.

Při překládání cizích odborných názvů musíme bezpodmínečně přihlížet k vnitřní zákonitosti českého jazyka. Doslovný překlad je vhodný a správný jen tehdy, je-li ve shodě se zákonitostí slovní (lexikální) i mluvnické stavby češtiny. Stojí za to připomenout si v této souvislosti názor Josefa Dobrovského, uváděný v úvodním článku tohoto čísla. Dobrovský soudí, že při přejímání slov z jiných jazyků slovanských je nutno obměňovat tato slova podle zákonů češtiny, „jinak se natropí jen zmatek“.[2]

Složeniny typu „člověkohodina“ nebo „člověk-hodina“ však českým slovotvorným způsobům neodpovídají. Je to zcela neobvyklý způsob skládání dvou podstatných jmen, z nichž ani jedno není odvozeno od základu s dějovým významem. Mezi členy těchto mechanických složenin není ani vztah předmětový, ani vztah souřadnosti; nejde v nich ani o neústrojné vyjádření přívlastkově určovacího vztahu. Složeniny typu „člověkohodina“ [210](nebo též „člověk-hodina“) nelze přiřadit k žádnému z obvyklých typů substantivních složenin v našem jazyce. Tyto složeniny mají označovat matematický součin dvou činitelů, jejich spojení v jedno slovo má naznačovat, že jde o vzájemné násobení. (Proto někteří odborníci říkají „člověk ‚krát hodina“.) Jde o t. zv. složeniny násobné, které sice v češtině máme (na př. kilowatthodina, kilogrammetr), ale jejich skládání je češtině úplně cizí. Bud byly přejaty přímo hotové z cizího jazyka, nebo byly podle cizího vzoru mechanicky napodobeny. Ale ve všech případech jde vždy o složení dvou slov anebo alespoň o jedno slovo cizího původu, a to většinou o slova dnes už mezinárodní, která jsou ve většině případů pojmenováním pro přesné měrné jednotky, jako je na př. metro-, tuno-, kilogram- atp. Je však takovýto způsob skládání nepřípustný, jsou-li oběma členy obecná, neterminologická slova domácí. V navrhovaných výrazech typu „člověk-hodina“ (se spojovací čárkou, přestože tu nejde o žádný vztah přístavkový) by se nadto musily skloňovat obě části.

Nerespektovat jazykovou zákonitost při tvoření odborných výrazů a v odborném vyjadřování vůbec, znamenalo by isolovat mluvu odbornou od jazyka celonárodního, dívat se na spisovný jazyk nemarxisticky.

Z překladatelských návrhů, o něž se překladatelé pokoušejí už od roku 1950, se dosud žádný neujal a nevžil. Výrazy jako hodinový výkon, hodinová norma, směnová norma, úkolová hodina, měrná hodina byly zamítnuty z věcných důvodů; dotýkají se jiných oblastí ekonomiky — výkonnosti a normování, jsou tedy obsahově nepřiměřené. Spojení se široce vztahovými přídavnými jmény (strojová minuta, vozový den a pod.) mají příliš široký význam a vyjadřují nejasně vzájemný vztah obou složek. Zejména velké potíže působí překlad složeniny s „člověkem“ a „koněm“ (lidské hodiny a koňské hodiny působí neodborně). Lépe už vyhovovaly návrhy lidská pracovní hodina, koňská pracovní hodina atd., které se snažily o terminologickou soustavnost. Pro svou ojedinělost v soustavě podobných označení se nevžily jinak jazykově správné názvy pracovnická hodina a dělná hodina; dělná hodina byla nadto úzce chápána — soudíme však, že neprávem — jako hodina odpracovaná dělníkem. Pracovní hodina je označení příliš obecné a pracovní den je významovým protějškem dne pracovního klidu. Tuto obecnou platnost chtěly zpřesnit a specifikovat názvy pracovní hodina člověka, pracovní den koně, pracovní minuta stroje a pod.

Ve snaze o takřka matematické vystižení t. zv. „rozměru“ (t. j. pojmenování v příslušných jednotkách) vyskytl se v některých odborných publikacích výraz člověk/hod. Měl mít charakter znač[211]kový, obdobně jako na př. km/hod. Toto řešení je však nesprávné: v případě km/hod. jde o vyjádření rychlosti, která je dána podílem dráhy a času, kdežto v našem případě chce být vyjádřeno množství práce, které je dáno součinem výkonu a času.

A tak stále nejlépe vyhovovaly názvy hodina lidské práce, den koňské práce, minuta strojové práce a pod. Bylo však třeba najít jednotné řešení i pro jiné typy násobků dvou ekonomických hodnot, kde nejde o součin časové jednotky s dalším pracovním činitelem, nýbrž o činitele různé.

Ze společných pracovních porad ekonomů a filologů, jichž se zúčastnili pracovníci ze státního úřadu plánovacího, Ústavu průmyslové ekonomiky, úřadu předsednictva vlády a Ústavu pro jazyk český ČSAV, vyšel konečně přijatelný návrh; jeho definitivní znění je zejména dílem Dr J. Staňka ze státního úřadu plánovacího[3]. Vyřešení celé otázky, jehož výsledky byly už oznámeny veřejnosti v Československém rozhlase v Jazykovém koutku, je toto:

Všechny typy ruských ekonomických termínů z oboru plánování práce se budou překládat pomocí vysvětlujícího obratu přepočtený na… Tak na př. za „količestvo čelovekodnej“ bude počet dní přepočtených na jednoho pracovníka. Pro účely statistické a v textech, kde se budou tyto jednotky často opakovat, bude se užívat zkrácené podoby hodina pracovníka a zkratky hod. prac., neboť tu bude jasné, že jde o přesné ekonomické termíny. Ruské „količestvo stankominut“ se bude převádět jako počet minut přepočtených na jeden stroj, zkráceně počet minut stroje, zkratka min. stroje. Atd.

Z dalších názvů uvedeme ještě na př. počet „kvadrátmetrhodin“ -počet hodin přepočtených na 1 m2, počet „metrodostav“ - počet metrů přepočtených na základní dostavu, počet „kilogramčísel“ - počet kg přepočtených na základní číslo, počet „kubických metrodnů“ -počet dnů přepočtených na 1 m3 (to je také věcně správnější, neboť jde o kubické metry a ne o kubické dny).

Stejným způsobem, jako převádíme dvojčlenné složeniny, budeme převádět i složeniny vícečlenné. Tak na př. „autotunodny“ budou dny přepočtené na jedno auto o jedné tuně nebo dny přepočtené na jednu autotunu.

Tímto řešením se vyhoví jak odborným požadavkům co největší možné přesnosti, tak jazykovým požadavkům správnosti, ne ovšem — zejména v nezkráceném znění názvů — požadavku [212]stručnosti, pro odborné názvosloví jistě naléhavému. Je proto možné, že ani tento návrh nebude posledním slovem a že z diskuse, kterou otvírá časopis „Sovětská věda — politická ekonomie“[4] vyplyne řešení ještě vhodnější.


[1] Ing. Vladimír Vichr, Zamezit chybám (!) v překladech odborné literatury, Práce a mzda 1, 1953, str. 134—137. — V. Vichr a R. Gucko, Člověk-den, člověk-hodina, člověk-minuta, Práce a mzda 1, 1953, str. 141— 144.

[2] Pokusy tvořit slova typu „člověk-hodina“ jsou staršího data. Naše řeč je odsoudila již ve svém 34. ročníku (1950, str. 72) v recensi Anglicko-českého slovníčku výrazů z podnikového hospodářství…. M. Stibicové; šlo o výraz kilo-děl-hodina, který je nepovedenou otrockou napodobeninou anglického „kilo-man-hour“.

[3] Viz článek Dr Josefa Staňka a Dr Jitky Štindlové Jak překládat ruský termín čelovekočas, koněden a pod.? v časopise „Sovětská věda — politická ekonomie“ 3, 1953, str. 559—571 a stanovisko Ústavu pro jazyk český vyjádřené v článku Jak překládat ruský termín čelovekočas, otištěném v časopise „Práce a mzda“ 1, 1953, str. 167—168.

[4] K tomu srov. článek Ing. Benedikta Kordy K překladu ruského termínu čelovekočas a pod. v „Sovětské vědě — politické ekonomii“ 3, 1953, str. 572.

Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 7-8, s. 207-212

Předchozí Jan Svoboda: K tvoření českých příjmení

Následující Lumír Klimeš: Lokál singuláru a plurálu vzoru „hrad“ a „město“

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1