Časopis Naše řeč
en cz

Lokál singuláru a plurálu vzoru „hrad“ a „město“

Lumír Klimeš

[Články]

(pdf)

-

(Na plotu — na plotě, v řádcích — v řádkách)

(Z novočeského semináře prof. Vl. Šmilauera)

 

Střídání koncovek -u a v 6. pádě jedn. čísla a koncovek -ech, -ích, -ách v 6. p. čísla množného u různých nebo dokonce týchž podstatných jmen vzorů „hrad“ a „město“ je obtížnou otázkou českého tvarosloví. Dnešní obyčej je značně rozkolísaný. Můžeme však poměrně dobře odhadnout určité vývojové tendence, vy-jdeme-li z dostatečně bohatého materiálu.

Cenným příspěvkem k řešení této otázky je státní práce Jarmily Šilhánové z novočeského semináře prof. dr. Vl. Šmilauera. Autorka této studie si totiž dobře uvědomila požadavek dostatečně široké základny pro práce tohoto druhu: vybrala všechny tvary lokálu ze čtyřiceti knih moderních autorů (první vydání r. 1920 nebo po něm) a na základě tohoto bohatého materiálu (uvádí asi 3500 dokladů) se pak snažila naznačit některé tendence ve vývoji lokálů u vzorů „hrad“ a „město“. — Pro úplnost doplňujeme někde její materiál některými doklady cizími i pozorováním vlastním. — Úkolem našeho článku je tedy podat zprávu o státní práci J. Šilhánové a o výsledcích, k nimž dospěla.

Příčiny, které vedly k dnešnímu stavu, jsou několikeré; jejich působení bylo často různě kombinováno a neuplatňovaly se všude stejně silně, jak ještě uvidíme. Vedle činitelů, jež autorka uvádí ve shodě se staršími mluvnicemi (zakončení jména, jeho význam, předložka spojená se jménem atd.), je možno uvést ještě příčinu jednu: snahu po vyrovnání tvarů dativních a lokálových uvedených vzorů, aby tím bylo dosaženo jednoty tvarů těchto pádů, jak je tomu u ostatních vzorů. Tuto příčinu považuji za nejdůležitější.

[213]Na volbu koncovky 6. pádu jedn. čísla (-e/-u) má jistě i ve spisovném jazykovém projevu vliv nářeční prostředí, právě proto, že jde o tvar tak kolísavý. V Čechách je spíše tendence používat koncovky -u, moravský usus se spíše kloní ke koncovce -e (-ě). — Proto uvádíme na konci této zprávy seznam autorů, z nichž autorka státní práce čerpala, aby si čtenář mohl učinit představu, do jaké míry jsou naše výsledky vázány na prostředí české nebo moravské.

Podle autorčina pozorování mají vliv na použití koncovky -e (-ě) nebo -u tito činitelé: 1. zakončení jména, 2. snaha po rozlišení významu, 3. rozvitost přívlastkem, 4. předložka.

První dva činitelé se projevují u většiny jmen tohoto vzoru, činitelé 3 a 4 jen příležitostně, ale zcela zřetelně.

Vedle toho lze do jisté míry pozorovat i jakousi souvislost s frekvencí, jak ještě uvidíme.[1] — Převahu jednoho z obou možných tvarů lokálu je ovšem možno u některých jmen vysvětlit i vlivem ustálených spojení.

I. Zakončení jména

A. Šestý pád jedn. čísla vzoru „hrad“

a) podstatná jména zakončená na hrdelnici (k, g, h, ch). Valná většina těchto jmen může mít pouze koncovku -u, dokladů jen na -e (bez střídání s -u) v našem materiálu není. Kolísají: na jarmarce (-ku), v jazyce (-ku) na jazyku, v klobouce (-ku), v potoce na potoku, v roce -po roku, na rybníce (-ku), v kožichu (-še). Palouk má v autorčině materiálu pouze -e, ale koncovka -u není našemu jazykovému povědomí cizí.

b) Podstatná jména zakončená na retnici (p, b, m, v). U jmen tohoto typu jsou poměry celkem stejné jako u podstatných jmen zakončených na hrdelnici; některá jména (na hřbitově, venkově…) mohou však mít pouze . Koncovka -u zřetelně převládá (o krbu, kovu, hromu…). Kolísají tato jména: v příkopě (-u), v zákopě (-u); o chlebu (-ě), ve způsobě po způsobu; v domu po domě, v chrámu (-ě), na stromě o stromu, na trámě (-u); po domovu v domově, po chlévu — ve chlévě, na ostrovu (-ě), v přístavu (-ě), v rukávu na rukávě, v ústavu na ústavě. Jména kvelb, krám, sklep, strop mají v autorčině materiálu pouze -ě; ale je zde možná i koncovka -u. — Pouze mají: hrob, hřbitov, nov, venkov, vystrkov.

[214]c) Podstatná jména zakončená na souhlásku plynnou (likvidul, r). Jmen, u nichž se vyskytuje jen koncovka -e, je málo (v kostele, ve stole, v Sokole). Asi třetina dokladů kolísá mezi koncovkou -e a -u: kanál, kriminál, kumbál, lokál, pluviál, šál, špitál, týl, vál, žurnál; dvůr, klášter, kočár, papír, tábor. Koncovka -u je možná i u jmen důl, kvartál, úl. Úhel a pivovar mají naopak doloženo i -e, ale pouze ojediněle.

d) Podstatná jména zakončená na sykavku (s, z) Pouze -e je možné podle autorčina pozorování jen u čtyř jmen: čas, nos, ocas, tartas. Cítíme však, že podstatné jméno ocas může mít i koncovku -u. Podobně snad i čas; v názvu časopisu „Čas“ kolísá. Ostatní mají zřetelně -u (v děsu, vousu, ochozu…). Více než polovina jmen kolísá: atlas, autobus, Čas, dopis, hlas, jas, kus, nadpis, obrys, okres, podpis, rámus, rukopis, spis, tennis, ubrus, úžas, zápas. Sem řadíme ještě cestopis a nečas (v materiálu jen -e). Únos má pouze -u. Dále kolísají: obraz, rozkaz, řetěz, úvoz, výraz; sem řadíme ještě provaz, provoz, vůz (v dokladech pouze -e). Substantiva mráz, obvaz, odraz, převoz mají doloženo pouze -u; koncovku -e cítíme jako méně obvyklou (alespoň u některých z nich).

e) Podstatná jména zakončená na souhlásku zubodásňovou (t, d, n). Tato skupina je nejpočetnější a nejméně jednotná. Kolísají: byt, blahobyt, drát, grunt, hřbet, kabát, koncert, kout, lazaret, list, masopust, plot, pult, předmět, převrat, půst, samet, slet, šat, štít, úsvit, výlet. Sem řadíme ještě jména, jež mají sice doloženo v materiálu J. Šilhánové pouze -ě, ale jež mohou mít podle našeho jazykového povědomí též -u: arest, dialekt, kabinet, most, sešit, stát, svět, život. Dále kolísají: bod, hrad, led, pád, řád, sad, smrad, soud, sud, úd; velmi často jména se základem -chod, -jezd, -klad, -pád, -rod, -řád, jako obchod, schod, východ (po východu), záchod; průjezd; případ, západ; národ; obřad, úřad.

Obě koncovky mají: altán, divan, klín, oceán, pavlán, pergamen, peron, porculán (s u), román, salon, trůn, vagon, zákon, župan. Džbán, komín, mlýn mají v dokladech pouze , ačkoli koncovka -u není tu vyloučena.

B. Šestý pád jedn. čísla vzoru „město“

a) Podstatná jména mající před -o souhlásku hrdelnou nebo retnou mají většinou -u (jablko, bratrstvo…), některá mají obě koncovky. Koncovka sama bez střídání s -u se v našich dokladech nevyskytuje.

[215]Kolísají břicho, mléko; dřevo, pivo, slovo. U jména písmo by bylo možno užít ještě také koncovky , ale v materiálu J. Šilhánové tento tvar doložen nemáme.

b) S jinými poměry se setkáváme u jmen zakončených na -lo, -ro. Valná většina jmen na -lo má totiž koncovku -e. Koncovku -u mají kouzlo, heslo (zde po případě také s -e); modro, nitro, šero, vedro. Koncovku -e mají patro, stříbro. Kolísají číslo, kadidlo, světlo, teplo; jádro, jaro, jezero, pouzdro.

c) Pro jména zakončená na -so, -zo máme pouze tři doklady; koncovka -e je běžnější než -u: na korse (-u), v mase, o železe.

d) U jmen zakončených na -to, -do, -no jsou poměry značně nejednotné. Pro úplnost uvádíme doklady všechny.

Jména, jež mohou mít pouze -u: crescendo, mláto, chladno, jasno, prázdno, ráno. — Jména, jež mají sice v materiálu J. Šilhánové jen doklady na -u, ale u nichž je možná i koncovka -ě: hnízdo, řešeto, sousto, břevno, rouno, sukno, terno, vlákno. — Jména, jež mají silnou tendenci ke koncovce (koncovka -u je u nich méně obvyklá): bláto, léto, místo, síto, zlato, žito; humno, koleno, lano, lůno, okno, plátno. — Doklady pro obě koncovky nalézáme u těchto jmen: stádo, auto, koryto, bahno, česno, dno, hejno, jméno, kasino, prkno, seno, stehno, víno. — Jen koncovku město.

Závěrem uvádíme přehled o frekvenci koncovek a -u podle zakončení podstatných jmen.

 

 

 

Hrad

 

 

Město

 

 

-u

u/-ě

-u

-u/-ě

k g ch h

34

7

9

2

p b m v

54

5

18

16

4

l(o)

30

3

10

2

23

4

r(o)

16

5

4

2

4

s, z

19

3

32

3

t

40

30

1

1

9

d

24

20

1

2

n

33

17

4

21

C. Šestý pád množného čísla vzoru „hrad“

Největší potíže vznikají u jmen zakončených na hrdelnici, kde si často konkurují koncovky -ích a -ách.

Jména na -k: a) Pokud to nejsou zdrobněliny (v tom také skupina jmen na -rk), mají koncovku -ích: v bocích, v dřevácích, po [216]chodnících, v kloboucích, v oblacích, v obloucích, v okamžicích, v potocích*, v rybnících*, v tancích* (tank), na trávnících[2], v paprscích, v počátcích, na podpatcích, v skutcích, na spáncích, v začátcích*, na žebřících. — Ale je o hákách, o panákách, po párkách*.

b) Zdrobněliny na -ík, -ek, -ček mají buď -ích, nebo -ách, nebo i obě koncovky.

Koncovku -ích mívají: po deštících, na kufřících, v lesících, na vršících; v hloučcích, na chodníčcích*, v koutcích, v krámcích, na lístcích, na obrázcích; v domečcích*, v drobečcích, v háječcích, v košíčcích, po panáčcích, v sloupečcích, ve věníčcích.

Koncovku -ách mívají: v doutníkách*, na drátkách, v kvítkách, v míčkách, v hadříčkách, v hrníčkách, na koníčkách, po kousíčkách, v pantoflíčkách, v řetízkách*, ve svetříčkách.

Obě koncovky mohou mít: domek, hrneček, hříbeček*, kousek, obláček*, pramínek*, řádek*, rybníček, schůdek, soudek.

c) Pomnožná mají obě koncovky: ve spodcích — ve spodkách, v teplácích — v teplákách.

Jména na -g: Koncovku -ích mají: v dialozích*, monolozích*, nekrolozích*.

Koncovka -ách je jako častější u těchto jmen: o ergách, v meetingách*.

Obě koncovky: v smokincích i smokingách*.

Jména na -ch: Koncovku -ích mají: o arších, hříších, lenoších, meších*, ve straších, vrších, výbuších, výsleších.

Koncovka -ách: na plechách*; vedle doloženého v kalichách (Benešová) cítíme jako druhou možnost i v kališích. Obě koncovky: v průduchách i v průduších.

Jména na -h: Mají pouze -ích: v bězích, na březích, na dostizích, v kruzích, v potazích, v příbězích, na prazích, ve stozích, ve švizích, v zážezích (Glazarová).

II. Význam slova

Zajímavé je autorčino pozorování o vztahu mezi významem a tvarem lokálu. Na volbu koncovky má vliv snaha rozlišit dva různé významy téhož slova:

Jazyk. Tvaru s koncovkou -e se používá mnohem častěji ve významu ‚řeč, mluva‘, kdežto koncovka -u velmi často naznačuje, že jde o část těla, svalnatý orgán v ústech: čísti mši svatou v jazyce slovanském (Vančura); ucítil na jazyku jakousi známou protivnou chuť. Celkem 25 dokladů, z toho ve významu Jazyk [217]v ústech‘ 13 dokladů na -u, 0 na -e ve významu ‚řeč‘ 7 na -e, 5 na -u.

Západ a východ mají ve významu pohybu nebeských těles -u, ale ve významu světových stran -ě: po západu slunce (Neff), tam na západě za řekou (Vančura). Celkem 8 dokladů, z toho ve významu pohybu nebeských těles 4 doklady na -u, 0 na -ě, ve významu světových stran 4 doklady na , 0 na -u.

Pás s dlouhou samohláskou a s významem ‚pruh látky‘ má v 6. pádě vždy koncovku -u: Ruku měl zavěšenou v černém pásu (Řezáč). Ve významu ‚část těla‘ (s krátkým a) mívá častěji -e: dámy přeštípnuté v pase (Pujmanová).

Tyto příklady doplňujeme ještě dokladem z Příručního slovníku: v táboře = ve vojenském ležení; v táboru = ve shromáždění pod širým nebem.

Práce J. Šilhánové plně potvrzuje poznatek našich gramatiků (Gebauer, Trávníček), že jména abstraktní mají častěji koncovku -u než -ě. Ze 180 abstrakt (vzoru „hrad“) obsažených v autorčině studii může mít 148 v 6. pádě pouze -u (znak, mrav, dojem…), 32 (méně než 18%) má koncovky obě: jas, pravopis, rámus, souhlas, pád, případ, řád, úvod…, u jména čas je běžnější koncovka -e.

Tato tendence je zřetelně patrná nejen na příkladech, jež uvádí autorka (výklad, obchod), ale i na dokladech jiných. Lze říci po průvodu i o průvodě (Kubka, Glazarová), ale nelze bez násilí užít lokálu „ptali se ho po jeho původě, po důvodě jeho činu“. „Stál v průjezdu//v průjezdě“, ale „po zájezdu do ciziny, po sjezdu s hory“.

Mnoho záleží při volbě koncovky na příslušnosti slova k lexikální vrstvě. Velmi zřetelně se to jeví na cizích slovech, jak na to autorka právem poukazuje:

a) Některá cizí slova odbornějšího rázu mají koncovku -u: arch, erb, relief, paragraf, archiv, text, aparát, rektorát…; u jmen text, aparát a rektorát bývá i -ě.

b) Slova běžná, zobecnělá, někdy také s familiárním nebo vulgárním nádechem, mívají koncovky obě nebo pouze -ě: altán, porculán, peron, vagon, hábit, arest, rajchsrát, fundament, inštrument, regiment, kriminál, lokál, kumbál, špitál, kvartál, kanál…

c) Pouze koncovku -u mají v našem materiálu tato jména: v dresu, notesu, o procesu, civilu, goalu, telefonu, balonu… Tato slova se zdají méně expresivní než výrazy uvedené v odstavci b). Cítíme však, že by se ani u těchto jmen koncovka -e (-ě) nepříčila našemu jazykovému povědomí (vyjímaje civil a goal).

[218]K tomu uvádím ještě dva doklady: V Dejvicích je hostinec „Na špejchaře“; v mluveném jazykovém projevu prostých vojáků jsem slýchal i tvar na prapoře místo na praporu; v pivováře.

III. Rozvitost přívlastkem

Chrám. Slovo chrám s neshodným přívlastkem mívá koncovku -u: v chrámu sv. Mikuláše (Neff) Tato koncovka bývá velmi často i tehdy, je-li podstatné jméno rozvito shodným přívlastkem, který je postaven za jméno: uložiti v chrámu pražském (Vanč.), do hrobky královské v chrámu svatovítském (Kubka). Substantivum chrám s přívlastkem před jménem nebo vůbec nerozvito mívá spíše koncovku -ě: v chrámě jsi! (John), bylo jako v obrovském chrámě (Kubka). Vlivem ustáleného spojení v chrámu Páně je možná ovšem i v těchto případech koncovka -u: škola při svatovítském chrámu (Vanč.).

Jméno. Substantivum jméno s neshodným přívlastkem má koncovku -u: ve jménu práva (Mař.), ve jménu demokracie (Dyk). Je-li toto podstatné jméno rozvito shodným přívlastkem, položeným před jménem, bývá obyčejně koncovka : abych pátrala po vašem jméně (Čapek-Chod), při každém českém jméně vidím Floryše (Benešová), já v tomto jméně cítím cosi širého (Poláček).

IV. Vliv předložky

Po předložkách po a o se velmi často užívá koncovky -u, i když v jiných případech u téhož jména a často u téhož autora nalézáme -ě: na trůně (Vanč.) po trůnu (Vanč.), v chlévě (John, Drda) — po chlévu (Neff), v kriminále (Drda) — o kriminálu (Benešová).

V. Souvislost s frekvencí jmen

Všech jmen vzoru „hrad“, u nichž se vyskytuje kolísání v 6. pádě, je 139. Zjistíme-li frekvenci, je nápadné, že 53 jmen této skupiny (38%) mělo průměrnou frekvenci asi 400[3] (jména jako dům, dvůr, hlas, základ, případ, stát atd.), 20 jmen mělo frekvenci 60—70, ostatní (66) frekvenci nižší.

Do této poslední skupiny patří ještě 23 jmen, jež mají sice jednotlivě malou frekvenci, ale vždy několik z nich patří k jedné slovní čeledi s týmž základem (-hlas, -vod). Posuzujeme-li společně frekvenci celé skupiny slov s týmž slovním základem, k němuž se připínají pádové koncovky, je rovněž poměrně vysoká: -hlas: hlas (932), souhlas (68), rozhlas (32), ohlas (52); -vod: doprovod (21), návod (15), odvod (5), obvod (31)…

[219]Na druhé straně je ovšem možno nalézt jména, jež mají vysokou frekvenci (průměrně asi 270), a přece mají koncovku -u (22 z celkového počtu 250, tedy necelých 9%, na př. bok, kruh, vzduch…). Zdá se, že záleží spíše na frekvenci lokálu daného jména než na frekvenci celkové; tak na př. jména úsměv, osud, útok, strach, krok, druh, způsob, rozum, květ a pod. měla dokladů na lokál velmi málo. — K přesnějším závěrům nemůžeme však dojít, protože materiál frekvenčního slovníku není ještě tak uspořádán, aby umožňoval rychlé a úplné zjištění frekvence jednotlivých pádů.

Seznam autorů, z jejichž prací byl vybrán materiál k této studii:

K. J. Beneš, B. Benešová, K. Čapek, K. M. Čapek-Chod, J. Drda, Viktor Dyk, P. Eisner, J. Glazarová, J. Hlaváček, I. Herrmann, Fr. Halas, J. Hora, J. John, B. Klička, K. Konrád, Fr. Kubka, M. Majerová, Vl. Neff, K. Nový, V. Nezval, I. Olbracht, K. Poláček, A. Pražák, M. Pujmanová, V. Řezáč, Fráňa Šrámek, Vl. Vančura, J. Wolker.


[1] Údajů o frekvenci jmen používám s laskavým svolením Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského v Praze.

[2] Slova označená hvězdičkou jsou z materiálu prof. Vl. Šmilauera.

[3] Z půldruhého milionu slov.

Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 7-8, s. 212-219

Předchozí Zdeňka Sochová, Jitka Štindlová: K novým ekonomickým termínům typu „člověkohodina“

Následující František Kopečný: K rozsahu přehlásky a—ě v nářečích hanáckých

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1