Šturmovština

Kchř (= Jaroslav Kuchař)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Aktuální otázkou jazykové kultury je obohacování slovní zásoby spisovné češtiny slovy novými nebo přejatými, ať už z nářečí vlastního jazyka nebo z jazyků jiných národů, nejčastěji z ruštiny. Toto obohacování souvisí přirozeně s celou přestavbou společenského života a je nutné. Nesmí se však dít mechanicky, musí dbát toho, že spisovný jazyk má své vnitřní zákonitosti a že nekritické přejímání nejrůznějších slov cizích, slangových nebo výrazů s významem časově nebo místně omezeným mohlo by nevhodně porušovat lexikální i mluvnickou stavbu češtiny.[1]

Jedním z těch slov, která nezapadají svým tvořením do české slovní zásoby, je šturmovština. Není tomu dávno, co se u nás objevilo. Užili ho ve svých projevech čelní představitelé našeho politického a hospodářského života a v krátké době několika týdnů se rozšířilo z průmyslové výroby a těžby uhlí i do ostatních oborů lidské činnosti. O „šturmovštině“ mluví právě tak zemědělci, jako stavbaři nebo malíři pokojů.

Toto lavinovité rozšíření „šturmovštiny“ je přesvědčivým důkazem toho, že je to slovo potřebné, že vyjadřuje nový pojem, i když není pochyb o tom, že je to dnes do jisté míry slovo módní. Znamená nárazový, nesoustavný způsob práce, kterým se dohání časové zpoždění při plnění plánu. [38]„Šturmovština“ vzniká tehdy, když plán nebyl splněn rovnoměrně a ke konci určitého období, k určitému datu se najednou vypnou všechny síly, aby výroba nezůstala pozadu za plánem. Jde tedy o zjev nežádoucí, který vede k přepínání sil tam, kde bylo možno plán plnit rovnoměrně, bez nárazového vypětí. Svědčí o tom skutečnost, že se toto slovo chápe zhusta jako synonym výrazů chvat, spěch, štvaní, honění.

Výraz šturmovština byl přejat z ruštiny, kde také označuje onen nárazový, nerovnoměrný způsob práce pro splnění plánu. Rusové v témž významu užívají vedle něho také slova kampanějština, v němž na prvý pohled poznáváme, že je utvořeno od známého výrazu ‚kampaň‘. Obvykle se s oběma slovy setkáváme v ruštině jenom v názvosloví politickém a v jazyku novin.

Rozpaky nad vhodností slova šturmovština mají několik důvodů. Prvním je fakt, že základ našeho slova — totiž šturm — je původu německého. V češtině je sice znám i s odvozeným slovesem šturmovati, ale kromě historických románů, na př. Jiráskových, užívá se ho jen někdy v projevech nespisovných (podobně jako značné části slov původu německého). V ruštině naproti tomu patří slovo šturm k běžné slovní zásobě spisovného jazyka, jak o tom svědčí na př. i název šturmovik pro bitevní letadla.

Druhým důvodem rozpaků nad naším slovem je jeho tvoření (neboť ruská — a slovanská slova vůbec — chápeme obyčejně jako pojmenování popisná, nikoli značková). Nezapadá totiž do českého slovotvorného systému. Přípona -ština je v češtině poměrně málo běžná, neboť se jí tvoří slova od jmen osobních, vlastně od přídavných jmen od nich odvozených příponou -ovský. Na př. svého času se mnoho mluvilo o gajdovštině nebo háchovštině (v nedávné době o šlingovštině) jako o záporných jevech veřejného života, připomínajících jistým způsobem počínání Gajdovo, Háchovo nebo Šlingovo, jež můžeme pojmenovat slovy gajdovský, háchovský, šlingovský. Avšak přídavné jméno šturmovský neexistuje. Bylo by tedy slovo šturmovština s hlediska našeho tvoření slov vytvořeno neústrojně, mechanicky. Kdyby šlo o tvoření ústrojné, užila by tu čeština patrně přípony -ovina, jak dosvědčují slova typu klukovina, šelmovina a pod. Všechna uvedená jména utvořená příponou -ovština nebo -ovina jsou ovšem citově zabarvena, označují vlastnosti záporného, nežádoucího charakteru.

Nuže, buď jak buď, slovo šturmovština není vhodným výrazem jazyka spisovného. Ale i kdybychom se pokoušeli nahradit je ústrojněji tvořeným slovem jiným, jsme si vědomi toho, že každé takové slovo nutně zůstane v slovní zásobě pouze určitého pracovního prostředí, že bude v základě aktuálním slovem slangovým, citově zabarveným právě tak, jako jím je i „šturmovština“. — A nepodaří-li se toto slovo nahradit v prostředí, kde se ho nejčastěji užívá, slovem jiným, jinak tvořeným, pak se přimlouváme za to, aby se ve spisovných projevech toto slovo spíše opisovalo nebo v jazyku psaném dávalo do uvozovek. Žádoucí by ovšem bylo, aby zmizel sám [39]jev, který toto slovo označuje, a aby naše průmyslová výroba plnila plán rovnoměrně a bez výkyvů.

---

[1] Tyto zásady dobře vyjádřil Alexander Fadějev ve stati „O spisovatelově práci“ (citujeme podle českého překladu v Tvorbě 20, 1951, str. 252): „Je přirozené, že revoluce nesmírně obohatila jazyk. Bylo by nepřípustné, aby spisovatel odhodil toto nesmírné bohatství, aby se je nesnažil uvést do literatury. Přitom je však nezbytné dbát na to, aby jazyk nebyl znešvařován zbytečným tvořením nových slov, termíny, dialektismy a slovy, která mají význam jen časový. Při obohacování slovního fondu musíme bezpodmínečně chránit základ ruského jazyka, nesmíme rozrušovat jeho gramatickou stavbu.“

Naše řeč, ročník 35 (1951), číslo 1-2, s. 37-39

Předchozí Karel Sochor: Z Ústavu pro jazyk český

Následující lj: Skončiti — učiniti konec — skoncovati