Vrh a hod

kHs (= Karel Hausenblas)

[Drobnosti]

(pdf)

-

České názvosloví tělocvičné a sportovní je vcelku již dostatečně vypracováno, ale přece je někde ještě kolísání. Tak se často zaměňují dva pojmy z oboru lehké atletiky a názvy pro ně, a to vrh a hod. Mluvíme o vrhu nebo hodu při kouli, disku, oštěpu i kladivu. — Musíme konstatovat, že je tu jistá potíž, protože stanovení názvů není provedeno důsledně. Věc se má totiž takto. Obory, v nichž se závodí v lehké atletice, se řadí do tří skupin. Zatím co první dvě se dají shrnout pod názvy běhy a skoky, nemá skupina třetí, do níž náležejí uvedené vrhy a hody, jednotné označení. Říká se sice vrhy, nebo vrhy a hody, ale ve skutečnosti se názvu vrh odborně užívá jen pro vrh koulí a názvu hod v ostatních třech případech, totiž hod diskem, hod oštěpem a hod kladivem. — Proč se neříká všem hody? Nejspíše proto, že vrhání koulí se provádí v základě jiným způsobem, jinou technikou, než je tomu u házení ostatním nářadím.[1]

K zaměňování názvů vrh a hod vedou ještě jiné okolnosti. Tak zejména to, že lehký atlet, který pěstuje některou z uvedených disciplin, se nazývá vrhač, ať už jde o vrh koulí, kde je to zcela přirozené, nebo o hod diskem, oštěpem nebo kladivem. A konečně nedostatek jednotnosti se projevuje i v tom, že se při popisování činnosti vrhače užívá obyčejně slovesa házeti; tedy na př. při závodech: „právě hází Kalina, náš mistr ve vrhu koulí.“ To všechno ovšem nepřispívá k přesnému rozlišování odborných názvů vrh a hod.

(Předneseno v Jazykovém koutku.)

---

[1] Tyto dvě věci liší ovšem i anglická terminologie sportovní, která tu byla předlohou (throwing — putting) a stejně i názvosloví německé (werfen — stochen).

Naše řeč, ročník 34 (1950), číslo 9-10, s. 178

Předchozí Rš (= František Ryšánek): Čermná

Následující František Svěrák: Psina a hodonice