Časopis Naše řeč
en cz

Dubbovati

Dš (= František Daneš)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Tento odborný filmový termín (původem z angl. „dubbing“, vysl. »dabovati«) znamená »nahradit ve zvukovém filmu mluvený text původní dialogem v jazyce domácím« a setkávali jsme se s ním nedávno v našich časopisech v souvislosti s tím, že tento způsob »zčešťování« filmů se nyní u nás začíná zavádět. (Výraz dubbovati nesmíme zaměňovat — jak se někdy děje — s podobně znějícím slovem dublovati, které znamená »pořizovati druhý snímek, kopii«.)

Film a jeho vývoj přinášel s sebou i cizí jména, která brzo zdomácněla (srov. film, biograf atd.). Vedle těchto zobecnělých výrazů cizích máme ovšem ve filmovém názvosloví i slova domácí (promítač, přijimačka a j.), ale vcelku jsou názvy různých filmových zařízení a postupů převahou původu cizího. Nemusili bychom tedy hledat českou náhradu ani pro dubbování a spokojit se snad jen tím, že bychom je počeštili pravopisně (srov. dublovati). Poněvadž však sami filmoví odborníci přišli s návrhem na úplné počeštění tohoto výrazu, který nebude už nyní omezen na úzký okruh filmařů a stane se slovem obecně užívaným, chceme zde podat výsledek diskuse o novém slově, v které měli slovo filmoví pracovníci, členové Ústavu pro jazyk český a posluchači Jazykového koutku Čs. rozhlasu.

Návrhů se objevila celá řada. Všimneme si tu jen některých význačnějších: přemluviti, přeložiti, zčeštiti, převésti do češtiny (ruštiny …), přetlumočiti.

První z nich, přemluviti, by — pravda — celkem dobře vyjadřoval význam, o který tu jde, má však jednu podstatnou závadu: je už významově obsazen, užívá se ho často v běžném jazyce s významem zcela jiným (»řečí někoho k něčemu pohnout«); jeho zavedení v novém, speciálním významu by vedlo v některých případech k nedorozumění (když bychom na př. řekli, že náš herec X. Y. „přemluvil“ Paula Robesona a pod.). U slovesa přeložiti by opět vadilo, že „přeloženým“ filmem je i film opatřený českými titulky, a ne jen „zvukově přeložený“.

Dostáváme se k výrazu zčeštiti (zčešťovati). I proti němu byly námitky, především že má význam příliš široký a znamená »dodávati českého rázu«. Je tato námitka oprávněna? Je sice pravda, že sloveso zčešťovati tento význam mít může, avšak již Slovník Jungmannův a po něm Vášův-Trávníčkův uvádí u našeho slovesa výslovně význam »překládat do češtiny« jako jeden z významů hlavních, a vskutku se ho také takto užívalo. Dnes je to výraz ovšem už poněkud zastaralý, méně užívaný, a proto pro mnohé lidi významu neurčitého. Ale právě pro tuto jeho dnešní jistou významovou neurčitost a vlastně „neobsazenost“ bylo by ho možno užít jako náhrady za cizí „dubbing“, a tím jej učinit slovem jednoznačným, dodat mu přesného, určitého významu. Pro pojem »dodávati českého rázu« máme pak běžné slovo počešťovati. Že výraz zčešťovati je tu vskutku vhodný a přímo se nabízí, o tom svědčí i to, že ho užila na př. filmová redaktorka Lidových novin, hovoříc o „novém způsobu zčešťování filmů“ (9. II. 1950).

[117]S tímto výrazem nevystačíme ovšem tam, kde nejde o převod do češtiny, nýbrž do jazyka jiného, anebo kde jde o „dubbování“ v obecném, slova smyslu. Zde by bylo možno užít výrazu převáděti („film byl převeden do ruštiny“ nebo „z ruštiny“, „poučení o převádění (převodu) filmů do jiných jazyků“ a pod.) anebo ještě lépe přetlumočiti (-ovati, přetlumočený film, přetlumočování). Toto řešení pokládáme za nejvhodnější. Sloveso přetlumočiti — které není ve spisovném jazyce ovšem žádnou novinkou — liší se od slovesa podobného významu, přeložiti (překládati), tím, že ve svém věcném významu zahrnuje i poukaz k tomu, že jde o překlad ústní, určený přímo posluchačům. A o tento významový prvek nám tu právě jde. A není jistě náhodou, že i tento výraz najdeme doložen v denním tisku v souvislosti s „dubbováním“: „Nejprve je nutno dokonale významově přetlumočit dialogovou listinu“ (Lidové noviny z 8. II. 1950). — (Na plakátech se také objevilo označení „česky mluvený ruský film“. Lze ho jistě užít, avšak je poněkud dlouhé a nelze k němu přitvořit sloveso; a to je velký nedostatek.)

Přetlumočování filmů souvisí s otázkami jazyka jistě ještě těsněji než dosavadní překlady titulků. Nemůžeme zde vykládat technické podrobnosti tohoto postupu, avšak uvážíme-li, že jazykový projev českého herce musí do nejmenších podrobností (délka vět i jednotlivých slov, viditelné artikulační pohyby, síla hlasu atd.) vystihnout původní znění, vidíme, jak obtížný a odpovědný úkol tu čeká jak na překladatele, tak na herce. Překvapilo nás proto, když jsme četli, že se při zčešťování prvního ruského filmu pracovalo na hereckých výkonech jen osmačtyřicet hodin. Není proto divu, že provedení tohoto filmu zavdalo recensentce Lidových novin (9. II. 1950) příčinu k postesku: „… především málo pečlivosti bylo dáno výběru hlasů pro českou versi, jejich zabarvení a nosnosti, kteréžto vlastnosti jsou tak důležité a tak často neodpovídají přímo dojmu z fysického obrazu sovětských herců. Převedení dialogů co do délky a spádu se celkem povedlo, i když často nepříjemně ruší nedostatečná kultura řeči, která je chronickým nedostatkem našich filmových herců“. Plně potvrzujeme!

Naše řeč, ročník 34 (1950), číslo 5-6, s. 116-117

Předchozí Antonín Frinta: O výraze „českoslovanský“

Následující Leopold Joura, Red. (= Redakce): Nové bulharské zeměpisné názvy

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1