Časopis Naše řeč
en cz

Nástup k marxistické jazykovědě

Petr Sgall

[Články]

(pdf)

-

Sovětská jazykovědná diskuse v Pravdě, a zejména oba příspěvky J. V. Stalina — to je další závažný a přesvědčivý doklad nesmírné péče, kterou sovětský lid, jeho vláda i strana věnují rozvoji vědy.

V kapitalistických zemích nemohou vědecké otázky být řešeny takovým velkolepým způsobem. Tam totiž vládnoucí vrstva imperialistů má zájem jen na těch vědeckých myšlenkách, které slouží jejich válečným a světovládným cílům. Svobodný rozvoj vědy působí však proti zájmům kapitalistů, nepomáhá už zvětšovat jejich zisky a zvyšovat vykořisťování pracujících, nýbrž naopak ukazuje prohnilost a nezměrné bezpráví jejich vykořisťovatelských řádů. Proto dnes kapitalisté, jak jen mohou, potlačují svobodu vědeckého bádání a snaží se brzdit vědecký pokrok.

 SSSR všechny výsledky vědy slouží přímo k zlepšení života lidu; sovětský lid se s pomocí vědy stává skutečným pánem přírody, mění tvářnost své vlasti a buduje spravedlivý, komunistický společenský řád. Sovětský svaz přitom ve vědecké práci nejen dohání a předhání vědu kapitalistických zemí, ale stává se přímo střediskem vědeckého života celého světa.

Žádná oblast vědy se dnes nemůže plodně rozvíjet a dospívat k správným výsledkům bez marxismu-leninismu. A Sovětský svaz věnuje nejvyšší pozornost tomu, aby marxismus-leninismus byl uplatňován správně, aby se všechny vědy plodně rozvíjely. Proto jsou v SSSR otázky vědy řešeny ve veřejných debatách, otevřenou a pronikavou vzájemnou kritikou a sebekritikou. Je to nejlepší cesta k zjištění vědeckých omylů a k rozmachu vědy vedené marxismem-leninismem a je to zároveň nejširší a nejdůkladnější propagace vědy.

Jazykovědná diskuse zahájená v Pravdě, ústředním orgánu VKS(b), 9. května 1950 soustředila se na učení N. J. Marra, kterého jeho žáci prohlašovali za zakladatele marxistické jazykovědy. Marrova theorie byla v diskusi ostře kritisována prof. Čikobavou, akad. Vinogradovem, prof. Bulachovským a jinými, zatím co akademik Meščaninov, prof. Čemodanov, prof. Filin a další vědci Marrovo učení obhajovali.

20. června otiskla Pravda diskusní příspěvek J. V. Stalina O marxismu v jazykovědě a 3. července vyšel v časopise „Bolševik“ [82]další Stalinův článek, K některým otázkám jazykovědy.[1] Oba tyto články jsou skvělým přínosem k theorii dialektického materialismu a mají velký význam pro různé vědecké obory. Jazykovědě marxistické pak dávají nový, správný základ. J. V. Stalin jasně ukázal podstatu chyb učení Marra a jeho žáků a rozebral základní otázky jazykovědy. Ukázal, jakým směrem se má jazykověda ubírat, aby neustrnula v neskutečných, idealistických spekulacích a nevědeckých theoriích, nýbrž aby zásady dialektického materialismu byly správně uplatněny v problematice jazyka a jeho vývoje.

V článku prvním, O marxismu v jazykovědě, ukázal Stalin především základní chybu Marrova učení, způsobenou tím, že chápe jazyk jako součást ideologické nadstavby (jako jsou politické, právní, filosofické a jiné názory a jim odpovídající instituce). Jazyk není součástí nadstavby, neboť se v podstatě nemění změnou hospodářské základny; není vytvářen určitou hospodářskou základnou, nýbrž celým chodem dějin společnosti, dějin mnoha základen; není produktem nějaké jedné třídy ani jedné epochy.

Směšování jazyka s nadstavbou vede k další zásadní chybě Marrovy školy, k tvrzení, že jazyk je ve své podstatě třídní, že není celonárodních jazyků. Stalin ukazuje, že jazyk, jako prostředek styku lidí ve společnosti, je jednotný pro všechny vrstvy společnosti. Třídní boj nemůže nikdy dospět k rozpadu společnosti na jednotlivé třídy bez vzájemného styku, s různými jazyky. V třídní společnosti existují ovšem třídní kultury, nemůžeme však směšovat jazyk s kulturou a mluvit o třídních jazycích. A také nově se rozvíjející socialistické kultury jsou právě svou formou, t. j. jazykem, národní.

Z chybných předpokladů o nadstavbové povaze jazyka a o jeho třídnosti vyplynulo v marrovské škole i učení o „stadiálním“ vývoji jazyků, které hledalo ve vývoji jazyka vedle drobných kvantitativních změn i náhlé převraty kvalitativní. Stalin ukazuje jasně, že toto učení není marxisticky správné, neboť vývoj jazyka má jinou povahu než vývoj nadstavby, přechod od jedné kvality k druhé se v jazyku neděje náhlým zvratem, nýbrž postupným a dlouhotrvajícím přibýváním prvků nové kvality a ubýváním prvků kvality staré. Ani při míšení jazyků nevzniká takovým náhlým zvratem nový, kvalitativně odlišný jazyk. Při míšení obyčejně jeden z jazyků vyjde jako vítěz, jeho slovní zásoba se obohacuje z jazyka druhého, ve své podstatě však zůstává nezměněn.

Stalin tak zamítá chybné these Marrova učení a ukazuje, že jsou [83]nemarxistické, nevědecké. Zároveň s nimi odsuzuje i diktátorský režim, který Marrova škola zavedla v sovětské jazykovědě, režim, který potlačoval kritiku a stál tak v cestě svobodnému rozvoji vědy. Není možno rozvíjet jazykovědu na základě Marrovy theorie, která zplošťuje a vulgarisuje marxismus. Je třeba opustit Marrovo povýšenecké odmítání všeho toho, co bylo vykonáno v jazykovědě před ním. Stalin upozorňuje na skromnější pojetí Marxe a Engelse, kteří považovali svůj dialektický materialismus za produkt vývoje věd za uplynulé období.

Zároveň s odhalením chyb N. J. Marra Stalin ukazuje správný marxistický pohled na jazyk. Jazyk vzniká a vyvíjí se souběžně se vznikem a vývojem společnosti; proto je třeba studovat jazyk a zákony jeho vývoje v nerozlučném spojení s dějinami společnosti. Jazyk je prostředek, nástroj, kterým se lidé navzájem dorozumívají. Umožňuje jim výměnu myšlenek, bez níž by nebyla možná společenská výroba, a tedy ani společnost sama. Jazyk jako dorozumívací prostředek je tedy i nástroj boje a rozvoje společnosti.

Základ jazyka, podstatu jeho specifiky, tvoří základní slovní fond a mluvnická stavba jazyka; to vyplývá především z poměrné neměnnosti těchto dvou základních součástí. Ve svém vývoji se jazyk postupně obohacuje novými slovy, některá zastaralá slova odumírají, avšak základní slovní fond se přitom nemění. Mluvnická stavba se vyvíjí jen pozvolným pozměňováním, zdokonalováním, zpřesňováním a doplňováním svých pravidel.

Už v šerém dávnověku, před epochou otroctví, existoval jazyk se slovní zásobou a gramatickou stavbou, i když primitivní. Vývoj společenské výroby, vznik tříd a státu, vznik písemnictví, rozvoj obchodu, vynález knihtisku, rozvoj literatury, vývoj kmenů a národností, vznik národních jazyků, změny společenských řádů — to vše působilo na vývoj jazyka. Vývoj jazyka se však neděje likvidováním starého jazyka a budováním nového, jako je to při vývoji nadstavby, nýbrž postupným rozvíjením a zdokonalováním základních složek jazyka.

V druhém článku, nazvaném K některým otázkám jazykovědy, probírá Stalin ještě podrobněji poměr jazyka k základně, k nadstavbě a k výrobním nástrojům, dále zkoumá těsný vztah jazyka k myšlení a ukazuje i zde chyby, kterých se ve svých pracích dopustil N. J. Marr. Vrací se znovu k otázce třídnosti jazyka a říká, že jednotlivé třídy se snaží využít jazyka ve svůj prospěch, vnucují mu své zvláštní výrazy a dávají jiný význam některým slovům, to však nic nemění na celonárodní povaze jazyka jako společného dorozumívacího prostředku. Stalin také ukazuje, že marrovci zcela neoprávněně obviňovali ostatní jazykovědce z formalismu.

[84]Oba Stalinovy články se řadí k jeho geniálním zásahům do ostatních oblastí vědy. Rozvíjejí dále dosavadní dílo klasiků marxismu-leninismu a spolu s ním tvoří nový základ jazykovědné práce.

Učení N. J. Marra, jehož vulgarisátorskou povahu Stalin tak jasně ukázal, bylo i u nás v poslední době považováno za počátek marxistické jazykovědy[2], i když ještě neproniklo hluboko, neboť jsme většinou znali jen jeho základní these. I nám tedy Stalin ukázal cestu, jak se oprostit od chybných formulí Marrových.

Chceme-li nyní přispět svým dílem k budování marxistické jazykovědy, musíme si především důkladněji osvojit metodu dialektického a historického materialismu, musíme hlouběji studovat dílo klasiků marxismu-leninismu.

Dále je třeba, abychom se poučili z dosavadního vývoje jazykovědy, abychom z dosavadních jazykovědných směrů převzali vše, co je v nich správné a dosud platné. To se týká především historicko-srovnávací metody s jejím pečlivým studiem jazyků a zkoumáním jejich vývoje; nebudeme však při této metodě jednostranně zdůrazňovat studium hláskových shod příbuzných jazyků, které vede k neopodstatněné theorii prajazyka.

Z t. zv. pražské školy funkčně strukturální převezmeme jistě zdůrazňování úlohy jazyka jako dorozumívacího prostředku, musíme ovšem zpřesnit toto pojetí a studovat víc vývoj jazyka, a zejména jeho poměr ke společnosti, k výrobě i k myšlení. Říká-li Stalin, že je úkolem jazykovědy studovat vnitřní zákonitosti jazykového vývoje, nemůžeme z toho vyvozovat, že je možné poznat tyto zákonitosti jen z vnitřních jazykových vztahů samých. Naopak, ke správnému pochopení těchto zákonitostí můžeme dospět jen tehdy, prozkoumáme-li souvislost mezi vývojem jazyka a všemi „vnějšími“ jevy, které na jazyk působí.

Ve vědecké práci o češtině je hlavním naším úkolem péče o to, aby náš jazyk, zejména ve své spisovné formě, byl co nejdokonalejším nástrojem lidského styku, aby celému národu co nejlépe sloužil k vyjadřování myšlenek, k dorozumívání. Musíme pečovat především o rozvoj slovní zásoby, která se dnes v češtině obohacuje v souvislosti s hospodářskou i kulturní přestavbou naší národní společnosti. Je také třeba, abychom se víc než dosud věnovali otázkám vyučování češtině na našich školách, aby všichni příslušníci našeho národa svůj jazyk dobře znali a správně chápali.

Abychom mohli tyto úkoly řádně plnit, musíme rozborem všech důležitých složek češtiny a jejího vývoje dospět k hlubšímu poznání [85]jejích podstatných prvků. Jinak by naše jazyková kultura nutně zůstala povrchní a nemohla by se zbavit všech přežitků měšťáckého nazírání, zejména buržoasního nacionalismu, který se především projevoval v t. zv. purismu.

Potom také bude možno věnovat soustavnou pozornost onomu postupnému rozvíjení a zdokonalování základních prvků našeho jazyka, v kterém je podle slov J. V. Stalina základ jeho vývoje. Tak budeme moci cílevědomě pečovat o to, aby vývoj našeho jazyka probíhal hladce a nerušeně.

K správnému chápání celé problematiky jazyka a jeho vývoje můžeme dospět jen poctivou prací, otevřenou kritikou a upřímnou sebekritikou. Odkud máme v této práci vycházet a kam máme směřovat, to nám Stalin ve svých článcích ukázal. Je nyní na nás, abychom po této cestě vykročili do nové epochy jazykovědy, ke skutečně marxistickému chápání jazyka a jeho vývoje, tak jako sovětská jazykověda se dala na tuto cestu s přímou pomocí J. V. Stalina.

Pozn.: Sovětská jazykovědná diskuse nebyla při uzávěrce tohoto čísla ještě ukončena; podrobněji se k ní ještě vrátíme. — Kromě toho překlad celé diskuse vyjde tiskem. Oba články J. V. Stalina byly v překladu otištěny v denním tisku (Rudé Právo 21. VI. a 5. VII. 1950, Lidové noviny 22. VI. a 5. VII. 1950, Tvorba č. 25 a j.), vyjdou v plném znění v časopise Slovo a slovesnost a byly vydány knižně nakladatelstvím Svoboda. — Rovněž diskuse, která byla uspořádána o zásadní stati Stalinově na filosof. fakultě Karlovy university 29. června 1950, vyjde celá tiskem v nejbližší době; projev s. Bareše na ní pronesený vyšel již zčásti v denním tisku a v Tvorbě č. 28; k diskusi přispěli také B. Havránek a Vl. Skalička články v Tvorbě č. 29 a 30.


[1] Po vysázení této naší stati (3. srpna) byl v našich denních listech otištěn další příspěvek Stalinův k diskusi a jazykovědě, a to tři dopisy, které byly původně pod nadpisem „Odpověď soudruhům“ uveřejněny ve 14. čísle „Bolševika“.

[2] Srovnej i v našem časopise stať „Akademik Marr a jeho směr v jazykozpytě“ od Fr. Trávníčka (v tomto ročníku na str. 1 n.). Red.

Naše řeč, ročník 34 (1950), číslo 5-6, s. 81-85

Předchozí Vč: Dne 23. dubna 1950 zemřela ve věku 36 let PhDr VĚRA ZAPLETALOVÁ-MAZLOVÁ, přispěvatelka našeho časopisu.

Následující František Kopečný: Povaha českého praeterita

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1