Zeslabující adjektiva na -avý a -kavý

František Svěrák

[Drobnosti]

(pdf)

-

Tato adjektiva znamenají menší míru vlastnosti vyjádřené základním adjektivem, od něhož se tvoří.[1] Ve spisovném jazyce jsou častější adjektiva na -avý: bělavý, černavý, červenavý, hořkavý, modravý, sladkavý, šedavý, zelenavý, žlutavý. Přípona -kavý je u adjektiva zelenkavý. Vznikla z přípony -avý připojením kmenového -k- podle adjektiv hořkavý a sladkavý. V hovorové řeči východní oblasti se vyskytují ještě adjektiva chabavý (z chabý) a slabavý, přejatá z jazyka lidového. V uměleckém jazyce jsem našel ještě adjektivum stříbrnavý v dětských říkankách Václava Renče „Zahrajem si na chvilenku“: voda jasná, voda tichá, / stříbrnavá, modravá.

V lidové řeči je však těchto adjektiv více. Bartoš uvádí v Moravské dialektologii I adjektiva krátkavý (z laštiny: rež je taka krátkava; str. 332), drobnavý (str. 308), jasnavo = jasno zde onde z mraků prokmitající (z laštiny; str. 324). Z Boskovicka znám spojení a obraty tvrdavi, tvrtkavi japka (= trochu tvrdé, nedovařené brambory), drobnavi japka, řitkavi těsto (= poněkud řídké), keselavi, keselkavi cogrovi, vlchkavi prádlo, vaskavi prádlo (= trochu vlhké), mokravi seno, hnědavi, světlati šate; te šate só mně malavi, velkavi; te japka uš só mněkavi (= trochu uvařené). Na Kyjovsku jsem slyšel spojení drobňavé erteple, sipkavé japka, hrušky, řítkaté těsto, teplavá, vlažňavá voda, zeleňavá, zelenkavá, šeďavá, čerňavá, bleďavá, bletkavá (= světle růžová), zlaťavá, zlatkavá barva, žlutkavé, červeňavé, červenkavé, světlavé, hněďavé, hnětkavé šaty, hrupkavé plátno (= hrubší), kyselkavé hrozny, vaskavé prádlo, glskavá cesta (= trochu glzavá, klouzavá). Jenom adjektivum fšivavý znamená velkou míru vlastnosti, t. j. „velmi zavšivený“.

Redakce Naší řeči (patrně Zubatý) připomíná v V. ročníku na str. 207 a 208, že ve spisovné češtině nejsou adjektiva temnavý, měkkavý, malavý, velkavý, ač se v nářečích touto příponou adjektiva tvoří, a musíme je nahrazovat rozličnými způsoby jinými. K tomu dodávám, že jsem dosud nenašel v lidovém jazyce adjektivum temnavý; ostatní připomenutá adjektiva jsem doložil z nářečí a uvedl jsem ještě mnoho jiných.

Ptáme-li se po příčině tohoto rozdílu mezi jazykem spisovným a lidovým, najdeme ji v historii českého jazyka. Adjektivní typ bělavý, černavý, červenavý, modravý… je od původu typ dějových adjektiv, tvořených příponou -avý ze sloves bělati se, černati, červenati, modrati… Bělavý znamenalo tedy „bělající se“, modravý „modrající“ atd. (viz Trávníček na uved. místě). Tento význam ještě někdy proniká. Teprve později nabyla tato adjektiva významu zeslabujícího a začala se pociťovat jako odvozeniny adjektiv bílý, černý, modrý atd. Pronikání původního významu udržuje tato adjektiva v jazyce spisovném celkem v původním rozsahu tvoření, a proto je tam jejich počet menší. V jazyce lidovém však plně pronikl význam zesla[79]bující, a proto se tam adjektiva na -avý a -kavý tvoří ve větší míře. Ale ani tam, jak jsme viděli, některé odvozeniny nejsou.

---

[1] Srov. Fr. Trávníček, Mluvnice spis. češtiny I, 353.

Naše řeč, ročník 34 (1950), číslo 3-4, s. 78-79

Předchozí kHs (= Karel Hausenblas): Jaký český výraz pro „trudoděň“?

Následující R. H. (= Rudolf Havel): Překlady