Jaký český výraz pro „trudoděň“?

kHs (= Karel Hausenblas)

[Drobnosti]

(pdf)

-

Nové formy práce přinášejí nové pojmy a ty si mnohdy hledají a vytvářejí nový slovní výraz. Jedním ze základních pojmů socialistického zemědělství je pojem, pro nějž se v ruštině užívá názvu „trudoděň“. V češtině nemá dosud tento pojem vhodné označení jednotně užívané a pracovníkům příslušných oborů činí potíže, jak tento ruský termín česky vyjadřovat.

Oč tu v podstatě jde? V družstevně kolchozním hospodářství si organisace práce vyžaduje takové stanovení pracovních norem a takové hodnocení pracovního výkonu, které by umožňovalo odlišit rozdíly nejen v množství, ale i v jakosti vykonané práce. Za společné měřítko pro různé druhy práce se bere splnění denní pracovní normy u takových prací, které jsou co do namáhavosti průměrně náročné, jako na př. vláčení půdy nebo dojení, a které nevyžadují speciální průpravy. Tak splnění denní pracovní normy dojičky platí jako jeden „trudoděň“. Práce traktoristy se hodnotí až 2,5, práce nejméně kvalifikované jako 0,5 této jednotky. Tímto způsobem měření je umožněno odstupňované a přitom jednotné hodnocení a odměňování všech pracovníků.

U nás se užívá za ruský „trudoděň“ buď výrazu pracovní den či pracovní jednotka nebo jen hláskově češtině přizpůsobeného tvaru trudoden, někdy také práceden; dále lze uvažovat o termínech úkolový den a měrný den. — O tom, který z těchto názorů se v češtině obecně ujme — nebo zda to snad bude ještě výraz jiný —, rozhodne ovšem jazyková praxe, ale jazykozpytná úvaha může v této otázce pomoci najít výraz nejvhodnější. — Proberme si stručně jednotlivé termíny po stránce jazykové i věcné.

Pracovní den nevyhovuje už proto, že jeho význam je příliš široký; označujeme tak všechny dny, kdy se pracuje, na rozdíl ode dnů volna — nedělí a svátků. A dále pracovním dnem rozumíme na př. osmihodinovou dobu pracovní. Omezit význam tohoto výrazu jen pro pojem, o nějž nám jde, dobře nelze. — Také pracovní jednotka má význam příliš široký: nejde [77]totiž o jakoukoli pracovní jednotku, ale o jednotku v daném pracovním oboru, v zemědělství, a tu je třeba speciálního pojmenování. — Další výraz, trudoden, má tu výhodu, že je jednoslovný, ale je to řešení z nouze, a to řešení nijak šťastné. Jeho zásadní vadou není to, že by to bylo slovo přejaté, a nikoli domácí. Kde je jich opravdu potřeba, tam se přejatým slovům nevyhýbáme, není-li vhodný výraz český. Také z ruštiny, jazyka nám blízkého, máme v češtině, jak známo, dosti slov, která se stala nedílnou součástí naší slovní zásoby. Vždyť i tak běžné slovo jako vzduch, které vzniklo v obrozenské době, má původ v ruském „vozduch“. A ze slov přejatých z ruštiny zcela nedávno uveďme na př. slovo staršina (ve významu nové vojenské hodnosti). Slovo trudoden jako měřítko denní práce v socialistickém zemědělství by však mělo v české slovní zásobě jiné postavení než v ruštině. V ruštině totiž slovo „trud“ značí (vedle slova „rabota“) totéž co české slovo „práce“, „trudjaščijesja“ jsou „pracující“, tedy jeden z nejzákladnějších kladných pojmů socialistické společnosti. Naproti tomu české slovo „trud“ značí vedle namáhavé, lopotné práce především starosti, trápení, zármutek; „trudit (se)“ znamená rmoutit (se), trápit (se), býti smutný, jak to vidíme na př. z veršů Nerudových o matce nemocného děcka: „něco těžkého ji trudí, i když dřímá, těžce vzdychá“ atd. Tato představa trudu jako něčeho nepříjemného, která se promítá i ve slově trudoden, činí tento název nevhodným pro označení měřítka práce právě v socialistickém systému hospodaření. — Další název, toporný výraz práceden, je po své slovotvorné stránce v češtině složeninou neústrojně tvořenou a nemusíme se jím déle zabývat.

Jiných jednoslovných pojmenování nemáme. Jednoslovné termíny jsou nejvýhodnější; zvláště tehdy, když je třeba k slovu základnímu tvořit různé odvozeniny. V našem případě však tomu tak není, ani ruské slovo „trudoděň“ odvozenin nemá. S jazykového hlediska zcela správné jsou zbývající dva výrazy úkolový den a měrný den, které se snaží vystihnout pojmový obsah jinou cestou. Připomeňme si, že jde o jednotku měření, která přihlíží jak k normě denního výkonu, tak k jakosti práce. Úkolový den by byl termín vhodný, kdyby šlo o měření práce jednoho druhu. Ale ve skutečnosti jde o společného jmenovatele, na nějž lze převést a pomocí něhož lze měřit a hodnotit práce různorodé. A tomu z našich termínů nejlépe odpovídá měrný den. Nevychází sice přímo z ruského názvu, ale v označení měrný den je zachycen nejdůležitější znak, totiž jednotky, měřítka, jímž se dají vyjádřit a vyčíslit různé druhy zemědělské práce, na př. práce traktoristy jako dva a půl měrného dne, síly nejméně kvalifikované jako půl měrného dne a pod. Žádný termín nevystihuje příslušný pojmový obsah úplně; není to ani možné. Nebude tomu tak ani v našem případě. Jde však o to, aby se pro pojem označovaný v ruštině slovem „trudoděň“ užívalo českého výrazu věcně vhodného a jazykově správného.

(Předneseno v Jazykovém koutku.)

Naše řeč, ročník 34 (1950), číslo 3-4, s. 76-77

Předchozí Karel Sochor: Hrst poznámek k novým odborným slovníkům

Následující František Svěrák: Zeslabující adjektiva na -avý a -kavý