Časopis Naše řeč
en cz

Břvany

† Josef Zubatý

[Články]

(pdf)

-

K našemu výkladu tohoto jména (6, 236) poslal nám pan prof. Jan Květ hojně zpráv, pro něž vážil i cestu z Berouna do svého rodiště, vsi Lenešic, ležící již v okr. lounském asi 4 km na jv. ode Břvan. Zprávy ty potvrzuje a někde doplňuje p. stud. fil. B. Sochor, také rodák lenešický. Mimo to se nám dostalo laskavostí p. odb. r. dra Ant. Boháče, přednosty 2. odd. Státního úřadu statistického, podrobných dat osvětlujících národnostní poměry Břvan a sousedních obcí českých i smíšených a ze Zemského archivu laskavostí jeho ředitele p. dra J. B. Nováka a p. dra Cáchy zpráv o tvarech jména obce břvanské v starších listinách. Můžeme-li dnes o těchto věcech předložiti výklad podrobnější, jest to zásluhou těchto pánů, jimž s námi budou vděčni zajisté i naši čtenáři.[1]

Podle pozorování prof. Květa byl v tamním kraji živel český na postupu již před válkou. Podle výsledků sčítání lidu, při nichž nemusíme ani vykládati, že by podávaly věrný obraz zvláště o dobách před převratem, kdybychom věděli, kolik máme mezi »Němci« tušiti Čechů nerozhodných nebo závislých, bylo ve Břvanech r. 1880 Němců 501 a 1 cizinec, r. 1890 Němců 453, Čechů 58, r. 1900 N. 545, Č. 34, r. 1910 N. 526, Č. 12, r. 1921 N. 322, Č. 215 a 6 ciz. Do převratu byla ve Břvanech dvoutřídní škola německá, po něm jsou dvě jednotřídní, česká a německá; českých dětí z obce samé je 45%, německých 35%. Okolí je k východu hodně české; Le[2]nešice jsou skoro čistě české (r. 1880 Čechů 1420, Němců 45, cizinec 1, r. 1921 Č. 2132, N. 4, jiný 1, ciz. 4), v Postoloprtech napočteno r. 1880 Čechů 457, Němců 2779 (ciz. 31), r. 1921 Č. 1354, N. 1970 (jin. 14, ciz. 41), v Hrádku (okr. bílinský) r. 1880 Č. 1, N. 209, r. 1921 Č. 72, N. 150 (2 j., 2 ciz.), v Rané (n. Rannay, v okr. lounském) r. 1880 Č. 195, N. 235, ale již r. 1890 Č. 292, N. 145 (1 ciz.), r. 1921 Č. 347, N. 144. Také škol českých přibývá.

Ještě asi před 20 l. žil v Lenešicích jako jméno jejich sousední obce tvar Břany, ale slovo to znělo v ústech některých tamních rodáků skoro jako Břvany (čtenář sám by se mohl přesvědčiti, jak si jsou tyto tvary zvukem podobny zvláště v rychlejší řeči). Vedle toho se v mluvě vzdělanějších osob ujímal vlivem škol tvar Brzvany, někteří říkali po německu Vébršany. Dnes říkají jen někteří starší lidé ještě Břany. mladší Brzvany nebo Vébršany (a to častěji, podle zprávy p. Sochorovy, Vébršany než Brzvany, jako se tam Postoloprtům říkává také Pusiperk, z něm. Postelberg); podle slov říd. uč. lenešického, p. Jeron. Šubrta, ve škole se nyní děti učí říkati Břvany, kdežto na př. ok. r. 1900 tam byl v obyčeji tvar Brzvany. Pevně jsou ustálena stará pojmenování Břanský Chlum (Weberschaner Berg, 320 m, hora na jz. ode Břvan, na rozdíl od jiného Chlumu, 296 m, na s. od Lenešic), břanský ovčín; nikdo však neřekne »břanská kyselka«, říká se »brzvanská kyselka« (anebo, podle p. Sochora, ještě častěji »vébršanka«), protože to je předmět, o kterém se mluví teprv od doby nedlouho před válkou. Ve spojení s předložkami starší lidé říkají do Břan, u Břan, také od Břan, ale ze Břan, ke Břanům, někdy ve Břanech, spíše však v Břanech (ale ve břanském ovčíně). Mezi hláskami ř a v pův. byla v slově Břvany měkká polosamohláska (jeř), proto se podle stč. pravidla pův. jistě říkávalo ve Břvanech, ze Břvan a p. Před slovy počínajícími se hláskami br, bř před samohláskou se v češtině — mimo jazyk některých našich spisovatelů — předložky nevokalisují (říká se na př. z Březiny, v Brodě a p.). Objevuje-li se dnes v Lenešicích a v jejich okolí vedle ze Břan také od Břan, říká-li se ve Břanech i v Břanech, je to totéž, jako když z pův. se hpánem a p. vzniklo se pánem, které lze stopovati až do 17. st., a když místo toho se jazyk konečně ustálil na znění s pánem (1, 62); vzniku novotvarů bez samohlásky při předložce pomáhala obdoba jiných výrazů předložkových, v nichž odedávna byla předložka bez samohlásky, tvar od Břvan místo očekávaného ode Břvan [3]vysvětluje se mimo to snahou jazyka, aby výrazy od(e) Břvan a ze Břvan měly stejný počet slabik.

V katastrálních mapách lenešických jsou jména parcel »U Břan«, a také »Veřvany«; jsou tam cesty označené nápisy »z Veřvan«, »do Veřvan«. Tyto názvy se podle prof. Květa drží na katastrálních mapách sedmdesátých let min. století. Tato zpráva osvětluje tvar našeho jména, jejž nalézáme, jak nás také prof. Květ upozorňuje, u Hájka. K r. 887 Hájek vypravuje, jak někteří z rodu Vršovských »slavný hrad a město nedaleko Ohře řeky všech spolu nákladem rozkázali postaviti a dali jemu jméno Vršovice« (míní se Vršovice u Loun; před tím byla řeč o »vsi Vršovici nedaleko Vyšehradu«, dnešním městě Vršovicích u Král. Vinohradů). »K osazení toho hradu a k zpravování města toho vyvolili z sebe Dluhoslava Vršovice, syna Borbojova z Řvan«; »míní se ves Břvany u Postoloprt«, přidává Flajšhans v poznámce k tomuto místu (v svém vyd. v Stč. knih. 1, 336, kde také již, trochu i naším přičiněním, je zmínka o správnosti tvaru Břvany proti tvaru Brzvany). Z výrazu jako ve Břvanech vznikaly ve výslovnosti lidové patrně i tvary jako ve Řvanech (snad pomáhala i lidová etymologie, která jméno Břvany, když se jeho původ zapomenul, spojovala s družinou slov řváti atd.); a z výrazu ve Řvanech vzniklo nové srostlé místní jméno Veřvany, jako jedné z nesčíslných českých Lhot (v okr. rakovnickém) podle pův. výrazu »ve Lhotě« i sami Čechové říkají Velhota, jako několika pův. českým Lhotám Němci říkají Welhutten, Wellhotta, Welhotten, Wellhotten (některé pův. Lhoty se jmenují po německu také Elhotten, jako na př. pův. Lhenicím se říká také Elhenice, podle výrazů »ve Lhenicích, ze Lhenic, ke Lhenicům«). Nemusíme snad vykládati, že právě nezvyklé a proto nepohodlné na začátku slova hláskové skupiny jako břv-, lh- podporovaly takové podivné změny původních jmen.

Podle zprávy prof. Květa ví p. říd. uč. Šubrt s jistotou, že tvar Brzvany vznikl r. 1872, kdy po postavení dráhy Pražskoduchcovské hledáno bylo pro něm. Weberschan úřední jméno české, a přijat onen tvar prostě podle starého pravopisu. Tomu jest rozuměti asi tak, že pro tamější krajinu přišel tvar Brzvany tenkrát do obyčeje v úřadech železničních a jiných, ve školách atd., když nastala potřeba českého úředního jména proti něm. »Weberschanům«. Ale nedorozumění samo je starší; jak jsme naznačili již v 6. ročníku na str. 236, »Brzva[4]ny« psal již Palacký v »Popise království Českého« (1848), a autorita tohoto spisu, ovšem plným právem, uznává se v úředních pracích místopisných podnes. Palacký neznal místního českého znění německých Weberschan, ale znal staré jméno Břvan, jak se psalo v pramenech starých. A vlastní jména, místní i osobní, často podržují pravopis starší, i když jinde se pravopis již změnil. Starý český rod Lobkoviců podnes píše své jméno dávno zaniklým pravopisem staročeským Lobkowicz, máme mnoho českých rodin, které své jméno také píší po staru (Zauffal, Wohanka, Matiegka atd.), a bylo by jich, jako bývá u jiných národů, mnohem více, kdyby naši uvědomělí kněží nebyli v minulém století začali o své újmě česká příjmení do matrik psáti pravopisem novým. A někdy starý pravopis i u příjmení způsobil nesprávnou výslovnost; podle starého pravopisu vyslovujeme na př. Kaucký (= Koutský) s au, které jinak dávno se změnilo v ou, Bauše s au, kterého v skutečné správné výslovnosti snad nikdy nebývalo (6, 27; 62), znali jsme osobu, která nedovedla pochopiti, že se prof. Jindř. Matiegka nejmenuje Matýgka, nýbrž Matějka, a že zvěčnělý prof. Bohumil Matějka byl jeho vlastní bratr. Ve Břvanech samých je, jak nám píše prof. Květ, zvon z r. 1612 s českým nápisem, v němž je jméno osady napsáno Brzvany, ač ř v té době ne sice důsledně, ale nejčastěji se již psalo způsobem dnešním a ač podle svědectví dnešních tvarů, č. Břany a něm. Weberschan, v tamějším kraji nikdy skutečným domácím tvarem nebyl tvar Brzvany. Kdy a kde vzniklo po prvé nedorozumění, jehož výsledkem je tvar Brzvany, vyslovovaný podle dnešního významu písmen rz, sotva kdy se s jistotou dovíme; ale zprávy prof. Květa potvrzují, že správné znění je Břvany, a tak by se toto jméno podle našeho soudu také mělo psáti. Lidové obměny původního tvaru, jež by mohly býti jeho oprávněnými odpůrci, z největší části již asi dosti dávno zanikly (Řvany, Vebřvany, Veřvany, snad i Vebřany), jediná z nich, která ještě žije (Břany), patrně za naší doby zaniká, tvar Brzvany, který asi nikdy nebyl tvarem skutečně v lidu žijícím a jen z nedorozumění byl uveden do tamějšího kraje úřady a školou, za 50 let nedovedl zvítěziti nad tvarem německým: zbývá tvar původní, který by přičiněním úřadů a škol a vzrůstem národního uvědomění snadně mohl v ústech tamějšího obyvatelstva českého opanovati v nějakém desítiletí.

[1] Rukopis tohoto článku byl dodatečně nalezen v pozůstalosti † prof. J. Zubatého.

Naše řeč, ročník 17 (1933), číslo 1, s. 1-4

Předchozí Obchodní značky

Následující František Oberpfalcer: Přípona -yni, -yně při přechylování