Časopis Naše řeč
en cz

„Na příkopě“ či „Na příkopech“?

rh

[Drobnosti]

(pdf)

-

Na nároží jedné z hlavních pražských ulic jsou tabulky s úředním názvem Na příkopě. Obyvatelé Prahy však říkají a odedávna říkali Na příkopech. Tak píše starý časopis Pražský posel, Kalina, Palacký, Tyl, Neruda a z mladších autorů ti, kteří se nedali [39]svést úředními tabulkami, Herben, Svobodová a jiní. Že množný (vlastně pomnožný) tvar je živý nejen v povědomí lidu, nýbrž také v povědomí pražských filologů, dokazuje nedávná publikace „Jazykový koutek“, kde se na jedné straně (42) mluví o ulici Na příkopě a o stránku dál již o tom, že říkáme „Šel jsem z Můstku na Příkopy“, a nikoliv na Příkop. Tento rozpor projevu mluveného jazyka a projevu písemného (úředního) není ovšem z poslední doby.

Již r. 1919 přinesla Naše řeč článek nadepsaný stejně jako článek náš (r. 3, 1919, str. 21—22). Autor, s nímž se ztotožňuje také redakce (Zubatý, Ertl), odůvodňuje zbytečnost názvu v jednotném čísle. Uvádí, že náš lid označuje rád množným číslem větší část prostoru, „kteréžto číslo dává určení onomu jakési všeobecnosti“. Příklady, které jsou tam uvedeny z lidové mluvy venkovské (na křižovatkách, na pískách, v potocích) a z názvů pražských ulic (Na mariánských hradbách, Na maninách[1]), rozhojňujeme několika příklady: Anna proletářka, venkovské děvče z Pelhřimovska, vzpomíná na část kraje za rodnou vsí, kde se říkalo V končinách; ulice Na pískách je nejen v Praze, ale byla i v Brně (dnes v Brně odstranili předložkové názvy ulic, tedy mají Tábor místo V táboře). Typ názvů Na valech, Na pěšinách, Na výšinách, V tišinách, V olšinách, V korytách je ovšem rozšířen i v jiných městech. Pokud jde o jméno Na příkopech, uvádí je Jungmann ve svém Slovníku jedině v čísle množném. Zajímavý je doklad z Tyla, který mluví samozřejmě o Příkopech u Prašné brány, ale množným číslem označuje i Jelení příkop pod Hradem: „Ale v myšlenkách okouzlujících potopeného nejímají teď ani romantické jelení příkopy, ani čarokrásná vyhlídka z nových sadů v Brusce“ (Kusy mého srdce 1844, 2, 279). B. Kaminský napsal sbírku Z Příkopů a nikoliv Z příkopu. Ačkoliv Naše řeč na zmíněném místě ukázala, že jednotný tvar nemusí být z němčiny, je jisté, že bez německého vlivu Am Graben byl by tvar Na příkopě už dávno neživý.

Vedle důvodů obecně jazykových, které uvádí Naše řeč, byl pro obyvatele staré Prahy i jiný důvod, vyjadřovati se o této ulici v množném čísle: v těchto místech bylo opravdu několik příkopů, jak o tom píše také E. Bass v knize Křižovatka u Prašné brány. Šlo o celou soustavu příkopů, táhnoucích se v těchto místech. Když hradby zmizely a prostranství bylo osázeno stromovím, nazývali Němci tuto ulici Alte Alee, teprve později Am Graben (podobně jako ve Vídni). Češi však říkali Příkopy nebo Na příkopech. Vracíme-li se znovu k otázce nadhozené na těchto místech před třiceti lety, je to proto, že úřední tabulka zaviňuje kolísání a nejistotu, kterou prozrazuje nejen denní tisk, ale i literární produkce. Dnes, kdy nám [40]více než kdy jindy jde o demokratisaci jazyka, o to, aby byly do spisovného jazyka přijaty prvky obecně živé a aby byl co nejmenší rozdíl mezi jazykem úředním a jazykem mluveným, opakujeme výzvu z Naší řeči z r. 1919, že by neškodilo, kdyby se uvažovalo také o otázce, neměli-li bychom se vrátit k tvaru v čísle množném, na němž se časem náš jazyk — ovšem neúřední — zcela zřetelně ustálil.


[1] V „Nejnovějším seznamu všech ulic, náměstí, nábřeží, sadů a mostů hl. města Prahy“, který sestavil Ant. Pešek a vydala Mladá fronta (1948), je psána ulice Na maninách s velkým M neprávem, neboť i zde jde o jméno obecné; srov. NŘ 3, 1919, 22 i Příruční slovník akademický.

Naše řeč, ročník 34 (1950), číslo 1-2, s. 38-40

Předchozí vh (= František Váhala): Strojírenství

Následující jka (= Alois Jedlička): Sklářské názvosloví