Časopis Naše řeč
en cz

Slovníček sportovní ruštiny

kHs

[Drobnosti]

(pdf)

-

Náš denní tisk věnuje v poslední době čilou pozornost ruštině a snaží se s ní své čtenáře prakticky seznamovat. Tyto snahy je jistě třeba vítat, avšak musíme zároveň rozhodně žádat, aby se při tom dbalo odborné správnosti výkladů. V minulém ročníku Naší řeči jsme upozornili na zmatek v přepisování ruských vlastních jmen a stanovili jsme směrnice pro jejich jednotnou transkripci. Dnešní naše poznámka se k těmto otázkám nepřímo vrací.

Svobodné slovo uveřejňovalo na pokračování rejstřík ruských sportovních výrazů, termínů z různých odvětví sportu. Má se tím našim čtenářům pomoci při četbě sovětského sportovního tisku. Hesla se tu uvádějí takto: český překlad ruského termínu, fonetická transkripce, poznámka, v níž se srovnává české a ruské znění, a termín psaný azbukou. — Slovníček by snad mohl splnit svůj účel, ale jeho jazyková úroveň je chatrná. V heslech v azbuce sice není mnoho chyb (ale jsou: судя m. судья, лöд m. лëд) a také český překlad věcně souhlasí. Zato však výslovnost je transkribována neuvěřitelně ledabyle a je v ní mnoho zásadních chyb. Naprostý zmatek je ve psaní měkkých slabik (ruština má mnohem více měkkých souhlásek než čeština); někdy se tu měkkost označuje (sekundoměr — časometr), jindy — třeba i na téže stránce — se zase neoznačuje (metatělj — vrhač); spojení „měkké r+e“ se přepisuje trojím způsobem (strjeljba — střelba, pěvěs — převaha, peredyška — oddechový čas); ba měkkost se někdy označuje i u souhlásek, které v ruštině nikdy měkké nejsou (cěntralnaja zona — střední pásmo, žěrěbjovka — losování). Písmenem j se tu zcela nevhodně označuje měkkost souhlásek, které jsou měkké i v češtině; tak ť se tu píše jako tj (tjanutyj — tažený, kupaljnja — plovárna). K nesprávné výslovnosti vede i označování měkkých souhlásek před jinými souhláskami nebo na konci slov pomocí j (aljpinizm—horolezectví, voljnaja borjba — volný styl, trětj — třetina). Spíše než fonetická transkripce je to neumělá transliterace; ta zde však vůbec není na místě. Zásadně nesprávné je také to, že v přepisu není označena slabika přízvučná; výslovnost nepřízvučných samohlásek je totiž jiná než pod přízvukem. — „Podařené“ jsou mnohdy i poznámky, v kterých autor rejstříku porovnává české a ruské znění. Uvedeme z nich bez komentáře jen dvě ukázky: „Cvičení — upražněnije — podobnost s naším upažením je čistě náhodná, nicméně nám může pomoci“; „skok do dálky — pryžok v dlinu — řekli bychom podobněji skok v dálinu (!)“. Také o gramatické chyby není v českém textu nouze. — I slovníček sportovních výrazů je záležitost jazyková a nelze jej dělat jen tak „ze sportu“!

Naše řeč, ročník 34 (1950), číslo 1-2, s. 37

Předchozí md: Budapešť — Ujpest, Kispest

Následující vh (= František Váhala): Strojírenství