Časopis Naše řeč
en cz

Kamenolom

Miloš Dokulil

[Články]

(pdf)

-

Nedávné uvedení rozhlasové hry Kamenolom oživilo opět jisté pochybnosti o jazykové správnosti složeného slova v jejím názvu. Není nesnadné dopátrat se příčin jistého ostychu části příslušníků našeho jazyka, zejména z inteligence, před touto složeninou. Zásluhu o to má mlčení Příručního slovníku akademického, který naše slovo ku podivu vůbec neuvádí, ač má jinak 36 složených slov, vesměs odborných, s prvním členem kameno-, a Slovník Vášův-Trávníčkův, který heslo kamenolom sice má, poznamenává však „lépe kamenný lom n. lom na kámen, ale vžilo se“. Na druhé straně je však pozoruhodné, že slovo kamenolom uvádí bez poznámky již slovník Jungmannův, a to s významem „místo, kde se kámen láme“. Brusy se o našem slově nezmiňují vůbec.

Klíč k tomuto rozdílnému hodnocení našeho slova nám podává Trávníčkova Mluvnice spisovné češtiny (část I, Praha 1948, str. 425), kde při výkladech o motivech tvoření slov skládáním čteme tuto poznámku: „Ani ze snahy po doplnění výrazové řady ani ze snahy po výrazovém zpřesnění nevznikly složeniny kamenolom (místo kamenný lom), státodol (místo státní důl), zlatodol, Lesobanka, Masobanka, Masosvaz. Jsou tedy neústrojné.“

Zdrželivý postoj vůči složenému slovu kamenolom vychází tedy, jak patrno, z předpokladu, že je toto slovo utvořeno mechanicky a zbytečně z dvouslovného spojení kamenný lom, patrně nikoli bez přímého vlivu německého Steinbruch. Domněnku o německé předloze nemůžeme ovšem tak zcela odmítnout, i když se bez ní dobře obejdeme; na tom však konečně nezáleží. Závažnější by byla druhá námitka, že jde o tvoření mechanické, nepřihlížející k slovotvorným zásadám jazyka. Domníváme se však, že lze tuto složeninu vykládat jinak. Proti předpokladu, že slovo [139]kamenolom vzniklo mechanicky z hotového slova lom již po ztrátě jeho dějového významu a z přívlastkového určení kamenný, po příp. na kámen, svědčí tuším zmíněný již výklad našeho slova v Slovníku Jungmannově „místo, kde se kámen láme“. Rozumíme-li skladu našeho slova takto, pak je na bíle dni, že slovo kamenolom náleží do řady hojných složenin dějových, jaké se běžně tvoří ze spojení slovesa s předmětným jménem a mají jednak význam dějového činitele, jednak význam činnosti samé. Jsou to složeniny, které bychom mohli označit jako typ pivovar, doložený jak ve významu toho, kdo vaří pivo, sládka, tak ve významu místa, kde se vaří, stavení se zařízením na vaření piva, již z konce stol. XIV. Tak na př. ve vokabuláři v rkp. universitní knihovny pražské z let 1394 až 1398 nacházíme heslo ‚braxator‘ (t. j. sládek), tlumočené jako ‚pivovar‘, v Popravčí knize pánů z Rožmberka čteme opět zápis z r. 1399, kde je připomínán ‚Vítek pivovár z Prahy‘; na druhé straně v t. zv. bohemáři větším, datujícím se asi k r. 1379, máme již doklad významu dnešního: ‚pivovar braxatorium‘.

Významu místa děje, stejně jako jiných konkretních významů, předmětu a nástroje děje, nabývají jména dějová vůbec velmi snadno, jak ukazují na př. jména soud, východ, vyhlídka, stání atp., která vedle druhotného významu místního podržují dosud i původní význam činnosti. Tvarová i významová shoda složeniny kamenolom se složeným slovem, které jsme si vybrali za představitele typu, je tak nápadná, že o tvarové i významové ústrojnosti složeniny kamenolom nemůže být — zdá se nám — pochybností. Tím samozřejmě není podán důkaz pro to, že slovo kamenolom skutečně takto vzniklo. Jistou nesnází pro tento předpoklad je skutečnost, že máme slovo kamenolom doloženo až poměrně pozdě (nejstarší nám známý doklad je právě doklad v Slovníku Jungmannově z Kollárova spisu Staroitalija slavjanská z r. 1853 ‚… původně byl zde (v jeskyni) kamenolom ku stavení města‘) a že se vůbec vyskýtá hojněji teprve v době nedávné, a to zejména v prostředí odborném, kde pouhé lom nebylo dostatečně zřetelné.[1] Dokladů z literatury krásné, zejm. starší, máme velmi poskrovnu. Tak na př. z politického deníku Čas z r. 1860 máme tento doklad na naše slovo: ‚… prodírajíce se kamenolomy a skalami, zarývajíce se v zelený palouk a v dalekou pastvinu — pryč letěli jsme nedbajíce na čas a dálku,…‘

I kdyby však bylo prokázáno, že složené slovo kamenolom bylo utvořeno teprve v době nové a přímo podle vzoru slova německého, nedokazovalo by to ani jeho mechaničnost ani jeho nesprávnost, poněvadž tento typ dějových jmen je tak slovanský jako německý a je nadto dosud [140]nejtvořivějším typem substantivních složenin (srov. zde naše výklady v článku Lidovýchova, lidovláda, lidospráva v letošním ročníku Naší řeči, str. 58n.).

Pro naši domněnku o původně dějovém významu složeniny kamenolom můžeme však přesto přivést některá svědectví, třebas nepřímá. Dobrovský ve svém Německo-českém slovníku slovo kamenolom sice nemá, něm. Steinbruch však překládá ‚lom kamene‘, t. j. slovo lom tu má jasně význam také dějový. Tento význam slova lom není ostatně ani dnešnímu jazyku zcela neznám. Příruční slovník uvádí u hesla lom význam ‚činnost lámání kamene‘ jako řídký a uvádí doklad z Baarova Jana Cimbury: ‚Máš právo společného lovu v obecních vodách, společného honu a společného lomu v obecních skalách.‘ Tento doklad je zvláště instruktivní tím, že zapíná slovo lom do řady jmen s jasným dějovým významem. Jinou oporu nám poskytuje příbuzný jazyk slovanský, ruština, svým kamenolom, které tu má význam činitelský, pro nějž měl starší český jazyk slovo kamenolomec nebo prostě lomec, dnešní jazyk pak kamenolamač, lamač. Je to v nápadném souhlase s tím, že i jméno pivovar má dnes v ruštině jen význam činitelský, kdežto v češtině kamenolom i pivovar nabyly významu obecného jména místního. Nesložené lom má v ruštině dosud význam dějový, zpravidla však ve významech přenesených, na př. lom v kostjach = lámání v kostech, jinak je běžné lomka, jež zase vedle významu činnosti lámání má i význam místa jako naše lom, kamenolom.

Můžeme tedy předpokládat, že v době svého vzniku se mohlo tvoření kamenolom opřít o živé ještě dějové lom (s významem lámání), po případě i o sloveso lomiti s konkretním významem. Že se slovesa lomiti užívalo i ve spojení lomiti kámen, nemáme sice doloženo přímo, starší jméno činitelské lomec, kamenolomec však pro to svědčí velmi zřetelně.

Je pravda, dokázali jsme jen možnost, že slovo kamenolom vzniklo jako dějová složenina typu pivovar. Pro skutečný důkaz nám chybí historický materiál. Ani možnost mechanického přejetí, přeložení, nemůžeme zcela vyloučit. To však není podle našeho mínění podstatné. Rozhodující je, že složenina kamenolom není v rozporu se slovotvornými zásadami jazyka a že není nikterak třeba chápat ji ve stejné rovině jako nepochybně mechanická tvoření státodol, Masosvaz a j. p., pro něž není skutečné opory v řádu, který ovládá tvoření českých slov. Okolnost, že vedle spíše odborného kamenolom máme také běžně nesložené lom, s významem arci poněkud širším, a spojení kamenný lom nebo lom na kámen, není jeho správnosti nijak na újmu.


[1] Podobně vzniká na př. velmi pozdě složené rybolov (nemá je ve významu dějovém ani Jungmann ani Kott) k lov (Dobrovský překládá něm. Fischfang pouhým ‚lov, lovení‘).

Naše řeč, ročník 33 (1949), číslo 7-8, s. 138-140

Předchozí František Kopečný: Dvě poznámky k přísudku v češtině

Následující Jaroslav Voráč: K jazykovému zeměpisu Čech

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1