Příspěvek k poznání hovorového jazyka v 16. století

Josef Straka

[Články]

(pdf)

-

Shoda slovesného přísudku se dvěma nebo více podměty v čísle.

 

Vydání Z Táborské knihy černé (nákladem Spořitelny a Městského musea v Táboře r. 1937) poskytuje z hovorové mluvy 16. století dosti látky k poznání toho, jak se tehdy slovesný přísudek shodoval v čísle se dvěma nebo více podměty. Roztřídíme případy podle dvojího možného typu rozšířených podmětů:

a) otec a syn, b) otec se synem, v každém pak z obou těchto typů dále podle toho, je-li přísudek α) v singuláru nebo β) v plurálu. V druhé části článku podobně pojednáme o čísle přísudku, když je v rozšířeném podmětu vedle jména osobní zájmeno já (pro zájmeno ty nebylo ve vyznáních provinilců příležitosti), tedy zase typ a) já a bratr vedle b) já s bratrem. Pravidelné případy odbudeme v poznámkách, neboť nám jde především o hříšky proti srozumitelnosti.

 

A a α) Otec a syn jde.

Tak čteme jen 185b (k r. 1607): A ten Jirka (mlynář) a ta Moravka (šenkýřka v Měšicích) je (všechny zloděje) dobře zná. Jinak býval singulár, když podměty byly od sebe slovesem odděleny nebo když přísudek před podměty předcházel; i tu velmi zřídka: A sám Janek, ten muž její, taky jest o tom věděl, vo těch penězích, i jejich cera Ma[44]rijana 86b (1573); Sám jej (kradený pláštěk) vode mne Strejček kupoval, i sama Strejčková 110b (1582); A von vo tom věděl, i žena jeho, že… 169b (1603); vyznala (bába, která u žen těhotnejch bejvala), že jest ji Jíra tovařiš na to navedl a sama (paní) Kateřina Holá 105b (1579); Když brali … na Matku buoží, byl při tom Matoušek a Vaněk Holej vod Hory A 3a (z 1. čtvrti 16. stol.); A potom po vobědích, to v neděli, šel jest s námi ten hospodář Jíra Bláhů i jeho žena Důra, voba s námi šli do tý komory, kde sou ta sukna schovali 37b (1570); Vzal sem vlnu na voze …, a vo tom jest taky věděla macocha i bába 124a (1585); A vo tom věděla Kryfová sama i ten sládek Limpa 141a (1591). Podobně při více podmětech: byl při tom (braní šatů a peněz žákům královským) Matoušek a Závora a Petříček A 3a; byl při tom (braní koní) Matoušek a bratr jeho Petráněk a Matoušek švec a Kovanda s Tejna A 3b; Při tom jest byl Jíra Sládek (n. sládek?), Matěj Pšenička, Jan Malostranský a Tlašek — a u Tlaška stanoviště mívali — a Matouš Krčmář (n. krčmář?) ze Křenova A 6b a j.

 

β) Otec a syn jdou.

Pravidelný dnes plurál (sr. Gebauer Hist. mluvnice jaz. čes. IV. Skladba, k vydání upravil Fr. Trávníček 1929, § 141, 2) býval již v 16. století většinou[1]: Horskej i sama Horská znají ho dobře toho Pekaře - Rejthara 98a (1578); A vona (šenkýřka) i sám Havel šenkýř o tom o všem dobře věděli 132a (1589); Vo tom vím, že Houskovi [z] Samosol rybníček spustili nebožtík Tomeš, kterej zde konec vzal, a ten podruh Jan, který… 6b (1566); a znají ji (Důru) taky ten Zhorskej i sama v Černovicích 98b; A na to nás navozovali sám i sama (Havel šenkýř a Maruška), abychme šli a brali 132a; samýho starýho Komejtky doma … nebylo, a vo tom věděli sama Komejtková i syn 156a (1596). Případy s oba mají přísudek v plurálu ještě přiměřeněji: Svrchu psaní Jan (řezník s Prahy) a Vaněk Sekyra (tovařiš), oba jednostejně vyznali, že… B4b; A voni voba, ten šenkýř i sama ta šenkýřka, věděli, že já kradu 170b; Vo tom taky dobře věděli voba, Maruška i Havel, že sme Vrzala a Vrzalku zabili 132b. Zajímavá je změna čísla v přísudku teprve za výpovědi: že jest von vo tom, pan Danihel (Čáp), ani manželka jeho ani čeládka jejich nic nevěděli 190a (1607).

V knize prof. Jílka - Oberpfalcera „Vyznání na mučidlech“ (Fr. Bo[45]rový, 1937), str. 212, čteme ze Smol Kutnoh. k r. 1526 tento zápis (z výslechu vovčáka Tomáše): Když sem pás ovce, díval sem se za trním a Brož sám druhý zabili pacholka u rybníčka Dobešovského. Sám druhý, t. j. podle smyslu sám s druhem; odtud v přísudku plurál, podobně jako při jménech hromadných (sr. Zikmundova Skladba jazyka českého, nákladem Ant. Augusty 1863, str. 39, Gebauer, Hist. ml. IV, 113 n. a j.).[2] Jiný příklad plurálního přísudku k podmětu sám druhej s tovaryšem svým ze Smol Loun. z r. 1613 viz u Jílka - Oberpfalcera, Jazyk knih černých, jinak smolných (nákladem Č. Akad. 1935), str. 5; tam je stručně pojednáno o shodě přísudku s rozšířeným podmětem i o vazbě podle smyslu (při jméně právo, t. j. členové městské rady s purkmistrem, a čeládka).

 

b α) Otec se synem jde.

Tuto je singulár podle shody gramatické; v další výpovědi stává ovšem plurál, není-li pro setrvání v singuláru zvláštního důvodu: A Strouhal stál na stráži s Míkou Zámečníkovém s ručnicí, kdyby kde uhlídal, aby nám dal návěští A 20b (jen Strouhal měl ručnici); Aleš jezdil s ním (s Hoškem) do Benátek a dobyli se, ale nevzali žádnému nic B 20a (v nejstarší části knihy z první polovice 16. stol., ze zápisů ještě nedatovaných); Ten Mikuláš Pikeš kdyby v tom místě byl s tím Janem podruhem …, kdyby v tom místě byli, jako já sem, jináč více a vejše by pověděli, nežli já sem pověděl 7a/b (1566); (Jakub z Kladerub r. 1578 vyznává, že kradl s Jarošem Kadeřávkovým a s rybnikářem Křížkem husy, které potom jedli u starých Kadeřávků.) A vo tom věděli, komu sme je kradli, a Jaroš pověděl jim s Křížkem (t. j. Jaroš a Křížek) 100b; podobně E4b, 37b, 96b, 98b a j. Zřídka s přísudkem před podměty: Pravil Jan krejčí s mateří, že… E5a (1563); (miličínská šmejdýřka r. 1570:) A voni byli by nás (t. j. mne a muže) [46]pobili a nám pobrali, když sme šli do Lipníka na jarmark. A nesměli, šel s námi nějakej sedlák [s] ženou na jarmark do toho Lipníka, a druhej sedlák bral dříví 63b.

Podmět A se doplní z předcházející věty: A již (Maruše [z] Žirovnice) nějakýho pohůnka se přichytila… S tím jest neníčko a chodívá po jarmarcích a kradou, kde k čemu jen přijíti mohou 64a (1570); Vyznal též (Kohout), že vzal s Palečkem sukni a břitvy A 14b; Ten knap, kterého sou se mnou [vzali], pravil jest mi tak, že jest s tím s Mezkem [z] Žatce krádal a brával s jinejmi 52b (1570).

Zvláštní případy: Toho rybnikáře Duška, kterej se mnou pobral Loučníkovi Jiříkovi v Sudiměřicích, dobře zná … šenkýř 23b (1568); (ve vyznání báby Lídy) A sám (Jiřík tovařiš) se mnou taky přítomen byl při ní (Kateřině Holé) při tom porodu toho děťátka 103b; že Mach Jankovců měl jest s námi na Vrchoticích Jeho Milosti pána zlísti (t. j. do pokojů vzhůru lézti) 17a (1567); Na Libochově stránce byl (Švábek) s jinejmi, aby brali A 22a; že jest jemu pravil tento Kuba, že jest s jinejmi pobral v Meziříčí panu Doudlebskýmu čtrnácte sejrů, a ty sejry že sou prodali v Selčanech 183b (1607) v. Já nevím, s kterejmi jest je pobral t. atp.

Při třech podmětech (A s B a s C): že Jan Litochlíb z [S]edlčan (rkp. lytochlybo zedlczan) jezdil s Jiříkem a [s] Šťastným na pana Hrušku A 15a; Jakož jest v jistotě pan Danihel (Čáp) od některejch lidí v důmnění a narčen byl, i [s] svou manželkou anebo s čeládkou, že by o tom (o krádeži spáchané v jejich domě) věděli a nějakou vědomost míti měli 190a.

 

β) Otec se synem jdou.

Pravidelný dnes usus s přísudkovým plurálem býval již v 16. století častější než výše doložený singulár: že ten Krčmář s tím Sládkem pravili, že to (kradené) koření prodali panu Jindřichovi Bejšovcovi A 5b; A ten pohůnek s tou svou kuběnou mají najatou světnici 64a; Ten Jíra Hudec s tou Annou kradou po jarmarcích 79b; Když ten jistej Urban i z ženou svou přivedeni byli k trápení toho jistýho Kašpara 117a; Vo tom vím, že macocha z bábou, s mateří svou, lidem škody činily, prasata, slepice kradly 124b; pod. 67b (dvakrát), 97b, 102a, 183 a j. Sr. ještě: A potom ráno ten Matěj …, pobravši to všecko s tou Annou Mandírkovou, … šli s tím do Hory 146b.

Přísudek stojí před podměty: Půl druhýho čbera (kradeného žita) sou bratr můj Danihel (122b) s Rosovém synem s Pavlem donesli k Valatovi pekaři za Novou bránu; Když sou ke mně přišli nebožtík Šonta (rkp. ssam ta, opraveno podle jiných míst) z bratrem svém 21b.

Podmět A se vyčte z kontextu: Závorovo vyznání. … Vyznal, že s Tatkem [z] Záhoří loupili po horách, s koho mohli bejti A 5a; Vy[47]znání Jana Smekbidlovo, řezníka. S tovařišem svým vzali dvoje botky a dvoje střevíce, s knapem u Pelřimova(!) a to prodávali A 11a; Vyznání Kohoutovo, že vzal… Item vyznal, že s votcem svém chodili na Petříčkovy ovce, i byly zamčeny A 15a atp.; s obráceným pořádkem slov na př.: pověděl Petráněk, že pobrali sůl [s] Splískavým A 5a (sr. nom. splyskavy); Též vyznal (kněz Prokop), že než knězem byl, že šli s Uhlíkem mezi Volyni a Strakonice a pobrali C 9a; a plášť s aksamitovém vejložkem vzali (Pavlíček) na hospodě s tím Zikou a všecko spolu mají 96b; pod. A 12b, A 13b, A 15a a j.

Zvláštní případy: Ten (Matěj Smolík) vod mnoha let s jinejmi lotry krádají a mordují po silnicích 59b; že loupili a kradli tento Kuba s jinejmi, kde k čemu jen přijíti mohli 184b; že sou dosti ryb panskejch v sádkách pobrali Petr Račinců z bratry svejmi 173a. Nápadný je (jmenný) přísudek v plurálu 3a (1566): Vo tom vím, že ten Žižka, který [v] Višňovým, a prví byl v Dírným,[3] sou tovařiši s tím Mikšem, z bratrem mém, a vždycky spolu tovařiší; snad tu jde o nějaké přepsání.

Při třech podmětech: A nějakej Němček —, ten s tím pacholetem Pibrlem a s tím, jako zde konec vzal, pobrali… 98b; ať sou sem přivedeni ta Janková s tím svém mužem a s tou cerou 87a.

Když není vedle podmětu B, vyjádřeného instrumentálem po předložce s(e), výslovně jmenován i nominativní podmět A, zatemňuje se plurální formou přísudkového slovesa sám smysl věty: Vávra Kolář vyznal, že u Tejna vzali sukna s tovařiši svejmi nahoře psanejmi a žida obloupili… A 18b. V nové češtině by se tu patrně řeklo: že u Tejna vzal… Ještě nejasnější je místo 102a ve „vyznání Jakuba, Stranovskýho syna s Kladerub“ (r. 1578), kde se plurál předjímá (anticipuje) nejen u slovesného přísudku, nýbrž i u podmětu (oni místo on n. bratr): Vo tom dobře vím, že Kotva s mém bratrem pobrali peníze Junkovi v Radlíně, vosmnácte kop, a čtyřiceti loket plátna a kabát popásní, barchanovej… A tak pravili mi, že to donesli na koni do Vodice ševci Ryšavému… Voni tam často bejvali s Kotvou, a Kotva měl nový boty a pravil, že jest mu je ten švec dal…

 

B a) Já a bratr jdeme.

Při takovémto spojení dvou podmětů stojí přísudek v singuláru jen docela ojediněle. Tak se očišťuje Mandalena Urbanka, když byla nařčena od zloděje Kašpara Chalupy pro napomáhání při krádežích: Svíčku sem sobě s Koželuhů (táborské ulice) k svej potřebě přinesla. Nechala sem ji na polici, a troud [s] střepinkou byl v kamnách, a sirný svíčky. A von (Chalupa) mi to bez mý vědomosti vzal, že sem já — ani můj muž — [48]vo tom nevěděla 119b (1585). Tu není „ani můj muž“ členem rozšířeného podmětu, nýbrž vsuvkou.[4]

Nehojný je tento typ v naší knize také s přísudkovým plurálem: K tomu se znám, že sme jednoho zabili… Vzali sme vod něho 1 kopu míš., já a nějakej Vaněk z nějakejch Horek 90a; S tím Martinem podruhem … vzali sme dvě vovce … a v lese sme je zbili. Potom sme je domů nesli, von jednu a já druhou 23b.

Při více podmětech na př.: Vzali sme peníze ženě a děvečce u Polný. Byli sme tři, Petr a Matěj a já třetí s nimi 172a; A tak sme se na tom snesli všichni tři, já jeden a Petřík druhej a Vaňček třetí 15b; K tomu se znám, že sme měli lísti čtyři na Vrchotice: já jeden, Petřík druhej, Vaňček třetí, Matěj Jankovců, ten čtvrtej 15b atp.; avšak ve všech těchto případech nejde o podměty rozšířené, nýbrž gramatickými podměty jsou číslovky tři, čtyři, stejně jako 16a, 31b, 39a, 49b atd., kde účastníci krádeží a loupeží jsou vyjmenováni napřed a pak teprve následují věty s podmětem my tři, my čtyři a p.

Vlastní případy podmětu rozšířeného jsou jen ojedinělé: Voni tři a já čtvrtej s nimi jednoho sme zabili za Kumžákem 4a. Pokud se tu kde najde neočekávaně přísudek v singuláru, vysvětlíme si úchylku tím, že výpovědi zločinců na mučidlech nemohly být vždy souvislé, a že věta s podmětem já se snadno stávala samostatnou: Léta 1564 … vyznal jest na trápení Šimek Dvořák … slovo vod slova takto, nej[prve] že Rufka a Plzák a Prokeš, který zde sedí, a já s nimi měl míti díl E 8a; K tomu se taky znám, že voni dva, Jan a Jíra, voba rybnikáři, a nějakej Jan s nimi třetí, a já čtvrtej byl sem s nimi v Ševětíně 23b (1568). Názorný příklad takového rozpomínání až při samém výslechu a výpovědí proto kusých i trhaných zapsán je k r. 1571 68a: K tomu se znám, že sme stávali na Buořích, sám čtvrt (t. j. sám čtvrtý n. já se třemi jinými). Bárta s Čekanic …, ten jeden. A Vít, jako má Baršovu ceru z Hlinice, to druhej. A bratr Vítů Matěj, ten třetí. A sou rodem voba ti bratři … vod Nepomuka … Ti tři. A já čtvrtej, Nádeníček Jan. A Houska Vaněk. Nás pít bylo při dvouch mordech na Buoru k Chejnovu.

 

b α) Já s bratrem jdu.

Sr. na př.: a já s tím Jírou Štětkou šel do světnice a tam sme leželi 35a; a já s tím s Morávkem utekl 94b; A já sem šla [s] svém mužem [s] šmejdem z noclehu 63a; My čtyři sme ty mordy vykonali, a já sem [49]je na to vedl s tím biřicem, neb sme my tu byli svědomi a známi 131a; A to (vypálil) proto sem učinil, že sou se se mnou vždycky vadili… Kázali mi do lesa, a já tam byl s jeho švakrem celej den a nic sem nejed hněvy 153b; A já šel s ním (se synem) a vzali sme je (ovce) a pobili 157b.

Častěji bez zájmena já: Byl sem na Písku s Jírou s rybnikářem 93b; K tomu se znám, že sem ty šaty pobral … [s] Slivkou, slouhou z Dolu 179b; Když sem šel s nějakém honákem, jako voly honívá, douce vod Žebráka klywinu(?), pojali sme koně plesnivýho 112a; Ty dvě vovce tomu Katrovi sem taky s tím kovářem ukrad 66a; že sem z Duškem s rybnikářem v Sudiměřicích se vylámal do pokoje k Jiříkovi Loučníkovi 23a; že sem s nebožtíkem panu Lapáčkovi vovce krad a u mne sme je jedli 180a; Strych pšenice sem ukradl z Blukem sousedem 41b; pod. 65b, 165b a j.; Vobilí sem snopy nočně vobřezal srpem a mlátil sem je [s] ženou pístem v noci 26b (obřezal sám, ale mlátil spolu s ženou).

O třech osobách: K tomu se znám, že sem s nebuožtíkem Tomášem a s tím Jirkou s mlynářem na ty šaty chodil do toho zboru do tý Německý Volešný 186a; Vzatek sem učinil paní Mezenský sám třetí s Jírou — sloužíval tu u tý paní Mezenský — a s Janem, z Doležalovém synem s Pravonína 108a.

 

β) Já s bratrem jdeme.

Dokladů se zájmenem já je rovněž jen poskrovnu: [z] sádky sme vzali dva škopy ryb kaprů, týž my všichni čtyři svrchu psaní. Rychtařík [s] synem nesli jich škop a já z Budínem taky nesli sme domů 70a; pod. 77b; Nejprve sme měli žebřík vzíti u pivovaru panskýho. Ten byl tenký, nevzali sme jeho. Já potom s tím Jankovském Matějem měli vzíti u Vostřáka a vlísti na zámek 16a (výpustka „sme“ a „žebřík“ snad již ve výpovědi samé); (zmatením dvou vazeb) A já sem s hrubém Janem z Moravy dali sme se do samýho Vrzala 131a; s přísudkem před podměty: Měli sme vzíti, já s Petříkem, řebřík u Šímy v Záhoří 18a; A jeli sme s tím koněm až do Prahy, já s tím honákem 142a; pod. 86a, 128b.

Mnohem častěji bývá zájmeno já zamlčeno,[5] jako: U By[d]žova s nějakém sme ukradli kabát 46b; [S] Šontou sme kolo ukradli Žlutickýmu 66a, S Houskou sme ukradli v stodole… t., Z Budínem sme ukradli čtyři husy u nás Adamce t.; že sme s Houskou s Vaškem namlátili dva pytle vovsa 70b; S tím Vávrou, jako konec vzal u Stráže, šli sme [50]k Benešovu 72a; pod. D 13a, 23b, 67a, 124a a j.; S tím Zašlým měli sme ty peníze spolu míti B 12a.

O nic méně často s přísudkem, který stojí před jmenným podmětem: O ty (peníze) sme se rozdělili s tím Němečkem A 30b; Vodtud sme šli do Kouřimě na jarmark s tím krejčím 50b; Stáli sme k Hradci u Stráže na formany do třetího dne s tímto Vaškem, a třetí s námi již konec vzal, jest sťat u Stráže 76a; Flaškovi, mistru rybnikáři, sme v Říši vzatek učinili … s nějakém Pondělíkem, rybnikářem… A ty sme šaty sami schodili s tím Pondělíkem s rybnikářem 116b. Pod. D 14a, E 14a, 1a, 28b, 39b, 70a, 79b, 82b, 124a, 157b, 158b, 186a atd. Kontaminace dvou vazeb a zároveň přechod z řeči nepřímé v přímou je v zápise C 9a: Vyznal (kněz Prokop Hůřecký na zpovědi mistra Vojtěcha Táborského), nejsa knězem že jda s Uhlíkem do Žirovnice skrze Deštný, na tý cestě vzali sme jednomu kůň (nejsa, jda sing. ve vzali plur.; že … vzali sme m. že … vzali).

Jsou mezi doklady i některé dost nápadné, na př. ve vyznání báby Lídy: nesla sem je (mrtvé novorozeně) za město až do jejich dvora (Luňákovic, t. j. ovdovělé paní Kateřiny Holé), kde bydlíme s tou Mandou, sládkovou švakrovou s panský sladovny 104a (m. kde bydlím, neboť je řeč o jedné osobě). Zvláště tam, kde je navíc doplněk sami dva n. oba, může být výpověď nejasná: Vobilí sme na poli brali nočně s Holém Šírkovém (rkp. ssyrkowem) a z bratrem svém.[6] … A potom s tím Holém sami dva sme jej, ten voves, vymlátili a prodali sme jej zespolka 43a (podle usu, který spatřujeme v táborské knize, je pravděpodobně třeba tomu místu rozuměti ve smyslu sami dva s Holým, t. j. já, vyšetřovaný Vavřinec ze Zbenic, a Holý Šírek; mohlo by to však znamenati také sami dva bratři a vedle nich jako třetí Holý). Ve vyznání nějakého Floriana se opakuje stále Adam, bratr můj; s ním se Florian rád dobýval do kostelů na kalichy a mo[n]strancí, a tak, i když je někdy připomenut též Vichtorin, není pochybný výklad jeho výpovědi D 14a: V Benešově dobývali sme se na komoru oba s bratrem, ale nevzali sme nic víc než kmentovou koši[li] (t. j. Florian a bratr Adam). Souvislost dovoluje správně chápati slova 38b: Já (Pavel rybnikář, Tomšů syn z Písku) a Adam Sokol ten den tu na cestě, předtím než sme toho formana vobrali, nějakou ženu sme vobrali sami dva s Adamem Sokolem.

Při třech osobních podmětech, z nichž jeden je osobní zájmeno já (typ Já s B a s C jdeme), na př.: K tomu se znám, že sme ty šaty pobrali [v] Volešný za Kamenicí v nějakém zboru, jak na nich nějací [51]Bratří líhali (t. j. tak zv. šaty ložní neboli léhací, šatstvo i prádlo na spaní), já (Tomáš ze Vřesný) s Jirkou mlynářem a s tímto Jakubem přítomném, kterej zde sedí, my tři 182a. Sr. ještě: když sme šli [z] Záchoda s posvícení já (Jan Nádeníček z Čekanic) [s] svejmi švakry se dvoumi, z Bednářovejmi s Kubou a z Bártou, — byli sme tři, a již bylo tak v soumrak —, potkali sme nějakou děvečku 66b. Častěji se zamlčením zájmena já, jako: V Městci v Heřmanově sme rathouz vyloupali s tímto Mezkem a s tímto krejčím s Chejnova 49b; Já sem seděl pro ten vzatek, jako sme pobrali Jírovi ze Lhoty z Vysoký s Vrabečkem s Moravče a s Vávrou 82b; pod. 95a, 100b, 185a; Jednoho sem na Příbrami zabil …, a to proto, že sme spolu s ním a s jeho bratrem hráli vo peníze v hospodě …, a já na nich peníze vyhrál do několika kop 162b; A vo ty peníze sme se s votcem a s bratrem spolu rozdělili 100a; A to sme měli všichni tři spolu s mém bratrem a s Jarošem 100b; (ve „vyznání Kašpara a jináče Chalupy, rodem z Třeboně“) A potom ráno v pondělí s Urbanem a s jeho ženou sme pro to (kradené a v lese uschované šatstvo) šli a pobrali sme to k Urbanovi na Hory (Táborské) 115b.

Poněkud nejasný je doklad 100a: Voves sme po čtyřikrát pobrali v snopích, nemlácenej, panu Janovi Smrčkovi v stodole já s mém bratrem, a Jaroš Kadeřávků s námi třetí. My tři sme ho po čtyřikráte nabrali, vodnesli [k] Kadeřávkovi starýmu do jeho stodoly a mlátili sme jej v starýho Kadeřávka v stodole s Jarošem, synem Kadeřávkovém 100a. Kradli tři, ale kolik jich mlátilo? Jakub Stranovský, který vypovídá, a Jaroš? Všichni tři?

V hovorové mluvě se někdy plurál objevuje nejen u přísudku (já s bratrem jdeme), nýbrž i u podmětu, t. j. (s použitím výkladu prof. Smetánky z jeho přednášek o skladbě) „klade se do plurálu již první člen podmětu, který je vlastně čísla jednotného a teprve s členem druhým, který je též čísla jednotného, dohromady dává číslo množné, na př. my s bratrem (= já a bratr) se nebojíme, vy jste se se sousedem dohodli (= ty a soused)“. Takové výpovědi bývají samy o sobě nesrozumitelné.

Tak jen ze souvislosti chápeme dobře smysl vět jako: Mastnej, Kolárků zeť z Dobronic, přinesl v pytli dva řetězy a hřebík nicohlav, a my to vod něho s Truhlářem (n. s truhlářem) koupili 22a (poněvadž následuje: „Truhlář za svůj díl dal čtrmezcítma gl. bílejch a já za svůj bílej groš,“ je tedy rozuměti: jenom já, Matěj Mazanec, a Truhlář); (Jan z Kestran se přiznává, že se dvěma jinými ukradl nějaké šaty:) A ten Jirka mlynář, všedši do toho zboru, metal nám ty šaty. My stáli vně s Tomášem, od něho sme je brali 186a (tedy: Jan a Tomáš); (ve vyznání Jakuba Stranovského) Jakož sem na prvním trápení vyznal, že sme byli čtyři, na starýho Kadeřávka a na jeho syna Jíru, toho není, že sou voni nebyli, jen my dva s Jarošem, synem Kadeřávkovém 100a [52](tedy: jen Jakub a Jaroš); (panský člověk ze Stálce Jan Hajič a jináče Formánek, vypovídá o zavraždění manželů Vrzalových; po vyjmenování tří „tovaryšů“:) My dva sme s tím biřicem nejprv přišli k tej Vrzalce a tam sme pili… A voni dva potom za námi přišli 131a. Jindy, aby se předešlo každé nedorozumění, je výslovně připojeno my (sami) dva: Šest vovec sme vzali s tím podruhem s Martínkem, my dva, Jírovi bednáři v Chotovinách 23b; Byli sme všichni čtyři, ale voni dva hned z lesa na tu ženu nevycházeli, jen my dva [s] Sokolem 39a (t. j. obrali jsme tu ženu jen já, rybnikář Pavel, a Adam Sokol); K Bernartce sme se podkopali … v noci do komory my dva s nějakém Vaškem, švakrem tohoto Janka ovčáka, kter[rej] zde sedí, sami dva 160b; Panu Václavovi Lapáčkovi v Bezděčíně vzali sme dvě vovce my sami dva s tímto Janem šenkýřem 176b. Nejpodobnější k případům, kdy se zájmena my anticipando dosud užívá, je tento (ve „vyznání Ívy kramářky Pětikostelský, z Klatov rodem“ r. 1578): U Limburka je (naše známé „čtveráky“) zoutráceli, a to to[ho] času bylo, když sme my seděli [s] svém mužem v Třeboni 98a (t. j. já a můj muž). Ani případy my s B a s C místo já s B a s C nebyly by někdy dosti jasné, kdyby nebyla známa celá souvislost: A my tři sme brali s Pikšem a s Coufkem 3a (t. j. já, Tomeš z Deštnýho, a Pikeš a Coufek); (ve vyznání Pavla rybnikáře r. 1569 o kradeném suknu, které na noc přinesli čtyři do Horní Březnice k svému přechovavači, sedlákovi:) A von jim (dvěma) ten hospodář Jíra Bláhů, do tý stodoly poslal … půl pecna chlíba a krajíc sejra, a my s tím Jírou Štětkou taky jedli chlíb a se[j]r, s tím hospodářem 35b (t. j. v světnici u hospodáře Pavel a Jíra).

Zvláštní je výpověď Doroty, „pod[d]ané Jeho Milosti pána Míčana s Rostok etc. a na Vitanovicích“, která od svých čtyř dítek ušla s ženatým poddaným téhož panství. Na mučidlech r. 1603 vyznala takto (167b): Chtěli sme ujíti někam daleko na svobodství, i zůstali sme u Humpolce v nějakém mlejně. A on mi tak řekl, Jan (Rychtář): „Poněvadž chceme pryč a tak daleko zajíti, což tam necháme šatů a toho všeho, co máš skovaného u bratra svého? Zjednejme někoho se mnou, a já pro to půjdu a pobířeme to.“ I zjednal sobě toho muže, kterej s námi zde sedí, aby pomohl, což koliv budou moci jemu odnésti. A já sem jich v tom mlejně čekala. — Zjednejme někoho se mnou m. Zjednej někoho se mnou n. jednejme někoho (t. j. já a ty).[7]

---

[1] Býval tu původně v přísudku duál (sr. Geb. na uv. m. § 145, 2), ale po něm jsou při slovese v naší smolné knize jen nepatrné zbytky: (Kavka) pravil, že pasířka vzala pytlík s penězi — byla dva vhromadě (t. j. pytlíky) —, že druhého neviděl, že by jej ona vzala A 1a; (Káča pastušina 1535 vyznala, že zahubila „dví dětí“): ač praví, že byla mrtvá D 11b (jméno děti bývalo též rodu mužského NŘ 1, 22).

[2] K hromadným jménům, při kterých bývala vazba podle smyslu, připisuji jméno stav v Zápiscích Viléma Slavaty z let 1601—1603 (vyd. Rezek, nákl. Král. čes. spol. nauk 1887), str. 55: V pátek, stav panský … do soudní světnice jsme se sešli; 57: Snesouce se my stav panský o tyto všecky artikule …, volili jsme čtyry osoby…; 58: sejdouc my se stav panský ráno do soudní světnice… (v. aby žádný z stavův se nerozjížděli; k tomu jsme všickni tři stavové své povolení dali t.). V Povídkách kladských Jos. Kubína (nákl. Společnosti Národop. musea čes. 1908), 51 n., se tak užívá slova chasa: Tak teď milí chasa dali se na útěk velikej…; že se vo to vobstará, aby ty chasa přišli do svý domovi (v. Byli dje chasa, hoch a ďouče); t. 150; d. II, str. 7 atd. K zájmenu každý s přísudkem plur. mimo příklady uvedené v Geb. Sl. stčes. sr. ještě: děláchu (bratřie) každý, což kto uměl, rozpomínajíce sě, co… Živ. Otc. (vyd. Smetánka) 58b; Votěžte sebe každý Rokyc. Post. I, 15, 190 (vyd. Šimek), ale rkp. K Votěž, U Voptej se jedenkaždý, S Nu, voptej se, O A tak tedy voptejme se jedenkaždý sám sebe.

[3] Jde o dvě vesnice u Soběslavě, jejichž názvy kolísají v rodě: Višňová a Dírná nebo Višňový a Dírný.

[4] Nicméně sr. z téhož 16. století příklady v Archivu českém, jako v dílu VII, str. 615: abych já svrchupsaný Lícek (z Dvorce) i moji budúcí ty všecky toho kaplanstvie lidi měl v opravu i jich bránil; kdežto t. 153: z čehož já a první purkrabové … nikda vyvedeni nejsme. Podobně o 3. osobě: že by svrchupsaný Jan anebo jeho budúcí postavil a polepšil toho dvoru anebo té tvrzi t. 646 (ačli není tuto „budúcí“ sing.).

[5] Tak je dosud zpravidla, sr. na př. ve vzpomínkách Jiřího Karáska ze Lvovic, otištěných v Nár. politice z 10. září 1944: Byli jsme s Arnoštem Procházkou ještě septimány městské střední školy malostranské v Novodvorské ulici, když zabloudila v naše ruce jednotlivá čísla tohoto časopisu (Literárních listů Fr. Dlouhého). Náhoda byla, že jsme byli s Arnoštem Procházkou v stejné třídě… Stali jsme se s Procházkou hned stoupenci. — Se Šaldou jsme se zatím neznali. Osobně jsme se všichni sešli až 28. května 1893 v bytě Karla Červinky, kde byl přítomen s Vilémem Mrštíkem i — F. X. Šalda.

[6] Dnes bychom řekli: s mým bratrem; sr. níže 100b: (já) s mém bratrem a s Jarošem. Ve shodě s naším užíváním jsou na př. spojení: já sem šla se svým mužem 63b (odd. Bbα), přišli Šonta s bratrem svým 21b, s otcem svým chodili A 15a (odd. Abβ) atp.

[7] Pravidelný typ Ty s B (a s C) jdete (jděte) je na př. v Dopisech paní Zuzany Černínové z Harasova, vydaných Fr. Dvorským, u Ed. Valečky 1886). Na zprávu, že se synův průvodce na cestách, mladý pan Rašín, vrací z Bruselu do vlasti, psala matka svému Humprechtovi 12. 10. 1647 (str. 139): „již ste tak sami Ty se panem hofmistrem a svým Mikšem osaměli, pán Bůh račiž předně Tebe se všemi chrániti“. A 9. 3. 1652 (282): „Nemohla sem toho pominouti, abych Tě tímto některým řádkem navštíviti, a jak se i s mou nejmilejší bohdá budoucí pannou cerou míváte, přezvěděti neměla.“

Naše řeč, ročník 32 (1948), číslo 2-3, s. 43-52

Předchozí František Jílek: Řeč a charakter

Následující Jiří Haller: Obecný zápor v angličtině a v češtině