Časopis Naše řeč
en cz

Výklady slov

Vladimír Šmilauer

[Články]

(pdf)

-

Šišák

Slovo šišák, znamenající přilbici, je podle slovníků rozšířeno téměř ve všech slovanských řečech (r. šišak, p. szyszak, sch. šišak atd.); mimo to se vyskytuje i v maďarštině (sisak). Poměr mezi slovem slovanským a maďarským bývá vykládán různě. Miklosich vyložil maďarské slovo jako přejaté z jazyků slovanských; v tom jej mimo jiné následoval i autor nového maďarského etymologického slovníku G. Bérczi. Brückner měl zprvu názor opačný, ale potom (v Etymologickém slovníku) zakolísal; Holub říká o českém slově šišák, že je snad z maďarštiny.

Pro prioritu slovanštiny mluví na první pohled tři vážné momenty:

1. slovo to nelze z maďarštiny vyložiti;

2. ze slovanštiny je však vyložil Matzenauer: patří k základu slova šiška, k šiša (žije na Moravě jako jméno velké šišky, knedlíku); mezi šiša-šišatý-šišák je takový poměr jako mezi špice-špičatý-špičák. Ani významová stránka nedělá potíží („šišatá přilba“ vykládá slovník Vášův-Trávníčkův);

3. slovo šišák je téměř všeslovanské, a to při slovech převzatých z maďarštiny nebývá.

[144]Ale Kniezsa István (Magyar nyelv 38, 1942, 337—344) se nespokojil těmito důvody a celou tu otázku podrobně prostudoval. A podařilo se mu vskutku otřásti velmi účinně aspoň druhým a třetím z uvedených momentů.

Ukázal nejprve, že slovanské jazyky tvoří sice odedávna příponou -ak jména osob nebo i zvířat, ale že jména věcí s touto příponou jsou hodně nová. Probral celý Flajšhansův rejstřík ke Klaretovi a nenašel tam ani jediného dokladu; jinde se najdou doklady jen zcela sporadické. Není tedy pravděpodobné, že by šišák bylo tvoření praslovanské.

Ale ještě přesvědčivější je rozbor našeho třetího důvodu. Slovo sisak je v maďarštině od r. 1405, kdy se po prvé objevuje v listině, doloženo nepřetržitě. V slovanských řečech je zapsáno až 160 let poté, a to v nářečí kajkavském, kam proniklo vůbec mnoho slov maďarských. Později se dostalo i do nářečí čakavského a do jižní Dalmacie. Neznáme ho však ze Srbska, ani z Bulharska. Do slovinštiny se dostalo jenom literární cestou.

Na sever pronikl szyszak přibližně v téže době (první doklad 1570) s jinými termíny jízdního vojska (paiž, tarcza, forkiel). V starší ruštině je to slovo neznámé (Srezněvského staroruský slovník je nezaznamenal); po prvé se vyskytuje asi až 1704 a zdá se, že je to polonismus.[1]

Ani starší čeština toto slovo nezná; po prvé se název šišák vyskytuje v levočském vydání Orbis pictus 1685 — ale to má jazyk silně slovenštící; Mat. Bahyl, který r. 1728 příliš výrazné slovakismy vymýtil, nahradil i slovo „šišak“ starým výrazem „lebka“ Potom je zaznamenává Slovák Palkovič; Jungmann je označuje přímo za slovakismus.[2]

Bylo tedy slovo šišák původně jen v řečech slovanských sousedících přímo s maďarštinou a stýkajících se s ní. Jejich prostřednictvím vniklo dosti pozdě do jazyků ostatních. To vše svědčí pro to, že východiskem našeho slova je maďarština. Zbývá ovšem jedna potíž. Kde se vzalo [145]slovo maďarské? Kniezsa to neví; snad bude třeba pramen hledat v jazycích turkotatarských.

Studií Kniezsovou se zdůrazňuje důležitost požadavku, aby se u každého slova zjišťovalo jeho stáří a rozšíření. Pouhé konstatování, že je podle slovníků známo v těch a těch jazycích, může býti ošidné.


[1] Máme toto mínění Kniezsovo za velmi podobné pravdě proto, že vojenských termínů z téhož pramene je v ruštině dosti, na př. (podle Bulachovského): berdyš „halapartna“, garcovať, kiver „hulánská čapka“, kurok „kohoutek u pušky“, manerka „polní láhev“, palaš, puška, rota, rotmistr, šerenga „vojenský šik“.

[2] K tomu poznamenáváme: Jungmann uvádí slovo šišák též z Paprockého; je to zjevný polonismus. Do spisovné češtiny nepronikalo toto slovo jenom ze slovenštiny, nýbrž také z jiných slovanských jazyků. První doklad v materiálu Slovníka jazyka českého je z r. 1829 a pochází z Čelakovského Ohlasu (Na jablku u sedla brnění visí… a ostrý meč, toul — kalené střely i křepký luk s tětivou hedvábnou i šišák jasný — ocele dobré). K tomu autor připojil poznámku, svědčící o tom, že slovo šišák pokládal za neznámé svým čtenářům: Šišák, lebka, přílba, přílbice — vše to zbroj k pokrytí hlavy, malým od sebe se rozeznávající rozdílem. Další doklad je z r. 1830, a to z Langrova překladu z polštiny. — Jméno rostliny šišák (Scutellaria) je Preslovo přejetí z ruštiny. Jména hor Velký a Malý Šišák pocházejí až z XIX. století.

Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 7-8, s. 143-145

Předchozí Jaroslav Horný-Nauman: Cedry po celém světě

Následující jh. (= Jiří Haller): „Ani opona ani most“

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1