Cedry po celém světě

Jaroslav Horný-Nauman

[Články]

(pdf)

-

Četl jsem náhodou skoro zároveň tři knihy, v nichž jsem narazil na omyl velmi častý u nás zvláště v překladech. Málokterý překladatel totiž ví, že ve věcech odborných nelze spoléhat jen na slovník. Poznal jsem, jak ošemetnou pomůckou je slovník, když jsem sháněl cizí jména — a to i slovanská — jehličnatých stromů do své knihy „Naše jehličiny“. Nelze spolehnout než na původní botanická díla; v slovnících je to zpravidla všelijak odbyto.

Rád bych upozornil na cedr, který v překladech roste zcela rovnoprávně jak na východě, tak na západě, i tam, kde mrzne, až praští, ačkoliv všechny tři druhy cedrů, atlantský, libanonský i himálajský, jsou na mráz velmi citlivé.

V krásné knize „Veliké kočování“ od A. Koptělova, kterou přeložil Jos. Franc, čteme několikrát o cedrech. Ty na Altaji, v dějišti tohoto díla, ovšem nerostou, zato tam jsou doma limby (skoro tytéž co na Tatrách). Limba se jmenuje po rusku kedr, sibirskij kedr nebo sosna kedrovaja, a odtud ten omyl. Totéž je v překladu dobrodružného románu V. Kaverina „Dva kapitáni“. Přeložila ho Raisa Novotná. Tam rostou košaté cedry dokonce v oblasti sibiřské tajgy. Jsou to arci opět jen limby, které mívají za mlada oblý, košatý obrys koruny, a to o cedru, jenž prostírá ploché větve patrovitě, nelze říci.

Třetí je původní reportáž Ed. Valenty z Ameriky „Světem pro nic za nic“. I v ní jde o omyl s prožluklými cedry jistě na vrub slovníku. Zde ovšem nemohu přesně říci, o jaký druh stromu běží. Je to buď cypřišek Lawsonův, nebo jalovec virginský. Cypřišku říkají Američané White cedar, a ten „cypřišek“ je ovšem strom až šedesát metrů vysoký; bylo by proto vhodnější, kdyby slul jinak, třeba cypřišovec (obdobně jako vřes — vřesovec), neboť i ostatní druhy cypřišků dosahují doma výšky do 25 m. V evropských sadech jsou však značně nižší. [143]Jalovec virginský je strom do 30 m vysoký a jmenuje se v Americe Red cedar. Dává známé vonné, narudlé dřevo na lepší tužky.

Ani bílé a červené cedry Američanů ani kedry Rusů nemají ovšem pranic společného s cedry libanonskými. Ale omyl překladatelů je vlastně druhotný, první zmatek zaviňuje místní pojmenování, které pro představu honosného cedru nedbá ani botanické čeledi, neřku-li rodu.

Přesto bychom měli u nás dbát na věcnou správnost a aspoň ty ruské kedry překládat jako limby, vždyť máme o limbě krásnou národní píseň: Limbora, limbora, zelená limbora… U těch překladatelů z ruštiny, kteří nečiní rozdíl mezi metlou a koštětem, je to ovšem hrách na zeď.

Také japonská kryptomerie, po japonsku sugi, nádherná, mohutná jehličina, sázená zvláště u chrámů, vyskytuje se podle německého jména Japanische Zeder i u nás v překladech jako cedr. Je to také omyl.

Slovo cedr dovede vzbudit v nezasvěceném čtenáři spíš představu něčeho vznešeného, i když onen čtenář nemá potuchy, jak cedr vypadá, neboť se mu vždy vybaví biblické cedry libanonské, z nichž byly stropy Šalomounova paláce v Jerusalemě. A na tom asi ztroskotá jakákoliv snaha o nápravu.

Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 7-8, s. 142-143

Předchozí Pavel Váša: Jan Gebauer

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov