Slova pohřbená za živa?

František Pátek

[Drobnosti]

(pdf)

-

Slova se rodí, žijí, dožívají se změn i odumírají. To víme. Ale nechce se nám věřit, čteme-li úmrtní oznámení o slovech, která žijí, třebas i jenom na výměnku, dosud s námi. Několik takových oznámení jsem četl v díle P. Eisnera „Chrám i tvrz“. Tak prý zemřel výraz navní kost (str. 43) s významem pakost, kostní novotvar; ale u nás na Přibyslavsku je sousloví návní kost obvyklým označením patvarů na skráňových (lícních) kostech u dobytka. K slovu pakost, jež znamenalo obtíž, nesnáz a jež podle Eisnera (112) rovněž zemřelo, poznamenávám, že u nás žijí dosud výrazy „proč se s tím tak pachostíš? Ten se s tím napachostil! a p. Původa (str. 114) byl původce něčeho. U nás se říká: „Nevím, kdo toho byl původa.“ Plechý (str. 114 a 322) = čistý, čistotný, hezký, dobrý. U nás žije dosud, hlavně ve smyslu „dobrý“: „Nejni v něm nic plechýho. Nevím pleše, voč běží“, a p. (Toto slovo v kladné podobě je známo i odjinud, viz NŘ XXII, 224, XXIII, 160 a j.). Ubezdušit (str. 176) = usmrtit: „Dyť bys mě ubezdušil“ (jak pospícháš, nemohu ti stačit)! Str. 397: „Chelčický říká sklepu loch.“ Také toto slovo u nás žilo, hlavně jako jméno sklepa ve stráni, ve svahu. Str. 484: „Umřelo nám slovo šňophoun. Bylo z němčiny (Schnapphahn) a znamenalo berku silničního.“ Ze svého mládí znám slovo šnopsoun; bylo to strašidlo v Dvořákově (Höfrově) lese v Puši (u osady Dvorku). Teď už tam asi nikoho nestraší. — A co byste řekli, kdybyste se stali bezděčnými účastníky při pohřbu svého vlastního příjmení jako já? V Nár. osvobození 3. V. 1947 (také v souvislosti s „Chrámem i tvrzí“) bylo napsáno, že příjmení Pátek bylo u Robinsona asi poslední. Tak nevím, kde se vzalo tolik Pátků na Přibyslavsku i jinde a já sám také jako jeden z nich.

Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 5-6, s. 120

Předchozí Skloňování jmen jako van Dyck, von Papen

Následující Zladit a sladit