Časopis Naše řeč
en cz

Skloňování jmen jako van Dyck, von Papen

[Drobnosti]

(pdf)

-

(dr. K. K.) NŘ XXVII, 1943, 137 jsme napsali, že taková složená cizí jména můžeme v češtině pokládat za obyčejná příjmení (bez zřetele k jejich významu v původním jazyce) a také je tak skloňovat. Mluvíme potom na př. o Vascovi da Gamovi (1. p. Vasco da Gama), o d’Annunziovi, o skladbách d’Indyových, o dílech da Costových a podobně též o obrazech van Dyckových, o spisech van Dykeových (nom. van Dyke, amer. spisovatel), o malbách van de Veldových (nom. van de Velde), o zločinech von Neurathových, o politické činnosti Němce von Papena atd. Někdy se z takových jmen předložka vynechává a skloňuje se přídomek (příjmení) bez ní; často tak bývá u jmen německých, na př. plány Schlieffenovy (m. von Schlieffenovy), od Neuratha, k Papenovi, ale i u jiných: o Annunziovi, díla Costova, Dykeova. Obojí ten způsob se v našem vyjadřování vyskytuje a obojí je správný. Sotva by bylo lze první ten způsob, t. j. skloňování s cizí předložkou, zamítat proto, že podobná příjmení česká tak neskloňujeme, že neříkáme „panu z Rožmberkovi“ a pod.

V českých příjmeních tohoto druhu zřetelně vnímáme i význam jednotlivých slov (t. j. spojení předložky s příslušným pádem), kdežto cizí příjmení chápeme jako celek, neboť je nemusíme rozkládat v jednotlivé jejich části.

Naše řeč, ročník 31 (1947), číslo 5-6, s. 119

Předchozí Přesto a přestože

Následující František Pátek: Slova pohřbená za živa?

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1