Časopis Naše řeč
en cz

Dozvuky k článkům o „šmelině“

Josef Janko

[Drobnosti]

(pdf)

-

Ještě před vyjitím konečného článku došly redakce NŘ dva příspěvky čtenářů, jeden od ředitele Jiřího Pobera z „Kulturní politiky“, druhý od stud. fil. Pavla Olivy; na ně chci zde stručně odpovědět. P. Pober navazuje na výklad malíře Ptáčka, že černý obchod vyšel pravděpodobně ze staroměstských kavárniček, a táže se, zdali slovo šmelina nebylo odvozeno ze jména (námi ostatek také již vyloženého) Šmelhauz, resp. ze jména nočního podniku „U Šmelhauzů“. P. Oliva zas se vrací k židovskému, nám sdostatek známému slovu šme, které uslyšel po prvé r. 1941 v Terezíně a které značilo „nepravdu, podvod“ atp., a myslí, že slovo šmelina, které už před r. 1943 v témže Terezíně značilo rozličné podvody i podvůdky, mohlo „lehce“ vzniknout z onoho šmé právě v Terezíně, ačkoli se ho už r. 1945 užívalo po celém území Čech a Moravy.

Oběma pp. dopisovatelům odpovídám poukazem na konečné své rozřešení záhady, jež je nyní — jak stále slyším — všeobecně uznáváno, a také poukazem na všechno to, co konečné rozluštění předcházelo: tam najdou i platné námitky proti svým nynějším pokusům o výklad. P. ředitel měšť. školy ve Velemíně pod Milešovkou Josef Dvořák sice též myslí na slovo šmé, a to v německé podobě, ale nikoli, aby popíral naše rozřešení konečné, nýbrž proto, že v jihoněmeckých nářečích slýchal často podst. jméno Schmeh nebo Schmäh, značící „klam, podvod, lež“, na př. v této význačné složenině: Glaub’eam nöt, ea is’ a grossa Schmehauftreiba „jeť rozviřovačem, rozšiřovatelem lži, klamu, podvodu“. Dvořákova připomínka je záslužná a vítaná, na našem stanovisku ovšem nic nemění.

Ve spojení se „šmelinou“ mi oznámil polonista ředitel B. Vydra, že Poláci říkají šmelináři szaber nebo ssabrownik, a tázal se, odkud to asi pochází. Odpověď je tu snadná, je to německé der Schaber „kdo dře (qui scabit), seškrabuje kůži“, tedy v nářečích „ras“, ale přeneseně také „kdo chtivě shrabuje, lakomec“, konečně v nářečích a v hantýrce „kdo jiného odírá, dříč, lichvář“ (u Hanse Sachse: ein Schinder, Schaber seiner Armen).

Jak říkali a říkají ještě v Německu černému obchodu? Schieben a šmelináři Schieber, protože postrkává zboží dále, je to tedy vlastně výraz pro řetězový obchod („keťas“!). Zajímavé je, že se s černým obchodem stýká také zde pojem „melouchu“: o lipských krejčovských tovaryších, kteří pracují „od kusu“ a berou si proto z dílny práci domů, aby ji přes noc vykonali, říká se též „sie schieben“.

Na konec opravu dvou rušivých tiskových chyb v mém posledním článku: na str. 131, ř. 12 shora má správně býti swell-mobsman a na téže stránce, ř. 5 zdola má m. Gescheilim správně býti Geschmeilim „cikán“.

Naše řeč, ročník 30 (1946), číslo 9-10, s. 178

Předchozí Š.: Bojar

Následující Josef Janko: Fibich, Wihan