Časopis Naše řeč
en cz

O předložce pro

Jiří Haller

[Články]

(pdf)

-

Je to velmi nešťastná předložka; odedávna je ve mnohých svých spojeních pronásledována a vymycována jako nejhorší škodná, někdy po zásluze, ale často, jak se mi zdá, docela nevinně.[1] Však je to také předložka hodně potměšilá; její významové odstíny jsou velmi spletité a tak se vespolek ustavičně prolínají, že jest dost nesnadné zřetelně je od sebe odlišit. Zakusil to patrně i autor hesla pro v Příručním slovníku jazyka českého. Shledal celkem třináct odstínů ve významu této předložky, ale spojení „býti komu pro blázny“ a „býti pro něčí blázny“ vydává za dvojí různý význam, jednou za důsledek děje, po druhé za účel. Ve spojení „pracovat pro koho“ je podle PS první odstín významový („vyjadřuje, že se něco děje k užitku, k prospěchu někomu n. něčemu“), kdežto ve spojení „šíti pro děcko“ je odstín pátý („vyjadřuje, že něco je určeno pro někoho n. pro něco“). „Nehodí se pro něco“ je podle PS pátý odstín („něco je určeno pro někoho n. pro něco“), ale „vhodný pro něco“ je odstín třináctý („pro vyjadřuje okolnost, že se jistý pocit, jistá vlastnost uplatňuje vůči někomu n. něčemu“). Spojení „jíti pro vodu“ a „jíti pro radu“, „poslati pro lékaře“ a „poslati do mlýna pro slovo“ jsou úplně od sebe oddělena, ačkoli není nejmenší pochyby, že v nich má [166]předložka pro význam naprosto stejný, atd. Těžko také asi leckdo přistoupí na názor, že ve spojení „Jdu na číhanou, a tu, pro nešťastnou náhodu, pan vévoda mne zavolal“ má předložka pro význam důsledku (PS sám vykládá: nešťastnou náhodou, a to je instrumentál způsobu; ta nešťastná náhoda nebyla důsledkem toho zavolání, spíše to bylo naopak) nebo že týž význam důsledku je ve spojení „nemoci něco udělat pro hanbu světskou“ (= protože by to byla světská hanba, tedy význam důvodový). Samo heslo pro v PS je nám tedy zřetelným svědectvím, jak nesnadno se rozlišují a třídí významové odstíny předložky pro, a nebudeme se ani divit, když i v dřívějším rozlišování významů u této předložky shledáme rozličné nedůslednosti a nesprávnosti.

Jistá nesnáz je také v časté dvojznačnosti nebo dokonce v mnohoznačnosti předložky pro v témž nebo podobném spojení. Pilulky pro utišení bolesti se užívají, aby se bolesti utišily, ale pilulky pro kašel se naopak berou proto, aby se nekašlalo; jednou tedy předložka pro vyjadřuje poměr kladný, po druhé záporný. A ještě zase docela něco jiného znamená předložka pro ve spojení „pro kašel nemohl spát“ (= protože kašlal) a „pro kašel přece mohu jít s vámi“ (= přestože mám kašel). Ve větě „Pro živého Boha tě prosím“ má předložka pro význam „kvůli živému Bohu, se zřetelem na živého Boha“; ve větě „Pro živého Boha bych nešla v noci do sklepa“ má význam přípustky: ani za živého Boha, ani kdyby to bylo za živého Boha (tak píše Baar: Pro živý svět znovu nebyla by se optala, a už v Dalimilově kronice čteme: že bych tvé krve pro veš svět neprolil). U formálního výrazu tak citlivého k okolí, do něhož je zasazen, záleží arci také na tom, jak příslušný text členíme; se změnou členění se totiž mění nebo aspoň může změnit vazba i význam. Spojení „připravujeme plány pro rozšíření národní výchovy“ lze členit dvojím způsobem:

V prvním případě je vazba připravovati co pro něco (t. j. vazba připravovati pro…), v druhém pak vazba plán pro něco.

Podobně spojení „nemáme pro rozlišování obou případů nijaké opory“ můžeme členit ve smyslu dvojí vazby: míti pro něco a opora pro něco.

Ale hlavní potíž je působena tím, že různé předložky mají význam velmi blízký a že i významy předložek různých do sebe vespolek rozličně zasahují. S předložkou pro soutěží zvláště předložky na, k a za, někdy také proti a přes, o nevlastní předložce kvůli ani nemluvíc. Kromě toho do oblasti předložky pro zasahují i některé pády prosté (bez předložky), nejčastěji genitiv předmětový (objektový) a dativ prospěchový (commodi, incommodi). Výrazy jako spojka pro dráty a spojka k drátům, kůže pro nábytek a kůže na nábytek, bojovati pro vlast a bojovati [167]za vlast, pojmenování pro olověné střely a pojmenování olověných střel, koupit dárek pro maminku a koupit dárek mamince se při povrchním pohledu zdají docela souznačné. Odtud si vysvětlíme starou domněnku, že z každého toho páru je vždycky jenom jeden výraz správný, kdežto druhý že je chybný; vždycky to ovšem odnesla předložka pro, hlavně proto, že se jí tak užívá i v němčině (najdeme však takové vazby i v jiných jazycích, v řečtině, latině, francouzštině, italštině, angličtině atd.). Starší brusy měly na tuto předložku zvláště spadeno a vytýkaly i spojení jako „šaty byly šity pro mne“ (správně prý „na mne“), „pilulky pro kašel“ (m. „od kašle“), „na housle se nemohl pro lítost ani podívati“ (m. „od lítosti“), „kupuji pro sebe“ (m. „sobě“), „košile pro chlapce“ (m. „chlapecké“), „sloupce pro ceny“ (m. „cen“), „tyto knihy vezmi pro bratra“ (m. „bratrovi“), „pro někoho hlas dáti“ (m. „někomu“), „pro hrob dozrávati“ (m. „hrobu“) atd.

Novější jazykové pomůcky doporučují rozlišovat asi takto: účel, ke kterému se něčeho užívá nebo ke kterému je něco určeno, vyjadřuje se předložkou k nebo na, kdežto předložkou pro se vyjadřuje spíše důvod, příčina, pohnutka. Ale naproti tomu v mluvnicích, v Přír. slovníku a ve dnešním vyjadřování vůbec nacházíme množství dokladů, že také předložka pro vyjadřuje cíl, účel a určení. Výraz jít pro jahody má stejně smysl účelový jako jít na jahody a spojení poslat sto korun pro chudé vyjadřuje určení stejně jako spojení poslat sto korun na chudé. A naopak: ve větě „pro pravdu se lidé rádi hněvají“ je důvod vyjádřen předložkou pro, ale ve větě „udělala to jen na matčiny prosby“ je důvod vyjádřen předložkou na (na matčiny prosby = protože ji matka prosila). Kott 2 cituje z Veleslavína: Bil se s ním sám pro uvarování krveprolití; vyjadřuje tu předložka pro účel (= za tím účelem, aby…) či důvod (= z toho důvodu, že chtěl…)? Jak tedy máme poznat, kdy lze takovéto významy vyjadřovat předložkou pro a kdy je třeba užít předložky jiné? Je správně užito předložky pro na př. ve spojeních úřad pro vybírání poplatků, družstvo pro stavbu domů, přehrada pro plavení dříví, předpisy pro ochranu před úrazy, lana pro spojení nakrátko, žlab pro napájení dobytka, dovolená pro jarní práce, lístek pro jízdu tam i zpět, spolek pro podporování chudých žáků, vykonala mnoho pro rozvinutí svých schopností, když se tu všude vyjadřuje význam účelu nebo určení? Výraz „vůz na sto lidí“ vyjadřuje v podstatě míru: je tak velký, že se tam vejde nebo aby se tam vešlo sto lidí; výraz „vůz pro sto lidí“ znamená určení: vůz připravený nebo určený pro sto lidí (Gebauer-Ertl II, 222 k tomu dodává: „třeba se jich tam vejde i víc“, t. j. není tu řeč o míře). Ale od představy vozu připraveného, určeného pro sto lidí nelze odloučit představu, že se tam těch sto lidí také vejde, neboli, jinými slovy, ve významu předložky pro je tu zahrnut i význam předložky na. Výrazy „vozy na dobytek“ a „vozy pro dobytek“ rozlišuje Gebauer-Ertl l. c. takto: vozy na dobytek = takové, v jakých se vozí; vozy pro dobytek = pro něj připravené, určené; ale i zde lze předpokládat, že vozy pro dobytek jsou zpravidla také na dobytek neboli že i zde je ve významu předložky pro zahrnut význam předložky na.

Je tedy často opravdu nesnadné rozlišit význam předložky pro od vý[168]znamu předložek majících platnost podobnou a určování vztahu důvodového nebo účelového při tom sotva pomůže. Není divu, že se někdy předložky pro užije vskutku nevhodně (trh pro zeleninu, slovo nestačí pro vyjádření a p.) anebo že se jindy zas naopak užití předložky pro zbytečně vytýká za chybné (kůže pro nábytek, řeky se hodí pro plavbu, přípravy pro rozpočet a p.). Bylo by tedy prospěšné, kdybychom měli nějakou praktickou pomůcku k rozlišování takových případů; její potřebu jsem sám často pociťoval zvláště při korekturách cizích textů. Z pozorování a srovnávání mnoha a mnoha dokladů se mi objevilo jisté vodítko, jež se mi v praxi celkem dobře osvědčuje. Pokusím se je zde vyložit; nevím ovšem, zdali se osvědčí také jiným.

Vztahy, které se těmito předložkami vyjadřují, jsou v podstatě dvojí, přímé a nepřímé. Přímý vztah významový je tam, kde něco je přímo k tomu, aby se tím něco dělalo anebo vůbec aby se s tím něco dělo bez dalšího prostředníka nebo nástroje; mezi oběma představami, které onen vztah (vyjádřený právě předložkou) spojuje, není žádná jiná představa prostředkující nebo komplikující. Na vyjádření tohoto přímého vztahu se právě pro svou povahu nejlépe hodí předložky na a k, neboť vyjadřují přímý směr k něčemu, na př. nůž k řezání (přímo tím nožem se řeže nebo bude řezat; mezi představami nůž — řezání nestojí nic jiného), povolení k cestě (přímo ta cesta je nebo byla nebo bude povolena), trh na dobytek (přímo ten dobytek se tam prodává a kupuje; vztah je tu stejně přímý jako ve výraze „prodej dobytka“), peníze na úhradu (peníze, jimiž přímo se něco uhradí). Většinu takových předložkových spojení s přímým vztahem lze nahradit souznačným spojením s příd. jménem: řezací nůž, cestovní povolení, dobytčí trh, uhrazovací, uhrazující peníze. Nepřímý vztah významový spojuje dvě představy prostřednictvím představy další; ta prostředkující představa bývá ovšem rozličná: příčina, důvod, zřetel, proč se něco děje nebo něco je, podmínka, potřeba, prospěch (nebo naopak neprospěch, škoda, újma), příslušnost (k něčemu) a určení (k něčemu, do něčeho, na něco; zvláště určení individuální, t. j. určitým jedincům, bez obecné platnosti), vhodnost, schopnost, služba nebo vůbec jakákoli pomocná, prostředkující činnost. Na vyjádření tohoto nepřímého vztahu významového se velmi dobře hodí předložka pro, neboť význam přímého směru u ní zanikl a zůstaly jí toliko právě takové významy odvozené. Na př.: pro dešť nepřišel (dešť je příčinou, že nepřišel), pro samý smutek ani nemluví (smutek je důvodem, že nemluví), je to pro mne hrozné (je to se zřetelem na mne hrozné), věno pro dceru (věno ve prospěch dceřin, určené dceři), trest pro zlosyna (trest na újmu zlosynovu, určený, vyměřený zlosynovi), nůž pro řezačku (nůž příslušející, určený, vhodný do řezačky, k řezačce), ten chlapec je jen pro krejčovinu (chlapec schopný, vhodný ke krejčovině), jdu pro pivo (jdu přinést pivo).

Jak je vidět, určení třeba pokládat za představu prostředkující nepřímý vztah, zvláště když je řeč o určení něčeho individuu (srov. na př. sedlář dělá postroje na koně = koňské X postroje pro naše koně). Nevhodné by ovšem bylo vkládat je uměle a zbytečně do spojení vy[169]jadřujících docela zřejmě vztah přímý; tím bychom se zbavovali výhodného rozlišovacího prostředku, který nám tu jazyk nabízí. Nůž, kterým se řeže nebo má řezat, bude nám jen nožem na řezání (k řezání), nikoli nožem pro řezání; mezi nožem a řezáním není nic prostředkujícího, a proto by bylo strojené a hlavně zbytečné vkládat tam představu určení („nůž určený k řezání“) a vyvozovat z toho potřebu předložky pro. Naopak spojení nůž pro řezačku se bez té prostředkující představy určení, příslušnosti, vhodnosti a p. neobejde.

Stejně rozlišujeme vazby nůž na drůbež, hrnec na polévku, lžička na zmrzlinu, mísa na těsto od vazeb nůž pro řezbáře, hrnec pro vepře, lžička pro nemluvně, mísa pro pekaře, neboť je jimi vyjádřen týž rozdíl ve významu jako vazbami „nůž, kterým se krájí drůbež“ a „nůž sloužící, určený řezbáři“ nebo „nůž vhodný pro řezbáře“, „hrnec, v němž se vaří polévka“ a „hrnec sloužící vepřům, v němž se připravuje nebo chová jídlo pro vepře“ atd. „Sbírka na školu“ je sbírka, jejímž důvodem je škola sama; „sbírka pro školu“ je sbírka, jejímž cílem je prospěch, potřeba školy. Okurky, které se mohou nakládat (= nakládací), jsou okurky, k nakládání nebo na nakládání, neboť se tu vyjadřuje vztah přímý; okurky pro nakládání bychom patrně řekli teprve tenkrát, když bychom chtěli výslovně vyjádřit, že jsou to okurky vyhrazené, reservované proto, aby byly naloženy. Spojení „místnost pro rychlé občerstvení“ je zajisté správné; je to místnost sloužící, určená, zařízená k tomu n. proto, aby se v ní lidé mohli rychle občerstvit, tedy předložka pro tu vskutku vyjadřuje vztah nepřímý. Ale neřekneme „ovocná šťáva pro rychlé občerstvení“, nýbrž „ovocná šťáva k rychlému občerstvení“, jestliže se má vyjádřit, že občerstvuje přímo ta šťáva, a že je tu tedy vztah přímý. A naopak není třeba obecně zavrhovat výrazy půda pro krmivo a řezanku (PS s. v. oranžerie píše: prostora pro úschovu citroníků), kůže pro nábytek, místnost n. skříň pro sbírky, místo pro schody a pod.; tu všude se může projevit potřeba vyjádřit vztah prostředkovaný určením, vyhrazením, zařízením k něčemu, pro něco, tedy vztah složitější, než jsme zvyklí vyjadřovat předložkami na a k. V témž smyslu říkáme pokoj pro hosty, stáj pro koně, chlév pro dobytek, papír pro psací stroj, ústav pro tělesnou výchovu, ústav pro český jazyk, listy pro vzdělání a tříbení jazyka českého a mnoho spojení podobných, při nichž snad nikoho nenapadne hledat v předložce pro nesprávnost, a přece nevyjadřuje nic jiného než ve spojeních, která jsem citoval výše a jež bývala vytýkána za chybná. V NŘ. VI, 18 se doporučovalo ve vazbě „spojky pro jednoduché dráty“ nahradit předložku pro předložkou k, ale „spojky k drátům“ a „spojky pro dráty“ nemusí být totéž; lze si docela snadno představit i vztah „spojky vhodné, potřebné, upravené, určené pro…“

Nevím, zdali se mi podařilo naznačit dost názorně a přesvědčivě, v čem záleží podstata tohoto mého rozlišování; ale snad při tom ještě pomohou příklady, které uvedu dále. Je pravda, že je to rozlišování významu někdy velmi jemné, ba že některá spojení přesnějšímu rozlišování vůbec unikají (na př. spojení s dativem zvaným prospěchový a spojení s předložkou pro: „vyhraditi místo dámám — pro dámy…); ale [170]nejde vlastně o nic jiného než o rozlišování, které vědomě nebo bezděčně provádíme, kdykoli se při vyjadřování rozhodujeme mezi výrazy, které jsou smyslem sobě blízké, a přece nejsou totožné, jako „občerstvující nápoj a „nápoj sloužící k občerstvení“, „řezací stroj“ a „stroj na řezání“, „listonoš roznášející dopisy“ a „listonoš určený k tomu, aby roznášel dopisy“. Vedle výrazů „úřad vyměřující poplatky“, „úřad na vyměřování poplatků“ zajisté obstojí i výraz „úřad pro vyměřování poplatků“, neboť lze říci také „úřad určený k tomu, aby…, zřízený proto, aby…, pověřený tím, aby…“ a pod. Zavedeme-li si onen pojem nepřímého vztahu jako pomůcku rozlišování, platnost předložky pro se proti dosavadnímu pojímání poněkud rozšíří, ale nikoli na škodu našeho vyjadřování, jestliže se nebude té pomůcky nadužívat.

A nyní tedy zkusíme užít této rozlišovací methody na několika vazbách, zvláště na takových, které se pokládaly za pochybné nebo dokonce za nesprávné.

Místa k stání, k sedění

To jsou výrazy jistě správné, ale vyjadřují také vztah nepřímý („místa určená, vyhrazená k tomu, aby…“, nikoli jen „místa, na nichž se stojí, sedí“); proto bychom se neměli bát ani vazeb „místa pro stání, pro sedění“.

Zařízení pro pozorování oleje

Je to zařízení, které umožňuje někomu pozorovat olej, ale samo nepozoruje, tedy zřejmě vztah nepřímý, a předložka pro je tu na místě. Podobně je tomu s vazbami „otvor pro připevnění vypínače, ochranný vypínač pro připojené zařízení, lana pro spojení nakrátko, přehrada pro plavení dříví, lístek pro jízdu tam i zpět, žlab pro napájení dobytka, družstvo pro stavbu domů, předpisy pro ochranu před úrazy“ a pod., neboť i v nich ve všech se vyjadřuje vztah nepřímý, prostředkovaný („otvor udělaný proto, aby se v něm připevnil vypinač“, nikoli „otvor připevňující n. mající připevnit“; „přehrada sloužící k tomu, aby se na ní plavilo dříví“, nikoli „přehrada plavící n. mající plavit“ atd.). Německé výrazy Spundloch a Spundfleck, Spundholz vyjadřujeme po česku rozdílně: díra pro zátku (= určená, udělaná pro ni), obal na zátku (= obal zátky, vztah přímý), dřevo na zátky (zátky jsou přímo z toho dřeva).

Košile pro chlapce

Starší brusy žádaly, aby se místo toho říkalo chlapecké košile, ale neprávem. Už proto neprávem, že výrazu chlapecké košile nelze užít ve smyslu determinovaném (o individuu). Ale i když oba ty výrazy mívají v některých situacích význam stejný, nelze jen proto jeden z nich vylučovat. Vztah je tu zřejmě nepřímý, prostředkovaný určením nebo činností („košile určené, šité pro…“), a proto lze užít i předložky pro.

Jak je z tohoto příkladu vidět, může se příd. jménem na -ský nahradit i vztah nepřímý (řezbářský nůž = pro řezbáře, kovářské kladivo = pro [171]kováře); významová oblast těchto příd. jmen je, jak známo, velmi široká, takže není divu, že zasahuje až sem.

Soustředit vozy pro přepravu

je něco jiného než „soustředit vozy k přepravě“. Spojení s předložkou k rozumíme nejspíše ve smyslu „soustředit vozy, které budou n. mají být někam přepraveny“, kdežto smysl „soustředit vozy, aby sloužily přepravě něčeho“ nelze s pomocí předložky k vyjádřit dost určitě; zato předložka pro se k tomu dobře hodí.

Uvésti co pro příklad

Mezi touto vazbou a vazbami „uvésti co na příklad, za příklad“ je týž rozdíl jako mezi vazbami „uvésti (poslati) co na vzor“ (= na ukázku), „uvésti co za vzor“ (= jako vzor) a „uvésti co pro vzor“ (= proto, aby byl vzor, aby to bylo vzorem, aby to sloužilo za vzor). Tak rozlišujeme na př. i spojení „říkám ti to na výstrahu“ (příslovečné určení; to, co říkám, budiž ti výstrahou), pokládej to za výstrahu (doplněk; to = výstraha), pamatuj si to pro výstrahu (přísl. určení; proto, aby ti to bylo výstrahou). Není důvodu, proč by se právě u slova příklad měla zakazovat vazba s předložkou pro na vyjádření nepřímého vztahu.

Proto nelze obecně zamítat ani vazbu „míti deset slov pro jedno čínské“ (= vhodných, aby vyjádřila…), neboť nemusí být synonymní s vazbami „míti deset slov za jedno čínské“ (těch deset slov je výměnou, náhradou jednoho čínského; vztah přímý) a „míti deset slov na jedno čínské“ (= na vyjádření, vyjadřujících; rovněž vztah přímý).

Šaty pro svátek

Také této často kárané vazby se musíme ujmout, neboť je potřebná, má-li se stručně vyjádřit nepřímý vztah „šaty určené, vhodné, potřebné, vyhrazené, schovávané… pro svátek“, tedy něco hodně jiného, než vyjadřuje přímé spojení „sváteční šaty“, doporučované jako náhrada. Podobný rozdíl je také mezi výrazy „šaty pro neděli, pro jaro, pro zimu“ a „šaty na neděli, na jaro, na zimu“ nebo „šaty nedělní, jarní, zimní“. Proto píše Ignát Herrmann dobře: Nyní přál si míti něco nového aspoň pro neděli (PS s. v. pro).

Podle toho nebudem ztotožňovat ani vazby „vystrojit se pro neděli, pro bál“ (tak, jak je potřebné, vhodné pro…) a „vystrojit se na neděli, na bál“ (přímé určení účelu, cíle). Také elektrotechnikové správně mluví na př. o transformátoru vystrojeném pro obvyklý chod. Odborný jazyk zvláště často pociťuje potřebu předložky pro v rozličných spojeních, která by neobstála před starší brusičskou praxí; jsem docela přesvědčen, že by v tom byl omezován většinou zbytečně.

Prášky pro bolení hlavy

Říkáme „mast n. náplast na kuří oka“, protože nám při tom tane na mysli přímý vztah: ta mast nebo náplast se dává přímo na ta kuří oka. Mezi prášky a bolením hlavy není vztah tak přímý, nýbrž prostřed[172]kovaný: „prášky vhodné, užitečné, léčivé…, je-li kašel“. Možno ovšem mluvit také a prášcích proti bolení hlavy, ale to samo nemůže být důvodem, aby se zamítala vazba s předložkou pro. Fr. Bartoš, Nová rukověť 1901, 73 uvažuje takto: „Lid si kupuje kapky od kolery (které totiž pomáhají od kolery), prášky od kašle, třebas mu lékárník nabízí kapky pro koleru a prášky pro kašel, aby totiž ty nemoci dostal!“ Ale tak to není; předložka pro přece nemívá přímý význam účelový, to jsme viděli na všech příkladech dosud uvedených, ba brusy samy nás učily, že tato předložka vyjadřuje především význam příčinný, a ten tu zajisté je.

Návrh pro rozšíření vodní dopravy

však není vazba správná, neboť se tu vyjadřuje vztah přímý: to rozšíření samo je navrhováno, samo je návrhem, tedy „návrh rozšířit vodní dopravu“ nebo „návrh na rozšíření vodní dopravy“.

Bojovati pro vlast

Podle toho, co už tu bylo řečeno, je tuším zřejmé, že „bojovat pro vlast“ nemusí být vždycky totéž co „bojovat za vlast“ (= hájit, bránit ji). Ve vazbě „bojovat pro vlast“ je význam bohatší: bojovat ve prospěch vlasti, proto, aby vlast z toho měla prospěch.

Vykonala mnoho pro rozvinutí svých schopností

Smysl je: vykonala mnoho ve prospěch, na prospěch rozvinutí, tedy vztah nepřímý. Vztah přímý by byl: vykonala mnoho, co mělo n. mohlo rozvinout nebo co rozvíjelo její schopnosti, a ten vyjádřit by mohly i předložky k a na.

Nemohl jsem pro strach usnouti

To za chybu vytýká i Gebauer-Ertl II, 213, ačkoli je jinak k předložce pro snášenlivý; lépe prý strachem. Ale předložky pro je tu užito beze vší pochyby správně: strach byl příčinou, že jsem nemohl usnout; nemohl jsem usnout, protože jsem měl strach. Výtka by se tu mohla týkat jen frekvence obou těch výrazů a instrumentálu strachem by bylo lze dávat přednost leda proto, že je běžnější, obvyklejší; ale v předložce pro tu chyba být nemůže. — Podobně asi třeba posuzovat i spojení pro štěstí, na př. „pro štěstí se záhy pozdravil“; doloženo je i z Al. Jiráska. Výraz „pro štěstí“ tu snad neznamená nic jiného než „na štěstí“, ale tato okolnost sama o sobě by nemohla být důvodem k jeho zamítnutí; je to ovšem výraz mnohem řidší než vazba s předložkou na. PS určuje význam předložky pro v tomto spojení jako důsledek (v synonymní vazbě na štěstí má předložka podle PS význam způsobu), tedy asi tak: rychle se pozdravil, a to bylo štěstí; to by ovšem byl vztah přímý (rychlé pozdravení = štěstí) a předložky pro by tu nebylo užito vhodně. Ale je jistě možné rozumět tomu spojení také v tom smyslu, v jakém bychom řekli na př. „pro radost všem se pozdravil“ (jeho pozdravení bylo příčinou, důvodem radosti všech), tedy ve smyslu příčinném. To by pak byl vztah nepřímý a předložka pro by jím byla do[173]statečně odůvodněna. Plyne z toho aspoň tolik, že vazbu pro štěstí není třeba vytýkat.

Dovolená pro jarní práce

Toto spojení nemůže být chybné, jestliže znamená dovolenou, jejímž důvodem jsou jarní práce (srov. kárané rčení, v němž je to řečeno „po lopatě“: dovolená „za příčinou“ jarních prací). Lze arci totéž vyjádřit také obráceným směrem jako přímý vztah účelový, a potom se hodí předložky na, k: dovolená na jarní práce, k jarním pracím.

Doklad pro něco

Je třeba rozlišovat: doklad slova člověk, doklad nějakého tvrzení (gen. objektový; vztah přímý); doklad k žádosti, k mínění (význam blízkosti, přímého cíle); doklad na slovo člověk (= doklad slova člověk, tedy rovněž vztah přímý); doklad pro slovo člověk (= v jeho prospěch, pro jeho existenci, platnost, význam, správnost atd., tedy vztah nepřímý), doklad pro tvrzení (ve prospěch tvrzení). Všechny ty vazby mají své oprávnění. Tak na př. synonymní vazba s gen. objektovým a s předl. na se od sebe rozliší, jakmile se stane určením slovesa: Nenašel jsem žádný doklad toho slova, na to slovo. Na to slovo (nikoli: toho slova) jsem nenašel žádný doklad. Předložka pro je na místě tam, kde se má vyjádřit vztah „ve prospěch něčeho, na podporu platnosti“ a pod., na př.: Mám pro své tvrzení pádný doklad (ve prospěch svého tvrzení). Jungmann vedle dokladu nedosti jasného a nevýmluvného z kron. Troj. pro podst. jm. postrádanie nemá pro ně (sloveso postrádati) dokladu žádného (V. Ertl v NŘ. V, 132).

Pořízení pro případ úmrtí

Zákaz, kterým byla tato vazba stíhána, zrušil sám PS, neboť jí užívá i v svých výkladech, na př. odstavná kolej, na které jsou připraveny pomocné sanitní vozy i pomocné lokomotivy pro případ nehod na dráze (s. v. pohotovostní), pojišťovna pro případ onemocnění (s. v. pokladna), pro případ nebezpečí (s. v. nouzový), pro případ, že… (s. v. náhradnictví). Odborné vyjadřování často má potřebu vyjádřit takto stručně podmínku, eventualitu s prostředkujícím významem určení („pořízení určené, udělané, kdyby nastalo to a to“).

Udělat se pro sebe

je vazba z jazyka obecného. Brusy doporučovaly říkat raději „zařídit si obchod“. Ale předložka pro tu má dobré oprávnění (pro sebe = ve svůj prospěch); je stejně správná jako ve spojeních „udělat něco pro někoho n. pro sebe, zařídit něco pro někoho n. pro sebe, zařídit se pro sebe, říci n. říkati co pro někoho n. pro sebe“ a pod. Význam výrazu „je, žije sám pro sebe“ (nikoli pro jiné) se vlivem němčiny otřel až ve význam „je, žije sám o sobě“ (nikoli s jinými), ale taková změna významu by byla mohla nastat i bez cizího vlivu, neboť je docela přirozená (kdo žije toliko pro sebe, isoluje se tím svým sobectvím). Je to ostatně způsob velmi rozšířený.

[174]Hodiny určené pro práci

Předložka pro je tu na místě, neboť vyjadřuje určení stejně jako v jiných spojeních, kde toto určení není výslovně označeno tvarem slovesa určiti, určovati, na př. hodiny pro práci, čas pro zábavu. Dokonce může předložka pro u slovesa určiti vyjadřovat jemný, ale důležitý rozdíl mezi činností prostředkovanou a přímou. „Kabel určený pro napájení sítě“ je kabel, který nenapájí síť sám, ale s jeho pomocí to činí elektrický proud; proud, který tu síť sám přímo napájí, by byl „proud určený k napájení sítě“. Spojení „odpadky určené pro vyhození“ však obsahuje velmi zbytečnou okliku, neboť vyhozeny mají být ty odpadky samy, a jsou tedy určeny k vyhození. Nevhodné je, když se napíše „pro místo kláštera určena Zbraslav“, neboť i zde je přímý vztah (doplňkový), t. j. Zbraslav byla tím místem; tedy: za místo kláštera určena Zbraslav. Podobně lze rozlišit vazby s předložkou pro a s předložkami na, k také u sloves předepsati, vymeziti, věnovati, ustanoviti a p.

Získati něco pro zemědělské účely

Ani tato vazba není úplně totožná s vazbou „získati něco k zemědělským účelům“, jestliže jí rozumíme jako výrazu nepřímého vztahu „ve prospěch zeměd. účelů, aby to sloužilo zeměd. účelům“. A tak bychom mohli uvádět vazbu za vazbou, ale domnívám se, že teď už nezůstává nejasno, jak lze významem rozlišit na př. vazby připraviti (se) k něčemu, na něco a pro něco, přípravy něčeho, k něčemu, na něco a pro něco, upraviti něco k něčemu, na něco, pro něco, něčeho je třeba k něčemu, na něco, pro něco, něco je nutné, potřebné, prospěšné, užitečné něčemu, k něčemu, na něco, pro něco, stačiti někomu k něčemu, na něco, pro něco, užívati něčeho k něčemu, na něco, pro něco, hoditi se, býti vhodný komu k něčemu, na něco, pro něco atd. Kárá se na př. spojení „slovo nestačí pro vyjádření něčeho“, a jistě právem, neboť se tu vyjadřuje vztah přímý: slovo nestačí vyjádřit… (to slovo samo by mělo vyjadřovat něco). Ale nekáral bych spojení „výnos nestačí pro spotřebu obyvatelstva“, neboť to je vztah nepřímý, s prostředkující činností: výnos nestačí hradit spotřebu… (nikoli: výnos nespotřebuje…). Také spojení „zájem pro něco“ m. zájem o něco se vytýká právem; vazba zajímati se oč ukazuje, že je tu vztah přímý (u slovesa je to předmět). Ale předložka pro se může objevit při jiném členění, na př.: Měla pro něj pouhý zájem (o něj), nikoli však lásku; to je pak vazba míti pro někoho něco, nikoli vazba zájem o někoho. Rozlišuje se významem také vazba zájem oč a zájem na čem (na př. hmotný zájem na nějakém podniku), ale to už nespadá do našeho výkladu. Kárá se též spojení přípravy pro rozpočet, správně prý k rozpočtu. Ale srovnáme-li výrazy přípravy rozpočtu, k rozpočtu, na rozpočet, pro rozpočet, postřehneme celou stupnici jemně odstíněných významů, z nichž první je nejméně obsažný („připravuje se rozpočet“), poslední pak nejbohatší („konají se přípravy potřebné pro rozpočet“). Nebylo by tedy správné vylučovat vazbu s předložkou pro. Spojení „pro obaly se užívá juty“ se káralo právem, neboť je v něm vztah přímý (juta je sama obalem); [175]tedy správně: na obaly se užívá juty. Stejně nesprávné je spojení „pro stojany se užívá jen zdravého dřeva“ m. „na stojany…“, neboť stojany jsou z toho dřeva. Ale netřeba za chybné pokládat spojení „pro tato vedení se užívá gumy“ (prý m. na tato vedení), neboť guma tu není sama vedením, nýbrž jen pomůckou, prostředkem k němu, pro ně. A totéž platí o spojení „svorky užívané pro odbočky“ (prý m. k odbočkám). Ani vazbu „provoz, kterého se často užívá pro velké výkony“ nebudeme vytýkat za nesprávnou, neboť i v ní je zřejmě vztah nepřímý. Také věta „řeky se hodí pro plavbu“ je podle tohoto pojetí správná (řeka sama tu plavbu nekoná, je tu tedy vztah nepřímý); a správně je řečeno i „výběžky vhodné pro přistání, nářadí vhodné pro práci v zahradě“, ale místo „zboží vhodné pro výměnu“ bychom raději řekli „zboží vhodné k výměně“ (= aby bylo vyměňováno, vztah přímý) a místo „okurky dobré pro nakládání“ by stačilo říci bez zbytečné okliky „okurky dobré k nakládání“ (nakládány jsou ty okurky).

Pro tentokrát

Je jistě v souhlase s tím, co tu dosud bylo řečeno, když se předložkou pro vyjadřuje také bližší určení, vymezení co do času n. co do počtu případů (tak to říká PS), na př. pro tentokrát ti odpustím; pro jednou nemusí být tak zle; zajištěn pro každý případ; pro všechno se tam ještě podívám; pro ten čas, pro tu chvíli není pomoci; pro příště si to pamatuj; pro nynějšek (n. pro nyní — není třeba bát se tohoto spojení předložky s příslovcem) to stačí; zachránil situaci pro tuto vteřinu. Srov. příslovce prozatím, provždy. O výrazech jako „šaty pro svátek“ byla řeč už dříve.

Něco jiného je však přímý údaj časový ve spojeních „kalendář, rozpočet, předpisy, zásoby… na rok, na rok 1947“ a p. Rozdíl ve významu zřetelně vysvitne ze srovnání: pro tentokrát ti to odpustím (= protože je to jen tentokrát, je-li to jen tentokrát; vztah nepřímý); rozpočet na rok 1947 (= týkající se r. 1947, zahrnující tento rok; vztah přímý). V takovýchto spojeních je předložka pro nevhodná, neboť není s to vyjádřit onen přímý vztah. Týká-li se takový údaj minulosti, vyjadřuje se předložkou za: účty za r. 1945, bilance, statistika za r. 1945 a p.

Vazby s předl. pro a genitiv

Brusy nám říkají, že se vazeb s předložkou pro zbytečně užívá místo vazby s genitivem, a doporučují místo „lékař pro dětské nemoci, adresa pro telegramy, sloupce pro ceny, odbor pro literaturu“ a pod. říkat raději „lékař dětských nemocí, adresa telegramů, sloupce cen, odbor literatury“. Ale tyto dvojí výrazy vyjadřují dvojí rozdílný vztah, a proto nelze je zaměňovat. Lékař dětských nemocí je ten, který léčí dětské nemoci (vztah přímý, gen. objektový); lékař pro dětské nemoci je lékař odborný, specialisovaný pro dětské nemoci. Adresa telegramů je adresa psaná na ně (gen. přivlastňovací, vztah přímý); adresa pro telegramy je adresa určená, stanovená, vhodná pro ně, atd. Káralo se také spojení „pojmenování pro olověné střely“; stačí prý říkat „pojmenování olově[176]ných střel“, ale obě ta spojení mají význam rozdílný: jedno vyjadřuje určení, druhé pouhý fakt. Podobný rozdíl je i mezi výrazy „plán výstavby“ a „plán pro výstavbu“, „zkouška hmot“ a „zkouška pro hmoty“, „způsob zkoušení hmot“ a „způsob pro zkoušení hmot“, „doklad něčeho“ a „doklad pro něco“, „příprava něčeho“ a „příprava pro něco“ a pod. (o některých takových spojeních byla řeč už dříve).

Vazby s předložkou pro a dativ prospěchový

Také mezi touto dvojí vazbou bývá rozdíl ve významu, třebaže ne vždycky tak zřejmý, jako tomu je u genitivu. Dativ prospěchový je pád volný, neboť není se slovesem spjat tak těsně jako přímý předmět, a z této jeho vlastnosti plyne, že vyjadřuje i vztahy nepřímé, především arci vztah prostředkovaný představou prospěchu (dáti někomu hlas = v jeho prospěch). Ale i kdyby obě ty vazby měly význam docela stejný, nemohlo by to být důvodem k vylučování jedné z nich, jako to činily starší brusy. Ty totiž radily, aby se místo „je pro nás důležito, kupuji pro sebe, pošlete mi sýr pro mne uschovaný, promiňte tento pro mne tak nemilý omyl, tyto knihy vezmi pro bratra, pro někoho hlas dáti, otec koupil pro děti na šaty, pro koho je to pivo, to je pro mne novinka, užitečný n. prospěšný pro koho“ říkalo spíše „je nám důležito, kupuji sobě, pošlete mi sýr mně uschovaný“ atd. V tom jich nebudeme následovat; nebudeme zakazovat, aby se v takových spojeních prostřed-kující představa prospěchu, určení, zřetele nevyjadřovala výslovně předložkou pro; vždyť právě k tomu tuto předložku máme.

Závěr

Tím jsem vyčerpal všechny typy spojení s předložkou pro, které nás tu mohly zajímat. Sám se na skutečných příkladech přesvědčuji znovu a znovu, že se rozlišování, které jsem se pokusil zde osvětlit, v našem vyjadřování opravdu uplatňuje. Podle předložky pro se tak rozšiřuje proti oblasti, kterou jí vykazovala dřívější puristická praxe, ale je to ve shodě s vlastním významem této předložky a s jejím místem v soustavě našich vyjadřovacích prostředků. Oblast její platnosti byla uměle zužována tím, že se pro ni předpisoval v podstatě jen význam důvodový a že z ní zvláště byl vylučován význam určení. Podrobné srovnání všech případů však ukazuje, že rozdíl ve významu předložek na, k a pro záleží v povaze vztahu, který se jimi vyjadřuje, a že předložkou pro může být vyjádřen každý vztah nepřímý.


[1] J. Zubatý už r. 1919 vyslovil v NŘ. III, 40 mínění, že se předložce pro u nás dosti křivdí.

Naše řeč, ročník 30 (1946), číslo 9-10, s. 165-176

Předchozí Vladimír Šmilauer: O jménech našich řek

Následující Š.: Z našich časopisů

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1