Jaké české příjmení si vybrati?

Josef Beneš

[Články]

(pdf)

-

(Ostatek)

Abych osvětlil otázku, jak je tomu s českostí našich jmen rodů a v jakém poměru se jednotlivé typy vyskytují, rozeberu příjmení majitelů domků a usedlostí, jak jsou sebrána ve vlastivědné knížce „Soběslavsko“ od E. Smrže (vyšla roku 1930). Je to přehled jmen sice v měřítku poněkud zmenšeném, ale příjmení jsou zde zachycena snad skoro úplně, neboť na vesnicích a v městečkách má převážná většina rodin vlastní střechu nad hlavou. Zejména jsou zachycena jména trvale usedlého obyvatelstva. Ale jsou tu sepsána i jména lidí přistěhovalých, zvláště menšího počtu pensistů, kteří si v tomto kraji zakoupili domky. Okresní město Soběslav není sem pojato.

Oddělil jsem od celku příjmení velkostatkářů a židů, poněvadž tvoří zvláštní skupiny. Velkostatkáři, celkem 7, mají dvě jména německá: Weiss, Hellmann, dvě občanská česká: Polák (dvakrát), Dusbábek; dva bývalí šlechtici jsou Wratislav se známým českým jménem a Rohan s keltským — nemá s českými Rohy a Rohany nic společného. Židovské rodiny měly nejčastěji jména německá a německého rázu: Löwy, Klinger, Poper, Prager, Frankenstein, Winternitz, Bloch, Ančerl, Bittermann. Česká jména měli v tomto okrese kromě oněch dvou velkostatkářských rodin Polákových ještě Penížkové a Roubíčkové.

Ostatních rodin je 2200 a mají celkem 686 příjmení. Jedno příjmení tam připadá průměrem přibližně na tři rodiny, a to je svědectvím, že naše česká příjmení jsou velmi rozmanitá. Ovšem, v celém národě nepřipadne jedno příjmení průměrně na tři rodiny. Kotík odhaduje — poněkud nízko — počet našich příjmení na 10.000; je-li českých rodin 1¹/₂ milionu, připadlo by jedno příjmení průměrně na 150 rodin. Na soběslavském okrese se ojedinělá příjmení vyskytla u 316 rodin, příjmení opakujících se na okrese dvakrát bylo 125, třikrát se opakujících 67, čtyřikrát se opakujících bylo 45. Řada tato klesá i dále sestupně, takže příjmení, která se vyskytují na okrese u 10 majitelů domovních čísel, je 13. Jsou to příjmení Bělohlav, Bílek, Čáp, Klečatský (-c-), Kohout, Machoň (z toho 9 rodin v Košicích!), Petrů, Semrád, Svoboda, Šimeček, Štefan, Turek (5 v Košicích), Vrkoč. Jedenáctkrát se vyskytla příjmení Bočánek (6 v Sedlečku), Čížek, Kouba, Kozel, Míchal (-i-), Oubram, Pánek, Pazdera, Šůna; dvanáctkrát: Houska, Stejskal, Šašek, Šíma; třináctkrát: Blažek, Drs (6 v Mezné), Míka, Šedivý, Vaněk; čtrnáctkrát: Broukal, Hruška, Tíkal (-i-) (v Choustníku 6); patnáctkrát: Brožek, Ondřej, Říha; šestnáctkrát: Hanzal, Švec; [122]devatenáctkrát: Kadlec. U dvaceti rodin na okrese se opakují jen dvě příjmení: Veselý a Kolář, jedno u 28 rodin (Boháč), příjmení Dvořák má 32 rodin, Novotný 44 rodin a Novák 59. Na soběslavském venkově bylo německých příjmení necelých 6%; některá z nich jsou silně počeštěná a některá jistě nejsou po Němcích. Velký počet jmen vyskytujících se často v tomto okrese jsou příjmení obvyklá i jinde, ale jejich číselný poměr k jiným jménům kraje je asi jiný. Některá ze jmen uvedených mezi příjmeními častými na Soběslavsku jsou jinde vzácná. Příjmení, které je s hlediště celého národa řídké, vyskytuje se totiž v některém kraji často, ba v některé vsi může je míti většina obyvatelstva.

V městě Soběslavi, jestliže počítáme majitele domů (podle stavu z r. 1946), je příjmení společných s venkovem 221, z nich 10 německých. V tomto městě mají majitelé čísel také příjmení, která v svém materiálu z venkovských obcí nemám: je to 189 příjmení českých, 66 německých, 13 německých židovských, 2 polská, 3 humanistická, 1 maďarské. Překvapuje, že mezi jmény, která se neshodují s venkovskými, je asi 25% německých (proti 6% na venkově), a to nejsou v tom počítána příjmení židovská! Jsou mezi nimi i jména ukazující na původ z jiných krajů (Velebný z vých. Čech, Turzík z vých. Moravy). Ještě zajímavější by bylo přehlédnout příjmení soběslavského obyvatelstva, které nemá své domy.

Které typy příjmení se v onom kraji (kromě okresního města) vyskytují a jak často?

Příjmení z neobměněných jmen křestních je tam 5%. Jsou to a) jména novozákonní (v závorkách uvádím, jak často se ono příjmení vyskytlo; není-li číslo uvedeno, znamená to, že jsem ono příjmení nalezl jen jednou): Ondřej (15), Štěpán a Štefan (13), Šimon, Tomáš, Matyáš, Jáchym; Marek (2), Lukáš (4), Kašpar, Melichar (4); b) starozákonní: Eremiáš (2), David, Míchal (-i-) (11); c) podle světců: Řehoř (2), Martin (3), Urban (3), Havel (6), Vavřinec, Burian (2), Diviš (2), Vít, Hynek (2); sem patří většinou i příjmení Šťastný (= Felix) (6); naši předkové křtili také jménem Kříž (2). Jenom jedno neobměněné staré osobní jméno je zde příjmením: Stibor (2). I několik německých jmen toho druhu se na Soběslavsku vyskytlo: Oubram (11), Kundrát (7), Menhart, Bernard (2), Franc, Fridrich, Markvart (2), Dittrich, Werner. Kdo zná dějiny našich křestních jmen, ví, že se některými z těchto německých jmen v minulosti křtily české děti, zejména šlechtické; jména taková se snad prostřednictvím svobodníků, jimž bývali šlechtici kmotry, dostávala do širokých vrstev lidových. Bernard byl světec oblíbený ve středověku a tvar Franz byl u nás obvyklý v době úpadku.

Z konců křestních jmen jsou v onom kraji příjmení: Brož (Ambrož) [123](2), Kodým (Nikodém) (3), Šmahel (Ismahel). Ze začátku starobylého osobního jména Držislav (srv. místní jméno Drslavice) je patrně příjmení Drs (17) a jeho zdrobnělina Drsek (1).

Skoro tolik (4¹/₂%) jako z neobměněných křestních jmen je příjmení s příponou -a, odvozených hlavně ze začátků křestních jmen. Jsou to příjmení ze starých slovanských jmen osobních: Vojta (Vojtěch) (8), Suda (Sudslav) (4), Rada (Radoslav) (4), Bláha (Blahoslav) (6); z křestních jmen a) novozákonních: Vondra (Ondřej), Bárta (Bartoloměj) (5), Tůma (Tomáš) (5), Kouba (Ja-kub) (11), Šíma (Šimon) (12), Luka (3), Pitra (-í-) (Petr) (2), Mícha (Michal); sem přiřaďuji i příjmení Honza; b) středověkých světců: Říha (Řehoř) (15), Míka (Mikuláš) (13), Zíka (Zikmund), Klíma (Kliment), Bína (Benedikt) (2), Valenta (Valentin), Valena (Valentin), Jindra (Jindřich) (3), Krejsa (Chrysostomos) (3), Lauda (Laudatus). Snad sem patří i příjmení Hrouza (3) z Hroznata (?).

Jiných typů příjmení z domáckých tvarů křestních jmen je poměrně málo. Tvary s příponou -ák jsem našel jen tři: Jordák (názvem řeky známé z bible také křtili) (4), Šimák (Šimon) (9), Petrák (2). Málo je i jmen s příponou -ta: Pešta (Petr), Vašta (5); Radosta (Radoslav) (6); Vančata (7); Janota (4). Ve skoro stejném počtu se vyskytují tvary s příponou -da: Janda (6), Havelda, Karda (Karel), Kazda (Kazimír) (2), Benda (Benedikt) (3), Vanda; sem patří i tvar Kodada, který je asi ze jména Ni-kod-ém, a snad i Šavrda z křest. jména Šavel(?); s menší ještě pravděpodobností smíme soudit, že je podobně utvořeno příjmení Hejda (z Hynek, srov. příjmení Hejna) a Žalda (4) (? z postranního tvaru jména Šalamoun-Žalman).

Jiné typy příjmení z křestních jmen jsou ještě vzácnější: Se souhláskou -r- v odvozovací příponě jsou jen příjmení Janura (2) (Jan) a Vavera (Vavřinec) (3); stejně zřídka se vyskytla jména se souhláskou -l- v příponě: Koubele (Jakub), Machula (6) a snad Šebela (Šebestián). Ještě vzácnější jsou útvary s příponou -ba: Kolba (Mi-kol-áš?) a Salaba (Šalamoun) (6).

Vzácné jsou v tom kraji i některé typy se souhláskou -n-: Melena (Melichar?); Maruna (6) (Martin); Toman, Carhoun (z Cerha, Cyril?) (3), Kotoun (Chotimír?) (3), Hron (4); Svatoň (Svatopluk), Machoň (10), Machaň, Kubeň. Poněkud hojnější jsou tvary s příponou -ch, -s a -š: Mach (8), Štěch (3), Hoch, Hach (2), Stach; Velech, Velich (3); Vácha (6), Doucha (3), Pícha (Petr) (7); Malecha; Miksa, Jansa; Vaňous (2), Jirous (2); patří sem snad i Hertas (asi z Heralt nebo z Heřman). Častější jsou tvary, v nichž je přípona -š. Tvarů zakončených příponou -eš je 1¹/₂% Prokeš (6), Klimeš (6), Kabeš (Gabriel) (5), Mikeš (4), Voneš (3), Mareš (2), Bareš (2), Dobeš, Kubeš, Lukeš; Mikš.

[124]Jsou i typy s jinou samohláskou před -š, ale nejsou tak hojné. Jsou to jména: Pavliš (7), Kubiš; Kalaš (5), Petráš (2); Pechouš; něco jiného jsou tvary Hrůša (2) a Průša (4) — jsou příbuzné typu Vácha.

Velikou skupinou mezi našimi příjmeními z křestních jmen jsou zdrobněliny; od rozmanitých typů je jich v rozbíraném materiálu 7¹/₂%. Z celého křestního jména vznikla zdrobněním takto příjmení: Janek, Martínek, Matoušek, Matyášek, Štěpánek, Vilímek. Ze začátku: Koubek (4), Šimek (3), Jirek (3), Šalek (2), Salek, Šebek, Blažek (13), Svátek (Svatopluk), Božek (2). Z konce slova: Brožek (15), Finek. Ze středu: Kolek (Mi-kol-áš). Zvláštní skupinou jsou jména Vaněk (13), Daněk (7), Staněk (4), Padruněk. Vytvořily se i jiné skupiny zdrobnělin; s příponou -eček: Šimeček (10), Janeček (2), Maňček; -íček: Kubíček (7), Havlíček (2), Roulíček; -áček: Macháček (7), Vondráček (5), Jináček; -íšek: Kulíšek (Mi-kul-áš), Karpíšek (Poly-karp) (4); -álek: Kubálek (3), Hanzálek. Rozumí se, že zdrobňovací přípona přistupuje i k rozmanitým jiným příponám, jak ukazují příklady: Matyásek, Hanousek, Vitoušek, Vacek (2), Hronek, Tománek.

Zdrobnělých tvarů s příponou -ík je v tomto kraji daleko méně; jsou to jména: Pavlík (6), Tomšík (2), Hasík, Jiřík, Kordík, Vojík.

K příponě -ek přistoupila ještě přípona -a. Tak vznikla příjmení od celých křestních jmen: Matějka, Havelka, Peterka; od tvarů s příponou -š: Leška, Lepeška, Bouška, Houška, Vondruška (6), Maryška (5). Sem patří i dvě příjmení osamělá v tomto kraji: Kubička (3), Jirka (3); s velkými výhradami sem zařaďuji příjmení Šabatka (3), jež snad můžeme vykládat z křestního jména Šavel. Ještě větší výhrady mám k výkladu příjmení Zežka ze jména Zikmund. Ojedinělé jsou tvary Máca (2), Maca (2), Martinec, Kubart (8 — Choustník), Marchál (2).

Pro kraj, do něhož patří Soběslavsko, jsou karakteristická příjmení s příponou -ů. Od křestních jmen a jejich odvozenin je tu 1¹/₂% takových příjmení. Jsou to: Petrů (10), Martinů (3), Janů, Matějů, Pavlů; Kubů (8), Frantů, Vítků (2), Šimků (2), Tomšů, Machů, Miků.

Naproti tomu z přídavných jmen přivlastňovacích s příponou -in je mezi jmény rodů tamního kraje jen jedno příjmení: Loudin (4).

Nejen křestní jména, ale i zaměstnání poskytla rodům stálá jména. Jsou to názvy řemesel: Švec (16), Kadlec (19), Krejčí (5), Krejča (3), Krejčů, Švadlena; Řezníček (8), Šenkýř (3), Sládek (3), Mládek (7), Pekař (2), Minář, snad i Molík (3) (? z lat molendinator = mlynář), Prášek; Kolář (20), Kovář (5), Kovářík, Bednář (4), Tesař, Šindelář, Hrnčíř, Cihlář (2), Vápeník, Prachař (3); Přívozník, Formánek (2), Pošvář, Hodinář, Trubač (3), Bidař (-y-), Šichtář.

Názvosloví starého feudálního zřízení má také svůj podíl při vzniku našich příjmení. Přes 2% příjmení Soběslavska vzniklo z názvů privi[125]legovaných sedláků. Jsou to: Zeman (2), Svoboda (10), Dvořák (32), Nápravník. Přidejme sem i příjmení Sedlák.

Příjmem vznikala i z názvů velikých pánů: Král (3), Šlechta (2), Pánek (11), Maršálek, Primas (2), a také těch, kteří se k nim měli: Serbus (2), Žák (3), Štola. Podle vyšších zaměstnanců vrchnostenských jsou příjmení Ouředník, Panský. Rozmanitá jména jsou po zaměstnancích při hospodářství, zejména u velkostatku: Voráček (9), Rataj (2), Kočí, Pasák (2), Hájek, Hejný (5), Rybák (2); Kopáč, Klepáč, Řezáč. Přiřaďuji sem příjmení Soukup (7) (= kdo spolu s někým něco koupil).

Mnoho příjmení, přes 3%, je ze jmen ptáků: Ptáček, Čížek (11), Čáp (10), Čermák (9), Červenka (5), Sýkora (2), Křivan (2), Křivánek, Brabec, Vrablík (přistěhovalý), Kos, Špaček, Dedek (2), Mandelíček (2), Koliha, Vránek (3), Kafka, Vorel (5), Holub (6), Hrdlička, Sluka (2), Pelikán. Také domácí ptactvo je v příjmeních zastoupeno: Pávek, Slípka (3), Kohout (10).

Také mnoho názvů zvířat, zejména divokých, je v příjmeních: Jelínek (5), Laňka, Koloušek (4), Srnec (2), Srnka, Zajíc (4), Králíček, Liška (7), Ježek (5); Beran, Beránek, Kozel (11), Picek (= krmník) (6), Bejček, Volek, Kocourek (4). I názvy ryb, plazů a hmyzu se staly příjmeními: Ryba (5), Karas (4); snad sem patří i příjmení Laburda (2) (srv. stč. laberdon, laborton, laprdoun = treska); Had, Šarka (2) (= plaz?); Komárek (6), Cvrček.

Příjmení z přídavných jmen označují zevnějšek i vnitřek toho, kdo rodu ono jméno dal. Jsou to příjmení podle barvy: Šedivý (13), Bílý (2), Černý (2), Červený; podle postavy: Hrubý (3), Krátký (2), Celý, Slabý; podle řeči: Koktavý. Nejvíce příjmení tohoto tvaru pochází od duševních vlastností: Veselý (20), Poslušný (6), Tupý (4), Smutný (3), Statečný (3), Neškodný (2), Horlivý (2), Moudrý (2), Pokorný, Divoký. Těchto příjmení z adjektiv je 3%. Příjmení Novotný, které znamená vztah ke starousedlíkům, vyskytuje se v okrese 44krát a mají je 2% obyvatel. Staré náboženské názvy jsou v příjmeních Husák a Toufar (= novokřtěnec) (7).

Podle rozmanitých jiných vlastností bylo dáno dosti příjmení z podstatných jmen. Jsou to jména podle barvy: Bílek (10), Bělík, Šeda (5), Zelenka (3), Bronec, Kopta a metaforické příjmení Žahour (= kaše z borůvek; pro velmi snědého člověka) (2). Podle postavy, stáří a vzhledu prvního nositele vznikla příjmení Širůček (4), Malík, Okrouhlík (2), Kulička, Kostrba (2), Kotrčka (2 — asi „velmi sehnutý člověk“), Churáček (2), Chábek (chabý), Junek, Roček, Nedorost, Herza (5; herzký, hezký?), Hrzek(?). Také nápadná část těla dávala podnět k přezdívce, a tak vznikala příjmení: Bradáč (4), Brátka, Hrbek (2), Nohava (2), Paták (6 — může býti i podle peníze), Hlaváček, Kotrba, Šilhan; sem přiřaďuji i příjmení Tejl, Krlín (2 — stč. krle = hrdlo), Ledvina a Bo[126]čánek (11). Zvláště vlasy, jejich tvar, bujnost a nedostatek dávaly podnět k charakteristice člověka, jak ukazují přjmení: Holec (8), Holc, Hůla, Huňata, Chochol, Kudláček, Kudrna, Vrkoč (10).

Velmi rozmanitá podstatná jména, která označují duševní vlastnosti a sklony, se stala příjmeními. V této skupině je nejvíce příjmení, jež je těžko vysvětliti, poněvadž základem bývají nářeční slova silného citového zabarvení a velmi proměnných podob. Sem patří: Mrzena, Neruda (7), Skabrada (škamravý = nevrlý a p.), Pakosta (3), Kaláb (2; srov. kalavnost = kalost, bodrost), Švepeš (snad souvisí s hornobl. šverepka = bystrý člověk), Smíšek, Šotek, Nemrava, Klípa (6; srov. adj. chlípný = bujný a p.), Prchlík, Hovorka, Křiklán (2); sem patří podle všeho i příjmení Škrdla (2), Škrdleta (2), Škrleťová, Chalaš (srov. chaltivý = hltavý) a snad i Chlaň(?). Jiné vlastnosti byly podnětem k příjmením Boháč (28), Novák (59), Nováček, Slanec (?). Rady si nevím s příjmením Kotlaba (2; od kotlavý = dutý?).

Příjmení z rozmanitých podstatných jmen těchto typů je mnoho a nejsou co do tvaru na jedno brdo. Svým významem jsou na Soběslavsku osamělá příjmení Ženíšek (2) a Hlavnička (2).

S příjmeními podle vlastností jsou obsahem příbuzná jména ze sloves s příponou -l. Je jich v tomto kraji přes 4%, a to:

Tikal (14), Broukal (14), Bouchal, Dupal, Vrzal, Stejskal (12), Coufal (5), Vedral (2), Pospíchal, Vyhnal, Vostoupal (9), Doležal (7), Strouhal (5), Toupal (2), Dostal, Nenadal, Pikal; Musil (7), Nutil, Pudil, Pospíšil (2), Zavadil, Tržil (3); Musel; Přibyl (7).

Činnost je vyjádřena i v příjmeních Vystyd, Klouzová; Duda (3), snad i Douda (8), Vyhlídka (7), Vodrážka, Votočka, Vejvara, Vejvar (6), Procházka (3) (příjmení Špacír (2) je asi překlad), Trčka (2); Připlata, Rejlek, Šourek (2), Mazouch (3); Cvik, Kocanda (12) (kocati = tlachati), Hamoň (hamonit, hornobl. mnoho mluviti), Drda (stč. drdati = škubati), Šelepa (srv. pol. szelepać = šelestiti). Z podstatných jmen činitelských jsou příjmení: Kluzák (3), Kluzáček, Lapáček (3); Smažík. Dvě starobylé odvozeniny ze sloves jsou v příjmeních Vrhel (8) a Zevel (5; značí i ptáka lelka).

Časové vztahy jsou v příjmeních Hodina, Počinek; přiřaďuji sem příbuzné Cílek (7).

Podle rozmanitých věcí vznikala příjmení přenesením tropy. Z rozmanitých plodů rostlin, hub, květin vznikla příjmení: Hruška (14), Blunka (= snad m. Blumka), Malina, Jahoda (2), Makovička, Skořepa, Smrž (7); Pšenička; Fiala (8), Růžička (5) Kalina (4), Čibera (stč. čibr z lat. ciperus; či spíše z adj. čiperný?), Koukol (2); Chmelík, Trska, Dřevo (4), Pařízek (2), Drtina (4), Koranda (2) (z kůra?), Smolík (4). I nerosty daly příjmení: Křemen (2), Uhlík. Podle nápojů a potravin jsou jména rodů: Pivec, Vodička (4); Pražma (9), Koblása (9), [127]Kůrka (2), Houska (12), Žemlička, Medek (2); v příjmení Kolací snad smíme hledat polatinštěné a opět počeštěné jméno Koláč. Zejména rozmanité odpadkové výrobky daly podnět k pojmenování: Kvasnička, Syrovátka, Matolín, Votruba. Sem připojuji příjmení Votava (1). Jména částí oděvu a jiných podobných věcí jsou v příjmeních: Hazuka (2), Čepička (2), Trepka (3); Cícha (5), Poduška; Čamrda, Camrda, Čamra (3), Šanda (= šle?), Knot (4), Knotek (2). Sem přidávám ještě příjmení: Flíček (5), Kaňka (2). Zdá se, že hráčského původu jsou příjmení Kostečka (4), Tousek (4).

Některé názvy nástrojů se objevují jako příjmení Šidlo (-í-) (4), Hák (3), Jahelka (2), Kužel (2), Přeslička, Brus, Bakule, Bubník (5); Brt (2), Špala, Špálová (= špalek?); snad i Metelec. I slova, která znamenají části domu, vyskytují se jako příjmení: Podlaha (8), Krbec (3), snad Pecín (3), Komínek, Mádlová; Spilka (6), Krám (2). Sem přidávám: Cihla (3), Šindelka (2) a snad sem patří i Hamlík (srov. u Jungmanna: ham = kůl k zadržování vody do země vbíjený). Přidávám sem jména Pazdera (11), Smitka (2), Mrva; Kupka (4), Brázda (4).

Podle atmosférických jevů vznikla jména Zima (6), Mráz (4), Mrázek, Vichr; snad sem patří i Cimbulka (srov. cimbolec = rampouch) a Cimpa (2).

Příjmení jsou také podle bydliště. Jméno mohlo býti dáno podle polohy stavení: Hořejší, Hořejš (8); Koutek (3), Koutenka, Záhora (2), nebo podle jeho druhu: Chalupa, Chaloupka, Chaloupek (3), Chýška (2), Mlejnek, Hrádek, Bašta; Živnůstka.

Podle útvarů povrchu země, u nichž původní nabyvatel příjmení asi měl sídlo, jsou jména: Hora (2), Potůček, Písek, Trávníček; sem přidávám jméno Souhrada. Názvy míst se staly příjmeními: Budín, Vopava (2), Lhotka. Snad sem patří i Holkup (? Holkov).

Ode jmen budov, částí osad a místních jmen vznikala také četná jména rodů. Tak podle polohy stavení jsou tvary Podrázký (7), Zábranský (3), Koutenský (5), Křížovský (2); podle druhu stavení: Chaloupecký. Mnoho jmen je od názvů osad, často z nedalekého okolí: Klečatský (-c-) (10), Janovský (3), Mazalovský (2), Bučinský, Časenský, Jenčovský, Jankovský, Voborský; Aujezdecký (5), Oujezdecký, Drunecký (4), Zrunecký, Holický, Hořický, Borecký, Vesecký. Některá příjmení jsou spíše od osobních jmen než podle osad nebo jiných bydlišť: Žákovský (2), Václavovský, Jančovský, Kubovský, Kořenský.

Také jména obyvatelská jsou v příjmeních: a) Borkovec (2), Lískovec, Makovec (5), b) Lhoták, Trpák; Rypáček (Řípec) (2); c) Čabelka (2).

Také jména některých národů se tu vyskytují: Turek (10), Švejda (7), Němeček (5), Němec, Moravec (4), Polák (3), Cikánek; sem přidávám též příjmení Vejda (2) — srov. vajda (z vojevoda) = náčelník cikánů.

[128]Složených jmen je v tomto kraji sedm: Bělohlav (10), Semrád (10), Potměšil (4), Chudomelka (3), Masojídek (3), Kosobud (2), Kratochvíl.

Ještě méně jasná než některá jiná, jež jsem se pokusil vysvětlit, jsou příjmení Bejblík (5) a Šůna (11), Šonka.

Myslím, že prosaické, nudné vypočítávání typů, jež jsme zde podali, umožnilo nám nahlédnouti do celé této otázky, a můžeme nyní shrnout poznatky. Kdo si chce vybrat nové příjmení místo svého německého, tomu doporučuji vyvolit si jméno vzácnějšího typu nebo jméno ojedinělé. V Pražském adresáři mezi ojedinělými příjmeními jsou pod písmenem K a M tato krásná jména: Koloděj, Kučeravý, Mezihorák, Mikulaj, Mýtina, pod písmenem V: Velikán, Vinohradník, Výběrčí, Varníček, Vlad, Vlastibor, Vlašim, Vrbičan a jiná.

Zejména by bylo dobře oživit krásná jména po vymřelých rodech. Myslím, že v posledních letech vyhynulo mnoho českých židovských jmen, na př. Vohryzek, Penízek, Samek, Kodíček a p. Je škoda, že se příbuzní těchto rodů při výměně jmen nerozhodují pro tato pěkná příjmení. Soudím, že bychom si neměli vybírat přídavná jména podle osad; když už někdo chce mít příjmení podle osady, ať si vezme za příjmení ono místní jméno, hodí-li se svým tvarem, nebo osobní jméno, z něhož je ono místní jméno odvozeno, nebo jméno obyvatelské. Je opravdu málo jmen obyvatelských mezi našimi příjmeními. U příjmení z křestních jmen dávejme přednost jménům domácího původu. Měli bychom se také vyhýbat tvarům s příponou -a (nikoli však s příp. -ta, -sa, -na a p.) a některým typům zdrobnělým, poněvadž je jich už veliké procento mezi našimi příjmeními.

Nemusím snad ani připomínat, že není vkusné dávat si příjmení po velikých mužích a po osadách, o nichž se právě mnoho mluví. Naproti tomu je zásluhou zachránit před zapomenutím příjmení krásně utvořené. Je dobře před rozhodnutím pročíst si doklady o svém rodě, adresáře, studie o příjmeních a nakonec se poradit s filology.

Naše řeč, ročník 30 (1946), číslo 6-7, s. 121-128

Předchozí Josef V. Bečka: Komika a humor v jazyce

Následující Josef Janko: Záhada slova „šmelina“ rozřešena