Tratoliště — plápoliště — plácholiště

Václav Machek

[Short articles]

(pdf)

-

K článkům o tratolišti (NŘ XXIX, 10 n. a 64 n.) přichází ještě několik zpráv od p. odb. uč. V. Vacka z Merklína; otiskuji z nich vše, co se týká našeho thematu. Zprávy ty vystihují velmi pěkně zvláště citové zabarvení těch slov; tato jejich vlastnost mi nebyla známa, poněvadž v mém vlastním nářečí slova tratoliště není. Přinášejí pak kromě toho nové důvody proti domněnce, že by slovo tratoliště pocházelo od tratiti, a to důvody veskrze pevné a — doufám — přesvědčivé. Dále přinášejí novou variantu, plácholiště, dosud jinak neznámou. Ta je jistě starší než varianta plápoliště a je také průhlednější, neboť ukazuje na *mlákoliště (záměna k > ch a záměna retnic v ml > pl). Pan V. Vacek píše: »1. Sám to slovo znám od malička, a to v několika obměnách (trátolíště, tratolíště, trátoríště). Přípona má vždycky í; to je tu u slov tvořených tou příponou skoro obecně: ječníště, pšenčíště, vohníště, bičíště. Slova tratoliště se tu užívá o krvi, dále o vodě, méně často o množství jahod nebo drobných hub. Vždycky je to však označení pro množství něčeho neočekávaného, co se nepředpokládalo a co vzbuzuje u mluvící osoby buď nepříjemný cit (lidská krev, voda rozlitá na nežádoucím místě, třeba na světnici), nebo podiv, úžas. Že se tím vyjadřuje něco nečekaného, je vidět z toho, že se tak neříká na př. kalužinkám vody napršelé na polích, lukách a cestách, t. j. o vodě přirozeně očekávané nebo předpokládané, i když je podobou i rozsahem jinak úplně stejná jako voda rozlitá. Pokud jsem to slovo slýchal v jeho původním prostředí, t. j. mezi lidem, vždycky na mne působilo dojmem nadsázky. Z toho bych soudil, že tu nejde o jeho význam původní, nýbrž o význam přenesený, obrazný. Tu se nadsázky hojně užívá; tak se voda nečekaná výskytem nebo rozsahem nazývá móřem, Dunájem, rybníkem, jezerem, louží. Snad silné citové zbarvení způsobuje i to dloužení (móře, Dunáj, trátolíště). Tratoliště patrně opravdu nebylo původně nic jiného než mlákoviště; expresivně se asi toto jméno přenášelo na takové zjevy, kde mluvící osoba chtěla zdůraznit množství. Tedy především se tak asi mluvilo o lidské krvi (jako se dosud mluví o moři krve, o potocích krve), méně často o vodě. Jako označení množství to pak mohlo přejít i na jahody a houby, t j. na takové množství, kde jde jako u rozlité vody nebo krve o rozšíření horizontální, ne do hloubky. Kdyby to slovo pocházelo od tratiti, užívalo by se ho v těch ustálených spojeních ve významu původním, nikoli [58]přeneseném; byly by jím označovány patrně všechny rozlitiny dešťové vody a jmenovaly by se tak dozajista dosud. Kromě toho se rozlitá krev — a o té se toho jména užívá nejčastěji — ztrácí dost pozdě, zaschlou je ji vidět ještě dlouhou dobu, tedy tratolištěm by zrovna valným nebyla. Že by tu byl význam vytrácení do šířky, t. j. ubývání v intensitě směrem od středu (u hub, jahod, krve), to by se také těžko dalo držet. — Mimo spojení s genitivem obsahu se vyskytuje slovo tratoliště i samostatně, na př.: Kdopa tu udělal to trátolíště! Tady je lišek! Celý trátolíště!

2. Všiml jsem si, že se tu slovo tratoliště vyskytuje i ve spojení s příd. jménem celý: celý trátolíště. Dr. Procházka a prof. Zubr uvádějí také „celé tratoly (celá tratoliště nebo tratolišťata) kožíšků a lišek“. To je po mém soudu zase doklad, že tr. vyjadřuje především kvantum, množství značné, nad očekávání, nikoli kvalitu (tracení). Adjektivum celý se při označování množství vyskytuje často a zdůrazňuje podstatné jméno, jež rozvíjí. Mluvíme o celém moři lesů, kamení, o celé záplavě květů, o celém roji motýlů, velký zemědělský majetek je celé království, kdo rozlil vodu, udělal celý rybník nebo celé jezero, když zaběhne na nežádoucí místo několik kusů dobytka, je to celé stádo, na trzích bývají celé hory hub nebo ovoce, co dlouho trvá, trvá celou věčnost, dlouhé vypravování je celý román, jsou celé mraky much, známe celé zástupy uchazečů a pod. A tak máme také „celé tratoliště“. Ve všech uvedených spojeních už základní slovo samo o sobě znamená „mnoho“. Patrně jsme si tu vědomi, že už samým základem nadsazujeme, a abychom posluchače přesvědčili, že tu je řeč opravdu o velkém množství, že to není obvyklá běžná nadsázka, zdůrazňujeme to slovem celý. Proto bývá toto příd. jméno jen při vyjadřování značných množství, o malých se ho v tom smyslu užít nedá. Nikdo neroznesl celou přehršli slámy, ale celý stoh ano, neudělal na světnici celý potůček, nýbrž celý rybník, nerozlil celou lžíci, nýbrž celé vědro. I taková slova můžeme ovšem slýchat ve spojení se slovem celý, ale i tím myslí mluvící osoba „mnoho“ vzhledem k té věci, o níž je řeč, na př.: „Hospodyně dala do hub celou lžíci másla, a není to v nich ani znát.“ A zrovna tak tomu bude s „celým trátolíštěm“.

3. Tyto dni jsem byl v Libákovicích (ve zdejším okrese) a poptával jsem se na tr. dvou lidí. Zjistil jsem některé zajímavosti. S adjektivem celý se tam slovo tr. spojuje málo. Zato jsem od jednoho z těch, jichž jsem se ptal, dověděl, že se tam říká učiněný trátoriště nebo — méně často — hotový trátoriště. Dále jsem shledal, že se tr. říká i vodě na cestě nebo jinde v přírodě, ale zase jen takové, která se vyskytla nečekaně a způsobuje podiv: „Tám je vám takový tratoriště, že sem ho nemoh’ ani přeskočit.“ Mimo to se tam říká tr. o hnojnici, vodě, houbách a jinde — všude o množstvích značného vodorovného rozšíření (mělkých, slabě navrstvených).

Mé původní tvrzení o přeneseném významu podporuje také to, že se o tratolišti mluví, jak jsem si dotazy ověřil a jak to znám, jen tehdy, když [59]se o té věci, jíž přisuzujeme vzhled tratoliště, hovoří po prvé. Dále už je to vždycky jen ta krev, ta rozlitá voda, ta louže, ty houby. To už o té věci mluvíme jako o známé, a bylo by směšné označovat ji výrazem přeneseným. Množství vody je také jen po prvé mořem, jezerem, rozlitá voda jen při prvém (citovém) vyjádření rybníkem, jezerem. Ze všech známých spojení je tedy vidět, že tr. označuje jen značná množství a že je jen ve významu přeneseném. Kdyby bylo od tratiti, bylo by aspoň v některém výraze ve významu původním, nespojovalo by se tam potom s výrazy celý, učiněný, hotový a neříkalo by se tak, jen když by se mluvilo po prvé (o té věci, o niž jde). Domněnkou o mlákovišti se dá užití slova tratoliště ve všech známých spojeních dobře odůvodnit.

4. Dotazem u několika lidí původem z Merklína a u školních dětí z okolí jsem zjistil, že se tu v úplně stejném významu (o rozlité krvi nebo vodě) říká také plápoliště (nebo -íště) a plácholiště. Při dotazování jsem ta slova oklikou vyvozoval, abych na mluvící osoby nepůsobil, takže jsou to doklady úplně spolehlivé. Jedna a táž osoba zná z uvedených slov vždycky jen jedno, takže tu není snad nějaké kolísání nebo nejistota, (ostatně jsem si ona slova dal slabikovat nebo napsat). Dospělí, kteří ta slova znají, výslovně podotkli, že tak slýchali od velmi starých lidí. Obě ta slova se tu vyskytují ponejvíce bez genitivu obsahu. Plápoliště by tedy bylo dalším článkem bohatého řetězu a dokladem pro tvrzení, že to slovo bez přirozené opory v čeledi slov příbuzných podléhá nejrozmanitějším změnám. — Ptal jsem se i jednoho kolegy, čemu u nich říkají plápoliště. Řekl, že skvrně krve. Je z Chodska (Hradiště).« Potud V. Vacek.

Pan odb. uč. A. J. Doležal mi píše, že v románě Heleny Dvořákové Na nový květ (vyd. 1943) se objevuje slovo tratol, a to v obojím významu: „na podlaze spočíval tam v tratolu krve Jan Bryknar“ (338); „tyhle křehké jarní květiny (t. j. bledule) pučí ze země v celých tratolech“ (256). Román ten líčí přeměnu zemědělské, vesnické Libně v průmyslovou čtvrt pražské periferie.

Naše řeč, volume 30 (1946), issue 2-3, pp. 57-59

Previous Josef Janko: Šmelina, šmelinář

Next Václav Machek: Zachrouti