[Answers]
-
V čís. 6. roč. II. »Naší Řeči« na str. 187 přinesli jsme výklad o slově »hřiště«. K věci té dostalo se nám dvou dalších příspěvků, jež tuto milerádi uveřejňujeme.
1. Dovoluji si oznámiti, že slova »hříště« dosud se užívá v původním staročeském významu v obcích: Poleni na Klatovsku a Poděvusích na Horšovotýnsku.
V městečku Poleni říkají tak místu, jež se jinak zove náves nebo náměstí. Užívá se ho pak ve tvaru »hříšt« a jest ženského rodu; skloňuje se: ta hříšt, u hříště, k hříšti, na hříšt, v hříšti, hříští.
V Poděvusích pak, jak jsem zjistil z katastrálních výkazů, jedna louka má jméno »řiště«, jež jistě vzniklo ze slova »hřiště«.
Dr. Hostaš, konservátor a ředitel musea král. města Klatov
2. Moje maminka byla od Litovle a tam se říkalo »hřisko« místu, kde se hrávalo v kuželky, tedy kuželně. Tam také se zvalo: Přendite k nám na hratvo, t. j. na besedu. Snad Vás budou obě slova, »hřisko« a »hratva«, zajímati.
Josef Klvaňa, ředitel c. k. reál. gymnasia v Kyjově
Naše řeč, volume 2 (1918), issue 8, p. 251
Previous František Křemenek: Hanácký, horácký…
Next Hýje, čehý, hot…