Časopis Naše řeč
en cz

Rytmické závěry větné u Erbena

Jan Menšík

[Články]

(pdf)

-

(Ostatek)

Velmi častý je c. planus typu Ss Sss, 2 + 3:

paní Peltratě, V; plnú žádostí, t.; slova Božieho, VIII; učiec v dobrotě. IX; nic se s svatým | Písmem neděle; t.; pytel žíněný, X; že mě z milosti | prvé opraví, X; jako latiník. XV; ani nešpora; XVII; něco přeskoče, XXI: s dobrým rozmyslem, XXIX; vnikl v něterý, XXIII; těch | knížek připsati; XXV; Ducha svatého, t.; k světskéj lepoti, XXVII, krále voliti. XXVII: v českém jazyku, XXIX; nazván | býti filosof, t.; málo hřešiti. 207, 8; svému mlazšiemu. 86, 26; hřeší smrtelně, 238, 4; … 2 + 3: opa|trně voliti, XXVII; nesna|denť jest zavrci, t.; jehož mně i vám rač dopo|moci Hospodin! 169, 12; z nezná|mého jazyka; XIV; neu|přiemým úmyslem: XV; upamato|vali k dobrému. XIX. Kombinace jsou: … 1 + 1 + 3: že je uče|ný a umělý: XVI; z milostivé dobro|ty to opravil; XIX; nosie|še rým německý: XXVIII; k sobotě dne sedmé|ho a osmého. 286, 37. 1 + 1 + 3: tak zde panujte, X; psal jest | je jich jazykem: XIV; byl vždy milován. XIV; tiem to omlúvám, XVIII; v tom co poblúdil, XIX; by to okázal, t.; měl tvú památku, t.; ježto | sě vás dotýká: XXI; Jest | trój stav čistoty: XXIII; potáhnútiť | je i bardúnóv. XXVIII; čtúc je v kostele XIX; dobré na hradiech | neb kdež kolivěk, XIV; (1 + 1) + 3: u vás milosti: VI; … 1 + 1 + (1 + 2): neděl|ních s rok do roka, XXVI; 1 + 1 + (1 + 2); Strach mně za krále, IX; jde jich za zlatý. X; 1 + 1 + 1 + 2: by i to bylo VIII; a pakli by | co v nich tmy bylo, XIX; neb jest to jisté, t.; 2 + 1 + 2: ješto já píši, VIII; 2 + 2 + 1: donidž živa jest. V; aby skrze to, XXI; (3 + 1) + 1: Nevě|říš-li mně, VII; 2 + 1 + 1 + 1: pobyl-liť sem živ, XXV; 1 + 1 + 2 + 1: ktož čtú knihy mé? XV; aby | dvór jich hlučen byl, XXVII: (1 + 3) + 1: hyzdie | bez roz|mysla všem, IX; 1 + 1 + 1 + 1 + 1: že sem vám je psal, XXI; 5: odpo|čívali, XXVI; neu|činili. V; pozuo|staviti!“ VI; upřie|lišili; X; neo|patrně XXIII.

Také v nadpisech kapitol bývá c. planus. Pomluva | výkladem viery. 16; Čeho se slušie střieci pannám, ješto nechtie za muž, a co jmají | do sebe jmieti. 76; O pannách, | ješto chtie za muž. 61; O stavu vdoviem. 82; Kak mají spolu býti srdcem, | ústy a skutkem | čelední lidé. 116; O man|želské milosti. 93; Kterým činem jest hodné zalí|biti panenstvie. 73; Čeho se mají střieci, | ktož chtie v manželstvo, 62; O pateře věci, již má hospodyně | mieti do sebe. 101; Aby se člověk táhl | k spravedlnosti. 186.

Původní přísná forma veloxu  nebyla pro odchylné přizvukování slov čtyřslabičných v češtině možná a byla nahrazena formou  (Sss Ssss). Kombinace u Štítného jsou tyto:

3 + 4: budete milovati, V; pilnějie milovati: t.; róznice | i jedné učiniti. VI; kacieřem učinili, VII; Hospodin dopomáhej! 28, 39; nebyla ustavična. 41, 24; umějí užívati. 70, 30; … 2 + 1 + 4: odcho|vala a milostivě, V; falešného ducho|venstvie lest ukazoval, VIII; (2 + 1) + 4: ode mne potřeboval, XXIX; 2 + 1 + 4: mysle a rozjímaje, IV; darmo vás milovala, V; chcete-li znamenati, t.; Písmo to připomíná: XV; otec jim odpoviedal. XXI; v cizie sě [163]uvázati, XXIV; a | sami jie nečinili! X; volen a korunován, XXVII; zřiedil sem zvláště tři | svazky jich znamenité. XXVI; 3 + (1 + 3): v zemské | žádosti od nebeských, X; 2 + 1 + (1 + 3): svého a od mateře, IV; divné jest do některých, XV; od rozbroje | mysli a od temnosti, XXVI; připsal i o manželstvě, XXV; (1 + 2) + 4: za jisto povědieti, XII; 1 + 2 + 4: že nechtie znamenati; tvá slova | v svých srdciech přežívajíc, XXVI; své krásy okazujíc, XXVII; 1 + 2 + 3 + 1: i | jáť také miluji vás: V; 1 + 1 + 1 + 4: řkúc, by byl apostata, VII; Jiež nám všem dopomáhej! 177, 32; tiemť jest to nahrazeno: XXIX; 1 + 1 + 1 + (1 + 3): a | dá se jí za odplatu. V.

Volnější forma veloxu Sss Ss Ss je i u Štítného obvyklá a má tyto kombinace:

3 + 2 + 2: mluvili proti tomu, VIII; hněvati z této řeči, IX; leknúti Božie pomsty, XV; a mieč | střiebrný mezi nimi; XVI; sjednati s svatým Písmem XIX; obnovil kniehy tyto, XXI; činiti jeho libost. 37, 15; příslušie k tomu stavu. 90, 35; příslušie k jeho stavu. 191, 2; moc | svátosti v duši vdáví. 209, 23; odplatu plnú vezme, 283, 13; 3 + (1 + 1) + 2; pomněte na svú matku, V; pilnějšie po tom stoje, XVI; prvním | úmyslem pro své děti, XIX; 3 + 1 + 1 + 2: mě | súditi a mé řeči, XI; ale znamená, proč kto činí. 114, 11; a když sě mnohým | líbily ty mé knihy: XXVI; Sám sě vzklne | kostečník i svú máteř. XXVII; 2 + 1 + 2 + 2: jako i svaté Písmo. VII; potom sě jeho střieci. 236, 3; bychom tam vešli. Amen. 286, 2; neb | někdy tu stráže byla, XXV; shledá se brzy níže. XXI; … 2 + 1 + 2 + 2: k opra|vení a škole Pražské. XI; (1 + 2) + 2 + 2: u věčné chvále. Amen. 167, 32; (1 + 2) + 2 + (1 + 1): u dvoróv mluvie o tom. XXVII; (l + 2) + (l + l) + 2: za mladu od své báby, V; (1 + 2) + 1 + 1 + 2: od Boha svój dar zvláštní, XXV; 1 + 2 + 2 + 2: i také tělo Božie. XII; vše jeden Buoh. Amen. 45, 6; Dva díly v jednom svazku; XXXIII; 2 + 1 + 1 + 1 + 2: měla by mých knih mnoho, XXV; a pak jim | dobrým řkú, že zlí byli! VIII; pravda-lij’, co se praví; XV; neb divné a | hrdé nám jsú ty řeči, XXII; 1 + 1 + 1 + 2 + 2: že mi to přezřie vyšší, XXIX; byl-li bych prvé umřel, XXVI; (1 + 4) + 2: a neuvodi nás | u pokušenie. Amen. 81, 39; od milovníkóv braly. XXVII.

Někdy bývá velox i v nadpisech kapitol: Kak | bližnieho milovati. 37, 18; Kak máš přijíti | k najvyšší jerarchii. 179, 35; O vdovách, ješto sú dlužny | o někom práci nésti. 86, 29; Aby se hřiechu střiehl. 185, 7; Aby | rozumem došel Boha. 191, 4; O dosti učinění. 248, 23.

Velox rozšířený má u Štítného tuto strukturu:

3 + 2 + 4: osmerým činem přicházejí, XXV; nedajte býti v nedostatciech, V; mistrovstvie došel Pařížského, XI, XVIII/XIX; někomu býti k utěšení. XIX; řeckými slovy naplacujíc, XXII; Nemienímť dobrých zákonníkóv, IX; 3 + (l + l) + 4: v úklidě o tom pomysliti, XXV; s múdřejším o to pomluviti. 248, 21; 2 + 1 + 2 + 4: ješto se bude nelíbiti: XXIII; Protož-li mostóv nedělají, XV; aby se mohl očistiti. 185, 5; jakož jest dřéve povědieno. 211, 34; Jehož nám dopřej, Hospodine! 281, 39; 2 + 1 + 1 + 1 + 4; velimť bych živ byl jinačejie. V; Bylo-li by mi ukázáno, XI; bude se, chud jsa, šešeliti, XXVII; 1 + 1 + 1 + 2 + 4: neb v mém již nejste poslušenství. XXI; 1 + 1 + 1 + 4 + 2: ačť se i rozhněvají z toho, IX; … 2 + 1 + 4 + 2: rány srdce uva|zuje i neduživo činí; XXV; 3 + 2 + 2 + 2: mistróv | svatého Písma aneb jurist. VII; skúpiti tolik jiných zemí? X; komuž co | platiti máte, tomu plaťte. 111, 3; kralije věky věkóm. Amen. 121, 29; 2 + 1 + 2 + 2 + 2: Ale já méně toho dotknu, XIII; 1 + 2 + 2 + 2 + 2: ktož mají groši které platy? X; 3 + 2 + 3 + 1: aby | bohatá bába pojala jej. XXVIII; (l + 2) + 3 + l + 2: Na Zdráva Maria řeč krásná. XXIII; 2 + 1 + 2 + (1 + 3): aby | rovní se sněli u manželstvo. 67, 4; 1 + 1 + 1+ + 2 + 2 + 2: a snad, | že jim byl Milič těžek v oči, IX; ale | mně by ty řeči [164]hruby byly, XXII; 1 + 1 + 1 + (1 + 1) + 2 + 2: jdi pak s ním za muž nebo nejdi. XXIV.

Rozšířený velox v nadpise kapitoly je v těchto případech: Kak máme Boha milovati (1 + 2 + 2 + 4), Kterak dobří | manželé mají živi býti (3 + 2 + + 2 + 2), Kterak má čeleď svój stav vésti (2 + 1 + 2 + 1 + 1 + 2).

Cursus tardus původní podoby Ss sSss má obdobné rozložení přízvuků v kombinaci 2 + 1 + 3:

otci a mateři V, odplatu | větší než manželé? t.; i v duchovních | věcech i v tělesných, VI; prvá | léta své mladosti, VII; tuto též učiním. XIII; směla to hyzditi, XIX; čísti v svém jazyku; XV; ačť vám jest | toho i netřeba, XXI; neb sě i | ještě tiem nestydím, t.; aby pak neřekl: XXIII; než smrtí | sejdu neb starostí. XXV; krásných | dvořek a ochotných, XXVII; že | svého má frejieře, t.; kakýmis | tanty a bobonky, XXVIII; osud byl proměněn, t.; býti v svém úřadě. 198, 3; budú vám přidány. 231, 21; … 2 + 1 + 3: pokoj|nějšie než v manželství! V; s stolu boha|tého k nám přichodie, XXII; … 2 + 1 + 2 + 1: i také nad ním jest usta|noven, a potiež se. 108, 7; 2 + 1 + 2 + 1: pojďte a slyšte mě, XXI; 1 + 1 + 1 + 3: tiem sě nám oplaťte, V; A mněl sem nedávno, VI; ještě | chléb jest v té svátosti, XII; ež bych kde pochybil, XI; Aj, | toť mě je vzbudilo, XXVI; leč jest byl Šalomún, XXIX; 1 + 1 + 1 + (1 + 1) + 1: že já i se všiem tiem, XI; 1 + 1 + 1 + 1 + 2: A to sem já držal, XII. Volnější forma bývá v kombinacích 3 + 3: v počestné sprostnosti, V; leckakús | učinie róznici, VI; sdržeti v paměti, VI; najstraššé zúfanie, VII; nebyly ohyzdny, XIX; onomu odvedl, XVI a jinde často; 3 + 2 + l: a země třesení | veliké stalo se, X; 3+ (1 + 2): dokáže do sebe. 102, 18; a hvězdy nebeské | padaly na zemi, X.; 1 + 2 + 3: všie země záhuba, X; (1 + 2) + 3: před mistrem Vojtěchem, XI; na hrdle nosili, XXVIII; 1 + 2 + (1 + 2): čtúc sobě v těch knihách, XXVI; (1 + 2) + 1 + 2: za Jana byl horší, X; (1 + 2) + (1 + 2): neb | o vdoviem pro koho, XXIII; 1 + 2 + 1 + 2: Své tetky v čest mějte; V; 1 + (1 + 1) + 3: byť pro vy nebylo, V.

Také v nadpisech bývá c. tardus: Pomluva k duchovním. 121, 33; O jiném | lákání ďábelském. 200, 17; Kterak oklamává člověka a | přivede k ztracení. 204, 19; O svatém oleji. 268, 11; Kterak má člověk skrze ty kuory | přijíti do nebes. 178.

Cursus spondaicus mívá svou původní podobu Ss ssSs. Ovšem rozložení přízvuků se nemůže přesně shodovati s latinským vzorem ; má tedy český spond. změněnou podobu , anebo  nebo , výjimkou . Kombinace bývají u Štítného tyto:

2 + 4: třetie | dosti učiněnie. 235, 1; coj’ kdy | hodné učinili. 260, 13; 1 + 1 + 4: než by poodrostli, XXVI; jakož | mním tvé položenie. XXV; … 1 + + l + (l + 3): na zla|tě neb na mosazi, XXVIII. 4 + 2 (rozložením přízvuků se nejvíce blíží původní formě): Jehož i nám dopomáhaj | Hospodine. Amen. 96, 48; nepodtrhl hřéchem; XXV. … 2 + 4: V němž nás všech rač usly|šeti, Hospodine! 59, 7; Jehož nám všem dopo|máhaj Hospodine! 162, 6. 2 + 2 + 2: „žej’ nechtěl rozuměti, | aby dobře činil“. 200, 14; a potom jest moc | vzala v jeho smrti. 212, 18; O těchť | potom něco poviem, 73, 31; 1 + 1 + 2 + 2: ale kdyby viece | mých knih měla mieti, XXV; že čteš v knihách ráda, t; 3 + 1 + 2: potáhneš se k tomu, XXV; v nesnadné cestě a ku próvodu | v neznámý kraj. Amen. 226, 5; jakož sú se | zhojili i jiní. 3, 30; očištěn všech [165]poškvrn. 269, 20; 1 + 1 + 1 + 1 + 2: až pak zda i uzřím, XXV; 1 + 5: chtěli by pokoje | bez spravedlnosti, XXIV; 6: aj, kakýť nepokoj vzniče v Čechách | z nespravedlnosti, XXIV. Rovněž v nadpisech bývá c. spondaicus 2 + 4: Že slušie se vlastním spolu | zvláště milovati. 41, 26; O duostojenství | stavu panenského. 70, 33; Kterak se má | člověk zpoviedati. 245, 23; 4 + 2: Připodobnánie | k najvyššiemu kóru. 193, 21; 3 + 1 + 2: Kterak zlými | manžely črt vládne. 193, 37 (možno také čísti jako tardus: manžely | črt vládne).

Statistika větných závěrů dává v Štítného „Knihách šesterých“ tento obraz:

A) Na konci jednotlivých knih i s předmluvami a s doslovem je c. planus typu Sss Ss 1 (11%), Ss Sss 2 (22%), velox čistý 2 (22%), rozšířený 1 (11%), c. spondaicus 3 (34%);

B) na konci jednotlivých kapitol i s předmluvami a s doslovem je c. planus typu Sss Ss 21 (75%), Ss Sss 7 (25%), celkem 28 (37%); velox čistý 16 (59%), rozšířený 11 (41%), celkem 27 (36%); c. spondaicus 17 (22%); c. tardus 4 (5%).

Podle toho je u Štítného vedoucím závěrem větným c. planus, a to ve formě Sss Ss, po něm následuje cursus velox a c. spondaicus; c. tardus se na konci kapitol vyskýtá jen zřídka. Obliba rozšířeného veloxu souvisí s oblibou c. spondejského, místy je těžko tyto závěry od sebe rozeznati (srov. na př. Tomuť jest učil starý Dobeš svého syna. 100, 5).

Tento obraz se však dosti mění zkusným vyšetřením všech závěrů nejen na konci vět, nýbrž i před každou silnou a slabou pausou v první „Přiemluvě“ v Štítného „Knížkách šesterých“. Má tam c. planus typu Sss Ss před pausou silnou dokladů 12, před slabou 33, celkem 45, typ Ss Sss 9 + 22, celkem 31, tedy c. planus celkem 76 (46%); velox čistý 14 + 14, rozšířený 4 + 9, celkem 41 (25%); c. spondaicus 9 + 20, celkem 29 (17%); c. tardus 5 + 11, celkem 16 (9%); závěr oxytonující 2 + 1, celkem 3 (2%). Poměr obou typů u kursu planu (Sss Ss : Ss Sss) se vyrovnává, 59% : 41%; oba se vyskýtají častěji před pausou slabou. Naproti tomu čistý velox se vyskytuje stejně (14 : 14) před silnou i před slabou pausou a je četnější (68%) proti rozšířenému veloxu (32%), který se objevuje častěji před slabou pausou. Cursus spondaicus i c. tardus jsou častější před slabou pausou, ale závěr oxytonující má převahu před silnou pausou.

V „Přiemluvě“ ke „Knihám šesterým“ se vyskýtají i všechny ostatní vlastnosti kursů: tvoří řetězy, t. j. v téže větě jdou za sebou dva nebo několik kursů (A také vám | razi v nich | čísti i za sebe, | a najviec proto, | aby mne dotazovali, | když čemu čtúc nerozumiete. 1, 11—13); dva stejné kursy se symetricky opakují, zdvojují, někdy i rýmují (ještoj’ přístupno | k tomu úmyslu, 1, 22; ješto móž býti | z toho dvój rozum, 2, 11; obecnú pravdu | křesťanské viery; 2, 25; že mě z milosti | prvé opraví, 2, 32; aby sě shřéli ti, | ješto sú stydli, | tápajíc v moři | tohoto světa? 3, 23; by on od toho | mosil umřieti. 2, 36; česky čísti | dobré na hradiech, neb kdež kolivěk, 3, 12; Pro[166]tož-li mostóv nedělají, že by | nemúdrý mohl upadnúti s něho? 3, 23. A však mu jest niče | ten jed neuškodil. 2, 36; Protož nezdá mi se, | by zlé bylo psáti | Čechóm české knihy, 3, 27; Což sú čtli neb poslúchali, vždy v své mysli přemietali, 3, 18; kursy, zejména oba typy c. planu, se kříží jako rytmické chiasmy (jiným latině, | vyložil česky, 1, 24; aby jiní také | blúdili proto, | aby jeho | blud byl utajen. 2, 20; běchu vypluli, | tápavše v moři; 2, 34; „Ktož chce býti přietel | tohoto světa, | bude |Boží nepřietel.“ 3, 11); nejednou na konci kól nebo vět kursy se kříží a navzájem splývají (že mě z milosti | prvé opraví, | bude-li třeba, nežli knihy. 2, 32; O něm básniem, jimiž smilní viece se v svém smilstvě rozže|hují, nic nedějí; 3, 8; ufali v Buoh, že se zhojím, jakož sú se | zhojili i jiní. 3, 30). Podrobněji o tom bude pojednáno jinde.

III.

U Erbena je struktura kursů obdobně stejná jako u Štítného. Cursus planus podoby Sss Ss má u něho tyto kombinace:

2 + 1 + 2: dotýkati | míním jen potud, IV; činil | přece v tom rozdíl. IX; mnichy i laiky, t.; vůbec znám býti. XIV; nyní se neví: XX; mohl svým knihám. XXIII; Skončiv tu práci, t.; mnohé z nich zkrátiv, XXVI; spisy | toho měl péči. XXXVI; … 2 + 1 + 2: důleži|tější jest zpráva, XVI; naři|zuje svým dětem: XXIX; 3 + 2: života jeho. III; rodiny jeho, IV; různice přišla: VI; neprávě činí, VII; prvního řádu, VII; z jazyka | jednoho v druhý; XIII; vytknutá cesta, XIII; českého lidu; XIV; vidíni býti, XVI; jmenuje Milič. XVI; Štítného spisy; XVI; nedlouho potom; XVIII; propůjčil jiným, t.; výslovně proto, t.; nejmenší stopa, XXI; Matice české. XXII; jmenuje jmenem t.; náramně liší, … upříti nedá, t.; Zbyňkovi v nájem, XXIII; dotčeno výše, t.; v cís. knihovně Pražské. t.; z předešlých | Štítného spisův, t.; v kteréžto praví: XXX; Štítného slovy, t.; list | poslední chybí, t.; z úmysla měnil, XXXIV. 3 + (1 + 1): šlo mi | jediné o to, IV; 3 + 1 + 1: Anežka a Jan, VI; 1 + 1 + 1 + 2: že měl dvě sestry, | „tetky“, svých dětí, V; Viz co sám praví | o sedmi stupních: XIII; 1 + 2 + 2: řeč bude níže. VI; kde Štítný praví XXIV; (1 + 2) + 2: o lichvě pánům: VIII; na předním místě. XII; o sedmi stupních: XIII; při stupni čtvrtém; t.; (1 + 3) + 1: do vysokých škol, XIV; 1 + 4: týž živo|topis, IV; (1 + 4): o zákonnících, IX; 4 + 1: zjevovaly se, XIV; důležité jest, XXIV (oba případy je možno čísti také: zjevo|valy se, důle|žité jest); 5: oblibovali, III; Budišínského, IV; nejvýdatnější: t.; Budějovickém, t.; literarnímu. VI; nejvzdělanějším, VII; Apokalipsy: X; se | dovolovalo. XII; zasazovati, XIII; záležející, XVIII; o člověčenstvu. XX; následující: XXI; neznamenati, XXII; pochybovati. XXVI, XXX; zanímavější, t.; vynechávaje. XXXIV.

Typ Ss Sss má u Erbena tyto kombinace:

2 + 3: ješto se zatím | byly nalezly. IV; tuto přináším, t.; prvé v Táborském. t.; ale i | ctnosti občanské, t.; k vlasti a | k svému jazyku, t.; v stavu panenském; V.; byla zásluha, V; mistrovou | čili doktorskou, VII; jakž mu se | zdálo podobné, t.; dále vzpomíná: VIII; v Boží milosti; t.; některé | toho příklady t.; sníti penězi, t.; svého vlastního. IX; stavy napořád, IX; Karla IV., t.; moudré opravy: t.; cenu skutečnou, X; „dobrých učených“, XI; těla Božího, t.; přišla mu | psáti příčina, XII; jeho zviklali. XIII; nesnesl | úzdy takové, XIII; nepřičinil | aneb neujal, t.; myšlénky | jeho kráčejí. t.; věci takové, XIV; vůbec čeština, t.; jeden druhému, mistr mistrovi, XVI; Písmem nedělil, t..; snadně vysvětlí. XVII; dvojí předmluva, t.; řečech be[167]sedních: t.; také doložil: XVIII; svého | spisu dokládá: t.; budu mluviti: t.; moci důkazní, t.; místa některá, XX; byly zletilé. XXI; míti žádají, XXII; vlastní myšlénky. t.; byly ty | řeči složeny, XXIII; o obecných | věcech křesťanských, XXIII, XXVI; v českém Museum. XXIV, XXVI; řečí svátečních; XXIV; s králem smluviti, t.; duchem kritickým, XXVI; věci přičiniv, t.; práci původní, t.; v druhé předmluvě, t.; bylo sepsáno. XXVIII; spisův latinských: t.; toho upříti, XXIX; míti s potřebu, XXX; sobě svěřenu, XXXVI; … 2 + 3: obšír|něji vylíčil. IV; vydá|vají svědectví: VII; Budišín|ského vyznává, t.; horli|telů církevních. VII; pro jich nesta|tečnost rozumu: IX; dovo|liti duchovním, t.; zapu|dilo pochybnost. XII; v ruko|pisu musejním, t.; uče|nosti monopol. XIV; v ruko|pisích pozdějších; XIX; přive|dena nebyla. XX; pomi|nouti mlčením, XXI; zápa|siti s jazykem, XXII; k napra|vení podali, XXIV; které to přelo|žení připadá, XXIX; nabý|vati platnosti. XXIX; … 5: otázka o trans|substanciací, XII. 2 + (1 + 2): dědictvím | s otce na syna. IV; rozjí|mání o Bohu, XX; takto na jisto, XXV; práci před sebou, XXVI; … 2 + 2 + 1: o zdárné vycho|vání dětí svých. IV; 2 + 2 + 1: každý jeho spis: XX; dí | Štítný k dceři své: XXIV; … 1 + 1 + 3: uči|ti se nechtěli. XIV; menší traktá|ty tak řečené, XVII; v úmy|slu tom učinil, XIII; v patrném omy|lu se zakládá, XVIII; 1 + 1 + 3: jiných | škol, leč klášterních. IV; jest Žid vylichvil, VIII; pakli | by kde pochybil, XI; že jsou učeni. XVI; co tu scházelo. XX; (1 + 1) + 3: opět | o té svátosti | přišla mu psáti příčina, XII; o to běželo, XIV; o to učinil, XVIII; měla | po něm památku. XXIV; 2 + 1 + 1 + 1: kterýž článek | vůbec tak psán jest, IX; 1 + 1 + (1 + 2): zdálo | mi se za hodné, XIX, 1 + 1 + 1 + 2: již jen dvé dětí, XXI; 4 + 1: přive|deno jest, X; pově-díno jest, XVI; 5: hyzditi | nepře|stávali, III.

Velox čistý mívá u Erbena tuto strukturu:

3 + 4: způsobem přirozeným, IV; aby se | vespolek milovaly: V; v učení literarním, VII; zůstává povážlivý, IX; byli mu | nejvyšší auktoritou, X; učení Viklefovo, XII; nebyla vyslovila. XII; v hojnosti oplývala. XIV; nepokoj působilo. XXII; zemského nastoupiti. XXIII; v předmluvě položených: XXIX; rodina Chotěmická. XXXI; zůstali v nerozdílu. t.; … 3 + 4: vysvětlu|jícího registříku, XXXVI; 2 + 1 + 4: první své vychování, IV; spisů svých k opravení, XI; byliť to cizozemci, XIV; nehodné | býti i nebezpečné, XIV; pyšné a závistivé. XIX; té | řeči se nenalézá. XXIV; chci | tuto též položiti: XXVII; … 2 + 1 + 4: blaho|dějný a ušlechtilý, IV; Waldhause|rovy a Miličovy, VII; proti | těmto svým nepřátelům, XIV; 1 + 1 + 1 + 4: nic by se nevědělo, III; (1 + 1) + 1 + 4: na týž rok připadala, XXXVI; 1 + 2 + 4: nic není povědomo, IV; kněh jeho pozůstalých. V; sám brzo porozumí. XXXVI; (1 + 2) + 4: na jevo vynášeli, III; po smrti Miličově, XVIII; před jeho protivníky. XVIII; od něho učiněných, XXVII; 3 + 3 + 1: rukopisu | tohoto pohřešen jest, XX; nevelmi bezpečné jest, XXI; dskami | zemskými zapsati dal. XXIII; 3 + (1 + 3): Tomáše ze Štítného, III, VI, XXVII, XXII, XXIX; jakož se mu | vidělo za prospěšné, XIII; 2 + 1 + (1 + 3): ovšem i bez dokladův; 1 + 2 + (1 + 3): již jako o neživém: VIII.

3+2+2: odjinud byly známy, IV; veškerých jeho spisův, VII; cís. | knihovny praví Štítný, t.; ráz | obecný času svého; X; snešení školy Pražské. XI; obránce jeho byli; t.; uměli sice česky, XIV; příhodné k tomu místo, XX; pospolu celek jeden. t.; celého toho článku, XXII; v pozdější práci jeho, XXIV; nalézá ono místo, t.; skutečně také dopsal, XXVI; 3 + 2 + (1 + 1): stručnou | toliko zprávu o nich, XX; 3 + 1 + 1 + 2: podstata jich se změní, XI; 1 + 2 + 2 + 2: dvě dcery smrtí sešly. VI; byl právě zase Milič. XVI; 1 + 2 + 1 + + 1 + 2: kdo byla, nic se neví; V; 2 + 1 + (1 + 1) + 2: složen jest ze dvou [168]částek, XX; 2 + 1 + 2 + 2: shledá se brzy níže. XXI; … 2 + 1 + 2 + 2: v 32 rok věku jeho. VI; … 1 + 1 + 1 + 2 + 2: pozná|vá se již dosti zřejmě, X; 4 + 1 + 2; neodhodlal se k tomu, VII; 7: Jindřichohradeckého, VI.

Velox rozšířený má u Erbena tyto kombinace:

3 + 2 + 4: ve věcech | vědeckých potud neobvyklým. XXII; potomkům toto naučení: XXVII; poslední listy potrhány. XXXIII; vydání tehdáž zastavily; XXXVI; 3 + 2 + 2 + 2: nejedno místo jeho spisův. VII; k mírné | opravě církve v jejích údech. X; počíná skoro týmiž slovy, XXVI; 2 + 1 + 2 + 4: opět a opět nalézáme. XII; již | z toho se může rozuměti, XIII; 2 + 1 + 2 + 2 + 2: Zdali měl Štítný jakých bratří, V; 1 + 2 + 2 + 2 + 2: měl ještě jaké jiné statky, XXIX; 2 + 1 + 2 + 3 + 1: tuto pak opět nalézá se, XVI; 3 + 6: života spisovatelova, XX; 3 + (l + l) + 2 + 4: dávaje při tom jako rozuměti, VI; 1 + 2 + + 2 + (1 + 1) + 2 + 2: A kterak Štítný o té věci soudí, IX; 5 + 3 + 1 + 2: nedokonalé zběhlosti své v právích, VII; 5 + 2 + (l + l) + 2: postupovaly v stáří o dvě léta: VI.

Cursus tardus mívá u Erbena tuto strukturu:

2 + 1 + 3: vzdělal a obnovil. III; chutnou a záživnou, t.; prostý mrav domácí, IV; mnichům jich neřády, VII; sobě než vrátiti, VIII; bylať to novota, XII; není nic jiného XIII; těchto svých nepřátel: XIV; proti svým odpůrcům: XIV; nechtěl kněh učených. XVI; jakož již dotčeno, XVIII; mezi tím neprázdnil; XX; a | které v čas potomní. XX; „Rozmluvy nábožné“ | nyní tak řečené, XX; písma i obsahu | XX; také jen traktaty, XXIV; k utěšení | svému a k úžitku. XXVI; nelze jest určiti; XXIX; … 2 + 1 + 3: neu|dají se slyšeti, V; řehol|níkům z práv církevních, VII; důle|žité jest věděti, VII; s neli|bostí a s potupou. XIV; v rukopisu Opato|vickém tak řečeném, XXIV; osví|cený a učený, XXIX; 3 + 3: na mistry | učení Pražského, III; podají příčinu. IV; „Rozmluvy nábožné“. IV; tohoto dokládá: VII; svátosti oltářní. IX; duchovních klášterských. IX; překvapila a | přivedla v rozpravy; XII; nalezl oblibu, XIV; odporní češtině, XIV; neméně hyzdili, XVI; dobrého Miliče, t.; některé určiti, XX; zavesti k domnění, XXI; vysoce vážiti, XXI; noví | článkové podstatní, XXII; milovný pokoje, t.; úroku ročního, XXIII; úroku neplatil, t.; jasněji vyloživ, XXVI; dokonce pomíjí. XXX; omylu tohoto. XXX; Archivu českého: XXXI; 3 + 2 + 1: v poslední vůli své, VI; původní práci svou, XI; obsah | celého spisu jest: XX; se jim k tomu | zavázal listem svým, XXIV (bylo by možno čísti i jako oxytonon: zavázal | listem | svým); 1 + 2 + 3: jest velmi pochybné; V; či slýchal kázání? VII; spis tento tištěný, XI; (1 + 2) + 3: o sobě zůstavil. III; ve věcech pochybných, VII; ke třídě artistů; VII; ve schůzkách soukromých, XII; u věku zmužilém. XIII; na tučných prebendách. XIV; o věcech učených, t.; od sebe rozdílných, XX; o věcech křesťanských; XXXI; na poctu obrazův: X; na Zdráva Maria, XXII; v tom zvláštním úmyslu, XXIII; (1 + 2) + (1 + 2): po páscích nad čelem, VI; l + (l + l) + 3: i o té rodině, XXXI; 1 + 1 + 1 + 3: jichž se tu dotýče. VII; to ví se zajisté, XX; ač by v čem pobloudil. XI; 5 + 1: zapovědíni sou. XII; … 5 + 1: již starce čtyřa|sedmdesáti let. XXVI; 6: Jidřichohradecký; IV.

Cursus spondaicus mívá u Erbena tuto strukturu:

2 + 4: v nově nahodily, IV; pravá spokojenost. V; byla založena, VII; veliké v něm | maje zalíbení, t.; sama vysvědčují, t.; často upřílišil, IX; psáti nepřestával, XIV; nazpět počítajíc, XVIII; napřed opraviti, … mistru Albrechtovi, XVIII; 4 + 2: rozkazuje dětem. V; 4 + 1 + 1: znamenati lze jest, VIII; 2 + 2 + 2: v jeden | jakýž takýž celek, IV; časné smrti její, V; Nebyly to | lecčí všední řeči, VII; 3 + 1 + 2: Peltratu a Annu, V; souditi dá z toho, [169]t.; poznává se z toho, XIV; nedělní a | sváteční své řeči, XIX; 3 + 1 + (1 + 1): spatřují se před ním | již jen čtyry děti, VI; 2 + 1 + 1 + 2: ztratil dvé svých dětí. XX; (1 + 3) + 2: zprávu | o životě jeho, III; 1 + 1 + 2 + 2: již jen čtyry děti, VI; 6: téhož | přepisovatele, XVIII.

Oxytonující závěr může míti podobu SssS (choriamb) nebo SsS (kretik). Spojením s rytmem předchozích slovních celků vznikají u Erbena tyto formy:

3+1: byl v stáří | deseti let — VI; prošlo plných | osmnáct let. XIX; o etymologickém | původu slov, XXV; kdežto svým domovem | menuje ves. XXX; (1 + 2) + 1: na celý rok, XXIII; 2 + 1 + 1: v nenávist | k němu i k těm, | kdož je četli. XIV; neví se nic; XXVI; 1 + 2 + 1: ne dětem svým, ale každému, XXVI; … 2 + 1: že se jím ustano|vuje čas, XXIV; 2 + 1 + 2 + 1: majíce od něho po otci do života | každá svůj roční plat. V; jakož i také v tom, X; 1 + 1 + 2 + 2 + 1: že měl Štítný dětí pět. VI; 2 + 2 + 2 + 1: leží tu mezi nimi jako práh, XX; 3 + 2 + 1: v XV věku tak, XX; (1 + 2) + 2 + 1: a | ve vědách | prospěl tak, VII; 2 + 2 + 1: jedni byli ti, XIV; ještě věci dvě, XVIII; Neníť úkol můj. XX.

Jako v latinské středověké próze a u Štítného vyskýtají se i u Erbena řetězy kursů. Z dokladů uvádím některé:

A kterak potom i | Štítnému mnoho záleželo | na tomto způsobu vychování | rodiny jeho, | toho dovozuje větší díl | kněh jeho pozůstalých. V. Krom toho zmiňuje se také Štítný | s obzvláštním zalíbením | o své ovdovělé bábě, | ježto též v rodině zůstávala: V. Taková slova neudají se slyšeti, | leč kde v rodině | skutečně panuje | upřímná láska a | pravá spokojenost. V. Taktéž o manželce jeho, | kdo byla, nic se neví; | ale s hlubokým | mysli pohnutím | vzpomíná Štítný | laskavé její péče | o děti své a | časné smrti její, | napomínaje jich, | aby se vepolek milovaly: V. … neb Štítný sám také | v témž rukopise | dotýká přílišné mladosti | dětí svých slovy: VI. A když Štítný, | nedbaje toho, | psáti nepřestával, ale čas od času | nové a nové knížky jeho | zjevovaly se, | vzrostla ta nelibosť | až i v nenávisť | k němu i k těm, | kdož je četli. XIV. Toto znamenitě | poznává se z toho, | že Štítný již v prvním | průvodním spisu | svém měl příčinu | hájiti se proti | těmto svým nepřátelům, | a že touž obranu | i ve všech pozdějších knihách jeho | opět a opět nalézáme. XIV. Zdali Štítný | ty všecky svazky, | ježto byl dceři své slíbil, | skutečně také dopsal, | neví se nic: | a však může se o tom | pochybovati. XXVI. Avšak nepříznivé | okolnosti času | toto vydání | tehdáž zastavily; XXXVI.

Erben vhodně, s uměleckým cítěním střídá jednotlivé kursy; vyniká u něho zpomalující tempo, ritardando kursu spondejského, který u něho místy budí uklidňující náladu, místy znívá slavnostním tónem:

V životopisu, | kterýž já nyní | tuto přináším, | šlo mi jediné o to, | abych veškeré | zprávy o Štítném, | leč již prvé ze spisův jeho aneb odjinud byly známy, | leč mi se teprve později při přehlédání rukopisů jeho | v nově nahodily, | snesl v jeden jakýs takýž celek, | při čemž se dějů vnějších dotýkati | míním jen potud, | pokud dotčené zprávy samy k tomu | podají příčinu. IV. O rodičích jeho | nic není povědomo, | než že od nich přijal | první své vychování, | jak se podobá, na otcovské tvrzi, | Štítné jmenem, | v nynějším kraji | Budějovickém, | prvé v Táborském. IV. Zdali měl Štítný jakých bratří, | jest velmi pochybné, | ale jisté jest, | že měl dvě sestry, | „tetky“ [170]svých dětí, | Peltratu a Annu, V. Toto naučení opakuje | v krátkosti ještě jednou | v poslední vůli své, | dávaje při tom | jako rozuměti, s které strany mu | taková různice přišla. VI. Totoť dává | světlo nové spisům | Tomáše ze Štítného, | a skutečně na mnohých místech | znamenati lze jest, | že Štítný kráčí | v šlépějích těchto slavných horli|telů církevních. VIII. Ale kdež Milič | v horlivosti své | často upřílišil, | haně všechny stavy napořád, | od nejvyšších hlav | církevních i světských | až dolů po nejmenší | mnichy a laiky, | tu Štítný zůstává povážlivý, | čině rozdíl mezi dobrými a zlými, | chvále dobré a káraje zlé. IX. … ale vytýká | také císaři | přílišné berní ukládání | pro koupení země Brandeburské: IX. … a rád přijímal | od nich naučení; XI. … a knížky bratra Davida | řádu bosáckého o sedmi stupních. XIII. Z toho se poznává, | jak těžce musel často Štítný zápasiti s jazykem, | ve věcech vědeckých | potud neobvyklým. XXII. … ačkoli sám o sobě při každé příležitosti | velmi skrovně soudí. XXIX.

Už z těchto příkladů tuším je viděti, že Erben rád ukončuje kóla a věty symetricky a že rád symetricky střídá dva kursy:

O rodičích jeho | nic není povědomo, | než že od nich přijal | první své vychování, IV (střídá se c. spondaicus a velox úplně symetricky). Toto se aspoň | souditi dá z toho, | co v posledním pořízení svém | rozkazuje dětem: V. Vytýkalo se totiž | Waldhauserovi i | Miličovi mimo jiné, | že příliš rozšiřují | smysl slova lichvy, | horlíce proti lestnému jí přijímání. VIII. … zajisté žeby se byl | sotva s jiným potkal, | nežli jeho předchůdcové. VIII.

Také velox se symetricky střídá: Církvi a škole Pražské poddává se | na mnohých místech | spisův svých k opravení, XI, i tardus: Toto se dotýče zvláště duchovních klášterských. IX. Rovněž u oxytonujícího závěru bývá symetrické střídání: Ale ač v učení literarním, | veliké v něm maje zalíbení, | ztrávil několik let. | a ve vědách prospěl tak, že vyrovnati se mohl mužům času svého nejvzdělanějším, VII. Nejvíce se tato symetrie objevuje u c. planus: Neb když potom později, | v rukopise musejním, | opět o té svátosti | přišla mu psáti příčina, XII; kudy leda jen myšlénky jeho kráčejí. XIII; o čemž obém ještě budu mluviti: pročež nemůže míti žádné moci důkazní. XVIII. když Štítnému zbývalo na živé již jen dvě dětí, kteréžto tehdáž již byly zletilé. XXI; Chválí ctného arcibiskupa Pražského Arnošta i císaře Karla IV., že učinili v právích světských moudré opravy: IX; Probrav předešlé spisy své duchem kritickým, XXVI; jakž mu se zdálo podobné, VII; některé toho příklady. VIII; hned přitom také doložil: XVIII.

S touto symetričností souvisí opakování, zdvojování jednotlivých kursů, které u Erbena bývá velmi časté. Zejména c. planus bývá zdvojen: abych veškeré | zprávy o Štítném, IV; Pozůstalé pak děti byly Anežka a Jan, | o kterýchž ještě | řeč bude níže. VI; vyznává, že pilně za své mladosti | rád četl o věcech božských, | rád mistra slyšel, | a i ještě mílo mu jest | mysliti o tom.“ VII (slyšíme tu bezručovský tón a rytmus již z vlastních slov Štítného: „neboť sem pilně za své mladosti | rád četl o tom, | rád mistra slyšel“, XI); aby měli co | svého vlastního. IX.; ale vytýká | také císaři t.; zdali při posvěcení | chleba a vína | v oltářní svatosť | podstata jich se změní, anebo nezmění, na předním místě. XII; Viz co sám praví | o sedmi stupních: XIII; ale ani mezi sebou | jeden druhému, | mistr mistrovi, | nepřáli slávy | spisovatelé, XVI; že se v něm opět | jmenuje Milič, t.; kterýž se vůbec | ve spisích jeho | původních má hledati. XVII; Takto v předmluvě | napřed oznámiv | počet těch knížek a jich obsah, t.; okolnosti jiné, vážné, | ve spisu samém | záležející, XVIII; může se o tom | pochybovati. XXVI.

[171]Také velox mívá někde zdvojení: vysvěd|čujeť to nejen obsah | veškerých jeho spisův, VII; neb Štítný mluví o něm | již jako o neživém: XVIII.

Častěji bývá zdvojení u kursu spondejského: spatřují se před ním | již jen čtyry děti, VI; Mezi spory, kteréž o to | mezi učenými | theology vznikly, XII; Ke spisovatelství | odhodlal se Štítný | teprv u věku zmužilém. XIII; Podniklť tu práci | k užitku svých dětí, XIII; Toto znamenitě | poznává se z toho, XIV; aby národ český | vyučoval perem, XVI; A však nepříznivé | okolnosti času | toto vydání | tehdáž zastavily. XXXVI. Také c. tardus mívá časté zdvojení: ano první původní prací svou, totiž spis tento tištěný, XI; Sporové tito | vedli se s počátku | některá léta jen | ve schůzkách soukromých, | prvé než vnikli | na universitu, | od níž pak zapově|díni sou (1403). XII; Takových soukromých | sporův a hájení | učení Viklefova XII; Bylať to novota, | kteráž jej s počátku | překvapila a | přivedla v rozpaky; t.; A jakož ve mnohých | nalezl oblibu, XIV; Mnoho se zajisté | v tom času změnilo | v okolnostech jeho, XII. Ojediněle nacházíme u Erbena zdvojené oxytonon: že čilý jeho duch | mezi tím neprázdnil; XX, které nám připomíná Štítného závěr oxytonující: nedaj jí těchto muk | strpěti ukrutných (Erb. 275, 21) a zároveň i známý máchovský rytmus.

Jako u Štítného, i u Erbena nacházíme rytmické chiasmy, zejména u c. planus, kde proti sobě bývají kladeny typy Sss Ss > Ss Sss; V životopisu, kterýž já nyní | tuto přináším, IV; kterýžto článek | vůbec tak psán jest, IX; Ale kdež Milič | v horlivosti své | často upřílišil, t.; kdežto | mluvě o slovech | Apokalipsy: X (sic); Z toho, co tuto | přivedeno jest, t.; vykladatelé | Písma svatého X; v předmluvě prosí | „dobrých učených“, XI; když by sami chtěli | vidíni býti | že jsou učeni. XVI; jenž se nic s svatým | Písmem nedělil, XVI; položil také | dvojí předmluvu, XVII; že jedno knihám obsahu náboženského přičítal cenu skutečnou, X; a nad to mnohé zanímavé věci přičiniv, XXVI a j.

Splývání kursů, zejména před silnou pausou, na konci věty a na konci odstavce nebývá u Erbena řídké: Taktéž o manželce jeho, kdo byla, nic se neví; V; a také proto, aby měli po něm, až umře, památku. XVII; Rukopisové, kteří ty traktaty celé aneb jen v krátkosti obsahují, jsou tito: XXXIII; a jen v pravopisu aby se učinila změna, přijmouc pravopis analogický, tak řečený. XXXVI.

Mnohé z těchto zjevů rytmických se objevují i ve verši Erbenově a před ním u Máchy, jak jsem již naznačil. Pro Erbena je zvláště charakteristický zpomalující závěr, ritardando c. planus typu Ss Sss, kterého užívá s oblibou na konci vět, zejména na konci odstavců: a ty neustálé vroucí vzpomínky Štítného na Miliče snadně vysvětlí. XVII; že Štítný v ten překlad dle způsobu svého vetkal i některé své vlastní myšlénky. XXII; jakožto svědek při odkazu dědin v Proseči. XXXI; jenž se nyní chová v českém Museum. XXIV. Tento rytmický závěr se úplně shoduje s rytmickým spádem nerýmovaných posledních veršů některých strof v Erbenově „Zlatém kolovratu“, právě těch veršů, které [172]působívají kouzelným dojmem.[1] I tam proti sobě jsou postaveny strofy s rytmickým závěrem Sss Ss : Ss Sss. Ale souvislost těchto zjevů bude třeba ještě podrobněji prozkoumati a obšírněji vyložiti.

[1] Viz výrok skladatele Jaroslava Křičky: „Dávno mne lákal Zlatý kolovrat a přál jsem si zachytit, notami upevnit jeho zpěvnost. Okouzlovala mne i jeho sloha o pěti verších a nejvíce mi udělal ten kratší, poslední, nerýmovaný…“ (Čes. čas. filol. III, 1945, str. 146, pozn.).

Naše řeč, ročník 29 (1945), číslo 7-8, s. 162-172

Předchozí Václav Machek: Několik názvů jídel, vážných i posměšných

Následující Karel B. Jirák: Proč „části“ místo „vět“?