Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Články]

(pdf)

-

Lidové slovo mašinkver píše PS. jen s krátkým e. Slovo maškaráda, „průvod maškar, ples konaný v maškarním přestrojení, mumraj“, píše PS. i maskaráda, maskeráda; jeho odvozeniny se však vyskytují jen v tvaru s š a a: maškaráditi se, maškarádní, maškarádový. Příd. jméno matečný vedle běžného mateční připouští PS. zejména v odborných názvech: matečná ryba (t. j. plemenná, mateční), matečná zvěř, matečný strom (z něhož se řeží letorosty k očkování nebo roubování), matečná za[47]hrada, vinice, hornina, matečný louh, matečné hodiny (řídící elektricky hodiny pobočné), matečná kolej (v železniční terminologii). Podst. jméno matematika a jeho odvozeniny se píší v PS. jako dosud s t, nikoli s th.

Podst. jméno materialista, 2. p. -y, má-li význam „stoupenec filosofického materialismu“, má v 1. pádě množ. č. tvar materialisté; znamená-li však „požitkář, sobec, hmotař, opak idealisty“, má v 1. p. množ. čísla dva tvary, materialisté nebo materialisti; konečně ve významu „obchodník s chemikáliemi a drogami, drogista“ má v 1. p. množ. čísla jen tvar materialisti. Příd. jméno k němu je materialistický; tvary materialistní nebo materialistský jsou jen ojedinělé. Podst. jméno materie, 2. p. -e, vyslovuje se podle PS. s dlouhým é, „matérije“, má-li význam „hmota“ nebo „látka, námět, obsah, věcná podstata něčeho“; má-li však (v obecném jazyce) význam „hnis vytékající z rány“, vyslovuje se s krátkým e, „materije“. V jeho odvozeninách se vyslovuje vesměs e krátké. V Pravidlech je zaznamenáno příd. jméno materiální jen v tomto tvaru, ale PS. vedle tohoto latinského typu uvádí pod samostatným heslem i tvar typu francouzského, materielní; oba tvary se významem někdy shodují, jindy liší. Typ materiální znamená: 1. obsahu, látky, věcné podstaty se týkající, 2. majetkové stránky se týkající, peněžní, finanční, 3. drogistický; jen zřídka se vyskytuje s významem „po hmotném prospěchu se honící, hmotařský, prospěchářský, materialistický“. Typ materielní má významy: 1. týkající se hmotné stránky, hmotný, fysický (opak duševní, duchovní), 2. tělesný, 3. majetkové stránky se týkající, peněžní, finanční, 4. hmotařský, prospěchářský, jen řidčeji 5. obsahu, látky se týkající. Odvozená příslovce se podobně liší významem. Materiálně se vyskýtá s významem „majetkově“, materielně znamená jednak „finančně“, jednak „tělesně“. Jiné odvozeniny mají jen tvar s á: materiálnost, „podstatné vlastnosti něčeho materiálního“, ojedinělé šaldovské materiálno, „obor hmotných jevů a jeho uznávání“. Pomnož. podst. jméno materiálie, 2. pád -ií, „materiál, přípravy, potřeby“, je rodu ženského a PS. je zaznamenává jen se zčeštěnou koncovkou a s dlouhým á.

Za spisovný uznává PS. jen tvar mateřština, kdežto tvary materština, materčina, mateřčina jsou zastaralé nebo dialektické; to platí i o slovech mateřský, mateřsky, mateřskost, mateřština. Logický termín mathese, „formální nauka o vztazích kvantitativních“, píše se s th, rovněž archaický název matematiky mathesis, mathese. Podst. jméno match, „sportovní zápas“, vyslovuje se podle PS. „meč“ nebo „mač“. Hlu[48]boko zasahuje PS. do předpisů Pravidel u podst. jména máti. Shodně s nimi sice prohlašuje nominativní tvar máteř za nesprávný i zastaralý a zkrácený tvar máť jen za básnický, ale proti Pravidlům označuje za zastaralé pravidelné skloňování tohoto slova, jež Pravidla jediné považovala za správné, tedy 2. pád mateře, 3. pád mateři, 4. pád máteř, 6. pád mateři, 7. pád mateří. Za spisovné uznává skloňování, které dosud náleželo jen do jazyka obecného: v 1., 2., 3., 4., 5. a 6. pádě tvar máti, v 7. pádě mátí. Drogistický název sušených listů pepře úzkolistého, kterých se užívá za lék, píše PS. matico i matiko. Příd. jméno matičný proti obecnému typu matiční se vyskytuje jen ojediněle. Z franštiny přejaté podst. jméno matinée, „dopolední slavnost v místnosti, obyčejně s hudebním nebo jiným programem“ nebo „zvláštní ranní úbor ženy“, je nesklonné a píše se v PS., shodně s Pravidly, jen francouzským pravopisem (-ée), ač doklady uvedené ze Šaldy a ze Štecha ukazují tendenci považovati je za slovo zdomácnělé a psáti je českým pravopisem. Ve výraze Matka boží se podst. jméno píše s velkým písmenem. Bez výtky zaznamenává PS. příd. jméno matný ve spojení matný pohled, které brusy (ještě 3. vydání Matičního brusu) kárávaly ve významu „mdlý“ pro nečeskost. Jitřní modlitby v breviáři se nazývají matutinum, 2. p. -a, rodu středního, nebo matutina, 2. p. -y, rodu ženského. Odborný název spodního páru kusadel u hmyzu píše PS. s dvojím l: maxilly, 2. pád maxill (podle vzoru „žena“); příd. jméno je maxillární.

U slovesa mazati je ve shodě s novými Pravidly v přít. čase v 1. os. vedle tvaru maži i hovorový tvar mažu; tedy i v 3. os. množ. čísla maží i mažou. Přechodník přítomný je však jen maže, mažíc, mažíce. Sloveso III. třídy slovesné mdlíti, „stávati se mdlým, chabnouti, umdlévati“, časuje se podle vzoru „uměti“; 3. os. množ. č. přít. času je mdlejí, přechodník přít. mdleje, mdlejíc, mdlejíce, ale rozkaz. způsob má tvary podle vzoru „trpěti“, mdli, mdleme, mdlete. Sloveso IV. třídy mdlíti, dnes ovšem už jen archaismus, vyjma technické názvosloví, s významem „mdlým, chabým činiti“ časuje se ovšem podle vzoru „prositi“, a má tedy v 3. os. mn. č. přítom. času tvar mdlí, přechodník přít. mdle, mdlíc, mdlíce; rozkaz. způsob je pak u obou sloves stejný, mdli, mdleme, mdlete. Vedle tvaru mecenáš (z latinského osobního jména Maecenas), „příznivec, podporovatel věd a umění“, který je jediný uveden v Pravidlech, zaznamenává PS. toto slovo i v tvaru mecén. Odvozeniny prvního typu jsou mecenáška, mecenášský, mecenášství; z druhého typu je zaznamenána jen odvozenina mecenovati, „býti mecenášem“, [49]ale s poznámkou, že se jí užívá jen málo. O ostatních zaznamenaných typech toho slova, mecenát (s dlouhým á), mecenatka, mecenatský (s krátkým a!), udává PS., že to jsou slova archaická; píše je však vesměs v první slabice s e místo bývalého latinského ae, na které poukazují některé z dokladů. Nedopatřením je asi u hesla meceti vynechána poznámka, že to je tvar dialektický, nemožný ve spisovném jazyce, po stránce tvaroslovné novotvar k starobylému přít. času meci, meceš, mece atd. slovesa metati. K tomuto slovesu také jistě náleží přechodník přítomný mecíc (= metajíc), zaznamenaný v dokladu uvedeném z Ot. Theera. Bylo by správné uvésti jej jako básnický archaický tvar slovesa metati. Jen málo se užívá slov mečet, mečit, přejatých přímo z arabštiny, místo počeštěného tvaru mešita; tvar mečeta, který Pravidla stavějí na první místo, PS. neuvádí. Nečeskou složeninu mečolistý s dokladem z odborného názvosloví botanického uvádí PS. bez poznámky.

Nový způsob psaní a novou výslovnost proti Pravidlům zavádí PS. u slov medaile, „záslužný nebo pamětní peníz“, medailér, „rytec zhotovující medaile“, medailérský, medailérství, medailon, „ozdobný závěsek na krk, okrouhlá výzdoba na budově nebo na pomníku“, medailónek (s dlouhým ó), medailonový; uvedená slova se vyslovují tak, jak se píší; vyslovovati a psáti je „medalie, medalion“ atd. je podle PS. způsob lidový. Pravidla proti tomu psala ta slova francouzským pravopisem, na př. medaille, medaillon, nebo podle běžné výslovnosti medalie, medalion. Tvary metál nebo medál jsou lidové, nespisovné. Přímo za nesprávné označuje PS. příd. jméno měděčervený místo správného vyjádření červený jako měď; bez poznámky však PS. připouští složeniny měďočervený, měďohnědý, měďobarvý. Měděná nádoba na ohřívání vody v kamnech se nazývá správně měděnec; medenec je výraz dialektický, nespisovný; měděné umyvadlo se nazývá spisovně měděnice, zřídka i mědnice, nikoli medenice. Slova medieval, „druh knihtiskařského gotického písma“, medievální, „středověký“, medievalista, „odborník zabývající se studiem středověku“, medievalismus, „středověký ráz, studium středověku“, medievalový (na př. písmo) píše PS. českým pravopisem, s e, nikoli s latinským ae (mediaeval atd.). Odborné mluvnické výrazy mediopassivum, „slovesný rod, v kterém slovesné tvary mají smysl mediální a koncovky passivní“, mediopassivní píše PS. podle původu s dvěma s. Slova mědiryjec, mědiryjectví, která udávají Pravidla vedle typu mědirytec, mědirytectví, nejsou v PS. vůbec zaznamenána; PS. uvádí jen typ druhý. Rytina v mědi se jme[50]nuje mědiryt, mědirytina, zřídka také mědirytba i měďorytina. Geologický termín, který označuje první, středozemní stupeň mladších pětihor ve vídeňské pánvi, mediterán, píše se po česku, s jedním r a s dlouhým á; příd. jméno mediteránní, znamenající zřídka i „středomořský“, má i ojedinělý tvar mediteranejský, zřejmě už zastaralý (z Kořenského). Příslovce medle je zastaralé a humorné.

Bez poznámky ponechává PS. složené příd. jm. medosladký, „sladký jako med“. Jméno známých souhvězdí severního nebe se píše Medvěd malý, Medvěd velký (první slovo s velkým, druhé s malým začátečním písmenem); jiný jejich název je Velký vůz, Malý vůz. U zdrobněliny medvídě, 2. p. -te, zaznamenává PS. i řídký tvar medvědě; i další zdrobnělina má dvojí tvar, medvěďátko i medvíďátko. Slova megalit, „předhistorická stavba z velkých balvanů“, megalitický se píší v PS. s t, nikoli s původním th, ale botanický termín megathermní (megathermní rostliny = rostliny tropického podnebí) zachovává psaní s th. Jméno jedné z Erinyí, Megera, píše se s velkým začátečním písmenem, ale označuje-li se tím slovem kterákoli zlomyslná nebo ohyzdná žena, vzteklice, litice, píše se s malým písmenem a s dvojí kvantitou, megera nebo megéra. Fysikální termín označující milion ohmů zní správně megaohm, nikoli megohm. K příd. jménu mechanický je častější podst. jméno vlastnosti mechaničnost (od neužívaného příd. jména „mechaničný“) než pravidelné mechanickost, které je řídké.

Lékařský odborný výraz melanaemie (vysl. -né-), „černokrevnost“, zachovává i v PS. latinské ae. Jméno australského souostroví Melanesie se píše s krátkým e (vyslovuje se „-ézije“), ale příd. jméno s é dlouhým, melanéský. Francouzský původem název směsi z několika druhů téže suroviny nebo zboží anebo směsi vůbec se píše po francouzsku (bez accentu) melange nebo po česku melanž, 2. p. -e. V příd. jméně melický, „sólový, týkající se melodie a jejího přednesu nebo zvukové stránky vůbec“, předpisuje PS. výslovnost „mélický“; u slov z téhož řeckého základu, melika, 2. p. -y, „melodická stránka skladby, zvuková stránka vůbec“, melisma, 2. p. -atu, melismus (obě slova mají význam „tónová okrasa, melodická ozdoba, skupina not zpívaných na jednu slabiku“), melismatický, melismatika, této poznámky není. V mineralogickém termínu melilit „čtverečný křemičitan hliníku, železa, vápníku a hořčíku“, píše PS. na konci t, nikoli th (z řeckého slova „lithos“ = kámen). U cizího názvu rostliny meduňky melissa zavádí PS. proti Pravidlům znovu psaní s dvěma s. Lékařský termín melitaemie (vysl. -té-), [51]„nadměrné množství cukru v krvi“, píše PS. po latinsku s ae. Ze slovesa mlíti jsou odvozena dvě příd. jména s významem trpné možnosti, ale přece jen odlišným: melný, „snadný k mletí“, a řídké melitelný, „schopný k rozemletí“. Mineralogický termín mellit, „hlinitá sůl, která se vyskytuje v ložiskách hnědého uhlí“, a příd. jméno k němu mellitový se píše s dvojím l a na konci s t. K běžnému příd. jménu melodický se tvoří podst. jméno vlastnosti melodičnost z řídkého příd. jména melodičný. Vedle něho zaznamenává PS. i tvary melodiosní, melodiosnost, rovněž jen řídké; neuznává však tvary pofrancouzštěné melodiésní, melodiésnost.

Naše řeč, ročník 26 (1942), číslo 2, s. 46-51

Předchozí Karel Sezima: Zlaté klasy ze sklizně letošní i minulých

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov