Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Články]

(pdf)

-

Řídké přídavné jméno krádežní má i druhý tvar stejného významu s příponou -ný, krádežný: krádežní podnik, krádežný skutek. Příslovce kradí (= potají, nepozorovaně, tajně) je zaznamenáno v PS. i v tvaru kradím, ovšem řídkém. Ojedinělé je i příslovce téhož významu kradmě, nově utvořené z příd. jména kradmý, vedle obyčejného kradmo. Vedle podst. jmen krahujec a krahulec (jméno dravého ptáka), která uvádějí Pravidla, zaznamenává PS. i tvar krahuj, a to bez zvláštní poznámky, ač je to zřejmě slovo knižní.[1] Pravidla poznamenávají, že název části Jugoslavie Kraňsko je správnější než název Krajina. PS. zaznamenává oba tyto názvy bez poznámky, tedy přiznává jim stejnou platnost. Sloveso krákati, „vydávati drsný hlas (o havranech, vránách a pod.)“, časuje se podle vzoru „dělati“, tedy 3. os. jedn. č. kráká; tvar kráče (podle vzoru „mazati“) je řidší a vyskytuje se zvláště v řeči básnické. U slovesa téhož významu krákorati je však obojí časování, 3. os. jedn. č. krákorá i krákoře, stejně platné. Řídký je tvar podle IV. třídy slovesné krákořiti. Dvojí způsob psaní a výslovnosti dovoluje PS. u slova krákorec vedle krakorec, „podpěrný pilíř, nosník vystupující ze stěny, konsola“, a u jeho odvozenin: krákorcový, krákorcovitý, krákorcovitě vedle krakorcový, krakorcovitý, krakorcovitě. Název známého polského lidového tance z okolí Krakova píše PS. českým pravopisem, s v a s dlouhým á, krakoviák; tvary krakovian a krakovianka (s týmž významem) jsou řídké.

Podst. jméno složené kralovrah i jeho odvozeniny kralovražda, kralovražedný krátí kmenovou slabiku první části složeniny shodně s Pravidly, ale v obdobných složeninách králobijce (slovo řídké) a králomoc, „královská moc“ (i planeta Jupiter), je á dlouhé. Toto slovo je už archaické. Název nástroje nebo stroje na česání vlny a pod. krample uvádí PS. i v tvaru kremple; též odvozené sloveso má tvary kramplovati i kremplo[278]vati. Sloveso krápati, „kapati, začínat pršeti“, časuje se buď podle vzoru „mazati“, krápe, buď podle „dělati“, krápá. Vedle slova krůpěj se objevuje v PS. i tvar krápěj (také rodu ženského), ale s odlišným významovým odstínem „těžká, velká krůpěj“. Podst. jméno krapet, výraz lidový, má v 2. pádě vedle tvaru kraptu i tvar krapte (podle vzoru „loket“).

Kmen kraso-, který nabyl významu jakési předpony, má vesměs krátké a, vyjma několik ojedinělých nebo zastaralých slov, jako krásolibý (= milující krásu), krásomudrc (= estetik), krásotvárný (= mající krásný tvar). Obojí kvantitu zaznamenává PS. u slova krásotinka vedle krasotinka a u archaického výrazu krásota, krasota (= krása). Krátký trámec (u krovů, stropů, výstroje jámy), dřevěná příčka se jmenuje krátče, 2. pád krátčete; tu a tam se píše i kráče. Dialektický výraz označující širokou podehnutou motyku je buď tvar rodu mužského, kratec, 2. p. -tce, nebo rodu ženského, kratce, 2. p. -e. U podst. jména kráva, u něhož dosavad mluvnice i Pravidla předpisovaly v 7. pádě jednot. čísla tvar se zkrácenou kmenovou slabikou kravou, poznamenává PS. jen tvar s dlouhým á, krávou; v 2., 3., 6. a 7. pádě množ. čísla se však krácení zachovává, krav, kravám, kravách, kravami. Lidové slovo kraval, „rámus“, zaznamenává PS. jen s krátkým a. Podst. jméno kravalista, „výtržník“, zaznamenané i z Šaldy, má v 1. p. množ. č. podle způsobu užití koncovku i -i. Slovo kravěnec, „hovězí výkal“ (u Čepa), je proti spisovnému výrazu kravinec dialektické. Z vazeb krčiti ramenem, rameny a krčiti ramena (4. pád) je tato vazba řidší.

Část mše obsahující vyznání víry, Kredo, 2. p. -a, píše PS. s velkým začátečním písmenem; znamená-li však to slovo „souhrn názorů, vyznání vůbec“ nebo „úvěr, kredit“, píše je s k malým. V slově krejzl, „široký límec, obyčejně nabíraný“, a v jeho odvozeninách se vyskytuje i tvar krajzl. V slově krém a v jeho odvozeninách se píše é; výjimkou je slovo obecného jazyka kremrole. Cizí názvy tkaniv krepdešín (= crêpe de Chine), krepsatén (= crêpe satin), krepžoržet (= crêpe georgette) a odvozeniny píše PS. už po česku a jako jedno slovo. Ve významu „kreslení“ je podst. jméno kresba už zastaralé. Jméno starověkého krále proslulého bohatstvím píše PS. Krésus i Kroesus; odvozené z něho příd. jméno má dokonce ve významu „velmi bohatý“ tři tvary, krésovský, kroesovský i kroisovský. Slovo krétik (= tříslabičná časoměrná stopa) se píše s é. Slovo krevel, „haematit“, skloňuje PS. jen podle vzoru „hrad“. Proti Pravidlům uvádí PS. bez poznámky příd. jména krevní i krevný [279]s významem celkem týmž. Od Pravidel se odchyluje PS. také v tom, že uvádí toliko tvar kretén, kdežto tvar kretin, který Pravidla ještě mají, pokládá za zastaralý.

Název známé anglické sportovní hry píše PS. jen po česku, kriket. Shodně s Pravidly nazývá PS. dlužníka, na jehož jmění se uvaluje konkurs, jménem kridatář; poznamenává, že slova kridatar, kridatér, kridator jsou řídká. Vedle latinského tvaru kriterium, „měřítko, kterým posuzujeme, rozeznávací znak“, který je jediný uveden v Pravidlech, uvádí PS. i řecký tvar kriterion. Podst. jméno abstraktní z příd. jména kritický zní kritičnost (ač se příd. jméno kritičný nevyskytuje); tvar kritickost je vzácný.

O příd. jméně krojovaný připomíná PS., že je lépe užívati jiného výrazu, na př. místo krojovaná družina říci družina krojová, v krojích. Podst. jméno krokus, „šafrán (rostlina)“, tvoří 2. pád z celého základu, krokusu; i příd. jméno zní krokusový. V užívání předložek kromě, krom s 2. pádem a mimo se 4. pádem nečiní PS. rozdílu. Dvojí tvar má dialektické podst. jméno krosna, krůsna, „koš, nůše, skříň na záda“, a jeho odvozeniny. Jeho zdrobnělina zní krosenka, řidčeji i krosínka. Malé kruhadlo na krouhání zelí a pod. se jmenuje krouhátko nebo kruhátko; oba tvary jsou stejně oprávněné. Tvary kružadlo, kružátko jsou zastaralé. Podst. jméno kruch, „kus (nerostu), krušec“, vyskytuje se zřídka i v tvaru rodu ženského krucha. Pravidla zaznamenávají 2. stupeň k příd. jménu krutý jen tvarem krutější; PS. však uvádí i tvar krutší.

Složeniny krvobarvý, krvooký, krvorudý a jejich odvozeniny zaznamenává PS. bez poznámky. Krvácení z pohlavních orgánů ženských se nazývá lékařsky krvotok i krvetok. Rovněž příd. jméno krvotvorný má i druhý tvar krvetvorný. Slova krvožízeň a krvožíznivý jsou archaická. Sloveso krystalisovati se vyskytuje ve významu „měniti se v krystaly“ i v podobě zvratné, krystalisovati se. Tak je tomu také u tvaru krystalovati, krystalovati se; tvar krystaliti se je řídký.

Sloveso křapati (s krátkým a) má význam „vydávati chřestivé, drnčivé zvuky“ a skloňuje se v přítomném čase křapu, -eš, rozkaz. způsob křapej. Sloveso křápati má význam jednak týž, jednak „hlučně, s křápavými zvuky jíti, něčím třískati, žvaniti“ a časuje se buď křápu, buď křápám; v rozkaz. způsobu je jen tvar křápej. Stejný významový vztah i rozdíl je i mezi křapnouti a křápnouti. Sloveso krapěti, „křapavě zníti“, časuje se podle vzoru „trpěti“: 3. os. množ. čísla přít. času zní křapí. U příd. jména křehký se o kratším tvaru 2. stupně křehčí po[280]znamenává, že se vyskytuje řidčeji než tvar křehčejší; také tvar komparativu křepčí (ke křepký) je řidší než tvar křepčejší. U podst. jména křemen připouští PS. na rozdíl od Pravidel v 3. pádě jednot. čísla vedle původního tvaru křemeni i novotvar podle vzoru „hrad“ křemenu, v 6. pádě vedle křemeni též novotvary křemenu nebo křemeně. Toto slovo je uvedeno též v tvaru křemel, 2. pád -e, podle vzoru „oráč“. Má i četné odvozeniny: křemelák vedle řídkého křemeláč, „dub letní“, kře-melí, křemelový atd. Podst. jméno křemenáč (druh hřibů) se vyskytuje i v tvaru křemeňák, jejich zdrobněliny jsou křemenáček a křemeňáček. Pro pojmenování odrůdy psů na hon koroptví a křepelek uvádí PS. dvě jména, křepelák a křepelář. Sloveso křesati má v 1. os. jednot. č. a v 3. os. množ. č. přít. času už tvary křešu, křešou; tvary křeši, křeší označuje PS. za zastaralé. Kromě toho se to sloveso ovšem časuje také podle vzoru „dělati“, křesám atd. Rozkazovací způsob má tvary křeš i křesej, přechodník přítomný však jen novotvar křesaje; tvar křeše, křešíc už PS. neuvádí. Zdrobnělinu křesélko, s původním, nezúženým é, považuje PS. za archaismus. U podst. jména křest uvádí PS. v 2. pádě vedle původního správného tvaru křtu i řídký analogický tvar křestu. Slova křestitel, křestiti, křestný místo běžných křtitel, křtíti, křestní jsou už zastaralá.

Podst. jméno křidlice a jeho odvozeniny místo břidlice atd. jsou slova lidová, nespisovná. Místo dosavadního tvaru křidovati (s krátkým i v první slabice), který uvádějí Pravidla, píše PS. opět křídovati a podotýká, že tvar s i je archaický. Slovo křižák ve významu „válečná loď“, křižník, je už poněkud zastaralé. Odchylku od Pravidel zavádí PS. ve psaní příslovce křižmo ve významu „křížem, napříč“, které Pravidla píší křížmo. Sloveso křižovati má jako sloveso VI. třídy ve shodě s příslušným pravidlem kmenovou slabiku krátkou, ale v slovese křížkovati zůstává slabika dlouhá. Sloveso křoupati, lidová obměna spisovného slovesa chroupati, časuje se jako toto sloveso: přít. čas křoupu (podle vzoru „mazati“), rozkaz. způsob a přechodník přítomný však podle vzoru „dělati“, křoupej, křoupaje. Stejně se časuje i jeho obměna s krátkým u, křupati. Dialektický jeho tvar křupěti, „vydávati křupavý, chrupavý zvuk“, časuje se podle vzoru „trpěti“; 3. os. množ. čísla přít. času je křupí.

Uvozovati vedlejší věty vypovídací po slovesech pozorování a jevení se, pravení a myšlení spojkou kterak místo spojky jak nebo že označuje PS. za vyjadřování lidové, na př.: „Vypravoval, kterak (= jak, že) šel a zabloudil.“ Rovněž nespi[281]sovný je lidový způsob užívat slova kterak za spojku časovou s významem zatím co, když, na př.: Kterak (= zatím co, když, jak) jsem kráčel, cítil jsem, že… Také klást je jako spojku srovnávací je dialektický, nespisovný způsob vyjadřování, na př.: „Stál kterak (= jako) dub.“ Zastaralý je tvar kterako a odvozeniny kterakkolivěk, kterakžkoli(v), kterakžkolivěk. Těsněji připojovati větu vlastně samostatnou k větě předcházející zájmenem vztažným který nazývá PS. vazbou řídkou. Na př.: „Tu si uvědomil, že je Záhoř lakomec, která nectnost přivádí lidi nejčastěji k hříchu“ (Vrba) místo „…že je Záhoř lakomec; ta nectnost…“ Řídké a knižní jsou tvary kterýs místo obvyklého kterýsi, kterýže místo kterýž. Archaické je zájmeno kterýžkolivěk. Bez poznámky uvádí PS. užívání knižního zájmena vztažného kterýžto, připojuje-li se jím těsněji věta vlastně samostatná k větě předcházející, na př.: „Za almarou stála hrubá police s četnými knihami, kteroužto neobyčejnou věc později vysvětlíme“ (Šmilovský) místo „…s četnými knihami; tuto … věc … vysvětlíme.“

Známý druh doutníků se nazývá kuba (podst. jméno nesklonné) nebo kubo, s koncovkou přizpůsobenou vzoru „město“ a podle něho se skloňující. Zvláštní odrůda pšenice se nazývá kubanka i kubánka. Příd. jméno k zeměpisnému názvu Kuba (ostrov a republika) zní kubánský.


[1] O tvaru krahulec PS. poznamenává, že je archaický a dialektický.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 9-10, s. 277-281

Předchozí Josef Brambora: Drobnosti z obrozenské češtiny

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1