Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Články]

(pdf)

-

Na rozdíl od Pravidel, která u podst. jména koště uvádějí dvojí skloňování, 2. p. koště (podle vzoru „moře“) i koštěte (podle vzoru „kuře“), poznamenává PS. jen skloňování podle vzoru „kuře“, 2. pád koštěte. Zato dialektické slovo téhož významu koštiště má v PS. obojí sklonění, 2. pád koštiště i koštištěte. Příd. jméno kostěný, „z kosti udělaný“, má v PS. vesměs jen správné s; s nepůvodním š se vyskytuje v PS. jen familiární slovo koštěnky, „kostěné brýle“, a PS. poznamenává, že se to slovo vyskytuje zřídka. Slova koštéř, 2. p. -e, „ochutnavač“, koštéřský, koštéřství mají i tvary koštér, 2.p. -a, koštéřský, koštérství. Dialektický tvar koštýř se vyskytuje jen ve významu „násoska na braní vína a pod. ze sudu“. Sloveso kotá-leti se, „kouleti se, váleti se“, objevuje se v PS. i v tvarech kotaliti se, kotouleti se, kutáleti se, kutaliti se. Tvar kutaliti se je však řídký. Proti slovesu kutáleti s předmětem (něco, něčím) je tvar kotáleti (něčím, něco) také vzácný. Sloveso kotáceti se, „potáceti se“, odvozené ze stejného základu, je už zastaralé. Z odvoze[247]nin má o jen slovo kotálnice, „křivka kružná, cykloida“, a příd. jm. kotoulivý; ostatní odvozeniny, kutálivý kutálivě, lidový výraz kutálka, kutálník, „kolový mlýn při výrobě papíru“, kutáliště, v železničním odborném názvosloví „kolej, po níž vozy sjíždějí vlastní vahou, neboli kolej svážná, rozjezdová“, mají vesměs tvary s u. Matematický odborný termín kotangens má v 1. pádě i řidší tvar kotangenta; 2.pád u obou tvarů zní -enty. O skloňování podst. jména kotel poznamenává PS., že novotvaré sklonění podle vzoru „meč“, 2. pád kotle, je běžnější než starší tvary podle vzoru „hrad“, gen. kotlu; tím se poměr správnosti obou tvarů proti Pravidlům obrátil. Nově se zavádí psaní podst. jména kothurn, „vysoká obuv antických herců“, s th. Vedle podst. jm. rodu ženského kotleta se řidčeji vyskytuje i tvar rodu mužského kotlet, 2. p. -u podle vzoru „hrad“; dvojí rod je také u zdrobnělin, kotletka i kotletek. Zastaralé je už slovo kotev, 2. p. kotve, poněkud zastaralé je i podst. jméno kotvice proti běžnému tvaru kotva (= lodní kotva). Původní skloňování podst. jména koukol, 2. p. koukole (podle vzoru „meč“) je podle PS. už řidší, převahy nabyl novotvar podle vzoru „hrad“, 2. pád koukolu. U podst. jména koule uvádí PS. jako správný, ale řídký 1. pád i tvar s krátkou slabikou kmenovou kule; v 7. pádě jednot. čísla a v 2., 3., 6., 7. pl. se vyskytují vedle sebe tvary se zkrácenou i nezkrácenou kmenovou samohláskou, koulí i kulí, koulím i kulím atd. Tvarů s ou se užívá především, znamená-li toto slovo geometrické těleso; ve významu „projektil do střelné zbraně“ se užívá tvarů obojích, s ou, i u; označuje-li se pomnožným podst. jménem kule jedna z barev v německých kartách, má to slovo jen tvar s u. Dvojí tvar týchž typů mají i slova koulička vedle kulička, kouliti vedle kuliti; tvary s ou jsou však řidší. Obojí tvary jsou stejně platné a časté u slov koulovati vedle kulovati, koulovitý vedle kulovitý, koulovitě vedle kulovitě. V ostatních odvozeninách slova koule se vyskytují v PS. už jen tvary s u. „Hráti v kuželky“ se vyjadřuje s pomocí slovesa kouleti vazbami kouleti kuželky, řidčeji kouleti v kuželky, často jen prostě kouleti. Sloveso koupati (se) má v přítomném čase dvojí časování, koupu i koupám; přechodník přítomný a imperativ však má jen tvary podle vzoru „dělati“, koupaje, koupej. Odvozeniny z kmene toho slovesa vyjma podst. jm. kupadlo, řidší tvar vedle obyčejného koupadlo, a kupaliště (kte[248]rého se užívá, jen mluvíme-li o koupalištích v Jugoslavii) vedle koupaliště, ne právě šťastné české napodobeniny uvedeného srbskocharvátského slova, mají tvary vesměs s ou.

Podstatné jméno kuřidlo, označující látku k vykuřování, kadidlo, nebo vykuřovací nádobu, kadidelnici, zaznamenává PS. i ve tvaru s dlouhou kmenovou samohláskou, kouřidlo; avšak oba tyto tvary, s u i s ou, označuje PS. za řídké. Podstatné jméno kusadlo, „kousací ústrojí některých živočichů“, je třeba podle PS. považovati za běžný spisovný tvar; tvar kousadlo uvádí PS. bez dokladů s poznámkou, že se ho užívá zřídka, a odkazuje k tvaru kusadlo. U slovesa kousati dopouští PS. na rozdíl od Pravidel užívati v 1. osobě jednotného a v 3. os. množného čísla přítomného času při časování podle vzoru „mazati“ analogických tvarů koušu a koušou vedle původního kouši a kouší. Připouští ovšem také, jako už dovolovala i Pravidla, časování též podle vzoru „dělati“, kousám, kousáškousají, přechodník přítomný kouše, -íc i kousaje, -íc; v rozkazovacím způsobu se však vyskytuje už jen novotvar kousej. Podst. jméno kousek má ve významu „malý kus, část“ i v jiném, přeneseném významu v 2. pádě tvar kousku, ale užije-li se ho expresivně s významem „trocha, špetka“, má i v 2. pádě tvar kouska, např.: „Nemá kouska svědomí.“ Dvojí tvar má v 2. pádě jednot. čísla podst. jméno kout (2. pád kouta i koutu, ač tento je řidší) i jeho zdrobněliny koutek (2. pád koutku nebo koutka) a kouteček (2. pád koutečku nebo koutečka). Zdrobněliny podst. jména kovář, vyskytující se v dubletách, které se liší kvantitou, uvádí PS. bez zvláštní poznámky; mají tedy i v jazyce spisovném stejné právo slova kovářík i kovařík (tento tvar je znám zejména jako příjmení), kováříček i kovaříček. Pravidla dosud uváděla jen tvar kovářík. Sloveso kovíčeti, „vydávati zvuky jako noční ptáci“, časuje se jako „trpěti“, má tedy v 3. os. množ. č. tvar kovíčí; vedle toho se vyskytují s týmž významem i slovesa kovíkati, kuvíkati, která se ovšem časují podle vzoru „dělati“. Z bohatého průmyslového názvosloví, vytvořeného za posledních osmdesát let z větší části uměle a neodborně, dostalo se do PS. hodně složených slov z oboru kovového průmyslu, z nichž některá odporují zákonům, podle kterých náš jazyk složeniny tvoří. Jsou to slova: kovodělník, kovodělnický, kovodělnictví, kovodělný, kovohutnictví, kovoobráběcí, kovoprůmysl, ojedinělé kovorobný, kovosoustružnictví, kovo[249]tlačitel, kovotlačitelský, kovotlačitelství, kovozávod. Vedle složených výrazů kovolijec, kovolijecký, kovolijectví (jen ty uvádějí Pravidla) zaznamenává PS. se stejným významem i slova kovolitec, kovolitecký, kovolitectví. Cizí slovo coyot, „vlk stepní, prériový“, píše se i koyot. Dvojích tvarů, lišících se kvantitou kmenové samohlásky, dovoluje užívati PS. nejen u slov kůzle a kozle, kůzlátko a kozlátko, což činí i Pravidla, nýbrž i u odvozenin kůzlečí a kozlečí. Tato dvě slova, o kterých poznamenávají Pravidla, že to jsou nespisovné odchylky místo správného tvaru kozlecí, uvádí PS. jako tvary jediné platné. O tvaru kůzlecí (s c) PS. poznamenává, že je zastaralý, při hesle kozlecí poukazuje jen na tvar kůzlecí. Rovněž při hesle kozlečina, které je uvedeno bez dokladů, odkazuje PS. na tvar kůzlečina (= kůže kůzlete). Rovněž z terminologie kožařského průmyslu se dostala do PS. některá složená slova, která jsou utvořena podle kmenoslovných zákonů našeho jazyka nesprávně: kožedělník, kožedělný. PS. připouští také odchylně tvořené lidové tvary odvozenin podstatného jména kožich (s e místo původního i), ovšem vedle tvarů správných, jmenovaných na prvém místě: kožišina i kožešina, kožišinka i kožešinka, kožišinný i kožešinný, kožišinový i kožešinový, kožišinožrout i kožešinožrout, kožišník i kožešník, kožišnice i kožešnice, kožišnický i kožešnický, kožišnictví i kožešnictví.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 8, s. 246-249

Předchozí Vladimír Šmilauer: Podletí a podjeseň

Následující Josef V. Bečka: Podrobná mluvnice jazyka českého

cheap icmeler transfersdalaman airport transfersdalaman transfersdalaman vip transfer
© 2011 – HTML 4.01 – CSS 2.1