Časopis Naše řeč
en cz

Poznámky k Příručnímu slovníku jazyka českého

Eugen Knap

[Články]

(pdf)

-

Další novotvar proti dosavadním předpisům Pravidel připouští PS. u podstatného jména kněz. V 5. pádě jednotného čísla Pravidla uvádějí napřed původní tvar kněže a teprve za ním novotvar podle vzoru „oráč“ knězi; PS. považuje tvar kněže už za zastaralý a činí tak novotvar knězi jediným tvarem vokativním náležitým v dnešním spisovném usu. V množném čísle uvádí PS. do spisovného jazyka ve 4. pádě novotvar kněze (podle vzoru „oráč“), poznamenávaje, že původní akusativ kněží je už zastaralý. V ostatních pádech zůstávají ovšem dřívější spisovné tvary kněží, kněžím, kněžích, kněžími. Je za[49]jímavé, že se od tohoto podstatného jména jen zřídka vyskytují zdrobněliny, a to vždy jen významu peiorativního; jsou to archaická slova kněžek a kněžík, ale vůbec není v PS. zaznamenáno v obecném významu slovo knížek, známé jinak jako rozšířené příjmení. Anglické slovo s počeštěnou koncovkou knickerbockery, 2. pád -ů, „jezdecké kalhoty, pumpky“, píše se pravopisem anglickým a také se po anglicku vyslovuje, „nykrbokry“. U podstatného jména kniha je 2. pád množ. čísla kněh tvar archaický; nemá se ho tedy už místo tvaru knih užívati, ani ve složeninách kněhkupec, kněhkupecký atd. Podstatné jméno hromadné knihkupectvo (archaicky kněhkupectvo) je výraz zastaralý. Slovo knihosklad označuje PS. za řídké. Zastaralá jsou slova knihtlačitel (místo knihtiskař), knihvazač (místo knihař) a jejich odvozeniny, dále též slovo knihvedení místo vedení knih, účetnictví. Řídké je dnes slovo knihvedoucí místo běžného výrazu účetní. Vedle obvyklého znění knihtisk se jen zřídka vyskytuje tvar knihotisk. Sloveso knihovati, „zapisovati do knihy, vkládati, vtělovati do knih“, napodobeninu výrazu nečeského, zaznamenává PS. bez poznámky. Podstatné jméno kniha a všechny jeho odvozeniny mají vesměs i krátké. Kníha (s dlouhým í) je dialektické označení ptáka čejky; vyskytuje se také dialektický tvar kníhora s týmž významem; zvuk vydávaný čejkou se však nazývá knihot (s krátkým i) nebo kněhot. Dvojí kvantitu může míti i sloveso kníkati vedle knikati, „kňourati“, jakož i kníkal vedle knikal (slova řídká), kníkavý vedle knikavý, kníkavě vedle knikavě; dokonavé sloveso kniknouti a podstatné jméno knikot však mají v PS. jen tvar s krátkým i. Dialektické sloveso knísati, znamenající „kolébati, houpati, kývati“, má přítomný čas podle vzoru V. třídy „mazati“, kníšu, kníšeš … kníšou. Podstatné jméno kníže, 2. pád knížete, v dnešním významu „náčelník kmene, panovník“ nebo „šlechtic vyššího stupně“, mohlo býti dosud podle Pravidel buď rodu mužského, buď středního; PS. už poznamenává, že je rod střední u něho archaismus. Jeho zdrobnělinu, kterou Pravidla přikazovala psáti a čísti s krátkým i, knižátko, píše však PS. naopak s dlouhým í, knižátko. Slova odvozená z kmene knížet- příponami -ský, -sky, -ství a -stvo dovoluje psáti PS. dvojím způsobem, etymologicky i foneticky: knížetský i knížecký (vedle knížecí, které je utvořeno příponou -jь-), knížetsky i knížecky, knížetství i knížectví, i řídké knížetstvo vedle knížectvo.[1] K dvo[50]jici přídavných jmen knižní a knižný poznamenává PS., že tvar knižný je už zastaralý; Pravidla českého pravopisu v svém abecedním seznamu uvádějí jen slovo knižný. Knockout, „rozhodná rána v boxu“, píše se i vyslovuje po anglicku (vyslov „nokaut“); rovněž tak tomu je se slovesem knockoutovati (vyslovuje se „nokautovati“). Slovesa kničeti, „vydávati ostře pronikavý naříkavý hlas, kvičeti“, a kňučeti, „kňourati, naříkati, kvičeti“, časují se podle vzoru III. třídy „trpěti“, mají tedy v 3. osobě množného čísla přít. času tvary kničí, kňučí. Z ruštiny přejaté slovo knuta (2. p. -y), znamenající „bič, karabáč“, má podle PS. také tvar rodu mužského knut, 2. pád knutu. Pravidla uvádějí vedle sebe bez rozdílu dvojí zdrobnělinu podstatného jména knot, knůtek i knotek; PS. poznamenává, že je tvar knotek řidší, ale v přeneseném významu „drobná, slabá osůbka“ že se užívá právě zase jen jeho. Koagulátor, odborný chemický termín znamenající „činidlo srážející roztok v chumáčky“, píše se s dlouhým á. Latinská předpona co-, znamenající „spolu, dohromady“, píše se už vesměs českým pravopisem, tedy s písmenem k. Ze souznačných sloves koalovati a koalisovati, „v koalici spojiti, spolčiti“, užívá se tvaru delšího jen málo. Podstatné jméno rodu mužského koblih, 2. pád -u, je tvar dialektický; běžný ve spisovném jazyce je jen tvar rodu ženského kobliha, 2. p. -y. Koňský trus se jmenuje kobylinec, 2. pád -nce; slova kobylanec, kobylenec jsou dialektická. Hybridní slovo s domácím kmenem a s cizí koncovkou kocourkoviáda, „kocourkovský kousek neb vypravování o takových kouscích“, píše PS. s dlouhým á. Jméno známých jihoslovanských podomních obchodníků u nás píše PS. dvojím způsobem, kočebr i kočébr; odvozeniny kočebrák, kočebrácký, kočebrovati však mají e jen krátké. Podstatné jméno kočí, skloňující se podle vzoru adjektivního „pěší“, má v 1. pádě množného čísla vedle tvaru kočí i tvar kočové podle vzoru „oráč“, v 2. pádě vedle tvaru kočích i kočí (podle vzoru „Jiří“). Archaické přídavné jméno kočí (ve spojení se slovem vůz) píše se i kotčí vůz (= kočár). Lidový výraz s významem „říditi koňské spřežení“ má podobu kočírovati i kučírovati. Klíč k řešení tajné řeči nebo k převádění obyčejné řeči v tajnou se jmenuje cizím, ovšem zdomácnělým slovem code nebo českým pravopisem kod (vyslovuje se „kód“). Přídavné jméno se však píše jen kodový. Dvojím způsobem se píše i hudební výraz koda vedle coda. Sloveso vyjadřující třaslavé, drkotavé pohybování kodrcati má v témž významu i tvar zvratný kodrcati se a také řídký tvar kotrcati se. Myslivecký výraz vyjadřující nadskakování tetřívka [51]při druhé fázi toku jest kodrcovati, kodercovati i kodrcati. Přídavné jméno cizího původu s výrazem „současně trvající“ zní koexistenční (je odvozeno od podstatného jména koexistence) nebo koexistentní (od latinského participia praesentis). Cizí slovo kohese, „přilnavost molekul k sobě navzájem“, se vyslovuje s dlouhým é (tedy „kohéze“), stejně i přídavné jméno kohesní; výslovnost není udána u slov utvořených z téhož kořene koherence, „souvislost, spojitost“, koherentní, „souvislý“, koherer, „radiotelegrafický přístroj k zachycování elektromagnetických vln“, ale stejný původ předpokládá i zde patrně výslovnost dlouhého é. Výslovnost dlouhého ó v právnickém termínu kogentní, „nařizující, velící“, rovněž není udána, také ne u slov kognice, „přezkoumání rozhodnutí“, kogniční. Zato právní termíny kognát, „pokrevní příbuzný“, kognátka, kognátský, kognátstvo se píší pravopisem českým, s dlouhým á. Známý veliký diamant Kohinoor se píše s velkým začátečním písmenem a čte se po anglicku, „kohinúr“; tak se čte i název tužky značky Kohinoor, kohinoorka (-ú-). Sloveso kochati, „radostí, rozkoší naplňovati“, a kochati se, „potěšení, rozkoš nalézati“, mají trojí vazbu: na něčem, v něčem, i něčím. Jazyk, který se vyvinul ve starém Řecku na základě nářečí attického jako společný jazyk všech Řeků a který přeneseně znamená vůbec jazyk podobně vyrovnávající nářeční rozdíly, nazývá se řeckým slovem koine; toto podstatné jméno se vyslovuje podle řečtiny s dlouhým é, je rodu ženského a je v češtině nesklonné. Koje, 2. pád -e, podst. jméno rodu ženského (= přístěnkové lůžko na lodi, malá komora, oddělení výstavní síně), vyslovuje se s dlouhým ó. Přídavné jméno k zeměpisnému názvu Kos, jménu to ostrova Kou v moři Egejském, zní kojský nebo řidčeji koický, na př. kojská roucha, koický purpur. Podstatné jméno koks, 2. pád koksu, přejaté z anglického výrazu množného čísla „cokes“, a jeho odvozeniny koksový, koksovitý, koksovati, koksovací, koksovatelný, koksovna, koksárna, koksárenský, koksárenství mají i řidší druhý tvar z jednotného čísla toho anglického slova, „coke“, kok, 2. pád koku, kokový, kokovitý, kokovati, kokovací, kokovatelný, kokovna, kokárna, kokárenský, kokárenství. Skupina cizopasných prvoků výtrusníků Coccidia se v češtině jmenuje v odborném jazyce kokcidie (vyslov kokcidyje), 2. pád kokcidií (toto podst. jméno je rodu ženského), nebo tu a tam kokcidium, 2. pád -ia (rodu středního a čísla jednotného). Bakterie kulovitého tvaru se nazývá kokus nebo kokkus a má množné číslo koky nebo kokky; příslušné přídavné jméno se také píše kokovitý nebo kokko[52]vitý. Slovo kokila, „pták z čeledi kukaček vlastních“ nebo „litinová forma na odlévání tekutých kovů“, píše se jen s měkkým i; rovněž přídavné jméno kokilový. Citoslovce naznačující kdákání slepice má podle PS. tyto tvary: kokodák, kokoko(ko)dák, kokokdák, kokokodát; vedle nich jsou ovšem možné i tvary jiné. Příslušný slovesný tvar vedle kdákati zní i kokodáčeti (3. osoba množného čísla přítomného času kokodáčí) nebo kokodáčiti (má stejnou 3. osobu množ. čísla přít. času), řidčeji i kokodati nebo kodkodákati, dialekticky i kokoráčeti, kokoráčiti (doklady jsou uvedeny z J. Š. Baara). Citoslovce napodobící hlas kohoutí zní vedle tvarů dříve už uvedených, kikirihi, kikiriki i kokokoko (u Herbena), dialekticky i kokyryhý; hlas bažantího kohoutka napodobí citoslovce kokorokó. Hlas vydávaný kohoutem se jmenuje kokot, 2. pád -u, někdy i kokrh; odtud pochází dialektický název kohouta kokeš, 2. pád kokše i kokeše. Kokosová palma se nazývá zpravidla kokosovník, jen řídký je tvar kokosník. Někdejší vysoký ženský účes, pak i ženský čepec nebo klobouk kokrhel skloňuje se zpravidla podle vzoru „meč“, 2. pád kokrhele, řidčeji podle „hrad“, 2. pád kokrhelu; zdrobnělé podstatné jméno má tvary kokrhýlek i kokrhelek. Slova původu latinského kolace (z „collatio“), „srovnání opisu s originálem“, a příslušné sloveso kolacionovati se píší po česku; rovněž slova kolaps, 2. pád -u, „náhlé ochabnutí nebo ochrnutí ústrojí pro život důležitého“, kolár, kolárek, „kněžský límec s náprsenkou“, kolaterála (= postranní kratší větev odbočující od neuritu gangliové buňky), kolaterální, kolaterálně, zastaralé kolátor, „patron udílející církevní obročí“, kolátorka, kolátorství (= patronát), kolatura (vyslovuje se s dlouhým á), „farní obvod“, kolaturní, kolaturník, kolaturnice (= příslušník, příslušnice kolatury). Tvary kolátora, kolátorní, kolátorník, kolátornice jsou jen lidové. S jedním l se píší také slova kolaudace (z latinského slova „collaudatio“), kolaudační, kolaudátor, kolaudovati. Českým pravopisem se píše i slovo žen. rodu koláž, 2. pád -e (odborný lékárnický termín znamenající „cezení“), i slovo stejného znění a rodu, vzniklé z francouzského slova „collage“, koláž, 2. pád -e, znamenající v dadaismu a surrealismu umělecký útvar vzniklý slepením ústřižků ze starých rytin a reprodukcí. Slovo kolařík, uváděné v Pravidlech, PS. nezaznamenává.

Pravidla českého pravopisu připouštěla do spisovného jazyka jen tvary kolébati, kolébka; PS. má tvary obojí, kolébati i kolíbati, kolébávati i kolíbávati, kolébavý i kolíbavý, kolébavě i kolíbavě, kolébací i kolíbací, kolébka i kolíbka (zdrobněliny [53]kolíbečka, kolíbička, jen zřídka kolébečka, kolébkárna i kolíbkárna, kolébkový, kolébkovitý i kolíbkový, kolíbkovitý, kolébadlo i kolíbadlo, „dřevěný oblouk na spodu kolébky“ (é zůstává v tomto slově nezkráceno!), kolébačka i kolíbačka, „chůva najatá ke kolébání i kuchyňský přístroj na sekání masa, zřídka i ukolébavka“. Dialektické slovo kolebač, „visutá kolébka“, má i druhý tvar s nezkráceným e před příponou -č, kolébač; tvar s í se nevyskytuje. Sloveso kolébati má přítomný čas kolébám podle vzoru „dělati“, v tvaru kolíbati má vedle kolíbám i řidší tvar kolíbu podle „mazati“.

U hesla kolej, 2. pád koleje, podstatného jména rodu ženského s významem „stopa kola, kolejnice“, připomíná PS., že může býti i rodu mužského, ale že to je už archaický způsob skloňování. Z železniční terminologie se dostalo do PS. bez poznámky podstatné jméno kolejivo, 2. pád -a, s významem „skupina ocelových součástí železničního svršku“; o něm nedávno Naše řeč vykládala (roč. XXIII, str. 192), že je utvořeno nesprávně. Přídavné jméno dvojího typu, kolejní i kolejný, zaznamenává PS. v obojím významu, i jako odvozeninu domácího jména kolej, utvořeného z podstat. jména kolo, i u jména téhož znění, přejatého z latiny (collegium); typ kolejný je však doložen jen ze spisovatelů starších a archaisujících. Ojediněle se vyskytuje příd. jméno kolejský, ale jen k podst. jménu s významem „collegium“.

[1] Za obvyklejší však pokládá PS. tvary s -ts-: knížetský, knížetství atd.

Naše řeč, ročník 24 (1940), číslo 2, s. 48-53

Předchozí Dominik Filip: Jak vznikly místní názvy Jablonné - Gabel

Následující Vladimír Šmilauer: Výklady slov