Genitiv mužského příjmení „Maria“

Jan Kubišta

[Short articles]

(pdf)

-

(Odpověď na článek Jos. Brambory.) Ukázal jsem na dokladech v Naší řeči (XXI, 283), že mužské příjmení „Maria“, skloňující se podle vzoru „starosta“, má v 2. pádě místo očekávaného tvaru „Marii“ (srov. Píša-Píši) zpravidla tvar „Marie“. Zároveň jsem poznamenal, že tento tvar nutno považovati za náležitý. Prof. Brambora míní, že taková norma je předčasná („Ke skloňování mužských příjmení typu Píša a Maria“, NŘ. XXII, 198 až 200). Přiznává se sice, že k svému překvapení našel u spisovatelů vskutku jen genitiv „Marie“, to však že není ještě důvod pro normování tohoto tvaru. Pokládá jej za stejnou odchylku, jakou je na př. skloňování Vašica-Vašice. Než se přikročí k normování genitivu „Marie“, radí přihlédnouti ke všem podobným případům a teprve pak rozhodnouti podle dokladů, »zda je obecná tendence v jazyce zaměniti genitivní -i koncovkou -e, nebo zda je to opravdu omezeno na jméno Maria«.

Mám za to, že otázku, kterou zde namítá prof. B., náš spisovný usus již dávno rozhodl. Především není v něm tendence, která by porušovala mluvnické pravidlo, že mužská jména druhu Váša, Baťa, Váňa (stejně tak jako ženská jména domácká Mářa, Káča) mají v 2. pádě Váši, Bati (Máři) atd. Užije-li některý jednotlivec tvaru „u Batě“, „u pana Píše“ [252](„od Máře“), cítíme hned, že to není tvar spisovný, nýbrž jen ojedinělá, nářeční odchylka.

Na druhé straně však stejně jednotný je spisovný usus, užívati u mužských příjmení druhu Maria, Horia, Crania (a podobných jmen s cizí nominativní koncovkou -ia) genitivu Marie, Horie, Cranie atd. K dokladům uvedeným v NŘ. XXI (283) připojuji ještě tyto: jazyková libovůle Jaroslava Marie (Jos. Zubatý, NŘ. IX, 1925, 216); vzpoura Horie a Glosky (Arnošt Kraus, Čes. lid III, 1894, 416); Dějiny slavistiky v Italii od prof. Artura Cronie (zsl. [= Arne Novák], Lid. nov. 41 [1933], č. 52 — cituji z článku Jos. Brambory). Je zřejmé, že tu nejde o odchylku, nýbrž o normální tvaroslovný zjev. Genitiv -ie nás nijak nepřekvapuje, zato však jistě překvapuje genitiv -ii (-iy), s nímž se nesetkáváme nikde ani u ženských jmen. Tak Livia, Slavia a pod. mají jen gen. -ie, — tato jména se ovšem řídí i v celém ostatním skloňování vzorem „duše“. Ale na př. i ženské jméno Mária, které Jirásek skloňuje (ve 4. p.) Máriu, (5.) Mário, (7.) Máriou, má v gen. jen -ie (Řekl Talafús stanuv u Márie, Sebr. sp. XXXII, 1911, 475). Ke jménu Lia je doložen gen. Lie, ak. Liu z bible Bratrské i ze Štítného (Geb. Hist. ml. III, 1, 567). Muž. jm. Archias skloňuje Geb.-Ertl I, 219: gen. -ie, ak. -iu. Mimochodem upozorňuji na zajímavý zjev ve skloňování jmen Tiberius, Kuriacius a pod.; zde ke gen. sing. -ia bychom čekali ak. pl. -iy (-ii) — nastupuje tu však automaticky -ie (pro bratry Kuriacie).

Z těchto ze všech důvodů považuji 2. pád „Marie“ za jedině správný, a psaní „(prosa, jméno) Jaroslava Marii“ za něco zcela nečeského.

Naše řeč, volume 22 (1938), issue 8, pp. 251-252

Previous kvh. (= Kvido Hodura): Z našich časopisů

Next Josef Baťa: Lidová rčení z Benešovska